Norsko

Norské království zaujímá západní a nejsevernější část Skandinávského poloostrova v severní Evropě a zahrnuje odlehlé arktické ostrovy Jan Mayen a souostroví Špicberky. Bouvetův ostrov v subantarktické oblasti je závislou zemí, zatímco Norsko si uplatňuje nároky na antarktická území Ostrov Petra I. a Země královny Maud. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024 činila jeho populace 5 585 044 obyvatel, přičemž Oslo slouží jako hlavní i největší město. Celková rozloha království měří 385 207 kilometrů čtverečních včetně Špicberk a Jan Mayen, nebo 323 808 kilometrů čtverečních bez nich.

Norsko se táhne mezi 57° a 81° severní šířky a 4° a 32° východní délky a sdílí 1 619 kilometrů dlouhou pozemní hranici se Švédskem, 727 kilometrů s Finskem a 196 kilometrů s Ruskem. Jeho rozsáhlé pobřeží je ohraničeno Skagerrakským průlivem, Severním mořem, Norským mořem a Barentsovým mořem. Základní linie pevninského pobřeží měří 2 532 kilometrů, zatímco celková pobřeží – s započítáním fjordů – se rozprostírá na 28 953 kilometrů. Včetně ostrovů se toto číslo odhaduje na 100 915 kilometrů. Skandinávské hory tvoří velkou část východní hranice se Švédskem.

Velká část norského terénu odráží tisíciletí formování ledovců. Fjordy, z nichž nejznámější je Sognefjorden s délkou 204 kilometrů, který se řadí mezi druhé nejhlubší na světě, vyřezávají do pobřeží hluboké zátoky. Hornindalsvatnet, nejhlubší jezero v Evropě, dosahuje hloubky přes 500 metrů. Norsko má přibližně 400 000 jezer a 239 057 registrovaných ostrovů. Permafrost přetrvává celoročně ve vyvýšených horských oblastech a ve vnitrozemí kraje Finnmark, zatímco v horách se vyskytuje mnoho ledovců. Skalní podloží se skládá převážně z tvrdé žuly a ruly, v nižších nadmořských výškách z břidlice, pískovce a vápence a podél pobřežních plání z mořských usazenin.

Norské klima se od pobřeží až po vnitrozemské vysočiny výrazně liší. Golfský proud a převládající západní větry zvyšují teploty na pobřeží nad očekávání pro tyto severní zeměpisné šířky a zvyšují srážky. Nížiny kolem Osla zažívají nejteplejší léta, ale stále snášejí sníh a chladné zimy. Pobřežní oblasti vystavené atlantským bouřím zažívají hojné srážky, zatímco závětrné strany pobřežních hor leží v dešťovém stínu a zaznamenávají nižší srážky. Tromsø na arktickém severu kdysi zaznamenal 430 hodin slunečního svitu v jednom měsíci. Nad polárním kruhem převládá půlnoční slunce od konce května do konce července; pod ním může denní světlo dosáhnout až 20 hodin denně. Naopak polární noc trvá od konce listopadu do konce ledna na severních územích, s minimálním denním světlem jinde. Klimatické pásma sahají od oceánského a subpolárního oceánského podél pobřeží, přes vlhké kontinentální v částech jihovýchodu až po přímořskou subarktickou a arktickou tundru na dalekém severu a na Špicberkách.

Sjednocené Norské království sahá až ke sloučení drobných říší v roce 872. Od roku 1537 do roku 1814 bylo součástí dánsko-norské unie, poté vstoupilo do personální unie se Švédskem až do roku 1905. Norsko zůstalo neutrální v první světové válce a zpočátku i ve druhé světové válce až do německé invaze v dubnu 1940, kdy bylo okupováno až do roku 1945.

Podle ústavy z roku 1814 funguje Norsko jako unitární stát s konstituční monarchií. Na trůnu je král Harald V. z rodu Glücksburgů, zatímco Jonas Gahr Støre zastává úřad premiéra od roku 2021. Zákonodárná moc spočívá v jednokomorovém parlamentu (Storting), výkonná moc v kabinetu a soudní moc v Nejvyšším soudu. Administrativní členění se skládá z okresů (fylker) a obcí (kommuner). Sámský parlament, podpořený zákonem Finnmark, zaručuje původnímu obyvatelstvu Sámů omezené sebeurčení na tradičních územích.

Norsko udržuje úzké diplomatické a hospodářské vazby s Evropskou unií prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru, účastní se schengenského prostoru a rozsáhle spolupracuje se Spojenými státy. Je zakládajícím členem Organizace spojených národů, NATO, Evropského sdružení volného obchodu, Rady Evropy, Antarktické smlouvy a Severské rady a je členem Světové obchodní organizace a OECD. Norské dialekty zůstávají vzájemně srozumitelné s dialekty Dánska a Švédska.

