Bad Gottleuba-Berggießhübel

Bad Gottleuba-Berggießhüel se nachází ve východním Sasku jako spojení zelených údolí, stoických vrcholů a vod, které svědčí o staletích průmyslu a odpočinku. Obec vznikla 1. ledna 1999 sloučením Bad Gottleuba, Berggießhüel, Langenhennersdorf a Bahratal. Rozkládá se na ploše téměř devadesáti kilometrů čtverečních, zasazená mezi podhůří Východních Krušných hor a drsné srázy Saského Švýcarska. Už jen její název spojuje dvě hlavní osady na meandrující řece Gottleuba, zatímco tapiserie vesnic – Oelsen, Markersbach, Hellendorf, Hartmannsbach, Breitenau, Börnersdorf, Zwiesel, Bahra a Langenhennersdorf – se vine ven jako paprsky starobylého kola.

Samotná krajina vypráví příběh ve svých nadmořských výškách: od údolí Gottleuba v nadmořské výšce skromných 211 metrů až po 644 metrů vysoký vrchol Oelsener Höhe na českých hranicích. Lesy se táhnou k silnicím a stezkám a přehrady nádrže Gottleuba se třpytí pod útesy ze slídových břidlic. Srpnová rána přinášejí mlhu, která se upíná na koruny stromů; večery víří kouř z kamen na dřevo, vonící borovicemi a břízami. Místní obyvatelé si budou mumlat – povzbuzeni třetí rundou rakije – že tržiště v Bad Gottleuba stále hučí ozvěnami saských poštovních dostavníků, dávno pryč, ale připomínají je kamenné milníky, které označují vzdálenosti do Drážďan, Prahy a dále.

Geograficky se toto sjednocené lázeňské město těší záviděníhodné blízkosti kulturních center – pouhých 25 kilometrů od Drážďan a jedenáct kilometrů od Pirny – a přesto si zachovává atmosféru odlehlosti. Rychlostní dálnice A17, která je v provozu od roku 2005, vede přes Börnersdorf a Breitenau a umožňuje tak snadný přístup, aniž by se tím narušil pocit divočiny. Turisté na Stezce básníků mohou narazit na nápisy na počest Gellerta a Rabenera, koupajících se z osmnáctého století, kteří v těchto lesích našli inspiraci. Stezka se vine podél řeky Gottleuba a vrcholí u vyhřívaného venkovního bazénu v Berggießhüelu, kde se za chladného úsvitu sráží pára.

Nejstarší známky lidského osídlení se objevují ve středověkých kostelních věžích a vodních mlýnech. V Bad Gottleubě stále sténá Bährův mlýn pod tíhou obilí a dřeva, jehož soukolí se od přelomu 20. a 20. století z velké části nezměnilo. Nedaleko se tyčí evangelický luteránský kostel sv. Petra, jehož základna věže šeptá o zednících ze 13. století a klenba chóru má pozdně gotický nádech z roku 1525. Stropní fresky – možná sahající až k kruhu Lucase Cranacha – propůjčují odstíny okru a lapisu lazuli, jejichž pigmenty jsou nyní ztlumené staletími kouře ze svíček. Náznak modernity se objevuje v centrální klinice, komplexu secesních pavilonů zasazených na svazích Hellebergu, kde se balneologické tradice protínají s rehabilitační vědou 21. století.

Lázeňský lázeňský park a městský lázeňský park Goethepark, které propojují minulost a současnost, se rozkládají na zelených terasách nad tržištěm. Návštěvníci se procházejí mezi exotickými záhony Rostlinné zahrady a sloupy venkovního bazénu ovinutými vinnou révou, zatímco se ve vzduchu vznášejí Gedankenspiele. Saský poštovní milník, znovu postavený na tržnici v roce 1980, je tichým svědkem staré poštovní cesty Drážďany-Teplitz a připomíná cestovateli dobu, kdy po dlažbě vrzaly dostavníky a poslové nosili depeše zimními bouřemi.

V Berggießhüelu sdílejí průmysl a wellness už od osmnáctého století. Takzvané lázně Johann-Georgen-Bad, postavené v roce 1722, zde založily kulturu koupání; dnes jejich nástupce, Kurhaus, dominuje promenádníkům pod břidlicovou oblohou. Nedaleko se nachází léčivý a návštěvnický důl „Marie Louise Stolln“, který sestupuje do šachet, kde se v letech 1726 až 1926 těžila železná ruda. Šachta voní po hlíně a železe – čichovém pozůstatku hlubin Friedricha Erbstollnu. Nepatřičně zde nahrazuje svého předchůdce z roku 1576 novogotický luteránský kostel z roku 1876, jehož lomené oblouky hledí k nebi, jako by čekaly na návrat horníků zdola.

