Jemen

Jemen, oficiálně Jemenská republika, zabírá jihozápadní cíp Arabského poloostrova, jehož pevnina se rozkládá na přibližně 455 503 kilometrech čtverečních (175 871 mil čtverečních) a má asi 2 000 kilometrů (1 200 mil) pobřeží. Na severu hraničí se Saúdskou Arábií, na severovýchodě s Ománem, na východě s Arabským mořem, na jihu s Adenským zálivem a na západě s Rudým mořem – v jehož vodách sdílí Jemen námořní hranice s Džibutskem, Eritreou a Somálskem. San'á, ústavní hlavní město země, se nachází v nadmořské výšce přesahující 2 100 metrů, kde žije přibližně 34,7 milionu obyvatel. Jeho členství v Lize arabských států, Organizaci spojených národů, Hnutí nezúčastněných a Organizaci islámské spolupráce odráží dlouhou historii diplomatických vztahů.

Geograficky a klimaticky se Jemen dělí na čtyři hlavní oblasti. Podél pobřeží Rudého moře leží Tihama: plochá, parná rovina posetá lagunami a obklopená dunami. Ačkoli horké minimum neumožňuje žádné řece dosáhnout moře, podzemní zvodnělé vrstvy živí zemědělství ve vnitrozemí. Za ní se páteř vysočiny dělí na západní a východní plošiny. Západní vysočina přijímá většinu orografických srážek, díky čemuž jsou terasovité farmy zelené; jejich východní protějšek, sušší, se vyznačuje řidším obděláváním půdy. Na východě se nachází Rubʿ al-Khali neboli Prázdná čtvrť – rozloha pohyblivých písků v srdci Arabského poloostrova. Na pobřeží se jemenská suverenita rozprostírá na několik ostrovů Rudého moře – Haniš, Kamaran, Perim – a na souostroví Sokotra, které se nachází blíže k Africe a jehož sopečné vrcholy a endemická flóra prozrazují spřízněnost s tímto kontinentem.

Jemen se již více než sedm tisíciletí nachází na křižovatce obchodu a kultury. V prvním tisíciletí př. n. l. sesílalo království Saba karavany s kadidlem a myrhou a zakládalo kolonie za Rudým mořem na území dnešní Etiopie a Eritreje. Do roku 275 n. l. nahradila Sabu říše Himyaritů, kde judaismus zanechal trvalé stopy v politickém a společenském životě. Ve čtvrtém století se uchytily křesťanské komunity; během tří století dorazil islám a rychle se prosadil. Jemenští válečníci sloužili po boku Proroka a později při výbojích, které rozšířily islám za hranice Arábie. Během středověku se vznášely a upadaly dynastie jako Rasulidové a Tahiridi, zatímco horská města zakládala semináře, které z Jemenu udělaly centrum islámského vzdělání.

Mezi šestnáctým a dvacátým stoletím čelil Jemen zahraničním vpádům. Osmanská říše si nárokovala velkou část severu; Britové se upevnili na jihu kolem Adenu. Po první světové válce imám Jahja vyhlásil nezávislé Jemenské království. V roce 1962 republikánští úředníci sesadili monarchii a vytvořili Jemenskou arabskou republiku neboli Severní Jemen. O pět let později se Aden a jeho zázemí odtrhly a vznikla Jemenská lidově demokratická republika, jediný proklamovaný socialistický stát arabského světa. Teprve v roce 1990 sever a jih znovu potvrdily jednotu jako Jemenská republika; její první prezident, Alí ​​Abdalláh Sálih, prezidentoval až do arabského jara v roce 2011, které ho donutilo k rezignaci.

Politické otřesy se rychle vrátily. Masové protesty proti ekonomické stagnaci, rostoucí nezaměstnanosti a navrhovaným ústavním změnám se spojily proti zakořeněnému jemenskému vedení. Do roku 2015 zemi zachvátila občanská válka: hnutí Hútíů v Saná se postavilo mezinárodně uznané vládě, zatímco zahraniční mocnosti zasáhly letecky, pozemně i po moři. Následná humanitární katastrofa se řadí k nejhorším v tomto století: do roku 2019 potřebovalo pomoc přibližně 24 milionů Jemenců – tři čtvrtiny populace – a ukazatele hladu, dětské úmrtnosti a šíření nemocí zůstávají kritické. Jemen se umístil na nejnižších pozicích v lidském rozvoji mimo Afriku a na nejnižších pozicích v globálním míru, a to i přesto, že se jeho mírová ekonomika v důsledku blokády a konfliktu prakticky zhroutila.

