Nejlépe zachovaná starověká města: Nadčasová opevněná města
Oblíbené destinaceMohutné kamenné zdi, precizně postavené jako poslední linie ochrany historických měst a jejich obyvatel, jsou tichými strážci z minulých dob.…
Ázerbájdžán zaujímá úsek země, kde se rovinaté oblasti Kavkazu sbíhají s pobřežím Kaspického moře. Jeho území leží mezi třicátým osmým a čtyřiceti dvěma stupni severní šířky a čtyřicátým čtyřem a padesátým jedním stupněm východní délky. Na severu se prudce zvedá pohoří Velkého Kavkazu, jehož vrcholy vytvářejí přirozenou bariéru proti chladnějším vzdušným proudům. Na východě se Kaspické moře omývá téměř osmisetkilometrovým pobřežím. Na jihu se hranice státu setkává s Íránem; na západě sousedí s Arménií a krátkou hranicí s Tureckem; na severozápadě s Gruzií; a na severovýchodě se dotýká ruské republiky Dagestán. Napříč těmito hranicemi se Ázerbájdžánská republika rozkládá ve třech hlavních fyzických zónách: roviny v jejím srdci, vysočiny Velkého a Malého Kavkazu a Talyšských hor a pobřežní nížiny Kaspického moře. Téměř polovina známých bahenních sopek na Zemi leží pod jejím povrchem a vyživuje kužely a pukliny, které někdy chrlí plameny nebo plyn – připomínku podzemní vitality regionu.
Mezi nejstarší státy, které spravovaly území dnešního Ázerbájdžánu, patřila Kavkazská Albánie, po níž následovaly po sobě jdoucí perské říše, které zanechaly stopy na jazyku, náboženství a správě věcí veřejných. Až do devatenáctého století patřilo toto území Kadžárskému Íránu. Rusko-perské války v letech 1804–1813 a 1826–1828 donutily perského šáha postoupit své kavkazské provincie ruské koruně na základě Gulistanských smluv v roce 1813 a Turkmenčajských smluv v roce 1828. Rusko poté tato území zorganizovalo v rámci kavkazského místokrálovství. S rozpadem Ruské říše v roce 1917 se národní uvědomění mezi turkicky mluvícími muslimy spojilo do Ázerbájdžánské demokratické republiky v roce 1918 – prvního sekulárního demokratického státu s muslimskou většinou. Toto zřízení přetrvalo až do roku 1920, kdy sovětské síly toto území absorbovaly jako Ázerbájdžánskou sovětskou socialistickou republiku. V závěrečných dnech Sovětského svazu, 30. srpna 1991, si moderní Ázerbájdžánská republika znovu vydobyla nezávislost.
Postsovětská desetiletí přinesla konflikt o Náhorní Karabach, hornatou enklávu obývanou převážně etnickými Armény. V září 1991 tato komunita vyhlásila Republiku Artsach. Po příměří v roce 1994 zůstal Artsach a okolní okresy mezinárodně uznávány jako ázerbájdžánská země. Obnovená ázerbájdžánská vojenská kampaň v roce 2020 znovu získala sedm okresů a části Náhorního Karabachu. Koncem roku 2023 se bakuské síly přesunuly do zbytku enklávy, čímž rozpustily de facto vládu Artsachu a vedly k odchodu téměř všech arménských obyvatel.
Ázerbájdžánská ústava zakládá unitární, poloprezidentskou republiku. Strana Nový Ázerbájdžán je u moci od roku 1993 za vlády Hejdara Alijeva a poté jeho syna Ilhama Alijeva. Pozorovatelé zaznamenávají omezení politické opozice a svobody médií a zprávy o omezeních občanských svobod. Stát nicméně udržuje diplomatické styky se 182 zeměmi a účastní se činnosti třiceti osmi mezinárodních orgánů, mezi nimiž jsou Organizace spojených národů, Rada Evropy, Hnutí nezúčastněných zemí, OBSE, program NATO Partnerství pro mír, Organizace turkických států a GUAM. Má status pozorovatele ve Světové obchodní organizaci a pomohl založit SNS a OPCW.
Téměř všichni občané – zhruba devadesát sedm procent – se identifikují jako muslimové, ačkoli stát nezakotvuje žádné oficiální náboženství a zajišťuje sekulární vládu. Šíitští stoupenci tvoří přibližně padesát pět až šedesát pět procent věřících, zbytek tvoří sunnité. Křesťanské komunity – pravoslavná, arménská apoštolská církev a malé katolické, protestantské a evangelické skupiny – tvoří asi tři procenta. Židovská přítomnost sahá dvě tisíciletí do minulosti: v Ázerbájdžánu dnes žije zhruba dvanáct tisíc Židů, včetně obce Krasnaja Sloboda poblíž Kuby, jediného města s židovskou většinou mimo Izrael a Spojené státy.
Topografie krajiny ovlivňuje její klima, které se pohybuje v devíti z jedenácti klimatických pásem světa, od suchých nížinných stepí až po vlhké lesy mírného pásma. Srážky se značně liší: Lenkoran na jihu zaznamenává až osmnáct set milimetrů ročně, zatímco Apšeronský poloostrov méně než tři sta padesát. Zimy ve vyšších nadmořských výškách mohou klesnout pod minus třicet stupňů Celsia, jak je zaznamenáno v Džulfě a Ordubadu, zatímco pobřežní oblasti se zřídka setkávají s teplotami pod minus pět stupňů. Potoky a řeky – v počtu přes osm tisíc – tečou směrem ke Kaspickému moři; řeka Kur s délkou patnácti set kilometrů protíná centrální nížinu, než se vlévá do moře. Jezer je zde málo, ale patří mezi ně Sarysu, které pokrývá šedesát sedm kilometrů čtverečních.
Téměř čtyřicet procent Ázerbájdžánu leží v nadmořské výšce nad čtyři sta metrů. Vrcholy Velkého a Malého Kavkazu a Talyšského pohoří místy přesahují čtyři tisíce metrů – hora Bazardüzü dosahuje čtyř tisíc čtyři sta šedesát šesti metrů – zatímco pobřeží Kaspického moře s nadmořskou výškou minus dvacet osm metrů představuje nejnižší bod kontinentu. Flóra země zahrnuje více než čtyři tisíce pět set druhů vyšších rostlin, což představuje dvě třetiny veškeré kavkazské flóry. Lesy pokrývají zhruba čtrnáct procent území, přičemž vysazené lesní porosty doplňují přirozeně se regenerující porosty. Chráněná území nyní pokrývají osm procent půdy, včetně sedmi velkých rezervací zřízených od roku 2001, kdy příjmy z ropovodů navýšily rozpočet na ochranu životního prostředí.
Tuto rozmanitost odráží i živočišná svět: bylo zaznamenáno sto šest druhů savců, devadesát sedm druhů ryb, tři sta šedesát tři druhů ptáků, deset obojživelníků a padesát dva druhů plazů. Karabachský kůň, známý svou hbitostí a temperamentem, je národním symbolem, ačkoli jeho počet klesá.
Baku, hlavní a největší město, se nachází na Apšeronském poloostrově a je hostitelem politických a kulturních institucí země. Kromě Baku má pouze Sumgajít – dnes fakticky bakuské předměstí – a Gandža více než tři sta tisíc obyvatel. Mezi další městská centra patří Lenkoran poblíž íránských hranic, exklávní hlavní město Nachičevan, Gábala uprostřed podhůří, Šeki s jeho mnohovrstevnatou historií trvající tisíciletí, Šemacha, kdysi sídlo Širvanšáhů, a průmyslový Sumgajít. Země se dělí na čtrnáct hospodářských regionů, šedesát šest rajonů a jedenáct měst přímo spravovaných republikou; Nachičevan zůstává autonomní republikou s vlastním parlamentem.
