Tajný byt Gustava Eiffela se nachází na vrcholu Eiffelovy věže, 276 metrů nad Paříží, a byl postaven v roce 1889 jako jeho soukromá kancelář a salon. Ačkoli v něm Eiffel nikdy nespal, kompaktní prostor o rozloze ~100 m² (jediný obývací pokoj, pracovní stoly, malá kuchyňka a koupelna, žádná ložnice) sloužil k experimentům a VIP zábavám. Dnes je zde umístěn jako prosklené mini muzeum v nejvyšším patře s dobovým nábytkem a voskovými figurínami Eiffela a jeho hostů.
„Tajný byt“ označuje malý soukromý apartmán, který si Gustave Eiffel postavil na horní plošině věže (třetí patro, těsně pod věží). Vrchol věže byl od začátku koncipován jako recepční prostor a vyhlídková stanice. Eiffel si nejvyšší plošinu rezervoval pro vlastní potřebu – místnost o rozloze zhruba 100 m², tyčící se nad Paříží, obklopenou balkonem po celém obvodu. Na rozdíl od odkryté železné konstrukce věže se byt vyznačoval bohatě zdobenými interiéry: stěny obložené dřevem, zdobené tapety a teplé osvětlení, které spíše evokovalo salón 19. století než industriální stavbu.
Historicky toto útočiště sloužilo jako Eiffelův soukromý salon a laboratoř. Využíval ho k provádění meteorologických a aerodynamických experimentů s využitím výšky věže a zároveň v relativním soukromí bavil významné hosty. Společensky se stalo legendou – Pařížané se dozvěděli, že si „sbírá závist“ elity pořádáním setkání téměř 300 metrů nad zemí. Ačkoli byl byt často označován jako „tajný“, byl součástí původního návrhu; nebyl skryt lstí. Teprve po první expozici věže svět všeobecně rozpoznal, že si Eiffel prohlásil vrchol za svou osobní kancelář.
Příběh bytu je neoddělitelně spjat s vytvořením věže pro Světovou výstavu v roce 1889. V roce 1884 inženýři Maurice Koechlin a Émile Nouguier (pracující pro Eiffelovu firmu) vypracovali nový návrh železné věže k oslavě stého výročí Francouzské revoluce. Stavba začala 28. ledna 1887 a postupovala rychle – 300 metrů vysoká věž byla dokončena v březnu 1889, včas před květnovým zahájením veletrhu. Gustave Eiffel financoval velkou část projektu sám a své slavné jméno a bohatství využil k ozdobení některých prvků – mezi nimiž byl především jeho vlastní vrcholový apartmán.
Na podzim roku 1889, jen několik měsíců po otevření, byl byt kompletně vybaven. Thomas Edison byt navštívil 10. září 1889, setkal se s Eiffelem v bytě a daroval mu fonograf. Edison později zapsal do Eiffelovy knihy návštěv (datované 10. září 1889) laskavý vzkaz: “To M Eiffel the Engineer the brave builder of so gigantic and original specimen of modern Engineering…”V té době již kniha hostů kanceláře obsahovala podpisy evropských královských rodin a celebrit, což odráželo roli bytu jako prestižní přijímací místnosti.
Od roku 1889 až do Eiffelovy smrti v roce 1923 byl byt jen zřídka upravován. Sám Eiffel v něm nikdy nežil natrvalo; v Paříži si udržoval sídlo a apartmá ve věži využíval pouze k práci a příležitostnému hostování. Po celou dobu Belle Époque a během první světové války se v pokoji nacházel Edisonův fonograf (který je vystaven dodnes), vědecké přístroje a pohodlný nábytek pro hosty. V obývacím pokoji byl k dispozici klavír – říká se, že na něm během návštěv hráli i skladatelé jako Charles Gounod.
Po Eiffelově smrti v roce 1923 byt postupně upadal do zanedbaného stavu. V polovině 20. století sloužil převážně technickým funkcím: během a po druhé světové válce inženýři skladovali v blízkosti rádiové a anténní zařízení. Samotné kancelářské prostory byly uzavřeny před veřejností. Jakéhosi vzkříšení se dočkaly v roce 1982, kdy pařížské Musée Grévin vytvořilo tři voskové figuríny (Eiffelovu, Edisona a Claire), aby znovu vytvořilo historickou scénu z roku 1889. Od té doby byl byt jemně zrestaurován jako statická expozice a zároveň nadále slouží jako součást vrcholu věže pro technické účely.
