Waterzooi de poulet — kuře a zelenina v jemném vývaru se smetanou a žloutky
Waterzooi je úzce spojené s Gentem a širším vlámským kulinárním prostředím. Starší podoby se připravovaly z ryb a později se stejně dobře etablovala i verze s kuřetem. Pokrm zároveň přirozeně patří ke kuchyni severní Francie a vlámského pohraničí. Právě tento přeshraniční kontext je důležitý: výsledkem má být stále waterzooi, nikoli obecný francouzský smetanový guláš. Mrkev, pórek a řapíkatý celer tvoří zeleninový základ, brambory dávají porci sytost a kuře se ve vývaru zvolna vaří bez výrazného opékání.
Vývar má zůstat lehký a tekutý. Po uvaření kuřete a zeleniny se tekutina nejprve zredukuje, ještě před přidáním mléčných surovin. Tím se chuť koncentruje bez mouky nebo škrobu. Smetana se žloutky se potom postupně prohřeje horkým vývarem a vrátí do hrnce na mírný oheň. Hotový vývar má lehce ulpívat na zadní straně lžíce, ale stále volně téct. Po přidání žloutků se nesmí rozvařit ani zhoustnout do pastovité konzistence.
Vykostěné kuřecí stehenní řízky bez kůže zjednodušují domácí přípravu, protože zakoupených 800 g je zároveň 800 g syrové jedlé hmotnosti; není třeba odečítat kost ani kůži. Stehenní maso navíc snáší jemné vaření lépe než velmi libové prsní maso. Bezpečnost se však neposuzuje podle barvy: nejtlustší část každého kusu musí dosáhnout 74 °C. Samostatně se kontroluje smetanovo-žloutkový vývar, který musí dosáhnout 71 °C, ale nesmí se vařit.
Výsledná miska má obsahovat zřetelné kusy kuřete, měkké, ale nerozpadlé brambory, jemnou zeleninu a světlý zjemněný vývar. Petržel se přidává až nakonec. Pokrm servírujte bez prodlení, protože dlouhé udržování v teple nebo prudké ohřívání může směs smetany a žloutků srazit do zrnité struktury.