Ekonomicky Ázerbájdžán staví na svých kaspických ložiskách ropy a plynu. Po získání nezávislosti se stát připojil k MMF, Světové bance, EBRD, Islámské rozvojové bance a ADB. Centrální banka, založená v roce 1992, vydává manat a dohlíží na komerční banky. Manat, reformovaný v lednu 2006, obíhá v nominálních hodnotách od jedné do dvou set manatů a menších mincí gapik. Vysoké příjmy z ropného sektoru podnítily růst, ale také inflaci – která na začátku roku 2007 překročila šestnáct procent – a vykazovaly rysy ekonomiky závislé na zdrojích. Od roku 2000 politická opatření omezila inflaci a diverzifikovala infrastrukturu. Ropovod Baku–Tbilisi–Ceyhan, který byl uveden do provozu v květnu 2006, se táhne sedmnáct set sedmdesát čtyři kilometrů až k tureckému Středomoří a přepravuje až padesát milionů tun ropy ročně. Jihokavkazský ropovod, slavnostně otevřený později v roce 2006, dodává plyn ze Šáh Denizu do Evropy přes Gruzii a Turecko. Probíhající železniční projekty, zejména železnice Kars–Tbilisi–Baku dokončená v roce 2012, si kladou za cíl propojit Čínu a Střední Asii s Evropou. Letiště v Baku, Nachičevanu, Ganjě a Lenkaranu se napojují na regionální uzly. Osobní a nákladní dopravu poskytují společnosti Azerbaijan Airlines a další dopravci, včetně Lufthansy, Turkish Airlines, Qatar Airways a různých ruských, ukrajinských a íránských leteckých společností. Pozemní doprava zahrnuje téměř tři tisíce kilometrů širokorozchodných železnic, z nichž některé jsou elektrifikované, a komplexní silniční síť regulovanou Vídeňskou úmluvou o silničním provozu z roku 2002.
Cestovní ruch, který kdysi v sovětské éře prosperoval, utrpěl během konfliktů v 90. letech 20. století úpadek. Od počátku 21. století znovu nabral na obrátkách. Vzkvétá náboženská a lázeňská turistika: Naftalanské léčebné postupy na bázi ropy lákají návštěvníky s lékařskými potřebami; Šahdag a Tufan v Gabale nabízejí zimní sporty; pláže a letoviska podél Kaspického moře hostí sezónní rekreaci. Stát považuje cestovní ruch za strategické ekonomické odvětví s elektronickými vízy a bezvízovým stykem pro občany šedesáti tří zemí. UNESCO uznává dvě ázerbájdžánské lokality světového dědictví UNESCO: opevněné město Baku s palácem Širvanšáha a Panenskou věží a skalní malbu v Gobustánu. Předběžné seznamy zahrnují chrám ohně Atešgáh, mauzoleum Momine Chatun, lesy Hirkan, pole bahenních sopek, památkovou čtvrť Šuša a další. Kromě městských center nabízejí kulturní ponoření vesnice jako Chinalug, Nabran, Kuba, Lahich, Qax a Nij; Göygöl a Shamkir – osídlené německými kolonisty v devatenáctém století – si zachovávají pozůstatky evropské architektury a vinařství.
Ázerbájdžánská kultura odráží její polohu mezi Evropou a Asií. Hudba zachovává tradice mughamu; koberce, textilie a měděné zboží připomínají staletí stará řemesla. Literární dědictví, od středověkých básníků až po moderní romanopisce, nese perské a turkické vlivy. Architektura spojuje východní formy – muqarne, dómy a iwany – se západním inženýrstvím, což je patrné v nedávných památkách: plynulé kontury Centra Hejdara Alijeva, trojité profily plamenů Plamenných věží a geometrická přísnost věže SOCAR.
Kuchyně je příkladem úrodnosti půdy a štědrosti Kaspického moře. Saláty posypané bylinkami doplňují hlavní jídla z jehněčího, hovězího nebo rybího masa. Šafránově zabarvený plov, rýžovo-masový pilaf, je ústředním bodem setkání. Polévky jako bozbash a dushbara nabízejí pikantní teplo. Z pecí tandir se line vůně placek. Kutab – tenké placky plněné zeleninou nebo masem – se objevují jako pouliční jídlo. Černý čaj, louhovaný ve sklenicích hruškovitého tvaru, dotváří den. Stoly doplňuje ajran, sorbet z růžových lístků nebo estragonu, a místní vína. Piti, dušené maso z jehněčího masa s příchutí kaštanů a luštěnin, se objevuje v regionálních obměnách, stejně jako dolma z vinných listů, často uváděná jako národní pokrm.
Společenské zvyky odrážejí pohostinnost a respekt k hierarchii. Hosté vstupují do domů po zouvání bot a malý lichý počet květin slouží jako vhodný dárek. Ve veřejné dopravě sedadla připadají jako první starším, handicapovaným, těhotným ženám a lidem s dětmi. Při oslovování cizích lidí se používá úcta – „Cənab“ pro muže, „Xanım“ pro ženy – zatímco anglicky mluvící lidé používají „pan“ nebo „paní“. Ázerbájdžánci dodržují formální pozdravy, mírné úklony a vstávání pro starší. Mužští hostitelé často vedou v zdvořilosti vůči ženským hostům.
Ázerbájdžánská diaspora se objevuje v nejméně čtyřiceti dvou zemích. V rámci republiky slouží kulturní sdružení etnickým skupinám: Lezginům, Talyšům, Němcům, Židům, Kurdům a dalším. Vysílání v menšinových jazycích – ruštině, gruzínštině, kurdštině, lezginštině, talyšštině a dalších – se dostává státní podpory; tištěné vydavatelství slouží rozmanitému čtenářskému publiku.
Ázerbájdžánská cesta spojuje starobylé dědictví s moderními ambicemi. Jeho krajina sahá od bahenních sopečných polí až po zasněžené vrcholky hor; jeho města prolínají středověké hradby se současnými siluety. Prostřednictvím energetických koridorů, železničních spojení a kulturních vazeb spojuje Ázerbájdžán kontinenty. Jeho lidé udržují tradice pohostinnosti, řemeslného zpracování a uměleckého vyjádření. V rámci této mozaiky Ázerbájdžán mapuje směr definovaný jeho geografií, historií a volbami, které činí v oblasti správy věcí veřejných, ekonomiky a kultury.
Měna
Založeno
Volací kód
Populace
Plocha
Úřední jazyk
Nadmořská výška
Časové pásmo
Obsah
Ázerbájdžán se rozkládá jako křižovatka krajin a dějin. Země se rozkládá na západním pobřeží Kaspického moře a prudce se zvedá k podhůří Kavkazu. Toto setkání moře, pouště a hor znamená, že se Východ a Západ prolínají v národním rázu. Baku, hlavní město, kombinuje středověké městské hradby a mrakodrapy z období ropného boomu na kaspickém výběžku; dále na sever se lesy a alpské louky tyčí k vrcholům, které by se většině návštěvníků zdály vzdálené. Ti, kteří prozkoumají oblast za pobřežím, najdou směs starobylých vesnic, sovětských ruin a hustého lesa. Teplý vítr od Kaspického moře se může v pozdním odpoledni setkat se sněhem na horských vrcholcích.
Kdysi zde vládla perská a turkická království a odkaz sovětské éry je stále viditelný v širokých bulvárech a blokových bytových domech. Lidová hudba, mešity a dědictví zoroastrismu uctívání ohně se mísí se sovětskými stanicemi metra a skleněnými věžemi. Výsledkem je země kontrastů: šíitský muslimský národ, kde lidé pijí černý čaj celý den a na jaře slaví Novruz, kde za rušnými trhy stojí starobylé karavanseráje a kde se vůně smaženého chleba mísí s naftou z projíždějící Lady. Je to místo, kde nová muzea a palácové haly mohou působit stejně obyčejně jako čajovny u silnice nebo sovětské válečné památníky.
Tento průvodce je určen pro nezávislé kulturní objevitele. Zdůrazňuje města jako Baku a Šeki, představuje tradiční jídlo a zvyky spolu s praktickými radami a spojuje turistické trasy s tipy z reálného světa. Důraz je kladen na pochopení kontextu míst, spíše než na jejich kritizování. Místo toho, aby se něco označovalo za „povinné vidět“, vyprávění popisuje, co člověk skutečně zažije: toulky klikatými uličkami Ičerišeheru za úsvitu, ochutnávka horkých kebabů v čajovně u silnice nebo sledování západu slunce nad Kaspickým mořem z moderního bulváru. Kulturní poznámky se zabývají etiketou a každodenním životem, takže čtenář získá realistický pocit z místa.