Z centra se paprskovitě rozbíhají stezky: Forellensteig se vine podél tůní bohatých na pstruhy až k Langenhennersdorfu; oblast Hoch- a Jagdstein nabízí pískovcové skalní útesy prořezané tisíciletími mrazu; u Zehistaerských stěn rámují přírodní skalní mosty výhledy na vzdálené hřebeny. Na Vierzehn-Nothelferweg stojí smírčí kříž, jehož vyřezávané reliéfy připomínají poutníky, kteří kdysi pěšky hledali rozhřešení. Za každou zatáčkou lemují silnici staleté poštovní milníky – v Börnersdorfu a Breitenau poloviční a čtvrtinové milníky – jejichž nápisy jsou pod mechem a lišejníky sotva čitelné.

Langenhennersdorf sám o sobě nabízí pozdně barokní interiér ve svém halovém kostele z patnáctého století, kde na koncích lavic jsou řezby lesních tvorů a mechanické varhany z roku 1848 dýchají strašidelnou melodií. Dole se do Gottleuby řítí devět metrů vysoký vodopád Langenhennersdorfer, jehož hukot je metronomem lesního života. Labyrint stezek se vine bukovými lesy a vybízí nebojácné k hlídkování hřebenů a zkoušení kompasu na obloze.

Kultura v Bad Gottleuba-Berggießhüel přesahuje roční období. Od roku 1953 každoroční karneval vnáší do zimního ticha barvy a kakofonii. Květen přináší vztyčování májek a velikonoční ohně; oslavy letního slunovratu bzučí cinkáním boxů dobrovolných hasičů; mlýnský festival Bährova mlýna duní folkovými kapelami. Adventní světelné festivaly lákají místní obyvatele, aby zdobili ulice mihotavými lucernami, zatímco střelecké festivaly Střeleckého spolku Berggießhüel vykouzlují muškety a pochvy na slavnostní poctu. Místní se jako vždy shromažďují kolem nalévaného piva a tenké uzené šunky a vyměňují si historky o povodních a hladomorech.

Památník obětem povodní v Berggießhüelu připomíná povodeň z 8. a 9. července 1927, kdy přívalové vody strhávaly mosty a kácely stromy jako zápalky. Tlumená žulová deska vedle Badstraße nese jména ztracených; její vyleštěný povrch odráží boty každého procházejícího cestovatele a křehké obětní lístky. I nyní, po téměř století, město váhá s blížícími se bouřemi a vybavuje si vzpomínky z rozvodněných řek Bahra a Gottleuba.

Místní ekonomika se točí kolem lázeňství a cestovního ruchu – ranní odpočinek v Rostlinné zahradě ustupuje odpolednímu režimu na rehabilitačních odděleních kliniky Median, která od roku 1993 hostila dvě stě lůžek a přes sto specialistů. Včetně šesti klinik v léčebném parku Bad Gottleuba nabídla obec v roce 2013 1 208 lůžek pro hosty, což v daném roce představovalo dvacet čtyři tisíc příjezdů a čtvrt milionu přenocování. Tuto kapacitu doplňují středně velcí výrobci – Eloma GmbH pro pekařské technologie, B‖ Braun Avitum pro lékařské přístroje a Bergi-Plast pro polymery – zatímco zemědělství přetrvává v Oelsenu a Bielatalu, polích lemovaných lesy.

Dopravní tepny spojují minulost s přítomností. Dálnice A17 hučí kamiony mířícími do Prahy; státní silnice S 173, S 174 a S 176 vedou po trasách, po kterých chodili kurýři voličstva. Pozůstatky železnice Gottleubského údolí se objevují na turistických stezkách lemovaných historickým značením, které připomíná, že kolejnice kdysi přepravovaly cestující až do roku 1973 a materiál pro přehradu až do roku 1976. Dnes cyklisté šlapou pod zrezivělými památkami na milníky, jejichž paprsky se točí historií.

Od vyhlídky Panorama Height u Ericha Mörbitze až po Bismarckovu věž u Zwieselu se výhledy rozprostírají jako vrstvená panoramata – výhled na vrcholky a údolí oscilující mezi lesní zelení a břidlicově šedou. Do vánku se vkrádá citoslovce: „Les voní po věcech, které se rodí, a věcech, které umírají – jehličím a hnijící řasou,“ mumlá kolemjdoucí na stezce Zehistaer Walls a dbá na geologickou paměť.

Každý den se na starých cestách pro poštovní dostavníky rozblikávají světla promenády a sloučené lázeňské město se schoulí pod pláštěm hvězd, neznečištěných městskou záři. Zde, kde se řeky sbíhají a historie proudí v každé hliněné plotové mříži, může cestovatel cítit, že Bad Gottleuba-Berggießhüel není cílem, ale neustálým rozhovorem mezi zemí a lidským úsilím. V této výměně každý krok píše verš na dno údolí a čeká na další.