Kábul

Kábul leží uprostřed východních končin Afghánistánu, jeho nízko položené údolí je obklopeno pohořím Hindúkuš. Město se rozkládá v nadmořské výšce 1 790 metrů podél řeky Kábul, jejíž klikatý tok vymezuje starobylé i moderní čtvrti. Staré čtvrti se shlukují poblíž břehů řeky – most Khashti, Shorbazar, Deh-Afghanan – kde úzké uličky stále připomínají dobu před asfaltem. Za ním se rozrůstá město, které se rozkládá na kopcích a plošinách a je nyní rozděleno do dvaceti dvou městských obvodů, které dohromady tvoří nejlidnatější obec Afghánistánu.

Archeologické důkazy naznačují lidskou přítomnost v blízkosti současného Kábulu před více než 3 500 lety. V šestém století př. n. l. se v achajmenovských záznamech zmiňuje osada nacházející se na důležitých obchodních cestách mezi Persií, indickým subkontinentem a stepí Střední Asie. V průběhu staletí strategická hodnota Kábulu přitahovala postupně říše: seleukovské a baktrijské helénské vládce, maurjovské vyslance, kušánské mecenáše buddhistického umění a později muslimské dynastie – od turkických šáhíů po Timuridy. Každá dynastie zanechala architektonické stopy a změnila identitu města.

V šestnáctém století mughalští císaři určili Kábul za své letní sídlo. Za Humájúna a Akbara se zde rozvíjely zahrady a paláce, které posílily ekonomický a kulturní význam města. Krátké dobytí Nádera Šáha v roce 1738 zahájilo období nepokojů, ale v roce 1747 upevnil moc afghánský náčelník Ahmad Šáh Durrání a založil říši Durrání. Jeho nástupce, Timur Šáh Durrání, přesunul v roce 1776 hlavní město z Kandaháru do Kábulu, což později potvrdili i další afghánští vládci.

Během druhé anglo-afghánské války (1878–1880) britské síly obsadily Kábul. Smlouvy sice zajistily diplomatické styky, ale postoupily Británii kontrolu nad afghánským zahraničním prostředím. Po deseti letech se Britové stáhli a zanechali po sobě oslabený, ale suverénní emirát. Úzké uličky Kábulu a jeho hřbitovy na svazích – Šuhadají Sálihin – byly svědky jak potyček, tak opatrného oživení místní správy.

Na počátku dvacátého století se plánovaly cesty, nové vládní budovy a návrhy na železniční dopravu, které se nikdy neuskutečnily. V 60. letech 20. století si Kábul vysloužil neformální přezdívku „Paříž Střední Asie“, jeho kavárny a kina lákaly evropské cestovatele, kteří se vydali pozemní cestou do Indie. Bagh-e Babur (Baburovy zahrady) a palác Darul Aman se staly symboly rozvíjejícího se kosmopolitismu.

Tato éra skončila státním převratem v roce 1978 známým jako Saurská revoluce. Během roku zasáhly sovětské jednotky a následující desetiletí války roztříštilo kábulské ulice. Do roku 1992 soupeřily o kontrolu frakce mudžahedínů a velkou část centra města srovnaly na trosky. Vzestup Tálibánu v roce 1996 zavedl přísná sociální pravidla, zavíral kina a přestavoval budovy. Po roce 2001 síly vedené NATO Tálibán vyhnaly, což podnítilo rekonstrukci a vlnu uprchlíků vracejících se z exilu. V srpnu 2021 se Kábul opět dostal pod vládu Tálibánu, když se zahraniční síly stáhly.

Kábulské údolí je ohraničeno strmými hřebeny známými místně jako kohn – Khair Khana-e Shamali na severu, Sher Darwaza na jihu – zatímco kopce neboli tapa zdobí městskou strukturu. Koh-e Asamai, „Televizní kopec“, se tyčí poblíž západních předměstí; Ali Abad je dalším centrem obytné zástavby. Na jihu se řeka Logar slévá s řekou Kábul. Ve vlhčích měsících řeky tečou stabilně; v létě je klimatické změny často zredukují na pramínky.

Až do posledních desetiletí se bažina Kol-e Hashmat Khan rozkládala hned za starým městem. Její mokřady sloužily jako zdroj energie pro migrující vodní ptactvo mezi Sibiří a jižní Asií. Mělké jezero, které bylo v roce 2017 vyhlášeno chráněnou oblastí, stále přitahuje vzácné druhy, jako jsou východní orel královský. Dále proti proudu vytvořila umělá přehrada Qargha rekreační nádrž devět kilometrů severozápadně od centra města.

Nadmořská výška Kábulu s sebou nese chladné polosuché podnebí. Zimy přinášejí sníh; lednové průměrné teploty se pohybují kolem -2,3 °C. Jaro přináší nejvíce srážek, často v podobě pozdního sněhu. Léto, ačkoli suché, se na regionální poměry jeví jako mírné, s nízkou vlhkostí vzduchu, která zmírňuje denní horko. Podzim se rychle mění z teplých odpolední do chladných nocí. Průměrná roční teplota se drží kolem 12 °C, což je méně než ve většině ostatních afghánských měst.