Jediný salonek o rozloze ~10 m² (bez oddělených pokojů) v bytě nejlépe popisuje to, co je tam versus to, co tam není. Celý prostor má jen několik kroků napříč, v podstatě jedna protáhlá komora zastrčená v rámu věže. Návštěvníci jej dnes vidí zvenčí oknem a otevřenými dveřmi (chráněnými zábradlím). Uvnitř jsou stěny obloženy tmavým dřevem a potaženy složitými tapetami v tmavě zelených a vínových paisley vzorech, které odpovídají stylu konce 80. let 19. století. Podlaha je pokryta litinovými panely se stejným mřížkovaným vzorem jako samotná věž, uprostřed pokrytá dekorativním kobercem.
Uprostřed se nachází skupina starožitného nábytku. Proti oknu stojí dřevěná pohovka čalouněná vínově červeným sametem, která ladí s křesly po jeho stranách. U malého psacího stolku je mosazně zdobený fonograf – replika Edisonova daru, umístěná přesně tam, kde ji nechal. Naskládané knihy, geodetický kompas a skleněné kádinky na blízkých policích naznačují Eiffelovy vědecké experimenty. V jednom rohu stojí mosazně zdobená plynová lampa s matným stínidlem a v dalším dřevěná skříň plná knih a sešitů vázaných v kůži. Celkový dojem je spíše salónní než laboratorní: místnost je intimní, knižní a navzdory železnému obložení rozhodně útulná.
V jednom výklenku v zadní části jsou umístěny voskové figuríny v životní velikosti. Gustave Eiffel (s bílým vousem a šedým sakem) sedí za malým stolem, mírně otočený ke svému hostovi. Thomas Edison (v šedém obleku a s doutníkem v ruce) sedí naproti němu a opírá se o židli, jako by vedl rozhovor. Mezi nimi na stole leží ikonický Edisonův fonograf s trubkou vzhůru. Po Eiffelově boku stojí jeho nejstarší dcera Claire (v vínových šatech s černým lemováním) a dívá se přes desku stolu. Tento rodinný doplněk je moderním muzejním prvkem, který dotváří scénu; historicky se Claire Edisonova setkání ve skutečnosti nezúčastnila, ale figura zdůrazňuje rodinný charakter místnosti.
Muzea a archivy poskytly předměty skutečně z 19. století, které zkrášlují scénu. Například pohovka a křesla odpovídají stylům z rodinných domů Eiffelových a dřevěný stůl je věrnou reprodukcí typu, který používal. Vzor tapety byl vybrán z archivních popisů Eiffelovy výzdoby. Na stole stojí olejová lampa na plyn (s odvětráváním ven), která odráží, jak by osvětlení fungovalo v roce 1889. Klíčový bod: Nic, co bylo dnes v bytě vidět, tam Eiffel ve skutečnosti nepoužíval. – veškerý nábytek je dobově věrné náhrady. Dokonce i fonograf je funkční replika; skutečný Edisonův přístroj je uložen v americkém muzeu, takže se jedná o jeho náhradu.
Voskové figuríny jsou nejvýraznějším prvkem bytu. Eiffelova postava sedí s pozorným postojem; Edisonova pózuje s uvolněnou sebedůvěrou (s doutníkem v ruce). Claireina postava byla vytvořena tak, aby reprezentovala mladou mateřskou postavu, kterou v té době byla (její přítomnost je spíše symbolická než dokumentární). Každá socha je autenticky oděna: Eiffel v šedém pruhovaném ranním kabátě, Edison ve vestě a kravatě. Sochaři v Musée Grévin je pečlivě vymodelovali podle dobových fotografií a popisů. Tyto realistické figuríny jsou udržovány za slabého osvětlení, aby se zachovaly, a viditelné pouze přes sklo – nikdo s nimi osobně nepózuje. Rychlý pohled odhalí osobní detaily: hedvábný šál přehozený přes Claireinu židli, Eiffelovy kapesní hodinky (replika) na stole – detaily, které vdechují statickou scénu život.
