Cascaritas cañaris jsou spojovány s ekvádorskou provincií Cañar, zejména s městy Azogues a Biblián. Recept Asociación de Chefs del Ecuador uvádí vepřovou kýtu s kůží, sůl, vařené mote, brambory papa chaucha a praženou kukuřici. Turistické a regionální zdroje popisují cascaritas jako výraznou místní přípravu, nikoli jako jednotné národní jídlo Ekvádoru. Proto zde zůstává původní španělský název. Při prvním setkání s jídlem pomůže stručný popis: jde o vepřovou kůži opálenou do křupava a podávanou s kukuřičnými přílohami.
Pro cascaritas je typická úprava kůže přímým plamenem. Regionální recept ji opaluje plynovým hořákem, dokud se kůže neuvolní a nezezlátne. Starší popisy uvádějí také opalování suchými eukalyptovými větvemi nebo jiným rostlinným materiálem. Zdejší recept zachovává opalování hořákem jako závěrečnou fázi, ale před ni zařazuje pečení celé vepřové kýty v troubě. Tato trouba je redakční domácí bezpečnostní úprava, nikoli doložená původní technika. Rozlišení je důležité: prameny dokládají místní způsob opalování kůže, ne tento celý postup pečení.
Původní recept uvádí šest liber vepřové kýty s kůží, což odpovídá schválenému přepočtu na 2,72 kg. Není však uvedeno, zda se váží kýta s kostí, takže nelze odvodit přesnou dobu pečení. Množství soli také chybí. Dvě libry vařeného mote a dvě libry brambor papa chaucha se převádějí na 0,91 kg od každé položky. U pražené kukuřice recept uvádí 1 cup, ale neurčuje objem této odměrky ani hmotnost kukuřice. Hodnota proto zůstává v původní podobě bez přepočtu na český hrnek či gramy.
Mote je vařená loupaná kukuřice, která se v ekvádorské kuchyni podává jako příloha. Papa chaucha je v prameni pojmenovaná andská odrůda brambor; běžná žlutá brambora nemusí být stejná odrůda. Tostado označuje praženou kukuřici. Recept uvádí tyto přílohy, ale nepopisuje, jak připravit brambory. V této domácí verzi se proto vaří ve vodě doměkka. Jde o praktické doplnění pro kuchaře, nikoli o další historický údaj přisuzovaný původnímu receptu. Jde o dva odlišné produkty, nikoli o dva zaměnitelné názvy jedné přílohy: vařené mote je měkká loupaná kukuřice, zatímco tostado jsou pražená zrna. Jejich samostatné uvedení odpovídá rozpisu v receptu. Stejně tak název papa chaucha zůstává vedle českého slova brambory, aby se regionální odrůda nenahradila obecným překladem. Z názvu samotného nelze při nákupu v Česku určit přesný kultivar, a proto je jiná varná brambora popsána jen jako praktická příloha, nikoli jako původní surovina.
Regionální popis opalování nevysvětluje bezpečné propečení masa uvnitř kýty. Tato verze proto před opalováním kůže přidává pečení při 163 °C a kontrolu teploměrem v nejtlustší části masa. Vepřová pečeně má před odpočinutím dosáhnout nejméně 63 °C a poté odpočívat alespoň 3 minuty. Časový plán počítá s desetiminutovým odpočinkem. Pečení zabere přibližně 2½–4 hodiny; jde o odhad, protože zdroj neuvádí způsob pečení ani to, zda je kýta s kostí. Plamen hořáku se pak používá k opečení kůže, nikoli jako náhrada teploměru při kontrole masa.
Zdroj uvádí výtěžnost 20 porcí; zde je upřesněna jako 20 malých porcí. Nejde o hmotnost jedné porce. Maso a křupavou kůži rozdělte tak, aby se dostalo na každou porci spolu s přílohami. Původní recept neříká, že maso musí být vždy servírováno s kůží ve stejném řezu, proto jde o praktický způsob podávání, nikoli o povinný tradiční zvyk. Cascaritas podávejte co nejdříve po opálení. Jak kůže chladne, tuhne a ztrácí křupavost.
Zbytky vepřového masa zchlaďte a uložte do lednice do 2 hodin; při okolní teplotě nad 32 °C do 1 hodiny. Uchovávejte je při teplotě nejvýše 4 °C a spotřebujte během 3–4 dnů. Před podáváním je ohřejte na 74 °C. Jde o současná doporučení pro bezpečnost potravin v domácnosti, nikoli o popis historického receptu. Cascaritas také nezaměňujte s chugchucaras. To je samostatná příprava spojovaná s městem Latacunga, s jinou skladbou a vlastní identitou. Zachování tohoto rozdílu pomáhá popsat jídlo z Cañaru přesně, aniž by se dvě ekvádorské speciality sloučily do jedné.