Luzern

Lucern, ležící na soutoku řeky Reuss z jejího západního cípu Lucernského jezera, slouží jako administrativní centrum stejnojmenného kantonu a zároveň jako nejlidnatější městské centrum středního Švýcarska. Město se rozkládá na ploše 29,1 km² a v rámci svých obecních hranic zde žije přibližně 82 771 obyvatel (širší městská aglomerace se rozkládá přes 19 obcí a zahrnuje přibližně 220 000 obyvatel). Město se rozkládá na obou březích řeky bezprostředně po proudu od ústí jezera. Lucern, lemovaný zasněženými vrcholky Pilatus na jihozápadě a Rigi na jihovýchodě, má strategickou polohu v německy mluvící části Švýcarska, která po staletí podporovala jeho rozvoj jako centra hospodářského úsilí, kulturního patronátu a dopravního uzlu.

Od počátků Lucernu diktovala jeho topografie jeho vývoj. Hlavní město se rozkládá na nejužším úseku Lucernského jezera, jehož klidná vodní plocha se láme do klikatého toku řeky Reuss, která si razí cestu zalesněnými kopci na severovýchod a jihozápad. Za souvislou rozlehlou městskou zástavbou leží kantonální exkláva na severních svazích mysu Bürgenstock, vzdálená asi osm kilometrů, přístupná pouze lodí nebo okružními horskými cestami. Ačkoli tato lesní oblast není významně osídlena, svědčí o rozmanité fyziografii obce, která dosahuje svého vrcholu na skalnatém vrcholu Bürgenstocku. V sousedícím jádru stále zabírají zemědělské podniky 28,0 procenta půdy, zatímco lesy pokrývají 22,3 procenta; zastavěné prostředí si zabírá 47,6 procenta a řeky nebo strmé srázy vyplňují zbývajících 2,1 procenta území.

Klima, klasifikované jako Cfb podle Köppena, se vyznačuje mírnými teplotními výkyvy a vydatnými srážkami rozptýlenými po celý rok. Mezi lety 1961 a 1990 zaznamenal Lucern průměrně 138,1 dešťových dnů ročně, přičemž kumulativní srážky dosáhly 1 171 mm. Červen se ukázal jako nejštědřejší, s 153 mm během 14,2 dnů, zatímco únor s 61 mm během 10,2 dnů byl nejsušším měsícem. Tato klimatická pravidelnost historicky podporovala zemědělskou produktivitu regionu a vyživovala lesy, které pokrývají svahy a tvoří zelenou kulisu pro zrcadlící se nábřeží a zalesněné svahy města.

Demograficky Lucern zažívá stabilní růst, jeho populace v posledním desetiletí roste ročním tempem přibližně 1,2 procenta. K 31. prosinci 2021 tvořili cizinci 24,78 procenta obyvatel, převážně evropského původu (18,22 procenta), následovaní asijským (3,63 procenta), africkým (1,85 procenta) a americkým (0,97 procenta) kontingentem. Dominantní zůstává němčina, kterou jako první jazyk hovoří 83,26 procenta obyvatel, zatímco angličtina (7,45 procenta), italština (5,06 procenta) a srbochorvatština (3,80 procenta) zaujímají další úrovně; k polyglotní tapiserii města přispívají také portugalština, španělština, albánština a francouzština. Věkové složení se vychyluje směrem k dospělým v produktivním věku: 15,7 procenta je mladších dvaceti let, 33,8 procenta je ve věku mezi dvaceti a třiceti devíti lety a 32,1 procenta je ve věku mezi čtyřiceti a šedesáti čtyřmi lety; Senioři tvoří 19,4 procenta populace, z nichž 5,2 procenta jsou osmdesátníci a 1,1 procenta devadesátníci.