Jedním z legendárních momentů bytu byla návštěva vynálezce Thomase Edisona během výstavy v roce 1889. Podle zpráv Edison (57) dorazil v době, kdy Paříž hučela zázraky světové výstavy. 10. září 1889 Eiffel pozval Edisona do své kanceláře v nejvyšším patře. Oba inženýři se údajně vřele pozdravili – Eiffel choval Edisona k Edisonovi velký obdiv. Toho odpoledne diskutovali o vědě a inženýrství a Edison Eiffelovi daroval jeden ze svých patentovaných fonografů. Edison zapsal věnování do Eiffelovy knihy návštěv: „Inženýrovi panu Eiffelovi – statečnému staviteli tak gigantického exempláře moderního inženýrství…“.
Edisonova návštěva upevnila mýtický status bytu. Byl zdaleka jeho nejslavnějším hostem a noviny té doby zaznamenaly, jak oba vynálezci obdivovali navzájem svou práci. Scéna byla znovu vytvořena pro turisty: dvě voskové figuríny a fonograf připomínají toto setkání v roce 1889. Kromě Edisona byla v knize hostů bytu zaznamenána řada VIP osob. Dobové záznamy uvádějí královské návštěvníky, jako byl britský princ Albert Viktor, perský šáh, švédský král Oscar II., portugalský král Karel I., belgický král Leopold II. (se svým synem princem Baudouinem), ruský car Alexandr III. a rakouský arcivévoda Karel Ferdinand. Mezi kulturní osobnosti patřili bratři Goncourtovci, sochař Paul Gauguin, herečka Sarah Bernhardtová a skladatel Charles Gounod, který údajně kdysi improvizoval na klavíru bytu píseň, aby pobavil Eiffela. Dokonce i Buffalo Bill Cody podepsal knihu v roce 1890 během cesty po Paříži.
Navzdory královským návštěvníkům je byt fyzicky nevelký. Oficiální podlahová plocha (100 m²) zahrnuje schodiště a šachty – využitelná „místnost“ má rozměry zhruba 3,5 x 2,8 metru (asi 10 m²). Výška stropu je asi 3,5 m, což odpovídá standardu věže. Konstrukčně je byt ohraničen čtyřmi železnými pilíři věže. Vnitřní stěny jsou ve skutečnosti zakřivené příhradové nosníky věže s dřevěnými panely připevněnými uvnitř. Strop má klenutou konstrukci, která odráží věž nad ní.
Konstrukce využívala stejné nýtované železné komponenty jako zbytek věže. Byt byl součástí původní stavby, nikoli pozdější přístavby, takže jeho stěny a podlahové trámy jsou navázány na rámovou konstrukci věže. Veškerý nábytek a vybavení musely být vyzdviženy těžkými výtahy a přeneseny úzkými údržbářskými poklopy – což v roce 1889 nebyl malý úkol. V bytě chyběly moderní inženýrské sítě: kromě jednoduchých litinových kamen a umyvadla nebylo žádné centrální vytápění ani vodovodní potrubí. Vodu zajišťovalo malé umyvadlo s ručním čerpadlem a koupelna měla pouze plechovou vanu a samospádovou toaletu (všechny už dávno nejsou k dispozici).
Krátká odpověď: Ne, samotný byt si nemůžete prohlédnout – můžete si ho prohlédnout pouze zvenku.** Každý návštěvník, který dosáhne nejvyššího patra věže, jej může vidět oknem, ale dveře bytu zůstávají zamčené.
Jak se dostat na vyhlídkové místo: vyjeďte výtahem (nebo schody) do třetího patra (na vrchol). Jakmile se dostanete do nejvyššího patra, pokračujte chodbou na severní straně, dokud nenajdete označené dřevěné dveře a okno s nápisem „Appartement de Gustave Eiffel“. Za tímto sklem uvidíte zařízený pokoj. V rušných dnech je pohyb u vyhlídkového okna řízen lanem. Expozici je nejlepší sledovat z úrovně očí – mnoho návštěvníků se zastavuje na špičkách nebo se naklání, aby si prohlédli stůl a postavy. Kromě běžného vstupu na vrchol nepotřebujete žádnou speciální vstupenku.
Vstupenky na vrchol (s výtahem) stojí od začátku roku 2026 pro dospělé 36,10 € (ceny pro mládež/děti snížené). Umožňují vstup do celého třetího patra, včetně okna apartmánu. Není vyžadován žádný další poplatek ani prohlídka – výhled je zahrnut v ceně vstupenky na vrchol. Vzhledem k omezenému prostoru před sklem počítejte s krátkým čekáním ve špičce. Návštěva brzy ráno nebo pozdě večer se může vyhnout davům. Odpolední světlo často osvětluje interiér teplou září, díky čemuž voskové figuríny vypadají realističtěji. (Fotografování je povoleno přes sklo; pokud je vnitřní osvětlení slabé, použijte blesk.)
