Haagse hopjes jsou malé kávové bonbony spojované s nizozemským Haagu. Na konci 18. století zde žil diplomat a milovník kávy baron Hendrik Hop. Haagské historické muzeum uvádí, že Hop v roce 1792 požádal místního cukráře Theodoruse van Haarena, aby mu připravil bonbon s kávovou příchutí. První kousky Hop údajně nazýval „Swarte Oostervogt“ brokken. Záznam potvrzuje spojení cukrovinky s haagským řemeslníkem, přesný původní poměr surovin se však nedochoval.
Nejznámější příběh vypráví, že Hop zapomněl u ohně šálek kávy s cukrem a smetanou a ráno našel hustou karamelovou hmotu. Muzeum tento příběh uvádí jako rozšířenou legendu a upozorňuje, že okolnosti vzniku bonbonů nejsou jisté. Vyprávění o náhodně zkaramelizované kávě je proto třeba chápat jako pověst, nikoli jako potvrzený fakt. Doloženo je, že Hop v roce 1792 objednal kávový bonbon u haagského cukráře. Z původně osobní zakázky se časem stala cukrovinka prodávaná širšímu okruhu zákazníků.
Později se bonbony prodávaly pod názvem „Bonbons van Baron Hop“. Na konci 19. století se ustálilo jméno Haag(s)che hopjes a sladkost se rozšířila i mimo Haag. Muzeum popisuje rozmach výroby kolem roku 1900: mnoho výrobců nabízelo vlastní verze a soupeřilo obaly i tvrzením o „pravosti“. Během 20. století se výroba postupně přesouvala z města. Bonbony Rademaker se nakonec vyráběly v zahraničí a mateřská společnost oznámila ukončení výroby na začátku roku 2025. Dnes se prodávají i jiné kávové bonbony, jejich tvar a složení se však mohou lišit.
Haagse hopjes nejsou čokoládové pralinky s měkkou náplní ani měkké karamelky. Jde o tvrdé kávové bonbony, které po vychladnutí ztuhnou; tradičně mívají podobu malých čtverečků. Historické poměry surovin ani úplné komerční receptury nejsou veřejně známé. Tento recept se proto nevydává za rekonstrukci historické či průmyslové receptury. Jde o domácí úpravu malé dávky podle zveřejněného nizozemského domácího receptu a typů surovin uvedených na obchodním výrobku. Používá kávu, cukr, sirup, smetanu a máslo.
Silná káva tvoří hlavní chuť sirupu. Zvolte neslazenou kávu bez mléka s výraznou chutí, aby kávové aroma zůstalo patrné i po odpaření vody. Bílý cukr vytváří základní strukturu bonbonu a glukózový sirup pomáhá rovnoměrnému tuhnutí a omezuje krystalizaci. Smetana a máslo přinášejí mléčnou chuť, proto směs zahřívejte postupně a rovnoměrně. V tenkém hrnci nebo při příliš vysokém plameni mohou se mléčné složky začít připalovat dříve, než se odpaří dostatek vody. Hluboký hrnec se silným dnem omezuje místní přehřátí i riziko překypění.
Konec vaření určuje teplota, ne pouze čas. Jak se voda odpařuje, roste koncentrace cukru; teploměr pomůže rozpoznat správné stadium. Pro tvrdý, křehký bonbon uvařte sirup do stadia tvrdého lomu, tedy na 149–154 °C. Cílem tohoto receptu je 151 °C. Doba se mění podle hrnce, sporáku i podmínek v místnosti, proto nespoléhejte jen na pevný počet minut. Před zahříváním připravte formu s papírem a všechny pomůcky. Vroucí sirup je velmi horký a může způsobit těžké popáleniny. Nenechávejte sporák bez dozoru a držte děti dál.
Nalijte sirup na papír na pečení, rozetřete jej v tenké vrstvě a nechte zcela vychladnout. Ztuhlou desku rozlámejte na malé kousky; každý lze zabalit do nepotištěného voskovaného papíru. Hotový bonbon má být tvrdý a pomalu se rozpouštět v ústech. Pokud zůstane měkký nebo žvýkavý, připomíná jiný druh karamelky. Podávejte po jednom ke kávě nebo několik kusů naaranžujte na malý talířek. Tvrdé bonbony představují pro malé děti riziko zadušení a nejsou pro ně vhodné. V jejich blízkosti má dohlížet dospělý.
Recept je záměrně určen pro malou dávku. Větší objem sirupu se zahřívá i chladne jinak a doba vaření se nezvyšuje úměrně množství surovin. Před začátkem ověřte teploměr ve vroucí vodě. Při měření musí být sonda ponořená v sirupu a nesmí se dotýkat dna hrnce. Jakmile se cukr rozpustí a směs začne vřít, už ji nemíchejte. Krystalky na stěnách vraťte čistým vlhkým štětcem. Neodcházejte od sporáku, nenaklánějte se nad sirup a horkou směs neochutnávejte. Používejte žáruvzdorné rukavice, formu postavte na stabilní žáruvzdorný povrch a bonbonů se nedotýkejte, dokud zcela nevychladnou.
Úplně vychladlé Haagse hopjes zabalte a skladujte ve vzduchotěsné nádobě při pokojové teplotě na suchém místě. Pokud nejsou zabalené jednotlivě, oddělte je papírem na pečení. Vlhkost tvrdé bonbony rozlepuje, proto je nedávejte do lednice a chraňte je před párou. Smetana a máslo obsahují mléko; při podávání člověku s alergií zkontrolujte označení surovin. Káva obsahuje kofein, proto bonbony jezte v malém množství. Sladkost patří ke kulinářské kultuře Haagu. Tato domácí úprava přibližuje tradici kávových bonbonů, aniž by si přisvojovala nepotvrzenou historickou recepturu.