Severní Makedonie

Republika Severní Makedonie zaujímá vnitrozemské území v jižní části Balkánského poloostrova o rozloze přibližně 25 436 kilometrů čtverečních. Rozkládá se na územích od 40° do 43° severní šířky a od 20° do 23° východní délky a tvoří severní třetinu širšího geografického regionu historicky známého jako Makedonie. Země je ohraničena na severu Srbskem, na severozápadě Kosovem, na západě Albánií, na jihu Řeckem a na východě Bulharskem, s celkovou délkou pozemní hranice přibližně 748 kilometrů. Skopje, hlavní město a největší městské centrum země, má zhruba čtvrtinu své populace, která přesahuje 1,83 milionu obyvatel. Demografickou většinu tvoří etničtí Makedonci, jihoslovanský národ, zatímco Albánci tvoří přibližně čtvrtinu populace; menší komunity zahrnují Turky, Romy, Srby, Bosňany, Aromány a další skupiny.

Zprávy o lidském osídlení území dnes známého jako Severní Makedonie sahají až do starověkého království Paeonia. Na konci šestého století př. n. l. se region dostal pod nadvládu Achajmenovských Peršanů, aby byl ve čtvrtém století př. n. l. začleněn do rozvíjejícího se Makedonského království. Římská republika oblast anektovala ve druhém století př. n. l. a začlenila ji do provincie Makedonie. Po rozdělení římské říše zůstalo území pod byzantskou nadvládou, a to navzdory opakovaným vpádům a osídlení slovanskými kmeny od šestého století n. l. V následujících staletích se kontrola střídala mezi soupeřícími bulharskými, byzantskými a srbskými politickými svazky, dokud Osmanská říše v polovině čtrnáctého století oblast nepodmanila. Osmanská nadvláda trvala až do začátku dvacátého století, kdy balkánské války v letech 1912 a 1913 umístily moderní hranice Severní Makedonie pod srbskou svrchovanost.

Otřesy dvacátého století přinesly další posuny ve správě věcí veřejných. Během první světové války území spravovalo Bulharsko, ale její konec obnovil srbskou vládu v rámci nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Za druhé světové války přešla kontrola opět na Bulharsko a se vznikem Socialistické federativní republiky Jugoslávie v roce 1945 se region stal jednou z jejích šesti republik. Mírové odtržení v roce 1991 přineslo plnou nezávislost a v roce 1993 se země kvůli sporu o název s Řeckem připojila k Organizaci spojených národů pod prozatímním označením „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“ (FYR Makedonie). Po zdlouhavých jednáních Prespanská dohoda z roku 2018 tento spor vyřešila stanovením oficiálního názvu Republika Severní Makedonie, která vstoupila v platnost začátkem roku 2019.

Od získání nezávislosti se Severní Makedonie snaží o integraci do euroatlantických struktur. V roce 2020 vstoupila do NATO a je členem Rady Evropy, Světové banky, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA), Organizace pro černomořskou hospodářskou spolupráci (BSEC) a Světové obchodní organizace (WTO). Země, která je od roku 2005 kandidátem na členství v Evropské unii, provedla rozsáhlé hospodářské reformy s cílem přejít ze socialistického, centrálně plánovaného systému na otevřenou tržní ekonomiku. Severní Makedonie, kterou Světová banka klasifikuje jako zemi s vyššími středními příjmy, vykazuje profil rozvojové země s velmi vysokým indexem lidského rozvoje, nízkou nerovností příjmů a veřejně financovaným sociálním zabezpečením, univerzální zdravotní péčí a bezplatným základním a středním vzděláním.

Topografie Severní Makedonie je tvořena centrálním údolím vyhloubeným řekou Vardar a obklopeným horskými pásmy. Terén, který se rozkládá mezi Šarským pohořím na severozápadě a Osogovo-Belasičkim pohořím na jihovýchodě, je převážně členitý. Tři hlavní jezera – Ohridské, Prespanské a Dojranské – se rozkládají na jižních hranicích země, částečně sdílených s Albánií a Řeckem. Ohridské jezero patří k nejstarším jezerům na světě a má jedinečný vodní ekosystém. Region leží v aktivní seismické zóně; nejvýznamnější je ničivé zemětřesení v roce 1963, které vážně poškodilo Skopje a vyžádalo si více než 1 000 obětí.

Reliéf země definují dva hlavní horské systémy. Šarské pohoří a pohoří Západní Vardar/Pelagonia, zahrnující vrcholy jako Baba, Nidže, Kožuf a Jakupica, tvoří součást Dinárského systému a jsou geologicky mladší a vyšší než Osogovo-Belasica (Rodopy). Hora Korab, dosahující 2 764 metrů na hranici s Albánií, představuje nejvyšší vrchol země. Hydrologicky se vodní toky Severní Makedonie rozlévají do tří povodí: Egejského, Jaderského a Černého moře. Povodí Egejského moře pokrývá přibližně 22 075 kilometrů čtverečních – přibližně 87 procent území – přičemž samotná řeka Vardar odvádí vodu z 80 procent pevniny. Povodí Jaderského moře, vymezené řekou Černý Drin a napájené Prespanským a Ochridským jezerem, zahrnuje 3 320 kilometrů čtverečních, tj. 13 procent země. Černomořská pánev je nejmenší a odvodňuje pouze 37 kilometrů čtverečních severně od Skopské Černé Hory prostřednictvím Binacké Moravy a systému Morava-Dunaj. Kromě tří přírodních jezer se v zemi nachází přibližně padesát umělých rybníků a devět lázeňských měst a letovisek proslulých svými minerálními vodami.

