Ejlat

Eilat, nejjižnější město Izraele, leží na úpatí Rudého moře, kde se teplé vody zálivu setkávají s vyprahlou Negevskou pouští. V Eilatu žije zhruba 53 000 obyvatel a slouží jako pracovní přístav i jako magnet pro návštěvníky, které láká drsná krajina, živé korálové zahrady a jedinečně uvolněná atmosféra, která pramení z odlehlé polohy. Izrael se zde jediným pohledem dotýká Egypta, Jordánska a Saúdské Arábie, přesto město působí hluboce izraelským dojmem – zakořeněné v tisíciletích lidského úsilí, ale zároveň rozhodně progresivní ve svém objetí volného času, obchodu a kulturní výměny.

Lidská přítomnost v oblasti Eilatu sahá více než deset tisíc let do minulosti. Neolitické hroby datované mezi 5410 a 4250 př. n. l., vytesané do pískovcových útesů za moderním městem, svědčí o raných komunitách, které se živily uprostřed ložisek mědi a sezónních vodních toků. Během následujících tisíciletí ležel tento okraj Arabské pouště podél karavanních stezek spojujících Afriku, Arábii a Levantu a jeho nerostné bohatství – měď, bitumen a další – přitahovalo obchodníky, vládce a armády. V polovině 20. století Izrael uznal strategickou hodnotu Eilatu: kromě jeho role přístavu vyvážejícího potaš a měď sloužil jeho přístup k Rudému moři jako zásadní protiváha blokád a konfliktů jinde. V roce 1967 egyptské uzavření Tiranského průlivu upevnilo význam Eilatu v národní obraně a mezinárodním obchodu.

Eilat zabírá úzký pobřežní pás na konci údolí Arabah, kde se okrové hory Negev prudce zvedají do výšky téměř 900 metrů nad mořem. Pod nimi leží široká údolí vytesaná vádími, prokládaná sopečnými kužely u Timny a lemovaná starověkým skalním uměním. Geologicky je region mozaikou vyvřelých hornin, metamorfovaných jader, měkkého vápence a červeného pískovce. Průměrné srážky činí sotva 28 milimetrů ročně, zatímco letní teploměry běžně stoupají nad 40 °C; zimní dny se stále pohybují kolem 21 °C. Blízké moře však zmírňuje extrémy pouště a nabízí plavcům a potápěčům vodu s teplotou mezi 20 °C a 26 °C po celý rok. S přibližně 360 slunečnými dny v roce přeje klima Eilatu jak ranní túry do křišťálově čistého vzduchu, tak i pohodová odpoledne na veřejných plážích a plážích letovisek.

Pod těmito klidnými vlnami leží jeden z nejsevernějších mělkých korálových útesů na planetě, živoucí barevná zeď táhnoucí se podél téměř 11 kilometrů pobřeží. Přestože půl století rozvoje pobřeží a lodní dopravy některé okraje útesu ořezalo, lemující korály zůstávají pozoruhodně nedotčené. Každý rok se zde uskuteční přibližně 250 000 ponorů – celá desetina příjmů z cestovního ruchu v oblasti – a šnorchlujícím stačí ponořit se jen pár metrů do vody, aby narazili na papouščí ryby, sasanky a karety obrovské.

Eilatské obyvatelstvo je převážně židovské, přičemž arabští obyvatelé tvoří asi čtyři procenta obyvatel. V posledních desetiletích se zde dočasně usadilo více než deset tisíc zahraničních pracovníků – převážně z jihovýchodní Asie a východní Evropy – aby pracovali v hotelech, starali se o obyvatele a budovali pobřežní promenády. Stále více izraelských Arabů si zde zakládá kořeny a každé léto městské hotely a kasina vítají bohaté návštěvníky z Jordánska a Egypta. V roce 2007 izraelské ministerstvo vnitra udělilo pracovní povolení a dočasný pobyt více než dvěma stovkám súdánských uprchlíků, kteří do města vstoupili přes Egypt, čímž do města přidalo další lidskou nit.

Od svého vyhlášení zónou volného obchodu v roce 1985 Eilat využívá bezcelní nakupování k přilákání lovců slev. Obchodní centra, jako je Ice Mall – kde se nachází kryté kluziště – se nacházejí v těsném sousedství s venkovními trhy a luxusními butiky. Podél pobřežní promenády se bary, kavárny a restaurace táhnou až k promenádám, kde se rodiny a batůžkáři mísí pod světelnými řetězy. V noci městský přístav – který může pojmout asi 250 jachet – září lucernami; ve dne slouží jako výchozí bod pro výlety lodí se skleněným dnem a sportovní rybolov.

V 70. letech 20. století, kdy zde poprvé hromadně přistály charterové letecké společnosti, cestovní ruch zastínil těžbu a zemědělství jako ekonomický motor Eilatu. Aby se tento růst udržel, vlády po sobě jdoucí dotovaly dopravce, snižovaly poplatky a financovaly atrakce – od sportovního komplexu za tři miliony dolarů dokončeného v roce 2013 až po přenosnou astronomickou observatoř s názvem „What's Up“, která přináší programy pozorování hvězd na pouštní mýtiny i na náměstí v centru města.

