Chorvatsko

Chorvatsko leží na soutoku střední a jihovýchodní Evropy a jeho členité pobřeží se táhne přes 1700 kilometrů podél Jaderského moře. V rámci svých hranic – 56 594 kilometrů čtverečních pevniny a 128 kilometrů čtverečních vnitrozemské vody – tato republika zahrnuje pozoruhodnou rozmanitost terénu a kultury. Na severozápadě má Slovinsko mírnou hranici; na severovýchodě se rozprostírá maďarská nížina; na východě Srbsko; a dále na jih Bosnu a Hercegovinu a Černou Horu. Přes úzký pruh moře na západě leží Itálie. Na dalekém jihu, kolem Dubrovníku, nyní Pelješacký most překlenuje průliv, který kdysi odděloval pobřežní enklávu od pevniny. Vnitřně se Chorvatsko dělí na Záhřeb a dvacet žup, přičemž Záhřeb – jeho hlavní a největší město – funguje jak jako městské centrum, tak jako samostatná administrativní jednotka. Mezi další významná městská centra patří Split, Rijeka a Osijek, z nichž každé ukotvuje odlišné regiony historie a hospodářství. Téměř 3,9 milionu lidí žije uprostřed zvlněných kopců Chorvatského záhoří, úrodných rovin Slavonie, vápencových výšin Dinárských Alp a nesčetných ostrovů, které rozprostírají pobřeží Jaderského moře.

Počátky chorvatského zřízení sahají až do konce šestého století, kdy slovanské kmeny – později známé jako Chorvati – osídlily římskou Ilýrii. Do sedmého století vytvořily podél dalmatského pobřeží dvě vévodství. V roce 879 dosáhl vévoda Branimir formálního uznání chorvatské nezávislosti a navázal s papežstvím vazby, které mu nadále sloužily jako politická pojistka. Za krále Tomislava, korunovaného v roce 925, se Chorvatsko stalo královstvím, které upevnilo svou moc nad pobřežím a vnitrozemím. Dynastická krize na konci rodu Trpimirovićů vedla v roce 1102 k personální unii s Uherskem, přesto si chorvatská šlechta v následujících stoletích zachovala odlišné právní a správní tradice i pod habsburskou vládou. V roce 1527, tváří v tvář osmanským vpádům, se chorvatský parlament znovu obrátil na Habsburky a zvolil na trůn Ferdinanda I.

Dvacáté století přineslo turbulence a transformaci. V říjnu 1918 se Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů vyhlásil za nezávislý na rozpadajícím se Rakousko-Uhersku, aby se o dva měsíce později připojil ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po invazi Osy do Jugoslávie v roce 1941 vytvořila většina moderního Chorvatska loutkový Nezávislý stát Chorvatsko. Nakonec zvítězil komunistický odpor a Socialistická republika Chorvatsko se stala federální součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Dne 25. června 1991 Chorvatsko vyhlásilo svou suverenitu. Následoval čtyřletý konflikt, který dosáhl svého závěru až obnovením územní celistvosti a reintegrací vysídleného obyvatelstva v roce 1995.

Chorvatsko dnes funguje jako demokratická republika s parlamentním systémem. Plně se účastní evropských a mezinárodních institucí: Evropské unie a její eurozóny a schengenského prostoru; NATO; Organizace spojených národů; Rady Evropy; OBSE; Světové obchodní organizace; a Unie pro Středomoří. Jako kandidát na členství v OECD přispělo vojáky do mírových misí OSN a kdysi zastávalo nestálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN.

Z ekonomického hlediska se Chorvatsko řadí mezi rozvinuté země s vysokými příjmy. Jeho nominální HDP by měl v roce 2024 dosáhnout přibližně 88 miliard USD, což je asi 22 966 USD na obyvatele, zatímco HDP měřený paritou kupní síly se blíží 175 miliardám USD, tj. 45 702 USD na osobu. Reálný růst v roce 2023 činil 2,8 procenta, přičemž HDP na obyvatele dosahoval zhruba 76 procent průměru EU. Sektor služeb se podílí na hospodářském výkonu přibližně 70 procenty, průmysl asi 26 procenty a zemědělství necelými 4 procenty. Mezi hlavní průmyslová odvětví patří stavba lodí, zpracování potravin, farmaceutický průmysl, informační technologie a dřevařství. Obzvláště důležitý zůstává cestovní ruch, který v roce 2019 vygeneroval téměř 10,5 miliardy EUR a před pandemií přilákal téměř 20 milionů návštěvníků. K jeho atraktivitě přispívají přímořská letoviska a kulturní festivaly podél dalmatského pobřeží, agroturistika ve vnitrozemí a městské atrakce v Záhřebu. Vláda od počátku prvního desetiletí 21. století značně investovala do silnic a železnic podél čtyř panevropských koridorů a do terminálu pro dovoz zkapalněného zemního plynu LNG Hrvatska u ostrova Krk.