Klimaticky se v Severní Makedonii vyskytují čtyři zřetelná roční období. Léta bývají teplá a suchá, s teplotami občas stoupajícími až na 40 °C, zejména v jižních lokalitách Demir Kapija a Gevgelija, kde subtropické tlaky z Egejského moře a vlivy z Blízkého východu vytvářejí prodloužená období veder. Zimy jsou mírně chladné a zasněžené, s nízkými teplotami klesajícími až na -20 °C vlivem severních větrů. Klima se dělí do tří hlavních zón: mírně kontinentální režim na severu, mírný středomořský typ na jihu a horské podnebí ve vyšších nadmořských výškách. Roční srážky se výrazně liší, od 1 700 mm v západních horách do 500 mm ve východních nížinách; údolí Vardaru podobně zaznamenává asi 500 mm ročně. Tyto klimatické a zavlažovací rozdíly podporují pěstování rozmanitých plodin, včetně pšenice, kukuřice, brambor, máku, arašídů a rýže. Třicet hlavních meteorologických stanic po celé zemi monitoruje počasí a klima.

Administrativně je Severní Makedonie rozdělena do osmi statistických regionů, které byly vytvořeny výhradně pro právní a statistické účely: Východní, Severovýchodní, Pelagonia, Polog, Skopje, Jihovýchodní, Jihozápadní a Vardar. V srpnu 2004 bylo v rámci reformy zřízeno 84 obcí, z nichž deset tvoří město Skopje – samostatnou samosprávnou jednotku a hlavní město státu. Reforma sloučila mnoho ze 123 obcí, které existovaly od roku 1996, přičemž v případě potřeby upravila hranice a sloučila menší jednotky. Před zavedením obcí fungovala místní správa prostřednictvím 34 správních obvodů neboli obcí.

Cestovní ruch tvoří významnou část ekonomiky země, v roce 2016 se podílel 6,7 procenty hrubého domácího produktu a generoval příjmy přibližně 38,5 miliardy denárů (616 milionů eur). Ozbrojený konflikt v roce 2001 představoval největší úder pro cestovní ruch po získání nezávislosti; počet návštěvníků se však od té doby odrazil a v roce 2011 vzrostl o 14,6 procenta. V roce 2019 země přivítala 1 184 963 turistů, z nichž 757 593 byli zahraniční hosté, převážně z Turecka, sousedního Srbska, Řecka a Bulharska, ale i z Polska a dalších západoevropských zemí. Přibližně 60 procent návštěvníků se soustřeďuje ve Skopje a jihozápadním regionu, které láká kulturní dědictví, městská vybavenost a přírodní krajina. Nejvýznamnějším odvětvím je jezerní turistika, soustředěná v Ochridu, Prespě a Dojranu, podporovaná více než padesáti menšími ledovcovými jezery. Horská turistika je také dobře rozvinutá, s šestnácti vrcholy přesahujícími 2 000 metrů, zatímco venkovská a ekoturistika, městská turistika a kulturní turistika vzkvétají prostřednictvím gastronomie, tradiční hudby, festivalů a památek.

Dopravní infrastruktura zůstává pro hospodářský rozvoj Severní Makedonie klíčová. Jako vnitrozemský stát v srdci Balkánu slouží země jako tranzitní koridor pro zboží přepravované z přístavu Soluň v Řecku přes vnitrozemí Balkánu do západní, střední a východní Evropy a také přes Bulharsko na východ. Do roku 2019 se silniční síť rozšířila na přibližně 10 591 kilometrů, z čehož bylo asi 6 000 kilometrů zpevněných. Hlavní dopravní tepna sleduje severojižní osu údolí Vardaru, zejména evropská trasa E75 spojující Řecko se Srbskem a dále. Železniční síť, kterou provozuje společnost Makedonski Železnici, se rozkládá na 922 kilometrech; její klíčová trať vede od srbských hranic přes Kumanovo, Skopje a Veles do Gevgelije na řecké hranici. Od roku 2001 trať spojující Severní Makedonii s Bulharskem v Beljakovci usnadňuje potenciální spojení Skopje–Sofie. Skopje slouží jako hlavní železniční uzel, přičemž Veles a Kumanovo jsou sekundárními uzly.

Poštovní služby poskytuje státní podnik Pošta Severní Makedonie, založený v roce 1992 jako PTT Makedonie a v roce 1993 přijatý do Světové poštovní unie; v roce 1997 byly poštovní a telekomunikační funkce odděleny, čímž vznikly společnosti Macedonian Telekom a Pošta Severní Makedonie. Vodní doprava je omezena na jezerní dopravu na ostrovech Ohrid a Prespa, primárně pro cestovní ruch. Letecká infrastruktura zahrnuje sedmnáct letišť, z toho jedenáct se zpevněnými ranvejemi, a dvě mezinárodní letiště: mezinárodní letiště Skopje a letiště Ohrid sv. Pavla apoštola.