Cestovatelé zde najdou podrobné informace o počasí, bezpečnosti, vízech, dopravě a nákladech, ale také kvalitativní postřehy o atmosféře každého místa. Průvodce je věcný a všímavý: průvodce poukazuje na to, co dělá Ázerbájdžán zajímavým místem, a ne jen vyjmenovává atrakce. Rozdíly oproti cestování po Západu jsou patrné – v některých vesnicích cizinci stále přitahují zvědavé pohledy; v Baku je běžné anglické značení, ale mimo něj může mizet. Když vystoupáte na Chinaliq (2 350 m) z podhůří nebo vstoupíte do stanice metra ze sovětské éry, může se vám zpočátku zdát, že sem nepatříte. Místní pohostinnost je však opravdová: pekař může trvat na tom, abyste ochutnali čerstvý lavaš, nebo sousedé mohou pozvat zahraničního hosta na svatbu či čaj. Celkově si tento průvodce klade za cíl připravit cestovatele nejen na to, co uvidí, ale i na to, jaké to je být v Ázerbájdžánu.
Ázerbájdžán se rozkládá na kompaktní, ale rozmanité ploše. Pohoří Velkého Kavkazu tvoří dramatickou severní a západní hranici s silnicemi vedoucími z Baku do horských oblastí (Kuba, Chinaliq, Gabala). Kaspické pobřeží na východě je ploché a místy suché, s hlavním městem a projekty na Apšeronském poloostrově (ropná pole a Atešgáh). Na jihu leží Lankaranská nížina, vlhké subtropické pásmo s čajovými plantážemi a deštnými pralesy. Na západě se nachází Gandža a Širvanská nížina, kde řeky a sovětské zavlažovací systémy odlišují krajinu. Mezi nimi regiony spojují města jako Šeki (údolí Hedvábné stezky) a Kuba (střed koberců). Baku slouží jako dopravní uzel; odtud se do těchto oblastí rozbíhají hlavní dálnice.
Ázerbájdžán nabízí cestovatelům praktické systémy vstupu a dopravy.
Pochopení místních zvyklostí usnadňuje interakci:
Dovolená: Nouruz (jarní rovnodennost, kolem 21. března) je největším svátkem v Ázerbájdžánu. Obchody se mohou na den nebo dva zavřít, protože rodiny slaví speciálními pokrmy a ohni. Naplánujte si to s ohledem na to.
Procházka kamennými branami Ičerišeheru, Starého Města, je jako návrat v čase. Slunce dopadá na pískovcové zdi úzkých uliček. Bečení ovcí se ozývá na nádvoří poblíž mešity, zatímco obchodníci zametávají poslední trosky z předních schodů. Panenská věž (Giz Galasi) z 12. století dominuje jednomu z panoramat města, jejíž zaoblený kamenný tvar se tajemně tyčí proti obloze. Nedaleko leží palác Širvanšáhů, mramorový komplex z 15. století s malou mešitou a královskými lázněmi, které se dodnes zachovaly.
Tip pro centrum města: Vstupte kteroukoli z historických bran; hlavní „Zlatou bránou“ poblíž náměstí Fountain Square nebo Sahilskou bránou je pohodlná volba. Brzy ráno je nejlepší čas, abyste se vyhnuli davům. Choďte pomalu a nahlížejte za rohy; mnoho uliček ústí do stinných zákoutí, kde si kočky zdřímnou na kobercích.
S východem slunce sestupte ze středověkého kamene na moderní nábřeží. Bakuský bulvár (Milli Park) je rozlehlý park táhnoucí se podél rekultivované půdy u Kaspického moře. Křivolaká promenáda spojuje fontány, zahrady a zábavní parky. Vrcholem je Ázerbájdžánské muzeum kobercůModerní budova ve tvaru srolovaného koberce. Její dlaždice se třpytí u vody. Uvnitř se nachází národní sbírka jemných koberců – ale i bez vstupu dovnitř je architektura lákavá.
Muzeum koberců: I když exponáty vynecháte, zastavte se zde. Uvnitř je klimatizace (odpočinek od slunce) a výkladové panely s technikami tkaní. Muzejní kavárna (otevřená pro návštěvníky) nabízí tradiční sladkosti – ochutnejte černý čaj s kostkovým cukrem a vzorek... baklava.
S příchodem večera nabírá moderní Baku nový rytmus. Náměstí s fontánami, dlážděné náměstí s desítkami fontán, se rozsvítí, když se lidé shromažďují podél jeho okrajů. Venkovní kavárny a cukrárny rozsvěcují lucerny. Ulice Istiglaliyyat (Nezávislost) a přilehlá pěší zóna Nizami ožívají. Rodiny a přátelé se procházejí, prohlížejí si výlohy nebo si pochutnávají na zmrzlině. Pouliční hudebníci a tanečníci jsou běžnou podívanou a umožňují nahlédnout do místního života.
Stravování: Večeře v Baku začíná pozdě (20–21 hodin) a může se protáhnout. Pokud si chcete dát specialitu jako piti (pomalu dušené jehněčí dušené maso) nebo lavangi (ryba/kuře plněné vlašskými ořechy), zeptejte se číšníka předem, protože vaří celé hodiny. Jinak jsou celý večer otevřené neformální stánky se šašlik a kebabárny. Město je v noci bezpečné; pokud se vracíte do hotelu pozdě, držte se dobře osvětlených hlavních ulic.
Brzy ráno odjeďte z Baku a vydejte se do Gobustánu (asi 60 km jihozápadně). Pozdě ráno dorazíte na skalnatou plošinu s návštěvnickým centrem. Gobustan je známý svými petroglyfy – prehistorickými skalními rytinami. Do tmavého pískovce jsou vyryty stovky obrázků: divoké kozy, lovci na koních, tančící postavy a dokonce i lodě z doby, kdy byla hladina moře nižší. Tyto petroglyfy sahají od neolitu až po středověk. Expozice pod širým nebem jsou vysvětleny na malých cedulkách nebo s volitelnými průvodci. Na místě je v muzeu Gobustan vystaveny artefakty (kamenné nástroje, kostěné relikvie), které poskytují kontext k rytinám.
Po prohlídce můžete krátce navštívit vnitřní dioramata muzea nebo obchod se suvenýry. Poté se přesunout k nedalekým polím bahenních sopek.
V polopouštní rovině za Gobustanem se tyčí malé, kuželovité mohyly šedého jílu – Ázerbájdžán má téměř polovinu bahenních sopek na světě. Sjeďte z dálnice podle jednoduchých značek a objevte shluky dýmajících kuželů. Připomínají miniaturní, bahnité hory: některé jemně chrlí bahnité bubliny nebo stříkance studeného bahna. V blízkosti aktivních kuželů může země mírně syčet a vzduch nese slabý zápach síry nebo ropy. Pohledy jsou nadpozemské: některé mohyly vypadají jako zříceniny středověkých hradů. Děti často rády skáčou mezi bahenními průduchy, ale dospělí by měli našlapovat opatrně – hlína může být kluzká.
Brzy odpoledne se vraťte do města. Na východním okraji Apšeronského poloostrova se nacházejí místa uctívání ohně.
První je Atešgah, Chrám ohně. Je to malý zrestaurovaný chrámový komplex v Surakhani. Historicky zoroastriáni a hinduisté uctívali tento věčný plamen (napájený podzemním plynem). Dnes je plamen uvnitř z důvodu ochrany zhasnutý, ale můžete vidět, kde hořel na pětibokém oltáři. Projděte se okolním komplexem: zahrnuje nádvoří se starověkými nápisy v perštině a sanskrtu a malé muzeum o uctívání ohně. Atmosféra Atešgahu je klidná: navštivte jej po obědě, kdy odjedou turistické autobusy.
Krátká cesta na sever vede k Yanar Dagu (Hořící hoře). Toto místo má plošinu vybudovanou podél svahu, který neustále hoří plameny z vývěrů zemního plynu. Naplánujte si příjezd kolem západu slunce. Jak se soumrak prohlubuje, sledujte pomalé oranžové plameny (asi 1–3 metry vysoké), které tančí na skalnatém svahu a odrážejí se na tmavé obloze. Je zde malé návštěvnické centrum a schody vedoucí k vyhlídce. Pokud máte hlad, stánek s občerstvením prodává u silnice piti nebo místní kebab. Asi po hodině je plamen nejlépe vidět, poté se vraťte do Baku na pozdní večeři.
Webová stránka: Oblíbená večerní zastávka. Stezka je pro návštěvníky osvětlena; vstupenky jsou k dispozici na místě. Za soumraku je teplá záře na pozadí noční oblohy dramatická. Mějte po ruce bundu – vánek od Kaspického moře může po západu slunce uklidnit.
