Baños de Agua Santa

Město Baños de Agua Santa, ležící v nadmořské výšce 1 820 metrů v ekvádorském Interandském koridoru, má i přes svou skromnou rozlohu značnou populaci. Oficiálně je druhým největším městem provincie Tungurahua s populací něco málo přes 14 000 obyvatel (podle sčítání lidu z roku 2022). Neoficiálně se mu říká pod různými názvy, včetně El Pedacito de Cielo (Malý kousek nebe), La Puerta de El Dorado (Brána do El Dorada) a Ciudad del Volcán (Město sopky), které se všechny snaží a nedaří se mu dostatečně vyjádřit jeho zvláštní kouzlo.

Město je kompaktní, ale jeho geografie je vším, jen ne taková. Baños, vytesané do rokle, kde se stékají řeky Pastaza a Bascún, a trvale ležící ve stínu nestálé sopky Tungurahua, působí jakoby vznášející se mezi elementárními extrémy. Zemí a ohněm. Klidem a otřesy. Leží na křižovatce světů – za ním andská vysočina, před ním amazonský deštný prales – na hraničním místě, kde se protkává tektonické násilí a duchovní víra.

Tato geografie není jen malebnou kulisou; definuje vše. Krajina formuje lidi. Sopka není tichý monolit, ale účastník místní historie, někdy dřímající, někdy vřící. V roce 1999 se její dunění změnilo v vážný moment: celá populace – tehdy přes 17 000 – byla nucena k evakuaci, někteří na celé týdny. Mnozí si mysleli, že město nepřežije. A přežilo. Lidé se vrátili. Život se obnovil. Hora přihlížela.

Název města, Baños de Agua Santa, se překládá jako Koupele svěcené vody. Není to poetická ozdoba. Je to doslovné. Pára stoupá z půl tuctu veřejných lázní roztroušených po městě, jejichž minerály bohatá voda je napájena hlubokými sopečnými žilami. Některé jsou studené s teplotou 18 °C, jiné vaří s teplotou 55 °C. Místní na ně přísahají. Turisté se v nich máčejí. Lázně Santa Clara, jejichž historie sahá až do roku 1933 a nedávno byly zrekonstruovány, mísí starosvětské kouzlo s moderním wellness. Bazény El Salado, hned za hlavním městem, jsou rustikální a uctívané – zejména mezi staršími Ekvádorci, kteří věří, že síra léčí všechno od artritidy až po zlomené srdce.

Asi nejznámějším je jezírko na úpatí vodopádu Cabellera de la Virgen. Právě zde se podle legendy kdysi zjevila Panna Marie. Ať už se jednalo o zjevení nebo alegorii, její přítomnost je cítit. Nedaleký kostel, bazilika Panny Marie Růžencové v Agua Santa, je architektonickým středem i duchovním srdcem. Uvnitř visí voskové modely zanechané poutníky jako votivní modlitby ve třech rozměrech – paže, nohy, berle, koně – každý z nich je příběhem o přežití, vděčnosti nebo zoufalé naději. Víra v Baños není abstraktní; je hmatatelná.

Přestože Baños má duchovní základy, zřídkakdy zanikne klid. Puls města nejhlasitěji tepe skrze hlasy prodejců prodávajících melcochas – ručně trhané karamely z cukrové třtiny přitlačené k zárubním – nebo skrze převody horských kol řítících se po stezkách, které se vlévají do povodí Amazonky. Toto je místo pohybu: rafting na řekách, které se vlní a hučí, ziplinech, které se vine přes kaňony, motorkách vinoucích se v serpentinach.

Dobrodružná turistika se tu jen tak nerozvinula, ale zakořenila. Canyoning, skákání z mostu, paragliding – o adrenalin tu není nouze. Něco z toho působí komerčním dojmem, ale hodně zůstává syrové. Skutečné. Nemusíte hledat daleko, abyste našli muže s nákladním autem a lanem, který vám ochotně ukáže „druhou“ stezku k vodopádu, nebo mladého průvodce, který si přivydělává pozorováním sopek a balancuje mezi logistikou výletu a seismickou intuicí.

Velká část území Baños leží v biodiverzitních, částečně chráněných zónách – bujném, propleteném světě mlžného lesa, orchidejí, vřešťanů a zurčících potoků. Není náhoda, že se jedná o vstupní bránu do Amazonie. Při sestupu po Ruta de las Cascadas, stezce vedoucí k řadě mohutných vodopádů, můžete cítit, jak houstne vzduch. Nejznámější, Pailón del Diablo, má příhodné jméno: stát pod ním je jako být uvnitř živého bubnu. Hromové. Pokořující. Mokré.

Kultura Baños je nenápadná. Nekřičí, ale přetrvává. Je patrná v pastelových řezbách z balzového dřeva, které prodávají řemeslníci na úzkých chodnících. Je patrná v ruchu noční růžové zóny, kde batůžkáři a místní tančí a potí se, často až do úsvitu. Je patrná i v tichých chvílích – stará žena nabírající dužinu z maracuyá do plastových kelímků poblíž centrálního parku, leštič bot před bazilikou, který tam je už 40 let, děti prohánějící se uličkami na rezavých kolech, zatímco si jejich rodiče povídají na prahu domů.

Navzdory tomu, že je město tak mezinárodně proplétané, si Baños zachovává své ekvádorské jádro. V termálních bazénech najdete více místních než cizinců a na trhu více lidí mluvících kečuánsky než anglicky. Přesto restaurace – podle posledního sčítání jich je přes 80 – nabízejí globální menu. Thajské kari, argentinské steaky, veganské arepas, dokonce i pizzu z pece na dřevo. Město se přizpůsobuje, ale nepodbízí se. Svůj kosmopolitismus nosí lehce, jako obnošený šátek.

Baños není utopie. Čelí skutečným tlakům. Infrastruktura někdy zaostává za jeho ambicemi. Turismus přináší příjmy, ale také zátěž. Během hlavní sezóny doprava ucpává úzké silnice a nájmy stoupají nad rámec toho, co si mnoho místních může dovolit. Sopka se tyčí neustále – ne hrozivě, ale vytrvale. Důvěrná připomínka toho, že tohle všechno je dočasné.

Přesto lidé zůstávají. Zůstávají, protože jejich kořeny jsou hluboko zapuštěné do sopečné horniny. Zůstávají, protože voda léčí a vzduch je příjemný. Protože kostelní zvony se ozývá mlhou jako jakési ujištění. Protože země, ačkoli je nepředvídatelná, jim to oplácí.

Psát o Baños jako o destinaci znamená minout pointu. Není to jen místo, které navštívíte; je to místo, které s vámi zůstane. Nesnaží se ohromit superlativy nebo klišé. Ani to není nutné. Baños vás zve ke zpomalení, i když vás nabádá ke skoku. K víře v horké prameny a svatá zjevení. K svědectví křehké koexistence krásy a nebezpečí. K pochopení – na jakési tiché, buněčné úrovni – že tento svět, ve kterém žijeme, je drsnější i úžasnější zároveň, než si často dovolíme připadat.

V tomto smyslu Baños de Agua Santa dostává svému jménu čest. Není to tak úplně ráj. Ale něco těžšího. Pravdivějšího. Malý kousek nebe vytesaný ze skály a ohně.