Wuxi

Wu-si se rozkládá na nízké, úrodné rovině na jižním okraji delty řeky Jang-c'-ťiang, jejíž západní hranici vymezuje rozloha jezera Tchaj, třetí největší sladkovodní pánve v Číně. Po tisíciletí přitahovala oblast, která je nyní spravována jako město na úrovni prefektury, osadníky na svá pobřeží a poloostrovy. Podle sčítání lidu z roku 2024 se zde usadilo téměř 7,5 milionu obyvatel, kteří jsou organizováni do pěti městských obvodů a dvou měst na úrovni okresu, které jsou samy rozděleny mezi sedmdesát tři jednotek na úrovni městysů. Tato čísla odrážejí jak stabilní růst měst, tak hlubokou občanskou strukturu, která sahá až do počátků Wu-si jako místního centra obchodu.

Obrysy jezera Tai do značné míry utvářejí charakter Wu-si. V okrese Binhu se nachází park Lihu na klenutém břehu, který jemně omývají vlny, jehož násep lemovaný vrbami a malé pavilony připomínají zahrady postavené vzdělanými úředníky před staletími. Nedaleko se nachází mokřadní park Changguangxi, který se rozkládá přes desetikilometrový kanál spojující Lihu s širším jezerem, most Shitang se klene nad lotosovými záhony, které zrcadlí oblohu. Yuantouzhu – neboli Ostrov Želví hlavy – se tyčí jako zalesněný výběžek obklopený mělkými zátokami, zatímco malé ostrůvky Taihu Xiandao lemují vodu jako shluky zelených drahokamů.

Na ostrohu jihozápadně od městského centra stojí Velký Buddha Lingshan. Odlitý z bronzu a dosahující výšky osmdesáti osmi metrů se řadí mezi nejvyšší takové sochy kdekoli. Socha sdílí svůj pozemek s palácem Brahma, chrámovým komplexem, jehož střechy odrážejí klasické dřevěné rámové formy a ornamentální shluky, jako je mandala pěti mudr. Samostatná socha Šákjamuniho, vysoká sedm metrů, dominuje lotosovému jezírku. Toto uspořádání představuje venkovní soubor buddhistického umění, zasazený jak do jezerních výhledů, tak do nízkých, zvlněných kopců.

Na opačném konci kulturního spektra města leží muzeum Wuxi. Otevřeno bylo v říjnu 2008 a shromažďuje sbírky z Muzea revoluce, Muzea vědy a specializované sbírky průmyslu a obchodu. Jeho výstavní plocha přesahuje dvacet čtyři tisíc metrů čtverečních a zahrnuje umělecké instalace, historické artefakty a interaktivní exponáty. V samostatném křídle Muzeum starověkých kamenných nápisů uchovává vyřezávané stély z raných dynastií regionu. Roční návštěvnost nyní přesahuje půl milionu, které přitahují jak specializované výstavy, tak administrativní správa několika satelitních institucí – mezi nimiž je Muzeum umění Čcheng-ťi a Archeologické muzeum Hongšan, kde jsou dodnes k vidění relikvie kultury Wu z hrobového komplexu objeveného v roce 2004.

Městská zeleň se rozprostírá směrem na západ v parku Xihui, založeném v roce 1958 na úpatí pohoří Xi Shan. Jeho ústředním bodem je zahrada Jichang, která se vyznačuje skalkami a pečlivě rozmístěnými pavilony uspořádanými kolem zrcadlových jezírek. Štíhlá pagoda – Dračí světlo – se tyčí z kopce a nabízí výhled na starší městské bloky Jiangnan, které jsou nyní věnovány obchodu a průmyslu. Městská zoologická zahrada, která se nachází nedaleko břehu jezera Tai, je národní památkou s hodnocením AAAA. Její sbírka zahrnuje více než tisíc exemplářů, od asijských slonů po bílé nosorožce, a zahrnuje i specializovanou výstavní síň věnovanou ekologii a vědě.

Kořeny obchodního života ve Wu-si sahají až do období jara a podzimu, kdy toto místo sloužilo jako hlavní město státu vládnutého Helu z Wu. Archeologické pozůstatky – později v roce 2008 zařazené mezi deset nejvýznamnějších nových objevů v Číně – svědčí o městských hradbách datovaných až do roku 514 př. n. l. Než se objevil moderní průmysl, uplynula staletí; v roce 1895 založili dva bratři, Yang Zonglian a Yang Zonghan, hned za jižní branou bavlnářskou továrnu Yeqin. Z tohoto podniku vzešel průmyslový ekosystém postavený na textilu, tkaní hedvábí a zpracování obilí. Obchodní rodiny – nejvýznamnější z nich byly klany Rong a Tang – nashromáždily značný kapitál a položily základy pro pověst Wu-si jako kolébky domácího podnikání.

