Bengalúru

Bengalúru, v angličtině známé až do roku 2006 jako Bangalore, se rozkládá na náhorní plošině v jižní Indii v nadmořské výšce zhruba 900 metrů. Slouží jako hlavní město Karnátaky a podle sčítání lidu z roku 2011 zde žilo v rámci městských hranic přibližně 8,4 milionu obyvatel, což z něj činí třetí nejlidnatější město Indie a největší na jihu. Širší metropolitní aglomerace se tehdy rozkládala na přibližně 8,5 milionu obyvatel, což je páté nejlidnatější město v zemi. Region se rozkládá na 741 km² převážně rovinatého terénu a leží v srdci Mysorské plošiny, která je součástí větší Dekánské plošiny. Jeho nejvyšší nadmořská výška, poblíž Doddabettahalli, dosahuje 962 m; na jihu leží skalnaté kopce z žuly a ruly. Typy půdy sahají od červeného lateritu po jílovité hlíny a rozptýlené vodní plochy přerušují křoviny a ubývající lesní plochy. Na začátku 70. let 20. století byly více než dvě třetiny města zalesněny, ale růst měst snížil pokryvnost korunami stromů na dnešních méně než 15 procent.

Archeologie naznačuje lidské osídlení již v roce 4000 př. n. l. Název „Bengalooru“ se poprvé objevuje v kannadském nápisu z roku 890 n. l. v chrámu Nageshwara. Od čtvrtého století n. l. přešla kontrola na dynastii Západní Gangy, poté v jedenáctém století na Čóly a následovaní vládci Hojsalů a Vidžajanagary. V roce 1537 založil Kempe Gowda I., jednající pod Vidžajanagarovou svrchovaností, hliněnou pevnost, jejíž okrsky tvoří dnešní nejstarší okresy, petes. Po úpadku Vidžajanagary vyhlásil autonomii a následní náčelníci Gowdy osadu rozšířili. V roce 1638 porazily síly bijapurského sultanátu Kempeho Gowdu III.; město se stalo džagírem Šáhají Bhonsleho. Mughalové později předali kontrolu mysorské dynastii Wodeyarů. Po smrti Krišnaradži Wodeyara II. v roce 1759 se moci chopil Hyder Ali a předal ji svému synovi Tipu Sultánovi.

Britské síly dobyly město během anglo-mysorských válek. Za knížecího státu Mysore zůstaly staré osady petes administrativním jádrem, zatímco v roce 1809 Východoindická společnost zřídila na východě kanton. Koncem devatenáctého století stály vedle sebe dvě odlišné osady – pete a kanton. Po vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947 se tyto osady v roce 1949 sloučily pod jednu městskou správu. Město bylo prohlášeno za hlavní město státu Mysore, který byl v roce 1973 přejmenován na Karnátaka. V angličtině se název „Bangalore“ používal až do roku 2006, kdy se státní vláda vrátila k názvu „Bengaluru“.

Klimatické záznamy klasifikují Bengalúru jako tropickou savanu s jasně vymezenými obdobími sucha a dešťů. Jeho nadmořská výška zmírňuje horko; léta – od března do května – občas překročí 35 °C, ale zřídka vystoupají nad 36 °C. Duben má průměrnou nejvyšší teplotu 34,1 °C. Severovýchodní a jihozápadní monzuny přinášejí nejvíce srážek mezi červnem a zářím, vrcholí v září odpoledními a večerními bouřkami. Postmonzunové deště následují v říjnu a listopadu. Zimy přinášejí noční minima v lednu kolem 15 °C. Historické maximum, 39,2 °C, nastalo 24. dubna 2016 a historické minimum, 7,8 °C, se datuje do ledna 1884. Přestože se nachází v relativně stabilní seismické zóně, byla zde cítit zemětřesení o síle až 4,5 stupně Richterovy škály.

Do roku 2023 dosáhl metropolitní HDP Bengalúru odhadovaných 359,9 miliard USD, což jej řadí mezi nejproduktivnější městské regiony Indie. Služby se na produkci podílejí zhruba 39,5 %, výroba 36 % a zemědělství 2,3 %. Město hostí přední indický komplex informačních technologií, a proto si vysloužilo přezdívku „Silicon Valley of India“. V jeho hranicích působí přes 2 000 IT firem a státní výrobci si také udržují rozsáhlé závody. Hlavní průmyslové klastry se rozprostírají do sousedních okresů, přičemž metropolitní region má celkovou rozlohu 7 005 km² a zahrnuje městské, venkovské a oblastní oblasti Bengalúru a Ramanagaru. Regionální plánování zajišťuje Úřad pro rozvoj metropolitního regionu Bengalúru, založený v roce 1985.

Demograficky zaznamenalo sčítání lidu z roku 2011 8 443 675 obyvatel v městské oblasti a 8 499 399 v městské aglomeraci. Do roku 2016 odhady uváděly aglomeraci na přibližně 10,45 milionu obyvatel, což odráží stálou migraci dovnitř. Plánované kasty a kmeny tvoří přibližně 13,2 procenta populace. Měření nerovnosti dává Giniho index 0,64. Přibližně 16 procent obyvatel měst žije v zhruba 600 slumech, kde často chybí spolehlivá voda a kanalizace. Mezi bohatými a dělnickými čtvrtěmi přetrvávají rozdíly v oblasti veřejného zdraví a infrastruktury. Přesto v roce 2020 Ministerstvo bydlení a městských záležitostí zařadilo Bengalúru jako nejpříjemnější město v Indii mezi městy s více než milionem obyvatel.

