Zaanse duivekater je lehce sladký bílý chléb spojovaný se Zaanstreekem v Severním Holandsku. Má podlouhlý oválný tvar, typicky rozdělené nebo stočené konce a mělké zářezy na povrchu. Střídka je měkká a jemná, kůrka při pečení zezlátne a citronová kůra dodá těstu svěží vůni. Místní pekaři i domácí kuchaři připravují vlastní verze, proto je tento recept praktickou domácí úpravou, nikoli jedinou definitivní historickou formulí.
V regionálních pramenech se duivekater popisuje jako slavnostní chléb spojovaný s Velikonocemi, Letnicemi a vánočním obdobím. Dnes se může podávat i mimo svátky, například ke snídani nebo ke kávě a čaji. Přesný původ názvu a historie zůstávají nejisté; příběhy o dávných obětních chlebech je třeba chápat jako folklor, nikoli jako prokázaná fakta. Současné popisy potvrzují regionální spojení, sladké bílé těsto a pečlivě vytvarovaný vzhled.
Recept vychází z publikovaného domácího postupu zaanstreekského pekaře Lexe Brakenhoffa. Upozorňuje, že verze zveřejněná pro domácí pekaře je upravená, protože rodinný recept pekárny zůstává tajný. V publikovaném receptu se používá mouka, droždí, mléko, cukr, sůl, citron, máslo a vejce a jsou uvedena množství pro čerstvé i sušené droždí. Nejprve se připraví předtěsto, potom se přidají další suroviny, bochník se vytvaruje a upeče dozlatova. Tento postup zachovává poměry i jednotlivé fáze a doplňuje praktické znaky pro domácí kuchyni.
Předtěsto dá droždí čas začít pracovat, než přidáte zbytek mouky a další suroviny, které těsto obohatí. Smíchejte polovinu mouky s droždím, částí mléka a částí cukru a nechte směs přibližně hodinu přikrytou. Měla by zvětšit objem a být vzdušná. Čas berte jako vodítko: v chladné kuchyni může kynutí trvat déle, v teplé místnosti může postupovat rychleji. Než budete pokračovat, sledujte viditelné známky aktivity, nikoli přesný počet minut.
Jakmile zapracujete zbývající mouku, mléko, cukr, sůl a citronovou kůru, přidejte změklé máslo a pokračujte, dokud nebude těsto hladké a pružné. Obohacené těsto může zpočátku lepit; nepřisypávejte příliš mnoho mouky, jinak může být upečený chléb suchý a těžký. Krátké kynutí pod pokličkou nebo utěrkou uvolní lepek a usnadní tvarování. Při ručním hnětení těsto pravidelně tlačte a překlápějte; pokud klade odpor, na chvíli přestaňte.
Nejvýraznějšími znaky bochníku jsou podlouhlý ovál a stočené konce. Vytvarujte rovnoměrný střed, nařízněte oba konce a oddělené cípy stočte směrem ven do spirál. Potřete rozšlehaným vejcem, které vytvoří lesklý povrch, a potom vykrojte mělké ozdobné linie. Zářezy mají dekorativní funkci, proto je neprořezávejte hluboko; hluboké řezy mohou narušit tvar bochníku. Při závěrečném kynutí má těsto mírně nabýt, ale stále držet svůj obrys.
Zdrojový postup peče bochník při 200 °C přibližně 20 až 30 minut. Trouby se liší, proto začněte kontrolovat po 20 minutách a sledujte rovnoměrně zlatavou kůrku. Bochník má být pevný, nikoli těstovitý, a propečený i zespodu. Po upečení ho přeneste na chladicí mřížku a před krájením nechte vychladnout. Během chladnutí se střídka ustálí, takže se teplé plátky méně mačkají nebo trhají.
Duivekater chutná samotný, s máslem nebo podávaný ke kávě či čaji. Pro nejlepší čerstvou strukturu uchovávejte vychladlý bochník při pokojové teplotě v uzavřené chlebovce nebo sáčku; papírový sáček pomůže zachovat křupavější kůrku. Lednici se vyhněte, protože v ní chléb rychleji vysychá. Dobře zabalený bochník lze zmrazit, jeho kvalita však postupně klesá, jak vysychá. Pokud se objeví plíseň, vyhoďte celý chléb, neodkrajujte jen viditelné místo.