Basilej

Basilej – ležící na severozápadním konci Švýcarské konfederace, kde Rýn nese své vody z Vysokého do Horního Rýna – je třetím nejlidnatějším městem Švýcarska a má 177 595 obyvatel na rozloze 23,91 km². Jeho oficiálním jazykem, švýcarskou spisovnou němčinou, úzce koexistuje s místním basilejským německým dialektem, což je v souladu s hrdou jazykovou dualitou města. Basilej, ležící na křižovatce tří státních hranic – švýcarské, francouzské a německé – nefunguje pouze jako geografický orientační bod, ale jako živoucí palimpsest historických proudů a současných inovací.

Od základů středověkých budov až po tyčící se pavilony moderních výstavních síní se Basilej prosazuje jako kulturní hlavní město Švýcarska, což potvrzuje i přítomnost čtyřiceti muzeí rozptýlených po celém městském kantonu. Kunstmuseum, slavnostně otevřené v roce 1661 jako první veřejná sbírka umění na světě, se dodnes stává největším švýcarským úložištěm umění; Fondation Beyeler v sousedním Riehenu, Museum Tinguely a první veřejné muzeum současného umění v Evropě svědčí o kurátorských ambicích, které sahají po staletí. Právě v tomto bohatě vrstevnatém prostředí shromažďuje Art Basel – uznávaný jako nejprestižnější mezinárodní veletrh umění na světě – přední galerie a sběratele ze všech kontinentů a jeho každoroční expozice slouží jako barometr i maják pro svět moderního a současného umění.

Univerzita v Basileji, založená v roce 1460, je tedy nejstarším švýcarským sídlem vyššího vzdělávání. V minulosti poskytovala útočiště významným humanistům a myslitelům – Erasmus Rotterdamský zde našel útočiště v dobách ikonoklastických otřesů; rodina Holbeinů vytvořila portréty, které obíhaly evropské dvory; Friedrich Nietzsche a Carl Jung se věnovali svým výzkumům; Hermann Hesse a Karl Jaspers hledali v jejích sálech intelektuální útočiště během bouřlivého dvacátého století. Tato trvalá akademická linie – zakořeněná v humanismu – pronikla do Basileje duchem otevřeného bádání, který katalyzoval její vývoj v útočiště pro učence i disidenty.

Dlouho před svým vzestupem jako farmaceutické velmoci sloužila Basilej od jedenáctého století jako biskupské sídlo knížecího biskupství a formálně se k Švýcarské konfederaci připojila až v roce 1501. Během renesance proměnili obchodníci a řemeslníci město v obchodní centrum, zatímco tiskaři šířili texty, které formovaly evropský diskurz. Do dvacátého století se Basilej zaměřila na chemickou a farmaceutickou výrobu a v jejích prostorách zřídily globální ústředí společnosti Novartis a Roche. Právě zde také v roce 1938 syntetizoval Albert Hofmann diethylamid kyseliny lysergové – sloučeninu, která rezonovala jak ve vědecké literatuře, tak v historii kontrakultur.

Postavení Basileje na mezinárodní scéně se dále upevnilo, když Theodor Herzl v roce 1897 svolal První světový sionistický kongres – shromáždění, které se ve městě konalo desetkrát během půl století, více než kdekoli jinde. Je také sídlem Banky pro mezinárodní platby, instituce, kolem níž Basilejské dohody utvářely globální bankovní regulaci, a fotbalového klubu FC Basel, jehož jméno rezonuje evropskými fotbalovými arénami. Své stopy zanechali i matematici: vyřešení tzv. „basilejského problému“ v roce 1734 patří k základním úspěchům v analýze, zatímco osobnosti jako Paracelsus, Matthäus Merian a Michel von Tell vpletly Basilej do širší struktury evropských intelektuálních dějin. V oblasti sportu se Roger Federer – narozený na basilejské půdě – stal synonymem pro tenisovou excelenci a dále pozvedl globální profil města.

