Indie

Indie zaujímá centrální část jižní Asie, kde se její pevnina rozkládá od rozlehlých plání na severu až po poloostrov, který vybíhá do Indického oceánu. Jako sedmá největší země světa co do rozlohy a od června 2023 i nejlidnatější země, kombinuje velikost a hustotu osídlení způsobem, který formuje každý aspekt jejího charakteru. Demokracie, zavedená při získání nezávislosti v roce 1947, dozrála, i když národ zůstává poznamenán rozmanitostí – v jazyce, etnickém původu, náboženství a terénu.

Archeologické důkazy umisťují moderní lidi na subkontinent nejméně před 55 000 lety. Po tisíciletí žili v malých, mobilních komunitách a zachovali si genetické linie, které byly hned po afrických. Přibližně 9 000 let před naším letopočtem se lidé podél západního okraje povodí Indu usadili a začali se věnovat zemědělství. Během následujících několika tisíciletí vznikla civilizace údolí Indu se sofistikovaným urbanistickým plánováním, odvodňovacími systémy a obchodními cestami spojujícími vzdálené oblasti.

Kolem roku 1200 př. n. l. dorazil ze severozápadu sanskrt, indoevropský jazyk. Hymny složené v archaickém sanskrtu dokumentují víru, která se později sloučila s tím, čemu dnes říkáme hinduismus. V severních oblastech starší drávidské jazyky ustoupily, zatímco na jihu přetrvávaly. Kolem poloviny prvního tisíciletí př. n. l. se v hinduistické tradici objevily rigidní společenské vrstvy. Zároveň se objevily alternativní cesty: buddhismus a džinismus odmítaly dědičný status a požadovaly etické praktiky a osobní vhled.

První rozsáhlé politické útvary – říše Maurjů a Guptů – sjednocovaly rozsáhlá území na severu. Intelektuální život vzkvétal: učenci rozpracovávali matematiku a astronomii; umělci vytvářeli sochy z kamene a bronzu. Sociální nerovnosti se však prohlubovaly a představy o nedotknutelnosti se stále více upevňovaly.

V jižní Indii vyvážela království jako Čólové a Pallavové písmo, literaturu a náboženské formy přes Bengálský záliv do jihovýchodní Asie. Obchod přinášel koření, textilie a filozofie do indonéského souostroví a dále.

Od raného středověku vítaly západní a jižní pobřeží subkontinentu nová náboženství. V přístavních městech se uchytily judaismus, křesťanství, zoroastrismus a islám. Na severu vedly postupné vpády armád ze Střední Asie ke vzniku Dillíského sultanátu – islámského politického zřízení, které propojilo severní Indii s transkontinentálními sítěmi.

Mezitím Vidžajanagarská říše na jihu potvrdila hinduistické kulturní rámce. V Paňdžábu se sikhismus formoval kolem odmítnutí náboženské hierarchie. V roce 1526 Mughalská dynastie založila říši, která po dvě století dohlížela na relativní stabilitu. Patronát architektury dal vzniknout památkám, jejichž kopule, oblouky a intarzovaný mramor nyní přitahují návštěvníky z celého světa.

Od počátku 17. století rozšiřovala svou kontrolu Britská východoindická společnost. Místní ekonomiky se přeorientovaly na dodávky surovin a nákup dováženého zboží. Do roku 1858, po povstání proti vládě společnosti, převzala přímou správu Koruna. Investice do infrastruktury zavedly železnice, telegrafy a univerzity.

Na konci devatenáctého a začátku dvacátého století indičtí myslitelé syntetizovali moderní politické myšlenky s kritikou imperialismu. Hnutí oddané nenásilnému odporu postupně mobilizovalo miliony lidí napříč společenskými vrstvami. V srpnu 1947 bylo Britské indické impérium z náboženských důvodů rozděleno na dvě nadvlády – Indii a Pákistán. Následovala masová migrace a komunitní násilí, které si vyžádaly statisíce životů.

26. ledna 1950 se Indie stala suverénní republikou s parlamentním systémem. Její ústava zakotvovala všeobecné volební právo dospělých, základní práva a dělbu moci. Státy byly v roce 1956 reorganizovány podle jazykových linií, přičemž se snažila vyvážit místní identitu s národní jednotou.

Od prvního sčítání lidu v roce 1951, kdy populace čítala 361 milionů, se počet obyvatel Indie do roku 2023 rozrostl na více než 1,4 miliardy. Gramotnost se zvýšila z 16,6 procenta na 74 procent a roční příjem na obyvatele se zvýšil z přibližně 64 amerických dolarů na více než 2 600 amerických dolarů. Hospodářské reformy po krizi platební bilance v roce 1991 zrušily mnoho protekcionistických opatření. Růst v průměru dosahoval po dobu dvou desetiletí téměř 6 procent ročně, což Indii řadí mezi nejrychleji se rozvíjející velké ekonomiky.