Abychom shrnuli kroky:
1. Kupte si lístek na vrchol: Doporučuje se rezervace online předem. Vyžaduje se přístup z nejvyššího patra (dvou výtahů).
2. Zlézt: Vyjeďte výtahem (nebo schody + výtah) na vrchol.
3. Najděte dveře bytu: V nejvyšším patře hledejte na severní stěně chodby ceduli „Appartement de Gustave Eiffel“.
4. Podívejte se dovnitř: Můžete nahlédnout skrz sklo a zamčené dřevěné dveře a vidět vnitřní scénu.
5. Přečtěte si plaketu: Informační panel vedle dveří (ve francouzštině/anglicky) identifikuje postavy a předměty.
Návštěvníci často vyprávějí neuvěřitelné historky. Zde je několik mýtů a faktů:
– Mýtus: Můžete přespat v Eiffelově bytě. Skutečnost: Nikdy. Eiffel odmítl nabídky na pronájem nebo prodej apartmá a nikdy nesloužilo k obytným účelům. Dnes je stále uzavřeno; dveře se turistům nikdy neotevírají.
– Mýtus: Gustave Eiffel zde žil na plný úvazek. Skutečnost: Měl městské sídlo a kancelář ve věži používal pouze k práci a schůzkám. Ve skutečnosti v apartmá neměl postel a pravděpodobně spal pouze ve svém pařížském domě.
– Mýtus: Byt byl hlavním důvodem, proč byla věž postavena. Skutečnost: Věž byla navržena jako výstavní centrum a výzkumná platforma; byt byl výstředním bonusem. Eiffelovou hlavní motivací byla publicita a věda, nikoli osobní ubytování.
– Mýtus: Veškeré vybavení v bytě je původní. Skutečnost: Ne. Žádný z původního nábytku se na místě nedochoval. Pohovka, židle, stůl atd. jsou dobové starožitnosti nebo repliky vybrané tak, aby připomínaly to, co Eiffel mohl použít. Pouze voskové figuríny jsou moderními doplňky – vše ostatní je náhrada.
– Mýtus: Mimo návštěvní hodiny se můžete tajně vyšplhat do bytu. Skutečnost: Nemožné a nelegální. Mimo otevírací dobu je oblast vrcholu uzavřena. Veškerý přístup je přísně kontrolován personálem a bezpečnostními kamerami.
Eiffel si věž představoval nejen pro pohoštění hostů, ale i jako platformu pro výzkum. Na balkon bytu umístil meteorologické přístroje pro pozorování počasí ve vysokých nadmořských výškách. Sám Eiffel využíval vyhlídku k provádění experimentů v oblasti aerodynamiky: například k měření času padajících těles a zaznamenávání účinků větru. Byt sloužil jako pracovna a laboratoř pro analýzu těchto dat. To podtrhuje Eiffelovu polyhistorickou povahu: byl zároveň showmanem i vědcem.
Po Eiffelově éře věž pokračovala ve svém technickém odkazu. V letech 1901–1910 francouzští vědci využívali vrchol pro experimenty s rádiem a bezdrátovou telegrafií. Do roku 1910 věž hostila jednu z nejstarších vysílacích antén na světě. Výška bytu znamenala, že byl součástí těchto raných komunikačních systémů (radiotechnici kdysi dokonce prolézali bytem, aby umístili antény na věž). Byt se tak napojuje na historii francouzských inovací – doslova to byla řídicí místnost pro některé průkopnické experimenty v meteorologii a telekomunikacích.
Vědecký vhled: Jeden z prvních experimentů z bytu byl meteorologický: Eiffel zaznamenával do svých lodních deníků rychlost větru ve výšce 300 m a zaznamenal bouře mnohem silnější než u země. Tato data patřila k nejstarším měřením počasí ve vysokých nadmořských výškách a přispěla k vědeckým poznatkům Paříže.
Věž skrývá i další překvapivá místa:
– Šampaňský bar Summit: O patro níže (stále na 3. úrovni) je malý Šampaňský barZaujímá prosklený výklenek a nabízí podobné panoramatické výhledy. Částečně se nachází v prostoru Eiffelova starého bytu (obě oblasti sousedí). Dnes si kdokoli na vrcholu může v tomto baru zaplatit drink.
