Salčići se čtyřmi překládáními listového sádla, švestkovými povidly a moučkovým cukrem
Salčići získávají svou listovou strukturu opakováním, nikoli složitým seznamem surovin. Konstrukce v borském stylu použitá zde začíná pružným těstem z vajec a vína, do kterého se ve čtyřech dávkách roztírá čerstvé neškvařené vepřové listové sádlo, přičemž balíček těsta po přeložení vždy odpočívá v chladu. Výsledkem je pečivo s viditelnými vrstvami vzniklými zachovanými pláty tuku a těsta, nikoli práškem do pečiva nebo zkratkou v podobě hotového listového těsta.
Listové sádlo se chová jinak než běžné škvařené sádlo. Po správném očištění je pevnější a chuťově čistší a v tomto receptu musí zůstat natolik studené, aby se dalo rozetřít do tenké vrstvy, aniž by se vsáklo do těsta. Pokud na pracovní ploše začne být lesklé a mastné, balíček musí před dalším překládáním zpět do lednice. Kontrola teploty je proto součástí techniky laminování, nikoli jen detailem skladování.
Překládání je záměrně jednoduché: těsto vyválet, potřít jednou čtvrtinou sádla a zavřít jako knihu. Opakování stejné geometrie vytváří střídající se vrstvy a zároveň udržuje balíček snadno zpracovatelný. Studené odpočinky po 30 (minutách) umožňují lepku uvolnit se a tuku znovu zpevnit. Uspíšení těchto pauz často vede k hutnému pečivu, protože se sádlo při dalším válení rozetře do těsta.
Pro tuto strukturu jsou vhodná hustá švestková povidla, protože zůstanou na místě, zatímco se pečivo zvedá. Každý čtverec dostane jen malé množství; přeplnění vytlačí povidla švem ven a slepí okolní vrstvy. Vnější okraje se nemají mačkat silným vroubkováním. Mírná volnost ve švu umožní páře zvednout řezané vrstvy v troubě při 200 °C.
Hotové pečivo má být světle zlaté, nikoli tmavé, a po stranách mají být vidět oddělené hřebínky vrstev. Moučkový cukr se přidává, dokud je povrch ještě teplý, protože pak dobře přilne k obalu bohatému na sádlo. Čerstvě z trouby je kontrast křupavý a vzdušný; po vychladnutí pečivo změkne do jemnější struktury, ale listový charakter si zachová.