Chudoba klesla, i když se nerovnost zvýšila. Rostoucí střední třída podporuje poptávku po službách, zejména v oblasti informačních technologií, kde se indické firmy řadí mezi světové lídry. Export filmů a hudby – zejména z filmového průmyslu v hindštině – rozšířil kulturní dosah země.

Indie leží na Indické desce, která byla kdysi součástí Gondwany. Asi před 75 miliony let se deska posouvala na sever, srážela se s Eurasií a zvedala Himálaj. Na jihu od ní sedimenty vyplavené z těchto mladých hor vytvořily plochou Indogangetskou nížinu. Dále na západ se nachází starověké pohoří Aravalli, které označuje místo, kde původní deska stále vyčnívá nad roviny a omezuje šíření pouště Thar.

Poloostrovní blok – geologicky stabilní a starší – sahá na sever k pohořím Satpura a Vindhya. Na jihu tvoří Dekanskou plošinu, lemovanou Západním a Východním Ghátem, jejichž svahy ukrývají skalní útvary staré přes miliardu let.

Pobřeží se táhne v délce 7 517 kilometrů, dvě třetiny podél pevniny a jedna třetina na ostrovních řetězcích. Téměř polovina se skládá z bahnitých ploch a močálů; zbytek se dělí mezi písečné zátoky a skalnaté břehy. Na pobřeží leží korálové atoly Lakshadweep a sopečné souostroví Andamany a Nikobary, které sdílí námořní hranice s Myanmarem, Thajskem a Indonésií.

Řeky pramenící v Himálaji – Ganga s přítoky Jamunou a Kosí a Brahmaputra – se vlévají do Bengálského zálivu. Jejich nízké spády a silné zanášení bahnem vytvářejí záplavové oblasti náchylné k záplavám. V poloostrovní Indii tečou řeky jako Godavari, Krišna, Mahanadi a Kaveri na východ; Narmada a Tapti se ubírají na západ. Mezi pobřežní útvary patří sezónní bažiny Rann of Kutch a delta Sundarban, mangrovový labyrint sdílený s Bangladéšem.

Indické klima se ovlivňuje dvěma geografickými faktory: Himálaj blokuje studené kontinentální větry a poušť Thar přitahuje vlhké monzunové proudy. Mezi červnem a říjnem jihozápadní monzun poskytuje nejvíce ročních srážek. Objevují se čtyři hlavní typy podnebí: tropické vlhké, tropické suché, subtropické vlhké a horské.

Indie, která je jednou ze sedmnácti nejrozmanitějších zemí světa, hostí 8,6 procenta světových druhů savců, 13,7 procenta ptáků a značný podíl plazů, obojživelníků a rostlin. Třetina její flóry se nikde jinde nevyskytuje. S jejími hranicemi se překrývají čtyři globální ohniska biodiverzity: regiony s výjimečným endemismem, které jsou ohroženy ztrátou biotopů.

Chráněná území poskytují útočiště bengálským tygrům, lvům asijským, slonům asijským a nespočtu méně známých druhů. Keibul Lamjao na jezeře Loktak pluje na phumdi a podporuje ohrožené jeleny sangai. Národní park Shirui ukrývá suchozemskou lilii, která kvete pouze na jeho svazích. Ranthambhore a Bandhavgarh nabízejí pohled na divoké tygry; Gir chrání poslední lvy asijské; Kaziranga udržuje prosperující populaci nosorožce jednorohého.

Indická republika se skládá z 28 států a 8 svazových teritorií. Všechny státy a některá teritoria volí zákonodárné sbory a vlády; ostatní zůstávají pod přímou federální správou. Místní orgány na úrovni vesnic, bloků, okresů a obcí přesahují čtvrt milionu obyvatel, což odráží závazek k místní správě.

S přibližně 1,43 miliardami obyvatel v roce 2023 představuje Indie téměř každého šestého člověka. Od roku 2001 do roku 2011 se její populace zvýšila o 17,6 procenta. Poměr pohlaví, 940 žen na 1 000 mužů v roce 2011, a střední věk téměř 29 let v roce 2020 ukazují na mladou populaci. Rychlý růst na konci dvacátého století vedl k pokroku v oblasti zdravotnictví a zemědělství, včetně zelené revoluce.

Více jazyků a písma se pojí se starověkými kořeny a novějšími příchozími. Náboženské komunity – hinduistické, muslimské, křesťanské, sikhské, džinistické, buddhistické, zoroastriánské a další – koexistují uprostřed regionálních zvyků. Navzdory právním zákazům kastovní diskriminace přetrvává sociální stratifikace. Nerovnost pohlaví a podvýživa dětí zůstávají problémem. Rychlá urbanizace a industrializace zvýšily znečištění ovzduší, zejména v indogangetském pásu.