Norský model sociálního zabezpečení poskytuje univerzální zdravotní péči a komplexní sociální zabezpečení založené na rovnostářských principech. Stát si udržuje většinové nebo podstatné vlastnictví ve strategických odvětvích, včetně ropy, zemního plynu, nerostných surovin, dřeva, mořských plodů a vodní energie. Těžba ropy a plynu se podílí zhruba na hrubém domácím produktu a Norsko se řadí mezi největší producenty těchto zdrojů na obyvatele mimo Blízký východ. Příjem na obyvatele řadí Norsko mezi nejvyšší země na světě – čtvrté místo podle metrik Světové banky a osmé podle MMF. Aktiva státních investičních fondů dosahují přibližně 1,3 bilionu USD, což je největší hodnota na světě.

Měřeno HDP na obyvatele se Norsko řadí na druhé místo mezi evropskými zeměmi, hned za Lucemburskem, a na šesté místo na světě, pokud jde o paritu kupní síly. Země fungovala jako čistý externí věřitel dluhů a v roce 2009 se znovu umístila na prvním místě v Indexu lidského rozvoje Rozvojového programu OSN. Stabilita a institucionální integrita Norska mu vynesly nejnižší umístění v Indexu zhroucených států v letech 2009 i 2023.

Smíšená ekonomika se vyznačuje silným soukromým podnikáním spolu s významnou účastí státu. Veřejné zdravotní pojištění ukládá dospělým starším 16 let mírný roční poplatek a rodičovská dovolená trvá 46 týdnů s platem. V únoru 2025 činila nezaměstnanost 3,9 procenta, přičemž 69,7 procenta osob ve věku 15–74 let bylo zaměstnáno. Dávky v invaliditě dosáhly 10,6 procenta osob ve věku 18–67 let a zaměstnanost ve státní správě tvořila 30 procent pracovní síly. Průměrná hodinová produktivita a mzdy se řadí k nejvyšším na světě.

Geografická rozptýlenost a členitý terén formovaly dopravní infrastrukturu. Veřejná doprava je ve srovnání s ostatními evropskými státy nedostatečně rozvinutá, zejména mimo městská centra. Norská železniční síť zahrnuje 4 114 kilometrů normálního rozchodu, z nichž 62 procent je elektrifikováno při 15 kV 16,7 Hz AC; 64 kilometrů podporuje rychlosti až 210 km/h. V roce 2023 železnice přepravily 78,22 milionu cestujících na 3 153 milionech osobokilometrů a 32,23 milionu tun nákladu na 3 928 milionech tunokilometrů. Síť vlastní společnost Bane NOR; mezi provozovatele patří Vy, SJ, Go-Ahead a Flytoget pro osobní dopravu a CargoNet a OnRail pro nákladní dopravu. Investice a údržba jsou financovány ze státních rozpočtů, doplněny provozními dotacemi.

Síť veřejných silnic se rozkládá na 95 120 kilometrech, z toho 72 033 kilometrů je zpevněných a 664 kilometrů jsou vyznačeny jako dálnice. Trasy klasifikované jako národní a hlavní okresní silnice se integrují do evropského systému silnic kategorie E, zejména E6 vedoucí severojižní částí země a E39 lemující západní pobřeží. Norská správa veřejných silnic dohlíží na národní a okresní silnice.

Norsko je světovým lídrem v počtu plug-in elektromobilů na obyvatele; v březnu 2014 jezdilo na elektřinu více než jedno ze 100 osobních aut na jeho silnicích. Podíl elektrických modelů na prodeji nových automobilů zůstává celosvětově nejvyšší. Legislativní návrhy si kladou za cíl zakázat prodej nových benzínových a naftových automobilů již od roku 2025.

Letecká doprava zahrnuje přibližně 146 letišť, z toho 52 veřejných a 43 provozovaných státní společností Avinor. Sedm letišť odbaví ročně přes milion cestujících; celkový počet cestujících v roce 2007 dosáhl více než 41 milionů. Letiště Oslo, Gardermoen, leží 35 kilometrů severovýchodně od hlavního města a slouží jako hlavní mezinárodní brána. Funguje jako uzel pro Scandinavian Airlines, Norwegian Air Shuttle a regionální dopravce a nabízí přímé spojení po celé Evropě a do vybraných mezikontinentálních destinací. Vysokorychlostní vlak spojuje letiště s hlavním nádražím v Oslu každých deset minut, cesta trvá 20 minut.

