Kudowa-Zdrój

Kudowa-Zdrój, město s přibližně 10 000 obyvateli, zabírá plochu 33,9 km² v podhůří Stolových hor na polsko-české hranici, asi 40 km západně od Kladska a 140 km od Prahy. Jeho poloha v údolí, kterým protéká potok Bystrá, v nadmořské výšce mezi 370 m a 420 m nad mořem, mu poskytuje mírnější mikroklima než sousední Kladské údolí. Osada, poprvé zmíněná v roce 1448 pod názvem Lipolitov, prošla postupnými přejmenováními – Chudoba, Kudoba a od roku 1945 Kudowa-Zdrój – což odráželo jeho přechod z české pod pruskou, poté německou a nakonec polskou nadvládu. Od první zmínky Jindřicha Staršího až po moderní přeměnu na přední lázeňské město utvářely identitu Kudowy-Zdróje léčivé minerální prameny, strategická poloha na křižovatce kultur a blízkost členitého terénu Stolových hor.

Údolí, ve kterém leží Kudowa-Zdrój, tvoří přirozený koridor mezi Stolovými horami a Orlickým podhůřím. Tato rozsedlina, známá jako Kudowská prohlubeň, usměrňuje potok Bystrá směrem k Metuji a nakonec k Labi, čímž propouští vody z horského tání sněhu a srážek ekologicky rozmanitou krajinou. Jižní orientace svahů na okraji města zmírňuje zimy a podporuje delší sluneční svit; mezi lety 1976 a 1990 se průměrná roční teplota pohybovala kolem 7,1 °C, s červencovými průměry 16,4 °C a lednovými minimy -3,0 °C. Roční úhrn srážek se blíží 618 mm, vrcholí v červenci, zatímco nejdelší sněhová pokrývka – obvykle od listopadu do dubna – má v průměru šedesát dní v roce, přičemž leden čítá asi dvacet dva dní se sněhem. Převládá jihozápadní a jižní vánek, který zajišťuje, že znečištění ovzduší zůstává pod prahovými hodnotami lázeňského prostředí, což potvrzují studie z let 1972–1973, které tyto příznivé podmínky připisovaly topografii města.

Koncem 16. století byly léčivé vlastnosti kudowských minerálních vod dostatečně proslulé, aby se jim dostalo oficiální pozornosti. Kroniky z roku 1580, které sepsal Ludvík z Náchoda, zmiňují prameny pod názvem Čermenské Lázně. Protestantský mnich G. Aelurius chválil tyto vody ve svém pojednání „Glaciografia“ z roku 1625 a vyzdvihoval jak jejich chuť, tak i terapeutickou účinnost při srdečních a oběhových onemocněních. Od těch počátků prameny definovaly poslání města. V roce 1847 zde vyhledalo úlevu asi tři sta pacientů. Během deseti let analýza chemika Adolfa Duflose potvrdila jedinečné složení vody a lékař J. Jacob propagoval její využití při kardiovaskulárních onemocněních. Do roku 1900 se roční počet návštěvníků zvýšil na 4 150, přilákaných příslibem vod obohacených o arsen a obsahujících železo, které vyvěrají ze země.

Vývoj lázní do značné míry vděčil za rozvoj dopravy a průmyslu za pruské nadvlády. Poté, co region v roce 1742 přešel z českých do pruských rukou, urychlil růst města rozvoj železničního spojení do Glatzu (dnešní Kłodzko) a instalace místní elektrárny. Od roku 1818 do roku 1945 nesla lokalita název Bad Kudowa a od roku 1871 do roku 1945 byla součástí Německé říše. Investice společnosti Gebrüder Martin und Paul Polka v roce 1920 upevnila největší lázeňská zařízení ve městě a přilákala slavné hosty, jako byl Winston Churchill a polní maršál Helmut von Moltke. V letech 1911 až 1931 v lázních působil Raphael Friedeberg, který pokračoval v tradici lékařské odbornosti, jež po staletí definovala Kudowu-Zdrój. Meziválečná německá správa se snažila vymazat stopy slovanského dědictví prostřednictvím toponymických reforem, přesto si čtvrť Zakrze zachovala svůj název, což naznačuje trvalé místní vazby na starší kulturní proudy.