Geograficky je Chorvatsko pozoruhodné. Vrcholy se tyčí k vrcholu Dináry v nadmořské výšce 1 831 metrů a svažují se k pobřeží Jaderského moře. Ve vnitrozemí se nachází Panonská pánev, která nabízí ploché roviny a říční údolí – Dunaj a Dráva zajišťují dopravu a zavlažování – zatímco Dinárské Alpy a krasové plošiny tvoří členitý páteř. Podél pobřeží se rozkládá přes tisíc ostrovů a ostrůvků, z nichž 48 je trvale obydlených; Cres a Krk se rozkládají na ploše přibližně 405 kilometrů čtverečních. Krasové propadliny, podzemní řeky a jeskyně hluboké více než tisíc metrů svědčí o vápencových základech regionu. Mezi nejslavnější přírodní divy patří Plitvická jezera, kde se uprostřed lesa kaskádovitě táhne série šestnácti jezer porostlých tufem, jejichž odstíny vody se mění od azurové po mátově zelenou.

Klima se výrazně liší. Kontinentální Chorvatsko má chladné zimy s průměrnými lednovými teplotami kolem –3 °C a teplá léta v červenci kolem 18 °C. Lika a Gorski Kotar, v nadmořské výšce nad 1 200 metrů, se vyznačují značným sněžením. Podél Jaderského moře středomořský vliv zmírňuje extrémy: léta jsou horká a suchá, zimy mírné a vlhké. Srážky se pohybují od 600 milimetrů ročně na východních nížinách do více než 3 500 milimetrů na vrcholcích Dinárských hor. Nejslunnějšími místy jsou vnější ostrovy – Hvar a Korčula – s více než 2 700 hodinami slunečního svitu ročně. Mezi větry vane suchá, nárazová bóra ze severovýchodu a vlhké jugo z jihu.

Chorvatská infrastruktura se od přelomu tisíciletí rychle rozrostla. Do prosince 2020 se jeho dálniční síť rozšířila na více než 1 300 kilometrů a spojovala velká města po dálnici A1 ze Záhřebu do Splitu a po dálnici A3 přes Slavonii. Tuto síť zásobují státní silnice a organizace EuroTAP a EuroTest uznaly její vysoké bezpečnostní standardy. Železnice se táhnou přibližně 2 600 kilometrů, z nichž téměř 1 000 kilometrů je elektrifikováno. Významné investice v roce 2024 – zejména úvěr od Evropské investiční banky ve výši 400 milionů eur – si kladou za cíl modernizovat tratě a pořídit šest elektrodieselových motorových jednotek s cílem zlepšit spojení mezi Splitem a Záhřebem. Pelješacký most o délce 2,4 kilometru, otevřený v červenci 2022, nyní spojuje jižní exklávu s pevninou a zkracuje trasy na Korčulu a Lastovo o více než 32 kilometrů.

Síť sedmi mezinárodních letišť slouží domácím i zahraničním cestujícím. Největší je letiště Franjo Tuđmana v Záhřebu, zatímco Split, Dubrovník, Zadar, Pula, Rijeka a Osijek zajišťují sezónní a regionální dopravu. Od poloviny roku 2024 začala společnost Croatia Airlines integrovat letadla Airbus A220-300, což předpokládá 25% snížení spotřeby paliva a emisí. Dopravce také rozšířil trasy a zahájil přímé lety mezi Záhřebem a městy, jako je Tirana, Berlín, Stockholm a Hamburk.

Námořní doprava zůstává nepostradatelná. Největší objem nákladu odbavuje přístav Rijeka, zatímco osobní doprava vrcholí ve Splitu a Zadaru. Říční obchod protéká Vukovarem po Dunaji a je napojen na panevropský koridor VII.

Demograficky má Chorvatsko přibližně 3,87 milionu obyvatel, což je hustota zalidnění zhruba 73 obyvatel na kilometr čtvereční – což je méně než v mnoha evropských státech. Očekávaná délka života při narození dosáhla do roku 2018 76,3 let. Válka za nezávislost vedla k značnému vysídlení: z převážně okupovaných oblastí uprchlo nebo bylo vyhnáno více než 400 000 Chorvatů a před operací Bouře odešlo 150 000 až 200 000 Srbů. V následujících letech se mnoho lidí vrátilo a zároveň se do země znovu usadili vysídlení Chorvati z Bosny a Hercegoviny.

Chorvatsko je oficiálně sekulární zemí a zaručuje svobodu náboženského vyznání. Podle sčítání lidu z roku 2011 tvoří křesťané přes 91 procent populace, převážně římskokatolické (86 procent), následované pravoslavnými a protestantskými komunitami. Islám tvoří zhruba 1,5 procenta, zatímco 4,6 procenta se identifikuje jako nevěřící. Pravidelná návštěvnost kostela však zůstává pod 25 procenty.

Chorvatština je jediným úředním jazykem, jihoslovanským jazykem psaným latinkou. Menšinové jazyky – čeština, maďarština, italština, srbština a slovenština – se těší oficiálnímu statusu v obcích, kde jejich mluvčí tvoří více než třetinu místního obyvatelstva; uznávány jsou i další jazyky, jako je albánština, bosenština a turečtina. Tři hlavní dialekty – štokavština, čakavština a kajkavština – odrážejí historické vzorce osídlení.

