Zeeuwse roomboterbabbelaars jsou tvrdé máslové bonbony ze Zeelandu v jihozápadním Nizozemsku. Nizozemský název se často zkracuje na boterbabbelaars nebo babbelaars a je spojený s tím, že návštěva může bonbon pomalu rozpouštět při další kávě nebo čaji. Slovo babbelen znamená povídat si; čím déle bonbon v ústech vydrží, tím déle může pokračovat rozhovor. Domácí verze zachovává kombinaci cukru, másla, vody a octa. Z horkého sirupu vzniknou malé kousky určené k pomalému cucání, nikoli ke křupavému rozlomení.
Tato cukrovinka patří k Zeelandu, nizozemské provincii na jihozápadě země, kterou utvářejí ostrovy, ústí řek a přístavní města. Regionální prameny popisují boterbabbelaars jako známý místní výrobek, který dříve vznikal v domácnostech a později se prodával ve větším množství v cukrářských obchodech. Díky výrobě v Middelburgu se bonbony rozšířily i mimo region. Návštěvníci si je často odvážejí v modrých plechových dózách jako suvenýr; starší obaly zobrazovaly oblečení spojené se Zeelandem. Tyto souvislosti dokládají regionální identitu, nikoli jediného vynálezce nebo jednotný domácí recept používaný všemi rodinami.
Babbelaars se tradičně nabízely ke kávě nebo čaji a nechávaly se pomalu rozpouštět. Právě délka této chvíle je součástí jejich půvabu: bonbon měkne postupně a dává prostor rozhovoru. Po úplném vychladnutí je můžete jednoduše rozložit do čisté dózy nebo malé misky. Dóza je jen možnost servírování, ne podmínka receptu. Mezi jednotlivými porcemi udržujte bonbony v suchu, protože vlhkost způsobuje, že se vařený cukr stává lepkavým.
Oficiální recept provincie Zeeland je stručný: cukr, voda, ocet a máslo. Máslo dodává cukrovince plnější mléčnou chuť, zatímco malé množství octa vyvažuje sladkost a pomáhá udržet směs při vaření zpracovatelnou. Tato domácí úprava nepřidává glukózový sirup, dochucovadla ani barviva. Několik gramů másla navíc je určeno pouze k lehkému potření žáruvzdorné pracovní plochy; nejde o součást 15 g másla odvážených do samotné bonbonové hmoty. Toto množství pro snazší manipulaci je samostatná domácí pomůcka, nikoli změna základního složení cukrovinky.
Hlavní technickou výzvou je zahřát sirup na 150–160 °C. Cukrářský teploměr připevněný na okraj rendlíku pomáhá tento bod opakovat. V české odborné cukrářské terminologii se teploty kolem 146–154 °C označují jako tvrdý lom a používají se u tvrdých bonbonů; recept provincie Zeeland však udává rozmezí 150–160 °C a toto rozmezí zůstává zachováno. Oficiální recept zároveň nabízí vizuální alternativu pro kuchaře bez teploměru: hmota ztmavne, lehce pění a mírně zhoustne. Vizuální znaky nenahrazují teploměr, pokud jej používáte, a horký sirup se nesmí zkoušet dotykem ani chutí. Roztavený cukr při této teplotě může způsobit vážné popáleniny. Než zapnete plotnu, připravte si papír, nůžky i volnou pracovní plochu, která snese horko. Děti a zvířata držte mimo kuchyňské místo, kde pracujete. Při odstavování rendlíku a vylévání sirupu se k němu nenaklánějte; horká cukrová hmota ulpívá na kůži a chladne pomalu. Používejte žáruvzdornou stěrku a rukavice určené pro styk s potravinami. Než začnete hmotu vytahovat, počkejte, až zchladne natolik, že s ní lze bezpečně manipulovat v rukavicích.
Po dosažení cílové teploty vylijte sirup na pečicí papír položený na pevné žáruvzdorné ploše. Hmota musí zchladnout, až bude poddajná, ale i v této fázi zůstává teplá. V rukavicích a se stěrkou ji překlápějte a skládejte; pokud je příliš horká, přestaňte a ještě chvíli počkejte. Jakmile začne tuhnout, vytvarujte tenké prameny a nakrájejte je, dokud jsou měkké. Čas na práci je omezený: po úplném ztvrdnutí se bonbon láme a nelze jej přesně vytvarovat. Pramen, který už ztuhl, neohýbejte ani nestříhejte silou.
Z uvedeného množství vznikne asi 40 malých bonbonů; přesný počet závisí na tloušťce pramenů a délce jednotlivých kousků. Domácí příprava potřebuje čas na odvážení surovin, vaření sirupu, tvarování, krájení i úplné ztuhnutí. Vlažné kousky neskládejte na sebe a chladnutí neurychlujte. Pokud některý pramen ztvrdne dříve, než ho nakrájíte, nechte ho úplně vychladnout místo toho, abyste se ho pokoušeli ohýbat nebo lámat rukama či nůžkami.
Vychladlé babbelaars uchovávejte v čisté, dokonale suché a vzduchotěsné nádobě. Podle regionálního receptu lze mezi kousky přidat trochu suchého cukru, který může omezit slepování. Největším problémem při skladování je vlhkost. Tato verze je domácí úpravou vycházející z doložené zeelandské cukrovinky a techniky, nikoli návodem na výrobu pro komerční prodej. Regionální zdroje zmiňují domácí obměny s kakaem, skořicí či nasekanými arašídy; v tomto receptu zůstávají stranou, aby vynikla základní chuť másla, cukru a octa.