Po dni plném plamenů a bláta se vraťte do centra Baku na večeři v místní hospodě nebo v hotelu.
Začněte v Centru Hejdara Alijeva, rozlehlém bílém muzeu a kulturním centru na okraji města. Jeho plynulý, vlnovitý exteriér, navržený Zahou Hadid, se vzpírá tradičním úhlům – vypadá jako obrovská bílá látka přehozená přes zem. Uvnitř galerie pořádají střídající se výstavy o ázerbájdžánské historii, ropném dědictví a současném umění. I bez průvodce si můžete prohlédnout moderní design: zakřivené stěny a prázdné prostory osvětlené skrytými střešními okny. V centru se nachází také butik (místní řemeslné výrobky) a kavárna. Prozkoumejte okolní upravené náměstí s výhledy na nové zástavby a vzdálené moře.
Architektonický vrchol: Dokonce i fasády Centra mění barvu pod mraky a slunečním světlem. Mnoho architektů jej považuje za ikonu města. Všimněte si velkého otevřeného sálu (lobby) uvnitř, kde se někdy konají koncerty nebo jiné akce.
Z Heydarova centra se vydejte na sever do vysokohorského terénu města. Lanovka vyveze návštěvníky do Highland Parku (Dağüstü Park) – rozlehlého zahradního náměstí s chodníky a fontánami. Strávte chvíli na horní terase parku. Na jedné straně se nachází Alej mučedníků (Şəhidlər Xiyabanı), slavnostní památník druhé světové války a Karabachu. Projděte se tiše mezi mramorovými obelisky nesoucími jména padlých vojáků; státní vlajky a věčné plameny připomínají návštěvníkům moderní historii.
Za památkovou zónou parku si můžete vychutnat panoramatický výhled na město. Dole se nacházejí hradby Starého Města, za nimiž se rozprostírají čtvrti ze sovětské éry. Dále na jihozápad se tyčí Plamenné věže a moderní panorama Baku. Na obzoru se třpytí Kaspické moře. Pokud to počasí dovolí, atmosféra v parku je chladnější a svěží – v kontrastu s ruchem města dole. Toto místo vám pomůže mentálně si město prohlédnout ve vrstvách: středověké ruiny, sovětské bloky a high-tech věže na jeden pohled.
Zlatá hodinka: Západ slunce z Highland Parku je úchvatný. Západní slunce zbarví sklo Flame Towers dozlatova a světla města se začnou třpytit. Mnoho lidí si na tento výhled bere fotoaparáty a svačiny na piknik.
Návrat taxíkem nebo lanovkou na úroveň ulice. Poslední večer je věnován moderní zábavě v Baku. Většinu nočního života dělí ulice Istiglaliyyat a Nizami (které spojují Náměstí s fontánou s centrálním metrem). S příchodem noci se tyto pěší zóny rozzáří výlohami obchodů a světly restaurací. Hosté si popíjejí čaj a vychutnávají si mezinárodní menu: od italských zmrzlinárny přes místní kebabárny až po bistra v evropském stylu.
Noční pohárek: Pokud jste ještě vzhůru, zkuste sladký ázerbájdžánský čaj na střešním baru s výhledem na bulvár. Mnoho hotelů ho má; pohled na Plamenné věže odrážející se v noci v Kaspickém moři je vhodným zakončením.
Staré Město je opevněným historickým srdcem Baku. Jeho úzké dlážděné uličky, kameny z 12. století a ručně vyřezávané balkony vytvářejí neodolatelnou atmosféru minulosti. Dovnitř nejsou povolena auta; místní obyvatelé i turisté se místo toho procházejí pěšky mezi tradičními domy a starobylými mešitami. Pobyt uvnitř znamená ubytování v malých butikových hotelech nebo penzionech postavených v zrestaurovaných sídlech. Za úsvitu, kdy obchodníci otevírají své obchody a ranní světlo barví kámen, může být okouzlující; v noci je zde výrazný klid, jen s hrstkou osvětlených čajoven.
Ičerišeher je však také silně turisticky navštěvované město. Hlavní stezky lemují stánky se suvenýry a obchody s koberci. Vstupné do památek a na prohlídky s průvodcem se může ve srovnání s autentičtějšími místy zdát vysoké. Základních služeb (lékárny, velké obchody s potravinami) je málo; vše je zaměřeno na návštěvníky. Hluk může být překvapivě tichý brzy ráno, ale náměstí a klíčové atrakce přitahují davy v poledne. Ceny za jídlo a ubytování jsou zde obecně vyšší než v jiných okresech.
Severně od Starého Města se nachází oblast Fontánového náměstí, moderního obchodního centra. Zde se v hektické směsici setkávají sovětské budovy Baku z poloviny 20. století a lesklé nové kanceláře. Široké třídy se větví z velkého pěšího náměstí s desítkami fontán. Kolem něj stojí hotely, banky a restaurace. Toto je nákupní a zábavní centrum: mezinárodní značkové obchody se tu snoubí s ázerbájdžánskými butiky a pouliční kavárny jsou plné pouličních kaváren.
V okolí panuje čilá atmosféra. Velké pěší náměstí Istiglaliyyat navazuje na ulici Nizami (hlavní pěší zónu). Kterýkoli večer se davy lidí scházejí na lavičkách u kávy nebo simitu (sezamového chleba). Soustředí se zde centra nočního života – bary, hospody a dokonce i kasino. Architektura je eklektická: některé zdobené fasády z doby ropného boomu a stalinistické budovy stále stojí. Většina hotelů střední třídy se nachází v této čtvrti nebo v její blízkosti, takže je zde rušno v kteroukoli denní dobu.
Čtvrť Sahil se táhne podél Kaspického bulváru. Je to nejnovější třpytivá část města: mezinárodní hotely a kancelářské věže lemují nábřeží podobné parku. Rodiny se zde často procházejí po promenádě a parcích místo rušného centra. Oblast působí designově – spíše než organický pocit starých čtvrtí – veřejné umění a upravené zahrady.
V noci je Sahil klidný. Většina aktivit se odehrává u vody: páry se procházejí nebo večeří v přímořských restauracích. Není to centrum nočního života; světla vycházejí spíše z hotelových hal než z barů. Ubytování zde bývá luxusní (4–5 hvězdiček) s výhledem na moře. Najdete zde pohodlné vybavení, ale méně „místních“ restaurací. Ceny v restauracích a obchodech v Sahilu odpovídají jeho luxusní atmosféře. Je ideální pro ty, kteří dávají přednost bezpečí a scenérii před ponořením se do každodenního ázerbájdžánského života.
Narimanovská čtvrť leží západně od centra města a je typickým „domácím“ Ázerbájdžánem. Uvidíte sovětské bytové domy, místní trhy a mešity, kde se modlí dělníci. Ulice se hemží maršrutkami a stánky s ovocem a zeleninou. Není to turistická zóna, takže anglické nápisy jsou vzácné – ale je to skutečně místo, kde mnoho obyvatel Baku žije a pracuje.
V Narimanově se ubytovává jen málo cestovatelů, ale ti, kteří ano, najdou nižší ceny. Hotely a penziony jsou jednoduché. Najdete zde spoustu restaurací, které denně podávají plov a kebab za místní ceny (často pod 5 AZN za kompletní jídlo). Prostředí je neformální: děti si hrají v parcích a sousedé si povídají na balkonech. Pokud chcete zažít autentickou chuť života v Baku, jste tady. Veřejná doprava (stanice metra Badamdar, Narimanov) umožňuje snadný přístup k atrakcím města.
Šeki leží asi 250 km severozápadně od Baku a vede do něj klikatá horská cesta. Kdysi to bylo obchodní centrum Hedvábné stezky a město dodnes vykazuje toto dědictví ve své architektuře a klidném tempu. Jeho ústředním bodem je Palác šekijských chánů, zdobené letní sídlo z 18. století. Jeho sály jsou proslulé šebekem – voštinovou mřížkou z vitráží zasazenou do složitých dřevěných rámů. Malované nástěnné malby uvnitř zůstávají živé i po staletích. Kousek z paláce dolů se nachází stará bazarní oblast.