Kultura v Chorvatsku prolíná středoevropské, středomořské, balkánské a byzantské vlivy. Ministerstvo kultury chrání deset památek světového dědictví UNESCO na souši a patnáct prvků nehmotného dědictví, což je čtvrté místo na světě v tomto ohledu. Odkaz ilyrského hnutí devatenáctého století zůstává klíčový a podnítil národní renesanci v literatuře, umění a vzdělanosti. Dnes více než devadesát profesionálních divadel, čtyřicet orchestrů a sborů a přes dvě stě muzeí slouží publiku v řádu milionů lidí ročně. Knihovny a archivy, jako je národní systém 1 768 knihoven s 26,8 miliony svazků, uchovávají bohatou písemnou tradici. Příspěvek Chorvatska ke globální módě začal v sedmnáctém století s kravatou, předchůdcem moderní kravaty.

Kulinářské vzorce se liší podle regionu. Podél pobřeží převládají středomořské chutě: olivový olej, česnek, mořské plody a těstoviny; ve vnitrozemí dávají středoevropské a balkánské vlivy vzniknout vydatným masovým pokrmům, sladkovodním rybám a zeleninovým dušeným pokrmům. Mapu rozdělují dvě vinařské oblasti. V kontinentální Slavonii vinařství produkují křupavá bílá vína; podél Istrijského poloostrova a severního pobřeží vína připomínají italské styly; a v Dalmácii se pod středomořským sluncem daří červeným vínům. Roční produkce vína přesahuje 72 milionů litrů. Pivovarské tradice se objevily na konci osmnáctého století, díky čemuž se pivo stalo nejkonzumovanějším alkoholickým nápojem v zemi. Jedenáct restaurací získalo michelinské hvězdy a osmdesát osm dalších bylo oceněno za kulinářskou dokonalost.

Cestovní ruch utváří mezinárodní image Chorvatska. Pobřežní středověká města – mezi nimi Dubrovník, Split, Šibenik a Zadar – nabízejí bašty středověké architektury a letních festivalů. Prvním letoviskem, Opatija, se stala v polovině devatenáctého století oblíbená jako lázeňské centrum pro evropskou elitu. Lodní přístavy pojmou přes šestnáct tisíc jachet a přitahují návštěvníky lákané průzračností neznečištěných vod a 116 pláží oceněných Modrou vlajkou. Mezi atrakce ve vnitrozemí patří národní parky Plitvická jezera a Krka, horské lázně a agroturistické farmy. Záhřeb se svými rakousko-uherskými bulváry a kulturou pouličních kaváren konkuruje pobřežním destinacím v celoroční atraktivitě. Chorvatsko bylo průkopníkem v oblasti komerčních nudistických resortů v Evropě; asi patnáct procent ročních návštěvníků – přes milion lidí – se účastní naturismu na určených a neformálních plážích označených „FKK“.

Kromě rekreační turistiky se zdravotní cestování rozrostlo jako specializovaný sektor. Zubní kliniky v Záhřebu, Splitu a Rijece, které splňují vzdělávací standardy EU, se starají o klienty, kteří hledají krátkodobou léčbu.

Návštěvníkům se doporučuje, aby dbal na bezpečnostní a zdravotní aspekty. Záchranné složky jsou dostupné na čísle 112 a jednotlivci jsou ze zákona povinni nosit průkaz totožnosti. Míra kriminality zůstává v porovnání s regionálními standardy nízká a případy korupce nebo vydírání jsou neobvyklé. Milovníci outdoorových aktivit by se měli poradit s místními úřady o zbývajících minových polích ve venkovských oblastech – odkazu konfliktu z let 1991–95 – ale zpevněné cesty jsou považovány za bezpečné. Vítr bóra, zejména podél masivu Velebit, může dosáhnout rychlosti přesahující 200 km/h; úřady uzavírají silnice, když se podmínky stanou nebezpečnými. Turisté se odrazují od návštěv nelegálních striptýzových klubů, které jsou náchylné k předražení cen. I když je diskriminace LGBT osob možná, zejména ve venkovských oblastech, městská centra bývají tolerantnější. Voda z kohoutku je všeobecně považována za mimořádně čistou, i když návštěvníci mohou preferovat balené značky, jako je Jamnica nebo Jana. Cestovatelé, kteří se v letních měsících vydávají do kontinentálních lesů, by se měli chránit před klíšťaty a souvisejícími nemocemi nošením ochranného oblečení a používáním repelentů. Pro vstup není vyžadováno žádné očkování.

Chorvatská tapiserie krajin, historických vrstev a kulturní vitality nabízí jedinečné setkání s nesčetnými odkazy Evropy. Od pevnostmi obehnaných hradeb jadranských měst až po krasově tvarované interiéry, od tepla záhřebských ulic až po tiché hlubiny jeskyní, země představuje studii kontrastů. Její cesta – od raných vévodství přes středověká království, říši a federaci až po moderní republiku – rezonuje v každém kameni a potoce, ve festivalech a stolech, kolem kterých se schází rodina a přátelé. V této prožité komplexnosti spočívá trvalé kouzlo Chorvatska.