Během jednadvacátého století se populace Kábulu rychle rozrostla – z necelých půl milionu v roce 2001 na více než sedm milionů do roku 2025. Migrace z venkova do měst, návraty z Pákistánu a Íránu a vysídlování z konfliktů vedly k neformálním osadám na svazích kopců. Úřady tolerovaly obydlí z hliněných cihel bez inženýrských sítí. Od roku 2017 městské úřady natíraly tyto domy jasnými odstíny, aby zlepšily morálku.

Administrativně zahrnuje Kábulský okres samotné město v provincii Kábul. Osmnáct městských obvodů, číslovaných od jedné do osmnácti, se do roku 2010 rozrostlo na dvacet dva, když byly začleněny čtyři venkovské okrajové oblasti. Okres 1 zahrnuje většinu starého města; okresy 2, 4 a 10 tvoří moderní centrum města. Spory o správu někdy nechávají okrajové okresy pod provinční, nikoli městskou správou.

Kábul funguje jako finanční a obchodní centrum Afghánistánu. Tradiční řemesla – sušení ovoce, zpracování ořechů, tkaní koberců, kožedělné výrobky – přetrvávají spolu s novými podniky: krytá nákupní centra jako Kabul City Center (otevřeno v roce 2005), Gulbahar Center a Majid Mall. Velkoobchodní bazary se soustřeďují podél Mandawi Road a směnárenského trhu Sarai Shahzada. Chicken Street přitahuje zahraniční návštěvníky, kteří hledají starožitnosti a textil.

Průmyslové zóny se shlukují severně od řeky v 9. okrese a v Bagrami-Kariz, kde se nachází devět hektarů obhospodařované půdy, kde se nachází závod Coca-Coly a továrny na džusy. Přetrvávající korupce – v roce 2010 řazená mezi nejvyšší na světě – však i nadále odrazuje od velkých zahraničních investic. Mezinárodní pomoc, včetně projektu rekonstrukce Světové banky (2002–2011) ve výši 25 milionů USD a následného financování infrastruktury ve výši 9,1 miliardy USD, je základem pro zlepšení silnic a veřejné služby.

Město si zachovalo pozůstatky několika období. Pevnost Arg a citadela Bala Hissar připomínají pevnosti Durrání a Mughalů; mešita Id Gah (1893) a mešita Abdul Rahman dnes slouží kongregacím. Palác Bagh-e Bala se pyšní výhledem z kopce. Muzea uchovávají artefakty z buddhistické a řecko-baktrijské doby: mince, sochy, sochu Súrji v Národním muzeu. Zahrady Paghman a jejich oblouk Taq-e Zafar leží západně od města, zatímco soutěska Tang-e Gharu na silnici Jalalabad Road poskytovala cestovatelům útočiště.

Předindustriální zábavní prostory většinou zmizely: kdysi fungovalo dvacet tři kin, nyní zbývají jen čtyři. Národní divadlo Nandari, kdysi jedno z největších v Asii, bylo zničeno občanskou válkou a dodnes není restaurováno. Nedávné demolice v roce 2020 uzavřely kino Park. Mauzoleum afghánské královské rodiny, zoologická zahrada v Kábulu a muzeum dolu OMAR přežívají jako klidnější atrakce.

Do Kábulu nevedou žádné železniční tratě. Dálnice se táhnou všemi směry: AH76 na sever do Čárikaru a Mazár-i Šarífu; AH77 na západ směrem k Bámjánu; trasa Ghazní–Kandahár na jihozápad; koridor Džalálábád na východ do Pákistánu. Uvnitř města tvoří klíčové křižovatky kruhové objezdy na náměstí Paštunistánu a Masúdovu kruhovém objezdu; Sar-e Čauk kdysi označoval centrum Maiwand Road.

Přetížení silnic podnítilo plánování 95 km dlouhého okruhu schváleného v roce 2017, ačkoli výstavba stále není dokončena. Projekt rychlé autobusové dopravy plánovaný na rok 2018 se potýkal se zpožděním; v březnu 2021 zahájila vozidla IC Bus novou městskou dopravu. Kábulská síť Milli Bus, založená v 60. letech 20. století, stále provozuje přibližně 800 dieselových autobusů a neformální taxíky – většinou staré vozy Toyota Corolla natřené bílou a žlutou barvou. Pokusy o elektrifikovanou dopravu, jako například trolejbusový systém Škoda (1979–1992), skončily během války; občasné ocelové sloupy dodnes slouží jako připomínka.

Od roku 2019 využívají městské úřady online platformu D-Agree k získávání zpětné vazby od občanů k městským projektům. Do srpna 2021 se do plánovacích diskusí zapojilo přes 15 000 obyvatel, což vygenerovalo více než 71 000 komentářů. Navzdory přesunu politické kontroly platforma nadále funguje pod záštitou OSN jako model digitální participace.

Kábul uchovává vrstvy historie – od achajmenovských odkazů až po modernismus dvacátého století – a přesto čelí přetrvávajícím výzvám: znečištění ovzduší se každou zimu zhoršuje, protože v improvizovaných kamnech spalují nekvalitní paliva; nedostatek vody a vysychání koryta řek signalizují širší environmentální změny. Neformální osady zatěžují komunální služby a korupce omezuje investice. Kábul však zůstává jádrem Afghánistánu, jeho ulice svědčí o staletích lidského úsilí a jeho architektura je archivem kulturní konvergence.