V ulicích Šeki se místní život pomalu odvíjí. Odpoledne je často cítit vůně grilovaného masa a teplých placek. Malé obchody vystavují tácy s Šekijská chalva – sladkost z rýže a vlašských ořechů, která je pro tento region jedinečná – a také sklenice medu a sušeného ovoce. Centrální karavanseraj, kdysi ubytování pro obchodníky, byl zrekonstruován jako penzion s restaurací s otevřeným nádvořím. Světlo luceren, vinná réva a čajové samovary připomínají minulost karavanserajů ve městě.
Kousek autem ze Šeki se dostanete do Kiše. Albánský kostel v Kiši z 1. století (nyní muzeum) stojí na svahu s výhledem na rovinu. Je to klidná zastávka pro ty, kteří se zajímají o starověkou historii. Pro většinu cestovatelů je ideální strávit v Šeki 2–3 noci. To jim umožní vychutnat si pomalý rytmus: navštívit skromná muzea, projít se po bazarech a třeba se vydat na túru po zelených kopcích. Cesta zpět do Baku klesá lesy a zemědělskou půdou.
Tip pro Šekiho: Rána a večery mohou být chladné i v létě. Vezměte si lehkou bundu. V paláci je brzy ráno méně lidí; pokud možno se vyhněte poledni, abyste se vyhnuli turistickým skupinám.
Směrem na sever od Baku terén brzy nabírá na nadmořské výšce a je pokryt lesy. Město Kuba (asi 170 km) leží mezi jablečnými a granátovými sady. Na jeho centrálním náměstí s bazarem se nachází bílá páteční mešita a trh s ovocem a koberci. Kousek odtud se nachází vesnice Kečereš, domov ázerbájdžánských horských Židů. Můžete navštívit jejich synagogu z 19. století a zdobený starý hřbitov – jedinečnou kulturní zastávku.
Za Qubou se silnice zužuje a stoupá. Po klikatění kolem hájů dorazíte do Khinaliq (Xinaliq). S nadmořskou výškou 2 350 metrů je Khinaliq jednou z nejvýše položených nepřetržitě obydlených vesnic na světě. Stoupá k ní drsná silnice pro pohon všech kol (tam daleko nejezdí žádný veřejný autobus). Vesnici tvoří nízké kamenné domy s plochými střechami, které se kaskádovitě táhnou po náhorní plošině. V zimě jsou tyto kamenné bloky pokryté sněhem, v létě se z nich otevírá výhled na alpské louky. Celoročně zde žije jen několik rodin. Ubytování pro návštěvníky se skládá z jednoduchého ubytování v soukromých domácnostech (teplé vlněné deky, domácí kuchyně).
Tato cesta je pro dobrodruhy. V Khinaliqu není žádný hotel ani restaurace – obsluhují vás jen rodiny. měl dušené maso nebo černý čaj u sporáku. Elektřina a internet se objevily až v 21. století. Jedinečné prostředí je však odměnou: místní pečou chléb ve společných pecích a nosí vlastní barevné pokrývky hlavy. Pro většinu cestovatelů je realistickým minimem jedna noc v Kubě a jedna noc poblíž Khinaliqu. Výstup je hrbolatý a počasí se může rychle měnit, ale dosažení vysočiny je jako vstup do úplně jiného světa.
Tip pro Khinaliq: Ve vesnici nejsou žádné obchody. Vezměte si s sebou svačinu, vodu a baterie z Quby. Počasí se rychle mění, proto se oblečte ve vrstvách. I v srpnu mohou teploty v noci klesnout až na jednotlivá místa Celsia.
Jihovýchodně od Kuby a západně od Šeki leží Gabala v širokém zeleném údolí. Tato oblast je známá svými malebnými borovými lesy, jezery a novými turistickými projekty. Samotné město Gabala má místní restaurace a trhy, ale velký zájem je i o okolí. Z nedalekého města Gabala vede lanovka do lyžařského střediska Tufandag (dosažitelné 25 minut jízdy z Gabaly). V létě se lanovkou můžete svézt a nabídnout si panoramatický výhled na Kavkaz; v zimě slouží jako lyžařské středisko. Další zajímavostí je jezero Nohur, klidné horské jezero 4 km východně od města. Jednoduché restaurace na kůlech zde podávají čerstvé pstruhy a kebab návštěvníkům, kteří se sem přijíždějí projet lodí nebo si užít piknik u vody.
Historicky byla Gabala hlavním městem kavkazské Albánie, takže se zde můžete procházet ruinami starobylých pevností na okolních kopcích. Dnes se však město zaměřuje převážně na přírodní a dobrodružnou turistiku. Pro rodiny s dětmi se zde nachází malý zábavní park „Gabaland“ (hry a atrakce) a za městem velký aquapark. Každé léto se v Gabale koná festival klasické hudby s mezinárodními umělci. Pro většinu návštěvníků je Gabala příjemnou odbočkou, pokud toužíte po lesích, chladném letním vzduchu a pohodlí resortu.
Informace o resortu: O letních víkendech se místní rodiny hrnou do parku a vodních atrakcí v Gabale. V zimě sem mnoho návštěvníků přijíždí lyžovat. Naplánujte si ubytování nebo výlety předem v hlavní sezóně (červenec/srpen nebo prosinec–únor), protože kapacity se mohou rychle zaplnit.
Téměř 370 km západně od Baku leží Gandža, druhé největší město Ázerbájdžánu. Turistické skupiny ho často vynechávají, ale má osobitý charakter. Centrum města se pyšní širokou pěší zónou pojmenovanou po spisovateli Džavádovi Chánovi (posledním místním vládci). Podél ní se nacházejí kavárny, živý bazar a malá sada fontán. Pozoruhodnou památkou je Dům lahví, muzeum lidového umění postavené sochařem Nijazim Tagijevem: jeho vnější stěny zdobí tisíce barevných skleněných lahví. Uvnitř jsou vystaveny exponáty oslavující kulturu a historii Gandži.
Na druhé straně města stojí mauzoleum Nizamiho, osmiboká hrobka slavného básníka, pokrytá modrými perskými dlaždicemi. Nedaleko se nachází mešita Džuma (19. století) s unikátními dřevěnými vnitřními sloupy. Architektura Gandži má persko-osmanský vliv: hledejte dřevěné okapy a mešity z červených cihel. Lidé jsou přátelští a město je poseto četnými čajovými zahradami.
Ačkoliv se Gandža může zdát jako jakékoli provinční město, má své lákadlo. Pokud hledáte přírodu, můžete se vydat na severozápadní cestu k jezeru Göygol (asi 1 hodina): ledovcové jezero se smaragdovou vodou v národním parku, lemované borovicemi (vřele doporučujeme, pokud máte čas). Celkově v Gandža stojí za den, pokud vaše trasa vede poblíž, a dodá tak autentickou atmosféru i za hranicemi Baku.
Tip: Pokud navštívíte město, naplánujte si ubytování v hotelech o víkendech nebo na festivalech předem. Ganja je oblíbená u domácích turistů, takže místní ubytování je o letních víkendech plné.
Po cestě z Baku více než 300 km na jih se dostanete do Lankaranu, města, které se od zbytku Ázerbájdžánu liší. Vzduch se zde otepluje a vlhkost. Za pobřežními pláněmi se tyčí deštné pralesy pohoří Talyš. V regionu se pěstuje čaj, citrusy a rýže – ovoce a vinná réva lemují silnice. Ve staré čtvrti Lankaranu se nachází zřícenina citadely v perském stylu a pozoruhodný minaret (mauzoleum Mirzy Aliho). Místní bazary prodávají lepkavé sladké gilabi (granátový džem) a lankaranskou chalvu (skořicový chléb).
Jídlo v Lankaranu má svůj vlastní kousek: oblíbené jsou grilované ryby z Kaspického moře (kebab v kaspickém stylu, neobalovaný), stejně jako kuřecí lavangi (pečené kuře plněné vlašskými ořechy) ovlivněné Íránem za hranicemi. Denní režim je uvolněný: ulice se v poledne vyklidí, úředníci si zdřímnou a obchody se znovu otevírají později.
Příroda je největším bohatstvím Lankaranu. Nedaleko se nachází Národní park Hirkan, rezervace deštných pralesů zapsaná na seznamu UNESCO, která se rozkládá na území Ázerbájdžánu a Íránu. Malé vesnice zde ukrývají chladné potoky a 200 milionů let staré stromy. Pokud máte čas, stojí za návštěvu i horké prameny v Istisu (nedaleko Leriku, jižně od Lankaranu) – lákají místní návštěvníky k venkovním betonovým bazénům, o nichž se říká, že mají léčivé vlastnosti.