– Vojenský bunkr: Během druhé světové války byl pod východní částí věže postaven betonový bunkr pro uložení rádiového vybavení pro komunikační obranu. Bylo v něm umístěno telegrafní zařízení a generátory energie. Bunkr stále existuje (turistům nepřístupný) pod skrytým poklopem označeným plaketami.
– Historické stroje: Za uzamčenými mřížemi ve 2. patře se nacházejí zrestaurované motory původních výtahů. Tyto dřevěnými panely obložené kotle a pístová čerpadla (instalovaná v roce 1890) si lze prohlédnout v rámci prohlídky s průvodcem (východní pilíř 2. patře), ale ne pro běžné návštěvníky. Návštěvníkům připomínají technickou vynalézavost věže.
– Oblasti personálu: Kuchyně, sklady a chodby v zákulisí ve druhém patře (nyní využívané pracovníky) jsou obvykle nepřístupné, ale existují jako součást fungování věže. Tyto prostory kdysi sloužily restauracím, které fungovaly v prvních dvou patrech na počátku 20. století.
– Laboratorní výklenky: Malé úložné skříně poblíž bytu stále obsahují držáky a armatury pro meteorologické přístroje a telegrafní vedení. Ty jsou viditelné pouze skrz malé mříže.
Každé z těchto „tajných“ míst se podílí na příběhu skryté složitosti věže. Spolu s apartmánem na vrcholu ukazují, že Eiffelovo mistrovské dílo nebylo jen monumentem, ale živou dílnou.
I další památky mají skrytá útočiště:
Orientační bod (místo) | Postaveno/Osoba | Účel | Přístup pro návštěvníky |
Socha svobody (USA) | 1886, Frédéric Bartholdi | Sochařův modelový ateliér (základna) | Ne (zakázáno) |
Hlavní centrální terminál (NYC) | 1913, Whitney Warrenová | Soukromé apartmá Biltmore | Poloveřejné (k vidění na prohlídkách) |
Vatikán (Řím) | Různí papežové | Papežské apartmány | Ne (kromě zájezdů do Vatikánu) |
Eiffelova věž (Paříž) | 1889, Gustave Eiffel | Kancelář inženýra | Částečné (pouze zobrazení) |
Každý prostor byl zamýšlen jako soukromá enkláva pro stavitele nebo majitele. Eiffelův byt je unikátní tím, že se nachází na samém vrcholu významné památky a je stále viditelný pro návštěvníky. Je to pravděpodobně jediný takový „penthouse“, který lze během návštěvy skutečně vidět (i když do něj nelze vstoupit). Toto srovnání zdůrazňuje společné téma: každá velká stavba nesla otisk svého tvůrce, někdy doslova v tajné místnosti.
Při plánování prohlídky bytu zohledněte tyto tipy:
– Vstupenky: Rezervujte si vstupenky na vrchol s dostatečným předstihem, zejména na léto nebo víkendy. Od roku 2026 stojí vstupenky na lanovku na vrchol pro dospělé 36,10 € (mládež/děti snížené). Cena zahrnuje všechna horní patra včetně prohlídky apartmánu.
– Lezení: Pokud stoupáte po schodech, vezměte na vědomí: vy nemůže Vyjděte celou cestu nahoru – do 2. patra se dostanete po schodech, pak musíte přestoupit na výtah, abyste se dostali na vrchol k apartmánu.
– Načasování: Při návštěvách brzkých ranních nebo pozdních večerních hodinách je u oken apartmánů méně lidí. Okno se zavírá kolem 23:00; návštěva po západu slunce může nabídnout dramatický výhled skrz sklo.
– Přístupnost: Výtahy se dostanou na vrchol, ale vrchol a schody nejsou přístupné pro vozíčkáře. Informujte se předem, zda potřebujete speciální asistenci.
– V blízkosti: Po prohlídce apartmánu vyjděte ven a užijte si terasu na vrcholu. Na jedné straně se nachází Champagne Bar (zábavná lahůdka po lezení!) a na druhé straně se můžete projít po nejvyšší venkovní terase. Ve 2. patře historické exponáty a výtahy za sklem dodávají kontext Eiffelově práci.