Do roku 2024 se nominální HDP Indie přiblížil 4 bilionům amerických dolarů, což ji řadí na páté místo na světě; podle kupní síly se blížil 15 bilionům amerických dolarů. Příjem na obyvatele však řadí většinu občanů do nižších příjmových skupin. Služby – zejména IT a finance – pohánějí růst; zemědělství stále zaměstnává třetinu pracovní síly, ale přispívá méně než 15 procenty produkce. Zpracovatelský průmysl se podílí na HDP přibližně čtvrtinou. Zahraniční obchod a investice se od vstupu do Světové obchodní organizace v roce 1995 rozšířily.

Civilizace v Indii trvá přes 4 500 let. Během védského věku (cca 1700–500 př. n. l.) se formovaly základní koncepty – dharma, karma, jóga, mókša. Filozofické školy debatovaly o metafyzice a etice; epická poezie líčila morální dilemata. V průběhu staletí náboženská hnutí – oddanost bhakti, tantrická praxe a buddhistická a džinistická scholastika – diverzifikovala duchovní diskurz.

Architektura tyto proudy vyjadřuje. Chrámy se řídí principy Vastu Šástry a sladí lidské obydlí s kosmickými vzory. Symetrie bílého mramoru Tádž Mahalu odráží mughalskou uhlazenost; v jižní Indii se drávidské gopuramy tyčí ve vrstvených patrech. Indo-saracenské obrození mísilo koloniální a domorodé formy v občanských budovách a palácích.

Tradičně ženy nosily sárí, kus látky přehozený kolem těla, spárovaný s halenkou choli a spodničkou. Pánský oděv zakrývající spodní část těla, dhoti, ustoupil po muslimské nadvládě ve čtrnáctém století prošívaným kalhotám – pyžamům a churidarům. Dnes městští profesionálové upřednostňují kalhoty a košile; formální příležitosti oživují šerváni, bandhgaly a sárí.

Jídla se zaměřují na obilný základ – rýži nebo čapátí – doplněný kořeněnou čočkou, zeleninou, masem nebo rybami. Regionální profily určují směsi koriandru, kmínu, kurkumy, kardamomu a dalšího koření. Jihoindické snídaně zahrnují idli a dósu; severní thalí nabízí širokou škálu chlebů, kari a sladkostí.

Chování se v jednotlivých regionech výrazně liší. Co se v Bombaji jeví jako zdvořilé – používání taxametru a přijímání drobných – se může lišit v Dillí nebo menších městech. Návštěvníci musí zůstat přizpůsobiví. V konverzaci bývají Indové přímočarí; eufemizmy riskují zmatek. Osobní otázky týkající se rodiny, platu nebo vzdělání často signalizují vřelost.

Oslovení s úctou („pane“, „paní“) vyhovuje starším. Rodina přesahuje hranice základní jednotky a soužití s ​​rodiči odráží vzájemnou podporu. Kastovní systém již nemá právní váhu, ale ovlivňuje sociální interakce. Předsudky na základě barvy pleti přetrvávají jak vůči cizincům, tak i mezi samotnými Indy. Menšinové komunity – jako jsou Siddiové afrického původu a angloindičtí kmeny – čelí zřetelným výzvám v oblasti uznání a začlenění.

Památky jako Tádž Mahal v Agře, Kutb Minar a Červená pevnost v Dillí a paláce v Džajpuru svědčí o mnohovrstevnaté minulosti Indie. Ruiny v Nalandě evokují raná buddhistická vzdělanost; Gándhího ášram v Ahmadábádu uchovává záznamy o politickém boji.

Chrámové komplexy sahají od vyřezávaných zdí v Khajuraho až po sloupové síně Meenakshi Amman v Madurai. Na ghátech ve Váránasí podél Gangy se konají rituály zrození a smrti, které odrážejí tisícileté tradice. Horské oblasti – Šrínagar, Dárdžiling, Šimla, Ooty, Gangtok – nabízejí úlevu od letních veder.

Mezi pobřežní útočiště patří pláže Goa a korálové útesy Andamanských ostrovů. V západním Rádžasthánu nabízí poušť Thar velbloudí safari z Džajsalmeru. Rezervace divoké zvěře – od lvů v Giru po nosorožce v Kaziranze – zvou ty, kteří hledají setkání s přírodou, ačkoli úspěch závisí na trpělivosti a načasování.

Složitost Indie se vzpírá jednoduchému shrnutí. Její terén sahá od zasněžených vrcholků až po tropické ostrovy; její jazyky se počítají v stovkách; její víry zahrnují filozofie od rituální oddanosti až po strohý asketismus. Staletí vynálezů, dobývání, výměn a adaptací zanechala stopy v kameni, textech a zvycích. Jako federální republika s více než miliardou obyvatel se Indie potýká s růstem, nerovností a environmentálními tlaky, i když udržuje tradice starší než většina moderních států. Chápat Indii znamená všímat si jejích kontrastů – v půdě a jazyce, v prosperitě a chudobě, v epochálních památkách a každodenních rituálech – a rozpoznat společnost, která se neustále nově definuje, aniž by vymazala svou minulost.