Ázerbájdžánci mají rádi vydatnou snídani. Mezi místní ranní pochoutky patří trouba chléb (horký z hliněné pece), bílý slaný sýr (podobný fetě) a čerstvá zelenina, jako jsou rajčata a okurky. Podávají se džemy a med krém (sražená smetana) na stole. Mnozí začínají den s Kutáb (tenké placky plněné sýrem nebo zeleninou) nebo zázrak (smažený sýrový chléb). Čaj se nalévá ze samovarů: silný černý čaj v malých skleničkách ve tvaru tulipánu, často podávaný s kostkovým cukrem nebo lžičkou džemu. V hotelech mohou snídaně formou bufetu obsahovat také vejce, klobásy nebo palačinky, ale místní kuchyně často obsahuje více než chléb, sýr, olivy a čaj.
Oběd se často řídí pracovní dobou: mnoho lidí jí mezi 13. a 15. hodinou. Běžným formátem je polévka + hlavní chod. Například typický oběd může začínat na záchranu (teplá jogurtová polévka s rýží a bylinkami) nebo hašiš (v zimě polévka z kravského klusáka), následovaná kebab špízy nebo rýžové jídlo. Jedním z typických obědových menu je měl: jehněčí maso, cizrna, bylinky a sušené švestky pomalu vařené v hliněném hrnci. Mnoho restaurací nabízí cenově dostupnou kombinaci „business lunch“ (polévka + salát + maso) v poledne. O víkendech nebo svátcích se objevují velké slavnostní mísy: zlatavý pilaf s šafránovou rýží, ořechy a meruňkami je ústředním bodem slavnostních stolů. Upozorňujeme, že místní obyvatelé často obědvají dříve; kavárny se mohou zavírat už do 16:00.
Černý čaj je v ázerbájdžánském životě nedílnou součástí. Poobědové čajové přestávky (çay) nejsou formálním časem na čaj, ale spíše něčím, co si člověk vychutnává nepřetržitě. Tradiční čajovny (çayxana) podávají čaj na požádání. Zákazníci se povalují u nekonečného doplňování čaje. Čaj se podává samotný, s kostkami cukru nebo plátky citronu. Často se podává s malým talířem ořechů, sušeného ovoce nebo místních sladkostí. Běžný je styl „cukr-tong“: host si může nabrat cukr z misky a nasypat ho do sklenice, i když sdílení ze společné misky je v domácnostech běžné. Dokonce i v restauracích se čaj přinese ke konci jídla nebo kdykoli je to vyžadováno. Typické je strávit hodinu povídáním u čaje.
Večeře v Ázerbájdžánu je obvykle největším jídlem a začíná pozdě (často mezi 20. a 22. hodinou). Stoly se hemží spoustou jídel. Hrnec s na záchranu se může znovu objevit, nebo plněné listy (vinné listy plněné rýží) zahajují jídlo. Hlavní chod se pak podává ve sdílených talířích nebo hliněných hrncích. Například měl může být ohřáté u stolu a podáváno z hrnce. Neudělali to – ryba nebo kuře plněné pastou z vlašských ořechů, bylin a sušeného ovoce – krájené u stolu, sladké a oříškové. Grilované maso (lule kebab, kuřecí tikka nebo kaspická ryba) ryba) se krájejí před hosty. Pro osvěžení chuťových pohárků se podávají saláty (rajčatovo-okurkový s bylinkami) a nakládaná zelenina. Chléb je stálou součástí jídla: často kulatý placký chléb (jako naan) nebo tenký lavash, který se používá k nabírání dušených pokrmů a kebabů. Po hlavních chodech se může podávat ovocný dezert nebo čerstvé ovoce, zejména pokud hostíte doma.
Jídlo se jedí vidličkou (a často i spoustou chleba) – lžíce se používají pouze na polévky. Nádobí je společné, takže počkejte, až vám hosteska ukáže, odkud si můžete vzít. Je slušné ochutnat alespoň trochu z každého jídla. Jídlo často doprovází konverzace a opékání (na víno nebo raki). Restaurace někdy pořádají živou hudbu pozdě v noci – zlepšuje náladu po dlouhé večeři. Poté si mnoho lidí vychutnává silnou tureckou kávu nebo bylinkový čaj. Ázerbájdžánci obvykle večeří pomalu; nebuďte překvapeni, pokud stoly zůstanou obsazené dlouho po půlnoci.
Čaj je všudypřítomný: všude vám nabídnou šálky. Doprovází ho cukr nebo džem; vodka („rakı“) a pivo se mezi muži po práci volně tečou proudem. Začít jídlo bez přípitku je neobvyklé. Člověk často zvedne sklenici vína nebo piva a řekne „Əyib alaq!“ („Na to, co zvedáme!“). Na něčí zdraví se připíjí řekne „Nəfəsin sağlam“ nebo se při dotyku sklenic jednoduše jednou zatleská. Zdvořilostní je také přípitek na hostitele.
Ayran je vychlazený jogurtový nápoj posypaný solí, často podávaný s kebabem. Je osvěžující v horkém dni. Na dezertech, sladkostech nebo sýrových talířích se podávají malé šálky sirup (hustá šťáva z granátového jablka) nebo šampaňské (nápoj s příchutí moruše) může být nabídnut. Vždy se napijte alespoň loknutí toho, co vám nalijí; zdvořilost je vysoce ceněna.
Restaurace po dezertu obvykle dávají na stůl malou misku s bonbóny (lehce kyselé kousky ovoce). Neváhejte si o ně požádat k čaji nebo kávě. Sladkosti a čaj signalizují, že jídlo končí. Pokud jste si objednali více, než můžete sníst, je v restauracích přijatelné sbalit zbytky nebo požádat o zabalení.
Manat (AZN) je ázerbájdžánská měna. Bankovky mají hodnotu 1, 5, 10, 20, 50 a 100 AZN; mince (qəpik) se pohybují od 1 do 50 qəpik. Směnné kurzy (2025) se pohybují kolem 1,7 AZN za 1 USD. Bankomaty jsou v Baku a regionálních centrech všudypřítomné (hledejte bankomaty Standard Bank, Kapital Bank a Accessbank). Většina z nich přijímá mezinárodní karty, i když malý transakční poplatek je běžný. Mimo velká města používejte bankomaty ve větších hotelech nebo bankách, protože v samostatně stojících bankomatech může dojít hotovost.
Mnoho míst přijímá karty, ale hotovost je klíčová. Pouliční prodejci, malé restaurace a taxíky ve vesnicích budou chtít AZN. Tip: vybírejte větší částky najednou, abyste minimalizovali poplatky za bankomaty. Mějte jako zálohu nějaké dolary nebo eura; směnárny vám je v případě potřeby smění. Nepoužívejte karty na venkovských trzích ani v malých obchodech – chybí tam terminály. Vezměte si s sebou nouzovou zásobu hotovosti pro případ, že by bankomaty selhaly nebo dojde k výpadku proudu.
Počítejte s různými denními rozpočty: batůžkář si může vystačit s 40–60 USD na den (70–100 AZN) ubytováním v hostelech, používáním autobusů a konzumací místních jídel. Cestovatel střední třídy (lepší hotel, občasné taxi, jídlo v restauraci) může utratit 100–150 USD na den (170–250 AZN). Luxusní rozpočty (mezinárodní hotel, soukromé zájezdy) mohou snadno překročit 300 USD/den. Klíčové výdaje: Hotely v Baku jsou na místní poměry drahé, zatímco jídlo a doprava zůstávají relativně dostupné. Chcete-li ušetřit, jezte tam, kde jedí místní (malé restaurace podávají kebab nebo plov za pár AZN) a spoléhejte se na veřejnou dopravu.
Úředním jazykem je ázerbájdžánština (turkický jazyk) píšící se latinkou. V praxi mnoho lidí (zejména nad 35 let) mluví také rusky. Angličtina se ve školách stále častěji vyučuje, ale slyší se hlavně v turistických a obchodních čtvrtích Baku. Mimo Baku se angličtina může omezit na několik frází. Pro překlenutí mezer jsou užitečné cestovní aplikace nebo konverzační slovníky.
