Fritada během vaření mění techniku: vepřové se nejprve dusí ve vodě se solí, cibulí a česnekem; po odpaření tekutiny se opeče ve vlastním tuku. Ekvádorské ministerstvo cestovního ruchu popisuje Fritada Imbabureña na gastronomické mapě z roku 2018 jako tradiční andské jídlo, často připravované v bronzové paille nad dřevem. To dokládá regionální tradici. Quito Turismo řadí fritadu mezi charakteristická hlavní jídla hlavního města, což potvrzuje místní oblibu i v dalším andském městě. Program ji proto uvádí jako regionální a místně oblíbenou, nikoli jako jediné národní jídlo.
Mapa popisuje postup, ne závazný rodinný recept: vepřové se vaří s vodou, solí, cibulí a česnekem a po odpaření se opeče ve vlastním tuku. Tato verze zachovává pořadí, ale používá těžký hrnec na sporáku. Řez masa, množství vody, doba dušení, velikost kostek, sůl i přílohy se liší. Množství je prakticky upravené na čtyři porce a nepředstavuje jediný standard Imbabury.
Vyberte plec s viditelným tukem a nakrájejte ji na stejné kostky asi 4 cm. Velmi libové maso neuvolní dost tuku k opékání a může vyschnout dřív, než zhnědne. Tuk neodkrajujte; další olej není potřeba. Začněte vodou, cibulí, česnekem a solí a vařte mírně. Prudký var může stáhnout vlákna a odpařit tekutinu dřív, než maso změkne.
Maso nejprve duste přikryté a jednou či dvakrát obraťte. Teploměr pomůže ověřit bezpečnost: USDA FSIS doporučuje pro celé kusy vepřového nejméně 63 °C (145 °F) a tři minuty odpočinku. Tento recept maso dusí déle do změknutí a potom ho opéká. Brambory a kukuřici uvařte souběžně v druhém hrnci; mote ohřejte až nakonec.
Až maso změkne, sundejte poklici a nechte vodu odpařit. Tekutinu neslévejte: propojuje dušení s následným opékáním. Ke konci míchejte častěji a vyjměte cibuli, pokud by se mohla připálit. Když zbude jen tuk, zvuk se změní z vlhkého probublávání na pravidelné syčení. Maso obracejte na středně nízkém ohni, až okraje ztmavnou.
Gastronomická mapa Imbabury uvádí mote, tostado, bramborové placičky, kukuřici, sýr a smažený zralý plantain, podávané s ají a curtido. Prefektura popisuje fritadu z Atuntaqui s placičkami nebo celými bramborami, mote, vařenou kukuřicí, nakládanou cibulí s rajčetem, smaženým plantainem a avokádem. Jde o možné přílohy, nikoli povinné součásti hrnce s vepřovým. Tato verze volí brambory, kukuřici, mote, tostado, plantain, rychlé curtido, avokádo a volitelné ají; podávejte zvlášť.
Syrové vepřové a prkénko držte odděleně od zeleniny, hotových příloh i servírovacího talíře. Po přípravě masa umyjte ruce, nůž a prkénko. Fritadu dokončete, dokud jsou přílohy teplé, a maso krátce nechte odpočinout. Má být plně uvařené a měkké, s opečenými okraji, ne se suchou tvrdou kůrkou. Paila nad dřevem se může zahřívat nerovnoměrně; hlídejte tekutinu a obracejte maso, aby se aromatické přísady nepřipalovaly.
Fritada se spojuje hlavně s ekvádorskou Sierrou, ale zdroje vymezují rozsah: národní turistická mapa dokládá styl z Imbabury a Quito Turismo uvádí fritadu jako místní specialitu. Žádný zdroj netvrdí, že jedna verze je jediným národním jídlem Ekvádoru. Podávejte tuto regionální verzi ve stylu Imbabury s přílohami připravenými předem. Zbytky do dvou hodin uložte v mělké zakryté nádobě do chladu, snězte za 3–4 dny a prohřejte na 74 °C (165 °F), ověřte teploměrem.