– Kombinace atrakcí: Zvažte spojení Eiffelovy věže s dalšími pařížskými atrakcemi: nedaleké Musée d'Orsay vystavuje umění Belle Époque a Musée des Arts et Métiers (sekce fonografů) uchovává skutečný Edisonův fonograf, podobný jeho daru Eiffelovi.
Otázka: Je na vrcholu Eiffelovy věže opravdu byt?
A: Ano. Gustave Eiffel si v roce 1889 postavil soukromou kancelář/apartmán na nejvyšší úrovni věže. Je to malé apartmá používané pro schůzky a experimenty. Dnes je to prosklená expozice v nejvyšším patře.
Otázka: Můžete jít do bytu Gustava Eiffela?
A: Ne. Samotný byt je pro návštěvníky uzavřen. Turisté si ho mohou prohlédnout pouze skleněným oknem z vrcholu věže. Stojíte venku a díváte se do zachovalého interiéru.
Otázka: Co můžete vidět při návštěvě bytu?
A: Když se podíváte dovnitř dveřmi, uvidíte zrestaurovanou kancelář z roku 1889: starožitné židle, pohovku, klavír a vědecké přístroje. Nejpozoruhodnější jsou voskové figuríny Gustava Eiffela, Thomase Edisona a Eiffelovy dcery Claire, umístěné kolem stolu. Na stole je Edisonův fonograf, který představuje vynálezcův dar Eiffelovi.
Otázka: Je prohlídka bytu zahrnuta v ceně běžných vstupenek?
A: Ano. Jakákoli vstupenka na vrchol Eiffelovy věže (nejvyšší patro) vám umožňuje prohlédnout si apartmán oknem bez příplatku. Potřebujete pouze vstupenku na vrchol – pro samotný apartmán se nevyžaduje žádná samostatná prohlídka ani poplatek.
Otázka: Jak velký je byt u Eiffelovy věže?
A: Celý byt (včetně šachet) měl rozlohu asi 100 m², ale skutečná obytná plocha uvnitř je jen asi 10 m² (zhruba 3,5 × 2,8 metru). Je docela malý – mnohem menší než moderní garsonka.
Otázka: Bydlel v tom bytě Gustave Eiffel?
A: Ne. Eiffel si v Paříži udržoval sídlo a byt ve věži využíval jen příležitostně. Nikdy si tam nezřídil ložnici ani se tam neusadil trvale. Sloužil výhradně jako pracovní prostor a recepce.
Otázka: Co dal Thomas Edison Gustavu Eiffelovi?
A: Edison daroval Eiffelovi během jeho návštěvy v roce 1889 jeden ze svých raných fonografů. Tento historický fonograf (raný zvukový záznamník) je zobrazen na Eiffelově stole mezi voskovými figurínami. Původní Edisonův fonograf, který daroval, je nyní uložen v muzeu; ten v bytě je funkční replika.
Otázka: Je vybavení v bytě původní?
A: Ne. Z původního nábytku z 19. století se na místě nedochoval žádný kus nábytku. Pohovka, stůl, židle a dokonce i knihy jsou reprodukce nebo dobové starožitnosti vybrané tak, aby odpovídaly Eiffelově době. Pouze voskové figuríny byly přidány v moderní době. Byt je věrohodnou rekonstrukcí, nikoli skutečnými stoletým předměty.
Otázka: Kdy je nejlepší čas na prohlídku bytu?
A: Brzy ráno (hned při otevírací době) nebo pozdě večer míváme u vyhlídkového okna méně davů. Návštěva věže kolem západu slunce může také vrhnout na interiér teplé světlo, díky čemuž je scenérie malebnější. Zkontrolujte si oficiální otevírací dobu Eiffelovy věže (liší se sezónně) a zkuste si naplánovat, že na vrcholu bude méně lidí.
Více než sto let po svém vzniku zůstává soukromý byt Gustava Eiffela fascinujícím artefaktem pařížské historie. Tento malý salonek z doby Belle Époque ztělesňuje směs vědeckého bádání a osobního vkusu této doby. Zatímco většina návštěvníků žasne nad úchvatnými výhledy z věže, byt vzbuzuje tišší zvědavost: představit si muže v jeho kanceláři mezi těmi složitými železnými nosníky. Prostor s dochovanými tapetami, starožitným nábytkem a voskovými figurínami vypráví příběh inovací, celebrit a lidského přístupu na vrcholu jedné z nejznámějších světových památek.