Ačkoli samotná obec zahrnuje méně než 180 000 duší, širší švýcarská aglomerace Basilej měla v roce 2016 541 000 obyvatel a rozkládala se přes 74 švýcarských obcí, zatímco trojstranný evropský distrikt Basilej – včetně francouzských a německých předměstí – dosáhl do roku 2007 populace přibližně 829 000. Kanton Basel-Stadt, o něco větší než jeho městské jádro, hlásil v roce 2021 201 971 obyvatel, z nichž 36,9 procenta tvořili cizinci, což podtrhuje trvalou přitažlivost města pro migranty a cizince.

Topograficky zabírá Basilej 86,4 procenta z 23,91 km² zastavěné plochy – samotné bydlení a budovy tvoří 40,7 procenta – zatímco průmyslová zařízení zabírají 10,2 procenta; dopravní infrastruktura spotřebovává 24,0 procenta pevniny a parky se sportovišti tvoří 8,9 procenta. Zemědělské pozemky, omezené na 4,0 procenta plochy, udržují plodiny (2,5 procenta) a pastviny (1,3 procenta), zatímco lesy – husté a nerušené – pokrývají 3,7 procenta. Zbývajících 6,1 procenta tvoří tekoucí vody, Rýn a jeho přítoky protínající se městskou maticí.

Podle Köppenovy klimatické klasifikace Cfb se basilejské zimy vyznačují chladnými, zataženými dny a občasným sněžením, zatímco léta se vyznačují teplými a vlhkými intervaly: roční úhrn srážek činí 842 mm během přibližně 118,2 dne; květen se řadí mezi nejdeštivější měsíc – s průměrem 98 mm – a zároveň jako měsíc s největší četností srážek nebo sněžení, přibližně 11,7 dne, zatímco únor zůstává nejsušším obdobím se 45 mm rozptýlenými během 8,4 dne.

Z jazykového hlediska převládá němčina – v roce 2000 ji hovořilo 77,8 procenta obyvatel Basileje – následovaná italštinou s 5,4 procenty a francouzštinou s 2,6 procenty, zatímco čtvrtým úředním jazykem země si udržuje skromná komunita rétorománštiny s 202 mluvčími. Administrativně se město dělí na devatenáct městských čtvrtí, od středověkého okrsku Grossbasel až po obytné čtvrti Kleinbasel; za těmito hranicemi slouží v kantonu jako landquartiere polovenkovské obce Riehen a Bettingen.

Basilejská dopravní síť potvrzuje její roli kontinentální brány. Letiště EuroAirport Basel–Mulhouse–Freiburg – ležící výhradně na francouzském území, přesto spravované společně – usnadňuje přepravu cestujících i nákladu. Jeho rozdvojené terminály na švýcarské a francouzské straně byly před integrací do Schengenu odděleny imigračními bariérami. Městský přístav, jediný švýcarský nákladní přístav, přepravuje zboží proti proudu řeky z Rotterdamu, zatímco železnice – Basel SBB, Bâle SNCF a Basel Badischer Bahnhof – se sbíhají v rámci města a spojují švýcarské, francouzské a německé tratě. Od roku 2008 zkrátily vysokorychlostní vlaky ICE a TGV přepravní dobu do hlavních evropských metropolí, zejména do Paříže, na tři hodiny. Mezi silniční tepny patří dálnice A3 a pět mostů přes Rýn – Schwarzwaldbrücke (1972), Wettsteinbrücke (1998), Mittlere Rheinbrücke (1905), Johanniterbrücke (1967) a Dreirosenbrücke (2004) – zatímco čtyři hydraulicky poháněné reakční trajekty, uvázané k nadzemním kabelům, přepravují chodce a cyklisty přes proud bez vnější energie.

Veřejnou dopravu ve městě dominuje basilejská tramvajová síť – největší ve Švýcarsku – provozovaná společností Basler Verkehrs-Betriebe se zelenými vozidly, doplněná žlutými linkami společnosti Baselland Transport spojujícími sousední polovinu kantonu. Přeshraniční příměstské koridory se rozprostírají do Alsaska a Bádenska prostřednictvím koordinovaných autobusových a městských linek S-Bahn, přičemž druhé jmenované společně spravují SBB, SNCF a Deutsche Bahn. Se vstupem Švýcarska do Schengenu 12. prosince 2008 byly imigrační kontroly na hraničních přechodech ukončeny, ačkoli celní kontroly přetrvávají vzhledem k nečlenství země v celní unii EU.