Moderní Eilat vítá cestovatele letecky, silnicí, po moři a v blízké budoucnosti i vlakem. Od roku 2019 mezinárodní letiště Ramon – dvacet pět kilometrů severně od města – odbavuje všechny civilní lety a nahradilo tak zastaralou přistávací dráhu na samotném letišti v Eilatu, která nyní čeká na přestavbu. Silniční přístup vede po dvou hlavních tepnách: silnici č. 12, která vede podél západních hor směrem k hraničnímu přechodu Sinaj v Tabě, a silnici č. 90, která se vine severně přes Arabah směrem k jordánskému hraničnímu přechodu Wadi Araba (na izraelské straně známému jako hraniční přechod Jicchak Rabin). Autobusy s označením Egge jezdí každou hodinu směrem na sever a místní linky propojují hotely, pláže a nákupní centra. Přístav Eilat a přilehlý přístav nabízejí trajektové a soukromoplavební spojení do Akaby, zatímco plány na železnici Mediterranean – vedoucí z Eilatu do Beer Ševy a dále – slibují dramatické zkrácení doby cestování po dokončení.

Od klidných ponorů z břehu v přírodní rezervaci Coral Beach až po technické okruhy na hlubokých útesech, potápěčské kluby v Eilatu uspokojí všechny úrovně. Podvodní observatoř Coral World, která se nachází na okraji útesu, umožňuje návštěvníkům sestoupit pod hladinu moře, aniž by zmokli: skleněné tunely odhalují žraloky, rejnoky a polypy v nádržích napájených přímo z otevřeného moře.

V Dolphin Reef si hosté mohou pod odborným dohledem zaplavat po boku delfínů skákavých v mělkých lagunách. Tato živá laboratoř také provádí výzkum a rehabilitaci, ačkoli vypouštění delfínů občas narušilo ekologii korálových útesů, což vedlo k pečlivé regulaci počtu zvířat.

Severně od města se v parku Timna Valley nachází nejstarší známé měděné doly, které jsou protkané pískovcovými sloupy krále Šalomouna a egyptským chrámem Hathor. Kolem prehistorických lomů se vinejí túry s průvodcem po Eilatských horách, zatímco místní dodavatelé nabízejí safari s terénními vozidly, velbloudí túry a seskoky padákem nad Velkou trhlinou. Na jaře se obloha nad Mezinárodním centrem pro pozorování ptáků a výzkum, jehož kroužkovací stanice sleduje statisíce čápů, pelikánů a dravců na cestě z Afriky do Evropy, hemží migrující ptáci.

Přírodní rezervace Yotvata Hai-Bar byla průkopníkem v opětovném vysazení pouštních druhů, když v 60. letech 20. století vypustila do Negevu onagery a kozorožce. Dnes je v jejím návštěvnickém centru prezentováno úsilí o chov a obnovu zvířat, jako je přímorožec arabský, a nabízí se zde pohled na tvory, o nichž se kdysi myslelo, že jsou ztraceni v píscích.

Městské muzeum v Eilatu zachycuje minulost tohoto místa, od hornických táborů v době bronzové až po založení města v roce 1960. V sousedství se nachází Eilatská umělecká galerie, která vystavuje díla regionálních malířů a sochařů, jejichž palety odrážejí okrovou barvu pouště a safírovou barvu moře. Každé léto se v rámci festivalu Red Sea Jazz Festival a hudebního festivalu Red City pláže proměňují ve venkovní koncertní sály, které přitahují jak mezinárodní umělce, tak i místní publikum.

S neúprosným sluncem a křehkými ekosystémy je Eilat příkladem paradoxu pouště: hojnost na hranici nedostatku. Zásobování vodou závisí na odsolování a pečlivé recyklaci, zatímco zdraví korálových útesů závisí na regulované plavbě lodí, kotvení a správě potápěčských lokalit. Ačkoli globální klimatické trendy ohřívají moře a zesilují pouštní horko, místní úřady investovaly do solárních panelů, předpisů pro ekologické stavitelství a do vymáhání mořských rezervací, aby zachovaly to, co dělá Eilat jedinečným.

Příběh Eilatu je příběhem neustálého přetváření. Z výspy na starobylých karavanních stezkách se stal strategický námořní přístav a dnes je to letovisko proslulé svými přírodními krásami a přeshraničním kamarádstvím. Je to zároveň okno Izraele k Rudému moři a důkaz lidské přizpůsobivosti. Mezi rezavými hřebeny pohoří Timna a proměnlivými odstíny korálových zahrad pod nimi město vybízí k zamyšlení nad souhrou geografie, historie a kultury. Především zůstává místem, kde se rozlehlá prázdnota pouště setkává s kypícím životem moře – kde každý východ slunce nad zálivem obnovuje horizont a každý cestovatel znovu objevuje křehkou krásu, která přetrvává na okraji světa.