Podle sčítání lidu z roku 2021 dosáhla Severní Makedonie 1 836 713 obyvatel, což představuje hustotu zalidnění 72,2 osoby na kilometr čtvereční a průměrný věk 40,08 let. Sčítání lidu zaznamenalo 598 632 domácností s průměrem 3,06 člena a téměř vyrovnaný poměr pohlaví 50,4 procenta žen a 49,6 procenta mužů. Etnicky převažují Makedonci, následovaní Albánci – kteří jsou soustředěni na severozápadě – a Turci, kterých oficiálně žije kolem 70 000, ale neoficiální odhady dosahují až 200 000 a v některých odhadech možná až 260 000 Romů. Menší skupiny zahrnují Srby, Bosňany a Aromány.

Kulturní život v Severní Makedonii odráží bohaté dědictví v umění, architektuře, literatuře a hudbě, s četnými starověkými náboženskými památkami chráněnými jako národní poklady. Církevní architektura oplývá byzantskými freskami z jedenáctého až šestnáctého století; několik tisíc metrů čtverečních těchto maleb se dochovalo ve vynikajícím stavu a je příkladem makedonské ikonografické školy. Mezi každoroční akce patří Ohridský letní festival klasické hudby a dramatu, Strugské večery poezie – které shromažďují básníky z více než padesáti zemí – Mezinárodní festival kamery v Bitole, Otevřený festival divadla mládeže a Skopje Jazz Festival. Národní opera, slavnostně otevřená v roce 1947 jako Makedonská opera, uvedla svou první inscenaci Cavalleria rusticana pod vedením dirigenta Branka Pomorišace; od roku 1972 se v rámci květnových operních večerů ve Skopje konají dva až tři týdny nočních představení, počínaje operou Kirila Makedonského Car Samuil.

Kulinářské tradice odrážejí polohu země na křižovatce balkánských, středomořských a blízkovýchodních vlivů. Teplé klima přináší hojnost zeleniny, bylin a ovoce, zatímco místní mlékárny a vinice produkují ceněné sýry a vína. Rakija, ovocná pálenka, se podává k tavče gravče – pečeným fazolím s červenou paprikou –, které jsou všeobecně považovány za národní pokrm. Mastika, likér s anýzovou příchutí, je národním nápojem. Mezi další oblíbené speciality patří šopský salát, ajvar (pomazánka z pečené červené papriky), plněné papriky a pastrmajlija (druh masového koláče).

Městská centra sahají od rozlehlé metropolitní oblasti Skopje, kde žije více než půl milionu obyvatel a je plná osmanských mešit, neoklasicistních fasád, středověké pevnosti Kale a ikonického Kamenného mostu přes Vardar, až po menší města, jako je Bitola – se starobylými městskými hradbami, osmanskými bazary a moderními kavárnami – Kratovo, ležící v kráteru vyhaslé sopky, a Kruševo, nejvýše položené město v zemi a místo povstání v roce 1878. Město Ochrid na břehu jezera, které je pro své kulturní památky a přírodní prostředí zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se pyšní množstvím byzantských kostelů, kostelem sv. Jana v Kaneu, který se tyčí na útesu nad vodou, a jednou z nejlepších sbírek slovanských ikon na světě. Jeho partnerské město Struga nabízí podobné kouzlo s klidnější atmosférou.

Kromě městských oblastí se venkov hemží atrakcemi. Národní park Pelister, nejstarší v zemi, ukrývá endemickou flóru a faunu a dvě ledovcová jezera „Horské oči“. Národní park Mavrovo zahrnuje nejvyšší vrchol země, Golem Korab, hlubokou soutěsku řeky Debar a klášter Sveti Jovan Bigorski. Zřídka navštěvovaná rezervace Jasen poblíž Skopje poskytuje stanoviště pro divokou zvěř a nedotčené lesy. Mezi další zajímavá místa patří kamenné město Kuklica poblíž Kratova, středověké věže Markovi Kuli u Prilepu a archeologické naleziště Stobi, které zachovává ruiny z helénistické, římské a raně křesťanské fáze.

Stručně řečeno, Severní Makedonie představuje tapiserii historických vrstev, rozmanité krajiny, klimatických pásem a kulturních tradic. Od svého starověkého původu přes po sobě jdoucí říše, socialistickou federaci a mírovou nezávislost si země v srdci Balkánu vybudovala osobitou identitu. Její hornatý terén, seismicky aktivní údolí, křišťálově čistá jezera a městské památky svědčí o složité fyzické geografii, zatímco její demografická mozaika, kulinářské speciality a živé festivaly odrážejí pluralistické dědictví. Jako tranzitní uzel a kandidát na členství v Evropské unii Severní Makedonie nadále vyvažuje hospodářské reformy a zachování kulturního dědictví a zve návštěvníky i akademické pracovníky k prozkoumání jejího trvalého dědictví a vyvíjející se budoucnosti.