Z ekonomického hlediska je dynamika Basileje zřejmá: do roku 2016 činila nezaměstnanost 3,7 procenta; zaměstnanost byla rozdělena mezi sekundární (19,3 procenta) a terciární (80,6 procenta) sektor – přibližně 82 449 obyvatel se zabývalo odbornou činností, přičemž ženy tvořily 46,2 procenta pracovní síly. Farmaceutický průmysl, finance a logistika pohánějí růst, zatímco kulturní cestovní ruch a vysokoškolské vzdělávání udržují diverzifikovanou ekonomiku služeb.

Architektonické dědictví Basileje je v Horním Porýní bezkonkurenční: Münster z červeného pískovce, mistrovské dílo pozdně románského a raně gotického designu, byl zničen zemětřesením v roce 1356, následně v průběhu patnáctého století postupně přestavován a v devatenáctém a dvacátém století znovu restaurován; v jeho klášterním areálu se nachází památník Erasma. Naproti němu se nachází radnice ze šestnáctého století – jejíž fasády oživené krásně malovanými nástěnnými malbami – shlíží na náměstí, které je symbolem občanské hrdosti. Tinguelyho Karnevalová fontána, kinetická asambláž připomínající Fasnacht, je svědectvím o každoročním basilejském karnevalu, události s takovým zápalem, že její „tři nejkrásnější dny“ probudí město v nočním veselí.

Městskou krajinu dotvářejí současné intervence: Nadace Beyeler od Renza Piana doplňuje Muzeum Jeana Tinguelyho od Maria Botty a Banku pro mezinárodní platby; hasičská stanice Zahy Hadid, Muzeum designu Franka Gehryho, tovární budova Álvara Sizy Vieiry a konferenční pavilon Tadao Anda oživují komplex Vitra za hranicemi ve Weil am Rhein; místní kancelář Herzog & de Meuron přispěla řadou památek, od městských loftů až po mezinárodní ikony, jako je londýnská Tate Modern a pekingské Ptačí hnízdo. Uznání basilejského étosu ochrany památek dorazilo v roce 1996 v podobě Wakkerovy ceny za ochranu městského dědictví.

Dědictví města sahá za hranice jednotlivých budov a zahrnuje celé Staré Město, které je spolu s kostely, kláštery, světskými budovami, archeologickými pozůstatky a muzejními sbírkami zařazeno mezi švýcarské památky národního významu. Od Prediger Kirche a Elisabethenkirche po bývalý kartuziánský dům sv. Margarethental, reformovaný Leonhardskirche a židovskou synagogu na Eulerstrasse, tyto náboženské stavby vyjadřují církevní dědictví Basileje. Světské budovy – od Badischer Bahnhof a Banky pro mezinárodní platby až po Bürgerspital a Café Spitz – sledují oblouk občanského, obchodního a filantropického úsilí. Archeologické vykopávky v Gasfabrik, Münsterhügel a v Altstadtu odhalily keltská laténská sídla, která svědčí o lidském osídlení předcházejícím středověkému založení města. Archivy a muzea – od Anatomického muzea univerzity po Farmaceutické historické muzeum, Židovské muzeum a zoologickou zahradu – zároveň uchovávají dokumentární, vědecké a přírodní dějiny regionu.

Na soutoku tří národů slouží Basilej jako brána do švýcarské Jury, do Curychu a Lucernu za Alpami a k ​​vinicím Alsaska a lesům Černého lesa. Široký oblouk Rýna protíná město: Grossbasel na jižním a západním břehu obklopuje středověké jádro, zatímco Kleinbasel severně od současného řeky je domovem velké části nočního života města. Pro cestovatele, jehož itinerář umožňuje několikadenní ponoření se do dění, nabízí město vzácný soutok vědeckého dědictví, architektonické ušlechtilosti, muzejního bohatství a slavnostní podívané. Basilejská umělecká sbírka poskytuje tiché spojení se staletími lidské tvořivosti; její karneval Fasnacht představuje sezónní inverzi občanského řádu v třídenním průvodu masek a hudby. V Basileji člověk nejen prochází prostorem, ale pohybuje se vrstvami lidského myšlení a úsilí – zážitek zároveň intelektuální i smyslový, ukotvený nekonečným proudem Rýna.