Blanquette de veau s žampiony, perlovou cibulkou a smetanovo-žloutkovým liaison
Blanquette de veau stojí na zdrženlivé práci s barvou. Na rozdíl od běžného opečeného telecího ragú se maso začíná vařit ve studené vodě a během pomalého přivedení k mírnému varu zůstává světlé. Pěna se pečlivě sbírá, přidá se aromatická zelenina a plec se vaří šetrně tak dlouho, až je měkká pod vidličkou. Výsledkem je nejen křehké maso, ale také světlý vývar, který může vytvořit tělo omáčky bez pražené barvy a chuti.
Stejná světlá logika platí pro oblohu. Malé žampiony se připravují jemně bez tmavé kůrky a perlová cibulka měkne v malém množství vývaru. Omáčka začíná bílou jíškou: máslo s moukou se zahřeje dost dlouho na to, aby zmizela syrová moučná chuť, ale nesmí se zbarvit do béžova či hněda. Horký přecezený vývar se poté postupně zašlehává a omáčka se krátce povaří do stavu, kdy pokryje zadní stranu lžíce tenkým souvislým filmem.
Nejcitlivější je konečné liaison. Smetana a pasterizované žloutky se nejprve temperují horkou omáčkou, potom se vracejí do hrnce a opatrně zahřejí přibližně na 75 °C bez varu. Pasterizované žloutky se používají právě proto, že se po přidání nesmějí prudce vařit. Citron přijde až při konečném spojení telecího a oblohy a dodá světlé krémové omáčce svěžest. Hotová blanquette má zůstat bledá, hladká a hedvábná, nikoli sražená.