Náboženští stoupenci se dělí především na hinduisty (78,9 % v roce 2011), muslimy (13,9 %), křesťany (5,4 %) a džinisty (1 %). Mezi muslimské komunity patří dakhinští a urdští mluvčí, kutchi memoni a mappilové. Křesťanské skupiny zahrnují římskokatolické subkomunity – tamilskou, mangalorskou a malajálskou – spolu s různými protestantskými denominacemi a migranty ze severovýchodu Indie.

Dopravní infrastruktura zahrnuje leteckou, železniční, metro, silniční a autobusovou síť. První letiště ve městě, založené společností Hindustan Aircraft Limited v roce 1941, sloužilo až do roku 2008, kdy bylo 31 km severně v Devanahalli otevřeno mezinárodní letiště Kempegowda. Nyní je třetím nejvýznamnějším letištěm v Indii, které je s městem spojeno klimatizovanými expresními autobusy. Železniční doprava začala v roce 1864 linkou Cantonment–Jolarpettai; následné rozšiřování tvořilo součást poštovní společnosti Madras-Bangalore a zóny Southern Railway. Dnes Jihozápadní železnice dohlíží na osmnáct městských stanic, včetně Bengaluru City, Yesvantpur, Cantonment a Baiyappanahalli. Příměstská železniční síť je plánována na rok 2026. Od roku 2011 přepravuje Namma Metro cestující na dvou linkách o celkové délce 76,95 km – což z něj činí druhý nejdelší systém metra v Indii – a tři další linky jsou ve výstavbě.

Silnice zahrnují přibližně 14 000 km ulic. Vnitřní okruh dlouhý 10 km spojuje Koramangalu s Indira Nagar; vnější okruh dlouhý 60 km obklopuje jádro města. Navrhovaný periferní okruh dlouhý 74 km by propojil hlavní dopravní tepny. Město leží na dálniční síti Zlatého čtyřúhelníku, kterou obsluhují národní dálnice č. 44, 48, 75, 275, 648 a 948. Dálnice Bengalúru–Mysuru je v provozu od března 2023; další, které jsou ve výstavbě nebo jsou navrženy, mají za cíl zlepšit propojení s koridory Čennaí, Puné a Nágpur–Hajdarábád.

Autobusovou dopravu v rámci metropolitní oblasti zajišťuje společnost Bengaluru Metropolitan Transport Corporation, založená v roce 1997. Do roku 2024 uskutečnila 57 667 denních spojů na přibližně 5 766 trasách s flotilou 6 340 vozidel, včetně více než 1 100 elektrických autobusů a klimatizovaných spojů na letiště. Společnost Karnataka State Road Transport Corporation spravuje meziměstské trasy z hlavních dep na autobusových nádražích Kempegowda, Shantinagar a Mysuru Road. Neformální služby – dodávky, rikši, taxi s počítadlem jízdy – doplňují oficiální sítě.

Průměrně se denně registruje 1 530 nových vozidel; do roku 2023 se městský vozový park blížil deseti milionům, z nichž zhruba 7,5 milionu jsou jednostopá vozidla. Neplánovaný růst zhoršil dopravní zácpy a znečištění. Nadjezdy a jednosměrné systémy nabízejí jen omezenou úlevu. Studie z roku 2016 zjistila, že více než třetina dieselových vozidel překračuje emisní normy.

Navzdory těmto výzvám zelené plochy přetrvávají. V roce 2024 městské úřady udržují 1 288 parků. Lal Bagh, jehož výstavba byla zahájena v 60. letech 18. století a v devatenáctém století se rozšířila na 240akrovou botanickou rezervaci, zahrnuje prvotní rulový pahorek a strážní věž z konce šestnáctého století, kterou postavil Kempe Gowda, spolu se skleníkem postaveným podle vzoru londýnského Křišťálového paláce. Každé půl roku se zde koná květinová výstava, která se shoduje s národními oslavami. Park Cubbon, který se od roku 1870 rozkládá na ploše 300 akrů v centru města, obsahuje městské akvárium a centrální knihovnu. Národní park Bannerghatta, který se rozkládá asi 260 km² na jih, chrání původní divokou zvěř, zatímco bývalá centrální věznice se stala parkem Svobody.

Kulturní život zahrnuje dlouholetá jednosálová kina – Elgin Talkies bylo otevřeno v roce 1896 – a v poslední době i multiplexy. Divadelní produkce různých žánrů a jazyků se objevují v místech po celé metropolitní oblasti.

Bengalúru v průběhu dvou století vstřebávalo měnící se režimy a rychlou urbanizaci. Jeho krajina kombinuje koloniální opevnění, středověké domy a moderní věže ze skla a oceli. Zůstává charakterizována mírným podnebím, ohnisky zeleně a napětím nerovnoměrného růstu. Statistické údaje odrážejí jak jeho ekonomickou sílu, tak i sociální propast. Jeho identita však přetrvává v kamenných nápisech, opevněních a hájích kvetoucích stromů, které obyvatelům připomínají dřívější období, a to i přes to, že se město vyvíjí.