Cestovní ruch se v roce 2016 podílel na HDP 4,2 procenty, přičemž v tomto odvětví pracoval každý patnáctý Nor. Sezónnost vrcholí mezi květnem a srpnem, kdy přijíždí více než polovina všech návštěvníků. Rozmanitá krajina – fjordy, hory, lyžařská střediska, jezera a lesy – je základem atraktivity Norska. Mezi hlavní městské destinace patří Oslo, Ålesund, Bergen, Stavanger, Trondheim, Kristiansand, Tromsø, Fredrikstad a Tønsberg. Návštěvníci také navštěvují přírodní lokality, jako je Atlantská oceánská cesta, náhorní plošina Hardangervidda, ledovec Jostedalsbreen, pohoří Jötunheimen, Lofoty a útes Nordkapp. Mezi kulturní památky patří skokanský můstek Holmenkollen a zařízení Vigeland v Oslu až po přístaviště Bryggen v Bergenu, katedrálu Nidaros v Trondheimu a ruiny pevnosti v Tønsbergu a Fredrikstadu.

Etničtí Norové tvoří severogermánský národ. Celková míra plodnosti v roce 2023 činila 1,40 dítěte na ženu, což je pod úrovní reprodukce 2,1 a pokles z vrcholu 4,69 v roce 1877. Medián věku dosáhl v roce 2024 40 let. Sámové, původní obyvatelé arktických oblastí Norska, Švédska, Finska a ruského poloostrova Kola, a Kvenové, potomci finských migrantů, představují uznávané menšiny. Státní politika norveizace v průběhu devatenáctého až dvacátého století vedla mnoho lidí se sámským nebo kvenským původem k tomu, aby se identifikovali jako etničtí Norové.

Norská kultura si uchovává silné vazby na svou agrární minulost. Romantický nacionalismus devatenáctého století, který se zrodil kolem zemědělských tradic, formoval jazyk, literaturu, umění a hudbu – tento vliv je dodnes patrný prostřednictvím vládní podpory kulturních institucí a projektů. Architektonické dědictví sahá od středověkých roubených kostelů – Roubený kostel v Urnesu je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO – až po dřevěné fasády přístaviště Bryggen. Kamenné katedrály, barokní kostely v Kongsbergu a dřevěné hornické obydlí v Rørosu svědčí o po sobě jdoucích epochách. Mezi návrhy Christiana H. Grosche z počátku devatenáctého století patří Univerzita v Oslu a Burza cenných papírů v Oslu. Rekonstrukce Ålesundu v roce 1904 zavedla do Norska secesi, zatímco funkcionalismus získal na významu ve 30. letech 20. století. Architekti z konce dvacátého století si získali mezinárodní uznání; hrázděná jednací síň sámského parlamentu poblíž Kárášjohky evokuje tradiční lavvo.

Kuchyně odráží námořní a zemědělské zdroje. Mořské plody, jako je losos, sleď, pstruh a treska, se zde objevují vedle sýrů včetně brunostu, jarlsbergu a gamalostu, mléčných výrobků a hustého chleba. Mezi sezónní speciality patří lefse, bramborová placka podávaná s máslem a cukrem; konzervované a fermentované pokrmy, jako je lutefisk, smalahove, pinnekjøtt, raspeball, fårikål a rakefisk; a rozšířený vaffel.

Šest pevninských regionů Norska – Østlandet obklopující Oslo, Trøndelag, severní Norsko, Agder, západní Norsko a vnitrozemské hrabství – se vyznačuje rozmanitým terénem a kulturními tradicemi. Arktické prostředí Špicberk je domovem ledních medvědů a satelitních instalací, zatímco Jan Mayen zůstává bez zvláštního povolení z velké části nepřístupný.

Od svého sjednocení v roce 872 si Norsko udržuje nepřetržitou státnost již více než jedenáct století. Jeho kombinace konstituční monarchie, parlamentní demokracie a komplexního sociálního zabezpečení je základem vysoké životní úrovně, ekonomické odolnosti a politické stability. Bohaté přírodní zdroje, od ropných zásob po vodní energii a rybolov, podporují smíšenou ekonomiku a největší světový státní investiční fond. Rozmanité klima a krajina přinášejí velkou turistickou atraktivitu, od zážitků z půlnočního slunce nad polárním kruhem až po výlety po fjordech v západním Norsku. Trvalý kulturní otisk zemědělských tradic, literárních a architektonických úspěchů a pulzujících městských center utváří národní identitu formovanou geografií, historií a sociálním rovnostářstvím.