Jídelní lístky v Baku často obsahují anglické části, ale ve vesnicích očekávejte pouze ázerbájdžánský nebo ruský text. V případě potřeby můžete vyzkoušet ruštinu, kterou ovládá mnoho starších taxikářů a majitelů obchodů. Naučit se pár ázerbájdžánských slov obohatí váš zážitek a zpříjemní vám zdvořilost. Důležité fráze: Ingredience (Díky), místo (Ano), žádný (žádný), jsou (voda), Mammad (prosím). Lidé oceňují i lámaný místní jazyk. Ukazování prstem na obrázky nebo běžná slova také funguje – pohostinnost má velký význam.
Uliční nápisy a názvy obchodů mohou používat latinská písmena nebo starší cyrilici (např. Supermarket (pro supermarket). Hotelový personál a mladší lidé v Baku často mluví anglicky. Jinak mohou rusky mluvící najít pomoc; noste s sebou seznam čísel a adres v cyrilici/latince, aby vám ukázali řidiče nebo se zeptali na cestu. Vždy mějte napsaný cíl cesty, protože transliterace se liší (například Marihuana vs. Kirovabad starší název, nebo Gabala vs. Kus).
Mobilní internet a Wi-Fi jsou obecně dobré. Kavárny a hotely ve městech nabízejí bezplatné Wi-Fi (heslo je vyžadováno při check-inu). Rychlost dat v Baku a městech je vysoká (4G LTE). Na venkově je signál pokryt silnicemi, ale je nepravidelný.
Koupě SIM karty je snadná na letišti nebo v městských kioscích. Poskytovatelé (Azercell, Bakcell, Nar) prodávají předplacené SIM karty (cca 3–5 AZN). Balíčky jsou levné (například 1–2 AZN za 1 GB). Je nutná registrace s vaším cestovním pasem. Poté si můžete podle potřeby dobíjet kredit nebo data. Mít místní číslo je praktické pro objednávání taxi a přístup k mapám. Do chytrých telefonů si můžete stáhnout místní aplikace pro taxi (Bolt, Yango, Uber byl přejmenován na Yango).
Někteří cestovatelé používají VPN, zejména pokud přijíždějí ze zemí, kde některé služby (YouTube, Facebook atd.) mohou být pomalejší nebo blokované. Ázerbájdžán oficiálně nezakazuje populární stránky, ale výkon může kolísat. Na dlouhé cesty autem nebo túry si s sebou noste přenosnou nabíječku (zásuvky jsou v hotelech, ale ne v autobusech). Upozorňujeme také, že některé aplikace pro taxi mohou pro správné fungování vyžadovat místní SIM kartu.
Ázerbájdžán je pro cestovatele velmi bezpečný. Násilná trestná činnost je vzácná. Drobné krádeže (krádeže s únosnými penězi, kapsáři) jsou neobvyklé, ale možné na přeplněných místech. Platí obvyklá opatření: mějte tašky zavřené na zip, zejména na bazarech nebo ve veřejné dopravě. Většina návštěvníků se cítí pohodlně při procházkách v noci v centru Baku; v jakémkoli městě se po setmění zdržujte v osvětlených oblastech.
Dopravní nehody představují větší riziko. Silnice mohou být úzké a vozidla rychlá. V Baku je přecházení mimo chodník riskantní: používejte vyznačené přechody a čekejte na semafor. Řidiči taxi mohou být asertivní; trvejte na použití taxametru nebo se předem domluvte na jízdném. Mimo města na horských silnicích chybí svodidla, proto si najměte zkušené řidiče, pokud si nejste jisti řízením sami.
Pro ženy: obtěžování je vzácné, ale pozornost (pohledy nebo komentáře) se může vyskytnout, zejména mimo velká města. Ve venkovských oblastech se oblékejte konzervativně, abyste se vyhnuli nežádoucím pohledům. Ve veřejné dopravě mají ženy často přednostní sezení (podobně jako v jiných postsovětských zemích). Obecně zde ženy cestují bezpečně sólo, ale vyplatí se dodržovat místní normy (například nechodit samy ve špatně osvětlených uličkách).
Zdravotní standardy: Baku má slušné nemocnice a kliniky pro případ nouze, i když jazyk může být překážkou. Mimo hlavní město jsou zdravotnická zařízení základní. Voda z kohoutku je ve městech chlorována, ale většina místních obyvatel pije balenou nebo převařenou vodu. Pro jistotu pijte balenou vodu nebo s sebou noste tablety na čištění vody. Také si dejte pozor na saláty ze syrové zeleniny, pokud si nejste jisti, že byly umyty v čisté vodě.
Nejsou vyžadována žádná speciální očkování, ale doporučuje se rutinní očkování (tetanus, hepatitida A/B). Noste s sebou malou lékárničku a veškeré osobní léky na předpis (s receptem). Lékárny v Baku jsou dobře zásobené; ve vesnicích najdete základní léky na běžné problémy (bolest hlavy, žaludeční nevolnost).
Klima: léta jsou horká. Používejte opalovací krém a dodržujte dostatek tekutin. V zimě je v Baku chladno (5–10 °C); v horách sněží. Pokud cestujete v chladných měsících, vezměte si s sebou vrstvy oblečení. Na jaře a na podzim mohou být večery chladné. Mimo léto s sebou vždy noste alespoň lehkou bundu.
Poznámka pro mimosezónu: Mimo hlavní sezónu mohou služby (jako jsou penziony nebo horské túry) zkrátit otevírací dobu nebo být uzavřeny. V zimě si vždy předem ověřte jízdní řády dopravy. Jaro (duben) je slavnostní s akcemi Novruz, které mohou cestování zpestřit, ale také způsobit krátkodobé uzavírky během svátků.
Jídelní lístky v Ázerbájdžánu se liší. Mnoho restaurací v Baku nabízí anglickou variantu, ale venkovské restaurace mohou mít pouze ázerbájdžánskou nebo ruskou nabídku. Užitečné tipy:
Tip na jídlo: Pokud nemáte anglické menu, zkuste se zeptat „xüsusiyyətlər hansılardır?“ (Jaké jsou speciality?). Ázerbájdžánští číšníci obvykle rádi pomohou cizincům s výběrem. Úsměv a trpělivost hodně pomohou při zvládání neznámých slov.
I když začne pršet, nebudete uvíznutí. Některé vnitřní trasy:
Útočiště: Pokud vás zastihne liják, zamiřte do obchodního centra 28 Mall poblíž náměstí Fountain Square. Kavárna v horním patře nabízí místní dezerty a bezplatné Wi-Fi, kde si můžete odpočinout, a venkovní fontány poskytují uklidňující zvukovou kulisu.
Pokud dáváte přednost klidu a osobnímu prostoru, zvažte tyto přístupy:
Tichá chvilka: Ázerbájdžánské státní muzeum umění (nedaleko náměstí Fountain Square) je obvykle v pozdním odpoledni klidné. Jeho honosné místnosti a evropské osvětlení poskytují klidný odpočinek od venkovního ruchu.
Město Baku zahrnuje mnoho období. Hledejte vizuální vodítka:
Tip: Mnoho budov má datum výstavby vyryto poblíž vchodu (např. „1940“). Pokud je datum uvedeno, je často na hvězdě nebo erbu. Pro orientaci: fasády z 19. století jsou eklektické a zdobené, stavby z 50. let 20. století jsou monumentální a stavby z 21. století se třpytí sklem.
Cestovatelé často očekávají „kavkazské dobrodružství“ nebo přísnou muslimskou kulturu a najdou něco jedinečného. Největším překvapením pro mnohé je, jak moderní Baku je: třpytivé mrakodrapy, široké třídy a rušný noční život působí povědomě, dokonce i evropsko. Přesto se během několika hodin dostanete do odlehlých vesnic, kde se kolem starých cihlových domů pasou kozy – kontrast je ohromující. Směs perského, osmanského a sovětského dědictví může být také nečekaná: v jednu chvíli jste ve čtvrti se skleněnými věžemi ve tvaru plamene, v další uprostřed dřevěných balkonů z 19. století.
