Éclade de moules: mušle po oléronsku pečené venku pod hořícím borovým jehličím
Éclade de moules je neoddělitelná od venkovního způsobu přípravy. Na pobřeží Charente-Maritime, zejména v okolí Île d’Oléron a Royanu, se slávky naskládají těsně na dřevěnou desku, zasypou suchým borovým jehličím a to se nad nimi zapálí. Krátký intenzivní oheň není ozdobou běžně dušených mušlí; právě tato technika určuje éclade a vytváří její typické sazemi ztmavlé skořápky.
Bezpečnost začíná ještě před zapálením. Slávky musí pocházet z autorizovaného, monitorovaného komerčního dodavatele, zůstat chlazené a živé a před použitím se očistí a zbaví vousků. Prasklé lastury se vyhazují; stejně tak každá otevřená slávka, která se po poklepání nezavře. Po upečení se vyhazuje každý kus, který zůstal zavřený. Tyto kontroly nenahrazují sledování oblasti sběru, protože běžné vaření spolehlivě neničí mořské biotoxiny.
Oheň se považuje za plnohodnotnou venkovní otevřenou vatru. Deska musí stát na legálním nehořlavém místě mimo budovy, vegetaci, děti a převisy. Mušle se zakryjí 10–15 cm silnou vrstvou suchého jehličí a nepoužívá se žádný urychlovač hoření. Voda nebo vhodný hasicí přístroj musí být po ruce od zapálení až do chvíle, kdy je popel promočený, promíchaný a studený. Při větru nebo místním zákazu rozdělávání ohně se éclade nepřesouvá pod střechu; správným postupem je přípravu zrušit.
