Hutspot met klapstuk spojuje dvě části, které potřebují různě dlouhou dobu: hrubě rozmačkané brambory, mrkev a cibuli a hovězí maso označované nizozemsky jako klapstuk, které se dusí dlouho a zvolna. Jde o nizozemský řez z oblasti žeber. V tomto receptu zůstává maso při dušení na kosti a vaří se s cibulí, bobkovým listem a hřebíčky. Zelenina přijde na řadu až ke konci a poté se rozšťouchá se studeným máslem a trochou výpeku. Na talíři tak vznikne hutspot s měkkým masem navrchu a lžící šťávy z dušení.
Hutspot je úzce spojený s Leidnem a každoroční oslavou Leidens Ontzet, která připadá na 3. října. Známý příběh vypráví, že chlapec jménem Cornelis Joppensz našel po skončení obléhání v roce 1574 v opuštěném španělském táboře hrnec s dušeným jídlem. Místní historický pramen z Leidenu označuje tuto verzi za legendu, nikoli za doloženou událost, a uvádí, že hutspot do města přinesl Gijsbert Schaeck. Rozlišení je důležité, protože se příběh často opakuje, jako by šlo o prokázaný původ pokrmu. Dostupný místní pramen nepotvrzuje jediného vynálezce ani přesný vznik první receptury.
Tentýž leidenský pramen popisuje hutspot z roku 1574 jako jídlo odlišné od dnešní bramborové kaše. Podle něj se tehdejší pokrm podobal spíše polévce z mrkve, cibule a koření, protože brambory tehdy součástí daného jídla nebyly. Pramen také varuje před označováním pokrmu hutspot za španělské jídlo a s výhradou naznačuje, že se mohl do Nizozemí dostat s žoldnéři z německých zemí. Podobné rozlišení uvádí ve své sbírce receptů Westfries Museum: jeho podoba jídla, která má evokovat pokrm ze 17. století, vynechává brambory a kombinuje špenát s tlustými plátky opečeného chleba. Tyto historické poznámky se týkají jiného jídla než tohoto moderního receptu.
V současné podobě pokrmu dodávají brambory kaši sytost, zatímco mrkev a cibule jí dávají charakteristickou barvu a sladkost. Zelenina se vaří společně a rozšťouchá se, nikoli vyšlehá dohladka. Několik ponechaných kousků vytváří rustikální, nestejnoměrnou strukturu, která tento pokrm odlišuje od obyčejné bramborové kaše. Tato verze používá moučnaté brambory, mrkev nakrájenou na plátky a nahrubo nasekané cibule. Kousky mají mít takovou velikost, aby se ve stejném hrnci uvařily doměkka; nenechávejte v něm silné kusy mrkve, které zůstanou tvrdé, když už jsou brambory měkké.
Klapstuk potřebuje dlouhé vaření, proto se s ním začíná s předstihem. Opečení masa na másle mu dodá barvu ještě před přidáním vody, cibule, bobkových listů a hřebíčků. Přiklopený hrnec udržujte při velmi mírném varu a během dušení maso jednou obraťte. Zdrojový postup počítá se dvěma a půl až třemi hodinami; důležitější než samotný čas je známka hotovosti: maso se má snadno oddělovat od kosti. Prudký var může masem i tekutinou příliš pohybovat, proto je cílem stabilní nízký žár.
Zeleninu můžete vařit během posledních 25 minut dušení masa. Jakmile jsou brambory, mrkev a cibule velmi měkké, dobře je sceďte a krátce nechte uniknout přebytečnou páru. Ručně je rozšťouchejte se studeným máslem a naběračkou výpeku. Tekutinu přilévejte postupně: kaše má držet tvar kopečku a nemá se rozlévat po talíři. Zachovejte hrubou strukturu a hotovou zeleninu dochuťte bílým pepřem a solí podle chuti. Výpek přenáší do zeleniny chuť masa a koření, takže oba prvky propojí bez přidání mléka.
Když je maso měkké, vyjměte je z hrnce, natrhejte na větší kusy a před podáváním odstraňte kosti. Výpek lze přelít přes maso; pokud je příliš řídký, nechte ho bez poklice mírně vařit, dokud trochu nezhoustne. Kaši navršte na talíř a položte na ni maso tak, aby část šťávy stekla doprostřed. Recept nepotřebuje samostatnou ozdobu ani další přílohu: zelenina, klapstuk a výpek tvoří kompletní pokrm.
Dlouhé dušení nevyžaduje většinu času stálou pozornost, ale nejde o rychlou večeři na všední den. Začněte včas, aby maso změklo dříve, než bude hotová zelenina. Konečnou hustotu lze upravit po malých naběračkách výpeku, aniž by se měnily suroviny nebo pořadí práce. Tato příprava zachovává rozpoznatelnou současnou kombinaci brambor, mrkve a cibule s masem označovaným jako klapstuk a jasně ji odlišuje od starších popisů pokrmu z Leidenu, které brambory neobsahovaly.