Ve stínu globálního konfliktu narušila poklidné rituály uzdravování v Kudowě-Zdróji druhá světová válka. Němci zřídili v okrese Zakrze pobočku koncentračního tábora Gross-Rosen, kde internovali židovské ženy a nutili italské válečné zajatce k práci. Mezi nimi byl i Luigi Baldan, jehož odvážné úsilí přinést ženám jídlo – tajně dodávané polskými a českými spojenci – vyvrcholilo jeho útěkem a ukrytím českými partyzány. Takové projevy soucitu představují hlubokou úlevu od brutality tábora. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo města vyhnáno na základě Postupimské dohody a nahrazeno polskými osadníky, z nichž mnozí byli vyhnáni z východních území anektovaných Sovětským svazem. Poprvé v téměř pětisetleté historii města byla udělena městská práva.

Kulturní strukturu poválečné Kudowy-Zdrój dále obohatil příliv etnických Čechů, kteří sice do roku 1960 jejich počet klesal, ale až do 50. let 20. století udržovali školy s německou a českou výukou. Uprchlíci z řecké občanské války našli zaměstnání v textilní továrně Zakrze, čímž do demografické struktury komunity vnesli středomořské prvky. V roce 1962 město slavnostně zahájilo Mezinárodní festival Moniuszko na počest Stanisława Moniuszka, otce polské národní opery. Každý květen se návštěvníci shromažďují v koncertním pavilonu lázeňského parku, aby si poslechli sborová a orchestrální díla, což posiluje dvojí identitu města jako lázeňského města i kulturního centra.

Lázeňský park, založený v revivalistickém stylu 17. století a rozkládající se na ploše několika hektarů, zůstává srdcem městského života Kudowy-Zdrój. Klikaté stezky vedou mezi záhony trvalé flóry, obrovským rybníkem, sochami a venkovním pavilonem, kde se nachází čerpací stanice, kde lze ochutnat tři minerální prameny. V pavilonu protékají prameny Marchlewského a Śniadeckého, zatímco pramen Moniuszko bublá poblíž rybníka bez možnosti oplocení a poplatků. Voda bohatá na arsen, kdysi stáčená lázeňskými podniky, nyní vyživuje hosty, kteří se procházejí pod javory, lipami a exotickými rostlinami, které byly zavlečeny během boomu konce devatenáctého století.

Za lázeňským parkem odráží městské architektonické dědictví jak regionální tradice, tak vlivy po sobě jdoucích režimů. Farní kostel sv. Kateřiny, postavený v roce 1679 a přestavěný v devatenáctém století, ukotvuje jednu stranu centra města. Dřevěná vesnická zvonice z devatenáctého století a promenádní sál z roku 1906 svědčí o prosperitě města pod německou správou. Ulici Zdrojowa lemují penziony a sanatoria, mnohé s neoklasicistními fasádami nebo secesními detaily. Na druhé straně řeky Bystré v okrese Czermna se nachází kostel sv. Bartoloměje, založený v roce 1384 a přestavěný v pozdějších stoletích, který dominuje místnosti, jejíž stěny jsou obloženy lidskými lebkami a kostmi. Tato kaple lebek, jedna ze tří v Evropě, slavnostně připomíná oběti třicetileté války a následných morů, jejich přeuspořádané pozůstatky tvoří pod klenutými oblouky vzory byzantské geometrie.

Kousek od kostnice nabízí další formu zázraku mechanický betlém zhotovený v letech 1904 až 1924. Dvě stě padesát pohyblivých figur z lipového dřeva rozehrává biblické příběhy na pozadí s rytinami a jejich složité pohyby oživuje skrytý hodinový stroj. Dále se v Pstrążné, v historickém parku, nachází skanzen lidové kultury podhůří Sudet. Rustikální dřevěné domy a stodoly z osmnáctého a devatenáctého století byly znovu sestaveny uprostřed pastvin; jejich interiéry zachovaly původní nábytek, nástroje a domácí náčiní. Čtvrtletník „Pamiętnik Kudowski“, který muzeum vydává, pokračuje v dlouhé tradici regionu zaznamenávání místního života.