Přesto i uprostřed těžkostí jemenské architektonické dědictví stojí nezdolně. Ve Starém Městě San'á, které bylo v roce 1986 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, se tyčí věžové domy z pálených cihel a kamene do výšky šesti, ba i sedmi pater, jejichž fasády jsou zdobeny geometrickými sádrovými reliéfy. V nižších patrech se kdysi skladoval dobytek a sýpky; nahoře se z přijímací místnosti (mafraj) otevíral výhled na střechy. Severně leží Šibam, „Manhattan pouště“, jehož mrakodrapy z nepálených cihel ze 16. století stále střeží vádí Hadhramaut. Ještě dále se v Zabidu zachovalo středověké univerzitní město, jehož arkády ozývá staletí vzdělanosti. Ve vádí Dahr stojí Dar al-Hadžar, skalní palác imáma, jehož barevné skleněné nadsvětlíky a zdobené štukatérské práce připomínají klidnější dobu.

Souostroví Sokotra, které bylo v roce 2008 zapsáno na seznam světového dědictví, nabízí přírodní zázraky, které jinde nemají obdoby. Přibližně 37 procent z jeho 825 druhů rostlin se nevyskytuje nikde jinde na Zemi; stejně tak 90 procent plazů a 95 procent hlemýžďů. Slavný strom Dračí krev (Dracaena cinnabari) je posetý vápencovými plošinami, zatímco korálové útesy se hemží 253 druhy korálů a 730 druhy ryb. Izolace Sokotry podpořila nejen biodiverzitu, ale také specifický jazyk a kulturu, což svědčí o vrstevnatém dědictví Jemenu.

Administrativně se Jemen skládá z jednadvaceti guvernorátů a obce Amanat al-ʿAsimah v okolí Saná; reforma z roku 2013 povýšila Sokotru na samostatný guvernorát. Pododdělení se kaskádovitě rozprostírá od 333 okresů do více než 2 200 podoblastí a téměř 38 300 vesnic. V roce 2014 ústavní plán navrhoval šest federálních regionů – čtyři severní a dva jižní – ačkoli občanská válka přerušila jeho plné uzákonění.

Z ekonomického hlediska přineslo sjednocení mírné zisky: do roku 2013 dosáhl hrubý domácí produkt Jemenu (parita kupní síly) 61,63 miliardy USD s příjmem na obyvatele 2 500 USD. Služby tvořily více než 60 procent produkce, průmysl 31 procent a zemědělství necelých 8 procent; ropa kdysi přispívala čtvrtinou HDP a 63 procenty příjmů. Od obnovení konfliktu se HDP snížil o více než polovinu, vývoz se zastavil a infrastruktura se zhoršila. Jemen se i nadále řadí mezi nejchudší země světa a jeho indexy lidského rozvoje se nacházejí hluboko na nejnižších příčkách.

Demograficky je Jemen mladý. Z 4,3 milionu v roce 1950 se jeho populace do začátku 2020. let zvýšila na přibližně 33–35 milionů, přičemž téměř polovina je mladší patnácti let a méně než 3 procenta starších šedesáti pěti let. Plodnost zůstává vysoká, zhruba 4,5 dítěte na ženu, s předpokládaným dalším nárůstem do poloviny století na přibližně 60 milionů. Arabština je základem veřejného života: moderní standardní arabština slouží ve vzdělávání a správě věcí veřejných; jemenská arabština se svou archaickou fonetikou a slovní zásobou zůstává lidovým jazykem. Na Sokotře a ve východním Hadhramautu přetrvávají jihosemitské jazyky – sokotrský, mehri a další. Angličtina se těší rostoucí oblibě, zejména v bývalých britských zónách.

Islám sjednocuje Jemence, přičemž zajdíjští šíité tvoří přibližně 45 procent a sunnitští muslimové, převážně šafijské školy, asi 53 procent; menší komunity ismá'ílů a dvanáctičlenných církví doplňují celou škálu. Náboženské obřady utvářejí denní rytmus: návštěvy mešit za úsvitu, v poledne, odpoledne, při západu slunce a večer zdobí tržiště i horské vesnice.

