Deventer koek je dlouhý, úzký kořeněný koláč spojený s městem Deventer v nizozemské provincii Overijssel. Nizozemský jazykový slovník ANW jej popisuje jako podlouhlý kořeněný koláč z Deventer. První známá zmínka o městských pravidlech pro jeho výrobu pochází z roku 1417; předpisy určovaly vlastnosti větších a menších koláčů. Dokládají rozpoznatelný místní výrobek a regulovanou výrobu, neurčují však přesný rok vzniku ani jediné historické složení. Dnešní domácí recept proto nelze vydávat za rekonstrukci původní podoby.
Veřejná historie výrobce Jb. Bussink uvádí, že základ historického výrobku tvořily žitná mouka, med, čistá voda a koření. Komerční směs medu a koření zůstává tajemstvím. S medem a suchým skladováním se spojuje také trvanlivost tradičního koláče; tato klasická základní směs neobsahovala tuk ani vejce. Jde o popis historického výrobku, nikoli úplný recept, který by bylo možné přesně zopakovat. Městské předpisy se v pozdějších dobách měnily, takže nepředstavují jeden neměnný recept pro všechny verze.
Tato domácí verze je jednou ze současných aproximací a vychází z veřejného receptu nadace Stichting Molen De Lelie. Samotný mlýn recept označuje za přiblížení, protože přesná komerční směs je utajovaná. Zde se používá žitná mouka, hrubě mletá celozrnná žitná mouka, med, tmavý měkký hnědý cukr, voda, směs koření na pečení, kypřicí prášek do pečiva, kandovaná pomerančová kůra a špetka soli. Nejde o recept firmy Bussink ani o doloženou rekonstrukci koláče z roku 1417.
Dva druhy žita vytvářejí hutnou strukturu: jemnější mouka tvoří základ a hrubě mletá celozrnná mouka přidává lehce zrnitý skus. Med a tmavý cukr dodávají sladkost a barvu. Drobné kousky kandované pomerančové kůry přinášejí citrusový tón. Zdroj mlýna uvádí skořici, muškátový oříšek, hřebíček a kardamom. Protože pro jednotlivé druhy koření neuvádí samostatné množství, zůstávají v receptu pohromadě jako jedna odvážená směs; poměry mezi nimi se zde nevymýšlejí.
Vodu, med a cukr zahřívejte v malém rendlíku na mírném stupni, dokud se cukr nerozpustí. Sirup nenechte vařit. Rendlík odstavte z plotny a nechte tekutinu krátce zchladnout; má zůstat teplá, ale už nemá výrazně pářit. Do suché směsi ji přilévejte postupně a míchejte, dokud nevznikne hladké, husté těsto. Začněte se 125 ml vody a z dalších nejvýše 25 ml použijte jen tolik, kolik je třeba, aby se těsto dalo promíchat. Jeho konzistence se může podle mouky mírně lišit, stále však má držet tvar.
Kandovanou pomerančovou kůru nakrájejte najemno a vmíchejte ji do těsta. Přesuňte je do obdélníkové formy na biskupský chlebíček o délce přibližně 25 cm, vyložené pečicím papírem, a povrch uhlaďte. Pečte v troubě předehřáté na 170 °C po dobu 60–70 minut. Zdroj uvádí tento časový rozsah; tvar formy a konkrétní trouba mohou průběh ovlivnit. Ke konci pečení zapíchněte do středu čistou dřevěnou špejli. Neměla by na ní zůstat syrová mokrá hmota. Pokud povrch tmavne příliš brzy, volně jej na zbytek pečení zakryjte pečicím papírem. Koláč nechte úplně vychladnout ve formě.
Po úplném vychladnutí koláč přikryjte a nechte přibližně jeden den odležet. Mlýn tuto dobu doporučuje, aby se hutná střídka ustálila a změkla. Odpočinek se nezapočítává do 90 minut přípravy a pečení uvedených na kartě. Krájení až po odležení také pomůže, aby nůž teplý nebo měkký střed nemačkal. Plátky podávejte ke kávě nebo čaji. Jednoduché podávání ponechá v popředí chuť žita, medu, koření a kandované pomerančové kůry, které určují tuto domácí verzi.
Deventer koek patří do širší nizozemské tradice kořeněných pečených výrobků, které se uchovávaly v suchu, její název je však spojen konkrétně s Deventer. Zdroje dokládají tuto regionální vazbu a tajemství komerční směsi, nikoli jediný závazný recept pro všechny varianty. Úplně vychladlý koláč uchovávejte uzavřený na chladném, suchém a tmavém místě, chráněný před vlhkostí. Nakrájené zbytky uchovávejte podle nizozemského doporučení pro otevřený koláč až tři dny v lednici nebo dobře zabalené plátky až tři měsíce v mrazáku. Po zmrazení může kvalita klesnout; před podáváním nechte plátky rozmrazit.