Kudowa-Zdrój také spravuje instituce věnované dětským zázrakům a přírodním vědám. Muzeum hraček shromažďuje hračky z celé Evropy i mimo ni a sleduje technologický a stylistický vývoj v miniaturách. Bývalé Muzeum žab, znovuzrozené jako Ekocentrum Národního parku Stolové hory, představuje živé exponáty i vzdělávací ukázky obojživelné fauny regionu spolu s geologickými vzorky z erodovaných pískovcových útvarů sousedních vrcholů.

V okolí města se nacházejí geologické zázraky: Szczeliniec Wielki, nejvyšší vrchol Stolových hor, se tyčí v pískovcových patrech nad lesy, jehož vrcholová plošina je vytesána do bludiště štěrbin a říms. Błędne Skały neboli Bludné skály tvoří labyrintovou síť úzkých chodeb a jeskynních prohlubní, které tisíciletí větru a deště vytesávaly do věžiček a sloupů. Poutníci se vydávají k bazilice ve Wambierzycích, přezdívané „Slezský Jeruzalém“ pro svou protáhlou kalvárii a barokní interiér, kde vyřezávané oltáře a kaple z bílého dřeva připomínají mariánskou oddanost. Medvědí jeskyně v Kletně, vyhloubená v mramorovaném vápenci, ukrývá krápníky a podzemní jezírka, které tvoří chladný kontrast se sluncem zalitými ostružinami nad ní.

Dopravní tepny propojují tyto atrakce s pulzem města. Státní silnice č. 8, součást evropské trasy E67 spojující Prahu s Helsinkami, dopravuje návštěvníky na východ do Vratislavi, Varšavy a dále. Provinční silnice č. 387 vede na sever směrem k Ścinawce Górne. Železniční odbočka do Kladska nabízí spojení s širší polskou železniční sítí. Do roku 2007 byly otevřeny čtyři hraniční přechody do Náchoda; jejich uzavření v rámci Schengenské dohody bylo kompenzováno volným pohybem přes české hranice, které jsou nyní tři kilometry pěšky z centra města do sousedního Słone.

V posledních desetiletích Kudowa-Zdrój vyvažovala ochranu památek s úpravami. Krytý bazén, přistavěný v roce 2002, doplňuje léčebné procedury v sanatoriích, která nabízejí inhalační, peloidní a kinezioterapeutické režimy. Penziony a hotely, některé ve zrekonstruovaných vilách, poskytují ubytování od skromných penzionů až po čtyřhvězdičkové objekty. Cyklostezky se paprskovitě táhnou k horským stezkám a místní průvodci organizují pěší prohlídky geologického, historického a architektonicky významného místa. Pulz lázeňského města sahá i za jeho parky a zahrnuje malé obchůdky bylinkářů, galerie regionálních řemesel a kavárny, kde návštěvníci ochutnávají perník a zázvorem kořeněné bylinné nálevy z místních malin a znovu vyrostlých horských bylin.

Přesto si Kudowa-Zdrój i přes svůj vývoj zachovává tichou důstojnost, která zpočátku přitahovala hledače zdraví a odpočinku. Jantarové tóny podzimu osvětlují terasy lázeňského parku; zimní ticho halí kostnici mrazem; jaro probouzí jehličkovité borovice lemující promenády. Letní slunce hřeje pískovcové vrcholky a láká turisty od minerálních pramenů k horským stezkám. Během pěti století změn město nashromáždilo vrstvy lidského úsilí – lékařského, průmyslového, náboženského a kulturního – z nichž každá formuje smysl pro místo další generace. V tomto údolí na hranici, kde se sbíhá voda, kámen a příběh, Kudowa-Zdrój i nadále nabízí obnovu těla, mysli a paměti a potvrzuje tak své postavení jednoho z nejuznávanějších lázeňských měst v Evropě.