Složení domácností a jejich tvar odrážejí městskou vyspělost Lucernu. Z přibližně 30 586 domácností zaznamenaných v roce 2000 tvořily jednotlivci obydlí 50,5 procenta, zatímco velké domácnosti (s pěti a více členy) představovaly pouhých 2,8 procenta. Celkový počet obydlených budov byl 5 707, z toho 1 152 samostatně stojící domy, 348 dvojdomků a 2 550 bytových domů. Převládaly budovy o dvou a třech podlažích, ačkoli výškových bloků (se čtyřmi a více podlažími) bylo 1 721 a přízemních budov 74. Taková rozmanitost tvarů svědčí jak o středověkém jádru města, tak o jeho expanzi během industrializace a moderního růstu.

Vzdělání dosahuje pozoruhodných výšin, přičemž 73,6 procenta obyvatel Lucerny ve věku od dvaceti pěti do šedesáti čtyř let má nepovinné vyšší střední nebo terciární vzdělání. Z ekonomického hlediska dominuje terciární sektor, který v roce 2012 poskytoval 70 149 pracovních míst v 6 929 podnicích. Sekundární sektor zaměstnává 7 326 osob v 666 firmách, zatímco v primárním sektoru – převážně v zemědělství a lesnictví – je pouze 166 pracovních míst v 53 podnicích. Zaměstnanost dosahuje 51,7 procenta obyvatel města, což je vyváženo téměř paritou pohlaví s 47,9 procentním zastoupením žen. Sociální pomoc dosáhla v roce 2013 11,0 procenta, což odráží jak struktury sociální podpory, tak i životní náklady ve městě.

V komerční krajině Lucernu sídlí jak úctyhodné švýcarské firmy, tak i mezinárodní podniky. V městských hranicích sídlí železniční spojení Gotthard (AlpTransit), výrobce výtahů Schindler, hodinář Chronoswiss, mlékárenský gigant Emmi a Luzerner Kantonalbank. Společnosti dále rozšiřují Suva, přední národní pojišťovna úrazů, a EF Education First. Fiskální politika kantonu, která se vyznačuje postupným snižováním daní, propůjčuje Lucernu vyznamenání nejpřívětivějšího švýcarského kantonu pro podnikání s nejnižší kantonální sazbou daně z příjmu právnických osob zaznamenanou v roce 2012 a pouze nepatrným 2% rozdílem od lídra v daňovém indexu v zemi.

Lucern, jehož průmyslové kořeny sahají až do čtrnáctého století, pěstoval raný exportní obchod s výrobou kos. Místní kováři využívali dovážené železo a ocel a kovali nástroje, které našly trhy v západním Švýcarsku a severní Itálii. Dílny rozmístěné podél potoka Krienbach používaly vodní kladiva, zatímco jejich okrajová poloha snižovala riziko požáru. Toto řemeslné odvětví předznamenalo širší výrobní základnu města, která se později diverzifikovala do přesného strojírenství a specializovaného řemesla.

Kulturní dědictví Lucernu se projevuje v jeho architektonických památkách. Kaplnkový most, původně postavený v roce 1333, je nejstarším krytým dřevěným mostem v Evropě. Jeho rozpětí 204 metrů je přerušováno osmibokou vodárenskou věží ze 13. století. Ačkoli byl v srpnu 1993 zpustošen požárem – údajně způsobeným odhozenou cigaretou – jeho zrekonstruované trámy opět chrání řeku Reuss pod baldachýnem, na kterém jsou vystaveny malby ze 17. století, které vyprávějí o pohnuté minulosti Lucernu. Po proudu řeky vede klikatý most Spreuerův most z roku 1408, jehož trámy zdobí morové cykly s obrazem Tanec smrti od Kaspara Meglingera a jeho kaple uprostřed rozpětí je svědectvím o post-středověké zbožnosti.

Kopec nad Starým Městem si zachoval pozůstatky středověkého opevnění, jejich hradby a osm strážních věží, které proti Alpám vytvářejí cimbuří. Dole nad jezerem se tyčí dvě věže kostela sv. Leodegara, postaveného v roce 1633, jejichž pozdně renesanční fasáda rámuje dvě jehlovité věže, které se dochovaly z dřívějšího kostela ze 7. století. Interiér se pyšní barokní výzdobou, která odpovídá bazilice patrona, hovorově známé jako Hofkirche nebo ve švýcarské němčině Hofchile.