S nástupem reformní éry přišla nová expanze. Místní podnikatelé, kteří stavěli na tradičních sítích mezi městy a průmyslem, se přesunuli do oblasti high-tech a soukromého podnikání. V červenci 1993 se společnost Taiji Industry stala první firmou z Wuxi kótovanou na Šanghajské burze cenných papírů. Od té doby se počet veřejně obchodovaných společností se sídlem v této oblasti zvýšil a vytvořil tak to, co analytici nazývají „Wuxi plate“, největší koncentraci kótovaných firem v provincii Jiangsu. Zařazení města mezi nově označená centra „první úrovně“ a „obchodní“ centra pevninské Číny odráží jeho vznik jako centra služeb a pokročilé výroby v širší deltě Jang-c'-ťiang.

Dopravní spojení tuto roli posiluje. Letiště Wuxi Shuofang, slavnostně otevřené v roce 2004, leží čtrnáct kilometrů severně od centra a nabízí přímé spojení s velkými čínskými městy a regionálními uzly, jako je Singapur a Ósaka. Městem protíná Čínská národní dálnice 312 a dálnice G42 Šanghaj-Nanjing spojuje Wuxi se Su-čou, Nanjingem a Šanghají. Regionální odbočka, dálnice Wuxi-Yixing, spojuje město s jeho jižním vnitrozemím.

Železniční doprava zahrnuje dva vysokorychlostní koridory. Meziměstská trať Šanghaj–Nanjing, otevřená 1. července 2010, prochází vlakovým nádražím Wuxi, čímž zkracuje dobu jízdy do hlavních měst provincií i států. Vysokorychlostní osa Peking–Šanghaj obsluhuje také místní nástupiště. V rámci města zahájila síť metra Wuxi provoz 1. července 2014, čímž se Wuxi stala dvacátou druhou metropolí na pevnine s městskou železnicí. Do ledna 2024 pět linek mělo délku 145 kilometrů a obsluhovalo devadesát sedm stanic; další čtyři linky byly ve výstavbě, což slibovalo dalších 120 kilometrů tratí. Denní počet cestujících překročil jeden milion, rekord byl dosažen 16. února 2024.

Vodní obchod zůstává významný. Přístav Jiangyin ve městě Wu-si provozuje dvanáct kotvišť, kde odbavují zaoceánské lodě o nosnosti až 100 000 tun. Roční propustnost rudy, uhlí a obecného nákladu zajišťují skladovací dvory, portálové jeřáby a třídicí zařízení. Liniové služby nyní spojují Wu-si s přístavy na Blízkém východě, v Thajsku a Jižní Koreji. Na pevnině spravuje veřejná doprava ve městě Wu-si téměř tři sta autobusových linek a přibližně 3 000 vozidel; v roce 2020 se roční počet cestujících přiblížil 200 milionům.

Kromě infrastruktury si Wuxi zachovává i historická sídla. Bývalý dům diplomata z éry Čching Xue Fuchenga stojí na ulici Xueqian číslo 152 a je otevřený návštěvníkům. Město také hostí moderní kulturní podniky: Velké divadlo, uznávané pro svou moderní architekturu, a představení Sunac Taihu, které se koná na plovoucí plošině za večerních světel jezera Tai.

Tyto prvky dohromady tvoří portrét města, které vyvažuje vrstvy starověku s proudy obchodu a modernity. Jeho vodní cesty a zahrady připomínají dřívější éru dopravy na kanálech a útočiště učenců a úředníků. Jeho továrny a finanční firmy evokují ambice podnikatelů po Maoově éře. Jeho dopravní síť proplétá Wu-si s jedním z nejdynamičtějších regionů Číny. Zde zůstává viditelný záběr historie – vytesaný v ruinách, vepsaný do kamene, ozvěna v chrámových zpěvech – zatímco každodenní život se řítí vpřed, poháněný vysokorychlostními železnicemi a metrem. Výsledkem je soudržný celek: město, jehož ekonomika, kultura a krajina svědčí jak o trvalých tradicích, tak o záměrné transformaci.