Jídlo nabízí nepřeberné množství překvapení. Pokud se vyhýbáte masu, mějte na paměti, že většina tradičních pokrmů se zaměřuje na jehněčí, hovězí maso, sýr a chléb. Vegetariáni si možná budou muset něco naplánovat: například mnoho salátů obsahuje mleté hovězí maso pod hlávkovým salátem. Pohostinnost je upřímná, ale vytrvalá – počítejte s tím, že vám budou opakovaně nabízeni čaj nebo sladkosti, dokud je nepřijmete. Jazyk je další věc: mnoho návštěvníků žasne, že mimo Baku angličtina často mizí a lidé mohou přejít na ruštinu. Na druhou stranu se i mladí majitelé obchodů pokusí pomoci pár slovy nebo úsměvem. Krása u silnice – například západ slunce nad ohněm v Gobustanu – často převáží nad jakýmkoli počátečním zmatkem ohledně byrokracie nebo dopravy.
Tato země odměňuje zvědavé a přizpůsobivé. Vyhovuje cestovatelům, kteří milují historii a kulturu: středověkou architekturu, tradici koberců a muzea z pohraniční éry. Gurmáni, kteří si pochutnávají na grilovaném mase, vydatných dušených pokrmech a sladkém pečivu, se zde budou cítit jako doma. Milovníci fotografie si potěší rozmanitá krajina – bahenní sopky, horské vesnice, futuristické městské scenérie, to vše na jednom výletě. Návštěvníci, kteří ocení opravdovou pohostinnost, shledají ázerbájdžánské teplo nesmazatelným; i stydliví turisté hlásí chvíle, jako je sdílení čaje s rodinou v kavkazských kopcích.
Na druhou stranu to může frustrovat cestovatele, kteří potřebují přesné jízdní řády nebo neustálé vybavení. Pokud dáváte přednost vegetariánské nebo veganské stravě, budete mít mimo Baku omezené možnosti – zelenina často doprovází masitá jídla, ale bílkoviny pocházejí převážně ze zvířat a mléčných výrobků. Pokud vám vadí hluk a pozornost, vězte, že na vás mohou volat děti a prodejci, když budete procházet. Trpělivost pomáhá: místní vás může ze zvědavosti pozvat na čaj nebo na focení. A pokud všude požadujete uhlazenou angličtinu nebo se bojíte jakékoli cizí kultury, roztříštěná angličtina a zvědavost vás mohou dezorientovat.
Poznámka: Cestování po souši vyžaduje čas. Pokud se spoléháte na autobusy, přičtěte si další den na přestupy. V případě nabitého harmonogramu zvažte krátké vnitrostátní lety (např. Baku–Lenkoran nebo Baku–Gandža), pokud jsou k dispozici.
Najít ubytování v Baku je snadné: k dispozici jsou mezinárodní hotely a mnoho možností střední cenové kategorie. Online rezervační platformy (Booking.com, Airbnb) pokrývají Baku rozsáhle. Ceny pokojů se pohybují od přibližně 50 AZN (kolem 30 dolarů) za levný hostel až po více než 200 AZN za luxusní hotelový pokoj. V menších městech a vesnicích je ubytování jednodušší. V Šeki, Gabale a Kubě se nacházejí skromné penziony (obvykle 30–60 AZN za noc), které často provozují místní rodiny. Mnohé z nich nejsou uvedeny na hlavních rezervačních webech; rezervace může vyžadovat e-mail nebo telefon.
Očekávejte kombinaci starších hotelů ze sovětské éry a novějších hostinců. Vybavení se liší: Wi-Fi je běžné ve městech, ale venkovské penziony mohou mít pouze základní internet (nebo žádný). Teplá voda a topení obvykle fungují, ale doplňkové vybavení, jako jsou fény nebo žehlička, nemusí být k dispozici. Letní pobyty mimo Baku často postrádají klimatizaci. Snídaně je obvykle v ceně; může se jednat o jednoduchý bufet s vejci, chlebem, džemem a čajem. Neočekávejte rozsáhlé služby – pokojová služba prakticky neexistuje. Elektřina je v celém objektu 220 V (zásuvky evropského typu).
Nezávislé cestování po Ázerbájdžánu je snadné. Veřejné autobusy a sdílené taxíky (marshrutky) levně spojují většinu měst. Pro flexibilitu jsou cenově dostupné i pronájmy aut s řidičem. Organizované zájezdy však slouží užitečným oblastem. Mnoho návštěvníků se vydává na celodenní výlety z Baku do Gobustánu, k bahenním sopkám a k ohnivým chrámům. Ty zahrnují dopravu po nerovných silnicích a průvodce s vysvětlením historie. Často stojí 40–60 USD na osobu, což je malý příplatek za pohodlí, zvláště pokud máte k dispozici pouze jeden celý den.
Pro poznávání okolí jsou výlety volitelné. V Baku a Šeki postačí pěšky nebo místní doprava. Pokud si umíte domluvit dopravu, můžete většinu výletů mimo hlavní památky vynechat. Například autobus do Šeki jezdí často a do Chinaliqu se v případě potřeby dostanete i pronajatým autem. Hlavní nevýhodou samostatného cestování je čas: neznámý řidič nebo nejasný jízdní řád mohou zvýšit riziko, že uvíznete. V takových případech vám klid poskytne důvěryhodný zájezdní doprovod nebo místní řidič (doporučený vaším hotelem).
Ázerbájdžán hraničí s Gruzií, Ruskem, Íránem a Tureckem (přes Gruzii). Klíčové hraniční přechody:
– Gruzie: Hlavním hraničním přechodem do Lagodechi je Qırmızı Körpü (Červený most). Je rušný, ale efektivní. Mezi Tbilisi a Baku jezdí pravidelně autobusy a dodávky. Pro pobyty kratší než 30 dní není pro mnoho státních příslušníků potřeba vízum (ověřte si aktuální pravidla).
– Arménie: Žádná pozemní hranice; hraniční přechody jsou kvůli konfliktu uzavřeny. Cestování mezi oběma zeměmi vyžaduje objížďky. V Arménii a naopak nelze vydat ázerbájdžánská víza.
– Rusko: Přechod Samur v severním Ázerbájdžánu vede do Dagestánu (Rusko). Je vyžadováno platné ruské vízum. Využívá ho jen málo turistů, s výjimkou těch, kteří míří do Derbentu nebo Dagestánu.
– Írán: Hraniční přechody Biləsuvar–Astara nebo Astara–Astara spojují Ázerbájdžán s Íránem. Budete potřebovat íránské vízum (většině cizinců se často vydává předem). Hraniční kontroly se zlepšily, ale očekávejte rušná období.
– Turecko: Nepřímý přechod. Ázerbájdžán leží na hlavních trasách do Turecka, kam se dá dostat pouze oklikou přes Gruzii. Běžné jsou lety z Baku do Istanbulu nebo autobusy přes Gruzii (může být potřeba turecké vízum).
Ázerbájdžánská exkláva Nachičevan hraničí s Íránem a Arménií (uzavřené); z Baku má denní lety. Chcete-li se dostat po souši, musíte projet Íránem nebo Arménií (ačkoli tuto trasu v současné době používají pouze Íránci). Samotný Nachičevan nabízí zajímavou objížďku (mauzolea, solné sopky), pokud to víza dovolí.
Baku je regionálním leteckým uzlem. Mnoho návštěvníků kombinuje Baku s lety nebo autobusy do sousedních zemí. Pro vnitrostátní lety existují pouze trasy Baku–Nachičevan a občas Baku–Lankaran. Jinak se vnitrostátní doprava provádí po silnici.
Mohutné kamenné zdi, precizně postavené jako poslední linie ochrany historických měst a jejich obyvatel, jsou tichými strážci z minulých dob.…
Benátky, okouzlující město na pobřeží Jaderského moře, fascinují návštěvníky svými romantickými kanály, úžasnou architekturou a velkým historickým významem. Hlavním centrem tohoto…
Od samby v Riu po benátskou maskovanou eleganci, prozkoumejte 10 jedinečných festivalů, které předvádějí lidskou kreativitu, kulturní rozmanitost a univerzálního ducha oslav. Odhalit…
Objevte živé scény nočního života těch nejzajímavějších evropských měst a cestujte do nezapomenutelných destinací! Od pulzující krásy Londýna po vzrušující energii…
Cestování lodí – zejména na okružní plavbě – nabízí výraznou a all-inclusive dovolenou. Přesto existují výhody a nevýhody, které je třeba vzít v úvahu, stejně jako u jakéhokoli jiného druhu…
