Maribor

Maribor, kde v roce 2021 žilo přibližně 114 000 obyvatel, je druhým největším slovinským městem a nejvýznamnějším městským centrem tradičního regionu Dolní Štýrsko. Zabírá část statistického regionu Dráva ve východním Slovinsku, kde řeka Dráva klikatě protéká štěrkovou terasou lemovanou zalesněnými svahy masivu Pohorje na jihozápadě a zvlněnými Slovenskými goricemi a kopci Kozjak na severu.

Počátky Mariboru sahají do mlh vrcholného středověku – poprvé je zmíněn v roce 1164 jako hrad, v roce 1209 uznán jako osada a v roce 1254 získal plný status města – a od té doby je svědkem velkých proudů středoevropských dějin. Po staletí ležel pod záštitou habsburské monarchie, dokud po první světové válce plukovník Rudolf Maister a jeho dobrovolníci nezajistili město pro vznikající Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, který krátce nato přistoupil ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců – později známému jako Jugoslávie. Během druhé světové války Maribor zažil německou okupaci, aby se po roce 1945 znovu připojil k jugoslávské socialistické republice; rozpad Jugoslávie a vyhlášení nezávislosti Slovinska v červnu 1991 zahájily novou kapitolu, v níž se Maribor potvrdil jako transregionální finanční, vzdělávací, obchodní a kulturní centrum.

Topografický ráz města je definován řekou Drávou, jejíž široký tok vytváří Mariborský ostrov (Mariborski otok) – místo úctyhodných městských veřejných lázní, které jsou dodnes v provozu a navštěvují je obyvatelé i návštěvníci – a rozděluje obec na severní a jižní část. Nad městskou zástavbou se tyčí dvě vyvýšeniny – Kalvárie a Pyramidový vrch, jejichž svahy jsou pokryté vinicemi, které ctí staletou vinařskou tradici Mariboru. Na vrcholu Pyramidového vrchu leží ruiny pevnosti z jedenáctého století a kaple z devatenáctého století, odkud se otevírá panorama červených taškových střech, klikatých vodních toků a vzdálených hřebenů za nimi.

Toto městské jádro je rozděleno do jedenácti odlišných čtvrtí, z nichž každá nese slovinské označení mestna četrt a je sjednocena čtyřmi silničními mosty, železničním mostem a lávkou pro pěší, které překlenují tok Drávy. Na severu leží Centrum – s renesanční radnicí a barokním morovým sloupem – Koroška Vrata a Ivan Cankar; na jihu se rozprostírají Magdalena, Nova Vas, Pobrežje, Radvanje, Studenci, Tabor, Tezno a kombinovaná čtvrť Brezje–Dogoše–Zrkovci. Takové vymezení nevyvrací ani soudržnost města, ani jeho snadnou navigaci, protože úzké uličky starého města snadno ustupují pěším frekventovaným službám a jsou doplněny rozsáhlou, i když sporadicky častou autobusovou sítí.

Klimaticky se Maribor nachází na hranici mezi vlhkým kontinentálním a oceánským klimatem; zimy se obvykle pohybují nad bodem mrazu, zatímco červencové teploty dosahují průměrných teplot nad 20 °C, což pěstuje odrůdy vinné révy, které proslavily tento region – nejznámější je réva Žametovka, jejíž více než čtyři století starý kmen ve Starém vinném domě v okrese Lent drží Guinnessovu knihu rekordů. Roční srážky se pohybují kolem 900 mm a s přibližně 266 slunečnými dny se Maribor řadí mezi nejslunnější slovinské obce. Klimatická paměť si však uchovává i extrémy – například 8. srpna 2013 vlna veder vynesla na meteorologické stanici Maribor-Tabor teplotu na 40,6 °C.

Architektonické dědictví města se odvíjí jako kronika evropských stylů: mezi pozůstatky středověkého opevnění patří Soudní věž, Vodárenská věž a Židovská věž, které kdysi tvořily kruh kolem centra města; gotické kružby přetrvávají v katedrále ze 13. století, zatímco synagoga ze 14. století – jedna z nejstarších v Evropě – byla přeměněna na kulturní centrum. Hrad Betnava a zřícenina Horního mariborského hradu na Pyramidu svědčí o feudálních ambicích, zatímco morový sloup na hlavním náměstí a impozantní barokní fasády jinde připomínají zkoušky minulých epoch. Na okraji historických čtvrtí se modernita prosadila: lávka Studenci byla v roce 2008 přepracována firmou Ponting a získala mezinárodní ocenění, a architektonická soutěž z roku 2010 podnítila návrhy na novou uměleckou galerii, promenády na břehu řeky a moderní lávku – ačkoli pokročila pouze rekonstrukce nábřeží a lávky, přičemž plánované kulturní centrum MAKS nyní roste tam, kde kdysi slibovala umělecká galerie.