Návštěva Jemenu vyžaduje trpělivost a bdělost. Kvůli bezpečnostním obavám lety kolísají; od poloviny roku 2024 mají omezené spojení z Ammánu, Káhiry, Rijádu a Bombaje pouze letiště Saná, Aden a Saj'un. Neexistuje žádná železnice. Vstup po souši přes Omán je stále možný, ačkoli pro meziměstské cestování po silnici jsou povinná povolení (tasriih) od turistické policie; saúdskoarabské hraniční přechody kladou přísnější požadavky. Autobusy – klimatizované, i když někdy staré – spojují hlavní města, ačkoli soukromí cestující si často pronajímají vozidla s pohonem všech čtyř kol s místními průvodci. Pobřežní trajekty z Džibutska plují přes Perský záliv a nebojácní duše se stále mohou nalodit na nákladní vozy na cement směřující na Sokotru.

Ve městech jezdí sdílené taxi – místně nazývané „bijou“ nebo minibusy odvozené od Peugeotu – na principu „naplň a jeď“ a pojmou až devět cestujících; pro větší pohodlí je stále obvyklé vyjednat dvě sedadla vpředu nebo celé řady. Pro nezávislé cestující v klidnějších oblastech nabízejí vnitroměstské autobusy levnou a příjemnou dopravu. K zajištění průchodů na volné silnice postačí kopie povolení, cestovní pas a itinerář, i když vojenské kontrolní stanoviště mohou stále vyžadovat vícenásobné potvrzení.

Navzdory logistickým překážkám přetrvávají atrakce Jemenu. V Sa'á, labyrintu úzkých uliček, mřížkovaných oken z červeného dřeva a vůně kávy s kardamomem připomínají staletí každodenního života. Kawkaban, tyčící se v nadmořské výšce 3 000 metrů, uchovává himyariteské nápisy a Davidovy hvězdy ze starověkých židovských komunit. Sa'dahské hradby z hliněných cihel chrání vinice s hrozny a palem, jejichž plody uživují horské vesnice. Al Mahwit korunuje hory farmami zahalenými v oblacích; Bura' ukrývá lesy živené monzuny, jaké se na poloostrově nepodobají žádné jiné. Vznešené osídlení Manakhah je dokladem středověkého plánování na vrcholcích kopců; starobylá přehrada Ma'rib, kdysi v legendě připisovaná královně ze Sáby, svědčí o inženýrských misích, které zavlažovaly rozlehlá pole. V Ibbu, „Zeleném srdci“, proudy ročních srážek napájejí údolí kávou a medem; nedaleká Džibla se pyšní opevněnými kamennými domy. Al Khawkhah nabízí pláže Rudého moře ve stínu palem, zatímco Ta'izz, kulturní centrum republiky, se nachází pod terasovitými svahy Džabal Sabir. Tarim a Say'un v Hadhramautu odrážejí eleganci Hadhrami v cihlových palácích a mešitách. Al Mukalla se táhne k Arabskému moři s modernitou, ale jeho pobřeží ustupuje nedotčeným pískům Bir Ali. Národní park Hauf, pozůstatek vlivu monzunů, udržuje ohniska deštného pralesa a divoké zvěře sdílené s ománskými sousedy.

Pro návštěvníka společenské normy vyžadují diskrétní chování. Politická témata – zejména názory na Spojené státy nebo Izrael – mohou vyvolat neklid. Náboženství si žádá úctu: mešity vyžadují pravidla oblékání a během ramadánu jsou příležitosti k veřejnému stravování nebo kouření urážlivé. Fotoaparáty vyžadují povolení; portréty žen nebo bezpečnostní zařízení mohou vyvolat nepřátelství. Charitativní impulsy nacházejí lepší vyjádření prostřednictvím uznávaných charitativních organizací než improvizovaných dárků dětem, které mohou podporovat závislost. Smlouvání je jádrem obchodu; pevné ceny pro cizince jsou vzácné a vyjednávání je ztělesněním zvyku.

Jemen tak zůstává zemí kontrastů: kolébkou civilizace, jejíž architektura a přírodní divy vzdorují ničivým následkům konfliktů; místem, kde pohostinnost přetrvává uprostřed útrap a kde každé údolí a vesnice nese vrstvy historie. Pochopit Jemen znamená uznat jeho utrpení i krásu stejnou měrou, respektovat jeho tradice a jeho obyvatele a uznat, že – i v současných zkouškách – jemenský odkaz utváří minulost i přísliby širšího arabského světa.