V listnaté čtvrti Löwenplatz připomíná lev Bertela Thorvaldsena – vytesaný v roce 1820 do živé skály – statečnost švýcarských gardistů, kteří padli v roce 1792 při obraně Tuilerijského paláce. Bolestný realismus a odlehlé prostředí památníku evokují dojemné zamyšlení nad loajalitou a obětavostí. Nedaleko se nachází Švýcarské muzeum dopravy, které nabízí komplexní přehled o lokomotivách, od historických lokomotiv a automobilů až po námořní plavidla a letecké artefakty, a podtrhuje tak roli Lucernu jakožto dopravního uzlu i strážce technologického dědictví.

Vedle se nachází Kulturní a kongresové centrum Jeana Nouvela s akustikou kalibrovanou Russellem Johnsonem, které poskytuje moderní kontrapunkt ke středověké struktuře města. Jeho koncertní sál, široce uznávaný pro svou zvukovou čistotu, je ukotven v areálu Musegg, zatímco přilehlé Kunstmuseum Luzern pořádá výstavy výtvarného umění, které přitahují místní i mezinárodní publikum. Na břehu jezera v Tribschenu se v bývalé vile skladatele nachází Muzeum Richarda Wagnera, které připomíná jeho pobyt v letech 1866 až 1872 a uchovává rukopisy, hudební nástroje a osobní předměty, které mapují jeho tvůrčí vynalézavost.

Lucernský kulturní ekosystém spočívá na vyjednané rovnováze mezi zavedenými institucemi a avantgardními impulsy. Kulturkompromis z konce 80. let 20. století podpořil koexistenci KKL, Luzerner Theater, Kleintheater a Stadtkeller vedle nově vznikajících míst. Bývalá továrna na trubky Boa, znovuzrozená jako podzemní inkubátor alternativní performance, nakonec podlehla zástavbě rezidenčních budov, což vedlo k plánům na nové místo mimo centrum města. Südpol, otevřený v roce 2008 na úpatí Pilatusu, hostí interdisciplinární hudební, taneční a divadelní akce, zatímco Luzerner Sinfonieorchester a 21st Century Symphony Orchestra si nárokují pódium KKL, čímž posilují status Lucernu jako města zvuku.

Dopravní infrastruktura je základem propojení Lucernu. Přistání Ferdinanda von Zeppelina v roce 1909 předznamenalo vznikající švýcarský průmysl vzducholodí, který do roku 1910 spustil první komerční leteckou dopravu v zemi a postavil druhý hangár pro vzducholodě v zemi. Na souši provozuje trolejbusy a autokary společnost Verkehrsbetriebe Luzern, doplněnou službami společností PostAuto a Auto AG Rothenburg do okrajových obcí. Čtyři železniční stanice – Lucerne, Allmend/Messe, Littau a Verkehrshaus – spojují město s Curychem v čtyřicetiminutových intervalech (čtyřicet vlaků denně) a s letištěm v Curychu za něco málo přes hodinu, zatímco Gotthard Panorama Express spojuje loď a historický vlak od dubna do poloviny října.

Vodní spojení přetrvává na Bahnhofquai, odkud společnost Lake Lucerne Navigation Company vypravuje lodě do fjordových zátok a horských osad. Místní síť jízdenek, passepartout, integruje trolejbusy, autobusy, vlaky a lodě v rámci jednotné aliance prodeje jízdenek zahrnující Lucern, Obwalden a Nidwalden. Lanovky – zejména Gütschbahn k zámku Gütsch a Standseilbahn k hotelu Montana – se zvedají po svazích dlouhých asi devadesát metrů a nabízejí panoramatické výhledy na městskou aglomeraci, třpytivé jezero a alpskou siluetu za ním, což je vhodným doplňkem k vyprávění města, které ve svém soutoku vody, hor, historie a inovací zůstává zároveň bdělým strážcem své minulosti a přizpůsobivým protagonistou své budoucnosti.