V akademické sféře a výzkumu si Maribor vzbuzuje úctu jako sídlo Mariborské univerzity – založené v roce 1975 – a institucí, jako je Alma Mater Europaea, spolu s úctyhodnými středními školami, včetně Prvé gimnazie Maribor a II. gimnazie Maribor. Současně město pěstuje alternativní uměleckou scénu v rámci Kulturního centra Pekarna, které sídlí v bývalé vojenské pekárně na okraji čtvrti Magdalena, a každý červen hostí dvoutýdenní Lentní festival na břehu řeky, který sdružuje umělce opery, baletu, jazzu a klasického repertoáru v oslavě, která oživuje nábřeží více než stovkou akcí.

Mariborské gastronomické dědictví je propojeno s jeho zemědělskou hojností: místní speciality sahají od houbové polévky s pohankovou kaší až po kyselou dršťkovou polévku, od klobás s kysaným zelím až po sýrové knedlíčky a gibanicu, vícevrstvý krémový koláč. Vinný sklep Vinag, který se rozkládá na ploše přibližně 20 000 m² a táhne se téměř dva kilometry pod zemí, uchovává 5,5 milionu litrů vína a nabízí podzemní svědectví o enologické výjimečnosti regionu. Kromě vinařské sféry najdou hosté slovinskou i mezinárodní kuchyni, stejně jako podniky se srbskou kuchyní – díky blízkosti Mariboru k rakouským hranicím a jeho trvalému multikulturnímu dědictví.

Média a komunikace pulzují prostřednictvím Radio City – nejposlouchanější komerční stanice v Mariboru – spolu s Radio NET FM, Radio Maribor, Rock Maribor, Radio Brezje a studentskou stanicí MARŠ. Městský park s akváriem, teráriem a Třemi rybníky orámovanými více než stovkou druhů listnatých a jehličnatých stromů poskytuje odpočinek v zelené oblasti, zatímco síť cyklostezek a tras na svazích Pohorje si Maribor vysloužila pověst mezi nadšenci horské cyklistiky; každoroční Mistrovství světa v horské cyklistice dokonce svolává cyklisty na výstup na horu.

Přístup do Mariboru je rozmanitý: po silnici jej spojuje dálnice A1/E57 s Lublaní, E59 se Záhřebem, trasy E59/E65/E71 vedou do Budapešti a silnice E57/E70 přepravuje cestující z Terstu. Rakouské hraniční přechody jsou vzdálené jen pár minut a usnadňují přístup z Grazu, Klagenfurtu a Villachu – ačkoli všichni, kdo se vydají na slovinské dálnice, si musí zařídit dálniční známku, ať už týdenní nebo měsíční. Vzdálenosti do regionálních center jsou krátké: přibližně 123 km do Lublaně, 110 km do Záhřebu, 340 km do Budapešti a 255 km do Vídně; dále leží Paříž (1 299 km), Londýn (1 488 km) a Nordkapp (3 699 km). Hlavní vlakové nádraží na Beogradské cestě nabízí přímé spojení z Vídně za tři a půl hodiny, z Grazu za hodinu a ze Záhřebu za tři a půl hodiny, zatímco autobusy odjíždějí do Sarajeva, Neumu, Vídně a Tuzly. Přestože letiště Edvarda Rusjana od roku 2018 nelétá pravidelně, blízké přestupní uzly v Lublani, Grazu a Klagenfurtu nabízejí nízkonákladové přepravní služby. Cestující vlakem z letiště v Grazu se do Mariboru dostanou přibližně za devadesát minut.

Ve městě vám s orientací pomohou dvě turistická informační centra – jedno sousedí s františkánským kostelem v ulici Partyzánska a druhé v domě Staré révy na ulici Lent – ​​která vydávají mapy a zajišťují ubytování. Vnitřní centrum láká k pěším výletům, pro okrajové cesty však jezdí flotila autobusů od 5:00 do 23:30 ve všední dny a od 6:00 do 22:30 o víkendech, s jednorázovými jízdenkami zakoupenými na místě nebo předem. Pro výlety do širší krajiny, kde regionální silnice umožňují přístup do skrytých údolí a lesních mýtin, se doporučuje pronájem auta; v modrých zónách parkování v centru města platí hodinové sazby, i když se poplatky za delší pobyty snižují a městské pozemky a garáže nabízejí alternativy, jakmile začne večerní otevírací doba.

A konečně, pro ty, kteří touží po okamžité dopravě, jsou k dispozici taxíky, které jezdí 24 hodin denně na stanovištích poblíž vlakového nádraží a náměstí Svobody a účtují si zhruba 0,70 eura za kilometr. V této směsici starobylých pevností, vinic porostlých kopců, majestátních alejí a rozvíjejících se kulturních center se Maribor prosazuje nejen jako vinařské hlavní město Slovinska, ale také jako symbolická brána do východních končin země – město, jehož vrstevnatá historie a trvalé tradice se stále odvíjejí, podobně jako terasy jeho vinic, proti neutuchajícímu proudu Drávy.