Mariánské Lázně

Mariánské Lázně se prezentují jako ukázka velkoleposti. Toto lázeňské město se čtrnácti tisíci obyvateli, které se nachází na západě České republiky, zhruba 16 mil jihovýchodně od Chebu a 64 kilometrů jihozápadně od Karlových Varů, se rozkládá ve třech odlišných geomorfologických oblastech. Na východě leží mírné kopce Tepelské vrchoviny, na jihozápadě tvoří většinu zastavěného prostředí ploché podhůří Horního Falckého lesa a na jeho severním cípu se Slavkovský les tyčí do chráněných lesů. Po staletí bažiny ustupovaly parkovým promenádám; dnes si tyto pečlivě udržované zahrady zachovávají pocit klidu, který se zdá být téměř záměrný.

Dlouho před formálním založením města se v údolí nacházely osady, jako například Úšovice, poprvé zmíněné v roce 1273. Prameny, které jsou v listině z roku 1341 uvedeny jako patřící nedalekému opatství Teplá, si vysloužily raný název Auschowitzer Quellen. Až koncem osmnáctého století však Josef Nehr, lékař opatství v letech 1779 až 1820, prosadil myšlenku, že uhličité a na železo bohaté vody mají skutečné léčivé vlastnosti. Do roku 1808 se místo jmenovalo Mariánské Lázně – „Mariiny lázně“, což odkazovalo na svatyni umístěnou poblíž jednoho minerálního zdroje – a o deset let později bylo formálně uznáno jako lázeňské místo. V roce 1868 obec obdržela městskou listinu, která znamenala její vývoj z klášterního přístavu v městský celek.

Mezi lety 1870 a 1914 vstoupily Mariánské Lázně do období, které se často nazývá jejich zlatým obdobím. Železniční spojení zavedené v roce 1872 propojilo město s Chebem, Prahou a širší rakousko-uherskou sítí a ročně přilákalo asi dvacet tisíc návštěvníků. Kolem hlavních pramenů rychle vyrůstaly neoklasicistní vily, elegantní kolonády a zdobené pavilony. Hotely jako Victoria a Esplanade hostily evropské panovníky a významné osobnosti, jejichž patronát podpořil další expanzi. Botanické zahrady, které navrhl Václav Skalník pod vedením opatů, proměnily bažinaté údolí v to, co mnoho pozorovatelů devatenáctého století oslavovalo jako jedno z nejkrásnějších zahradních měst v Evropě.

V srdci města se nachází více než sto minerálních pramenů – z nichž padesát tři je aktivně čerpáno – vyvěrajících při teplotách mezi 7 °C a 10 °C. Jejich vody, vytvořené interakcemi hlubokých zlomů, obsahují oxid uhličitý a proměnlivé minerální soli. Lékaři je předepisovali na močové, dýchací, pohybové, metabolické, onkologické a gynekologické poruchy; některé prameny se dokonce vyznačovaly výraznou léčivou pověstí pro svou sterilitu. Mezi hlavní prameny patří:

• Křížový pramen: Pavilon korunovaný patriarchálním křížem a obklopený sedmdesáti dvěma iónskými sloupy, přestavěný z betonu v letech 1911–12, aby nahradil starší dřevěnou konstrukci. Jeho silně mineralizovaná voda sloužila jako silné projímadlo, používané jak při pitných kúrách, tak i při koupelích.
• Rudolfův pramen: Pod dřevěným pavilonem se nachází pramen s vysokým obsahem vápníku a mírnou mineralizací, který je přiváděn do centrální kolonády a plněn do lahví pro terapeutické účely.
• Karolinin pramen (Karolinin pramen): Pojmenován po císařovně Karolíně Augustě a zdoben kolonádou z roku 1869 (přestavěnou v roce 1989). Jeho voda, bohatá na hořčík, léčila močové cesty.
• Ferdinandův pramen: Chemicky podobný Křížovému prameni, jeho šumivá voda se prodává pod značkou Excelsior.
• Lesní a Ambrožovy prameny: Každý z nich je proslulý jemnými rozdíly v obsahu železa a kyselin.

Ústředním bodem promenád je Zpívající fontána – hudební instalace, která v podivných hodinách hraje známé skladby, doprovázená večerní světelnou show, jež přitahuje jak dlouholeté obdivovatele, tak i nové publikum.

Na začátku dvacátého století se mariánské lázně stáčely do milionu lahví ročně. První export – balený v kameninových džbánech s emblémem tepelského opatství se třemi parohy – se vyráběl v nedalekých dílnách v Chebu a Loretě, než se výroba v roce 1823 přesunula do klášterního zařízení ve Skláři. Řemeslníci v jedné peci brousili, razili a vypalovali až dvanáct tisíc džbánů, přičemž každý z nich promývali a testovali na vodotěsnost. Po naplnění se zátky z vařeného korku pevně zatloukaly, utěsnily ovčí kůží nebo měchýřem a poté se balily do beden vystlaných slámou. V polovině století nahradilo plnění do lahví sklo kameninu, ačkoli obavy z padělání přetrvávaly až do přijetí charakteristických papírových etiket.

Význam Mariánských Lázní přitahoval širokou škálu návštěvníků, včetně evropských rabínů a jejich chasidských stoupenců, což vedlo k založení košer zařízení a modliteben. V roce 1879 se anglikánský kostel – navržený Williamem Burgesem a zadaný lady Annou Scottovou – stal architektonickou skvostou. Ačkoli je dnes pro bohoslužby nefunkční, přežil jako koncertní sál a jeho viktoriánské linie dodávají komorním recitálům akustické teplo. Město také hostí Západočeský symfonický orchestr, založený v roce 1821, nejstarší soubor v českých zemích, jehož programy mísí klasický repertoár s občasnými současnými zakázkami.

Three railway arteries intersect at Mariánské Lázně: the Prague–Cheb corridor, the Plzeň–Karlovy Vary link, and the Františkovy Lázně–Bohumín route. Express and passenger services, including the EC Pendolino, ensure direct links to Prague, Pilsen, Olomouc, and beyond. The local station underwent extensive refurbishment between 2008 and 2011, preserving its historic façade while upgrading platforms and passenger amenities.

Silniční doprava probíhá po hlavní dálnici I/21 a vedlejších tazích II/230 a II/215, přičemž po druhé jmenované v roce 2010 denně odjezdilo přes devět tisíc vozidel. Městská doprava se spoléhá na čtveřici trolejbusových linek – v roce 2004 posílených jednotkami Škoda 24Tr a v roce 2020 modely Škoda 30Tr s pomocnými bateriovými pohony – a stejný počet autobusových linek obsluhujících okolní vesnice. Bývalá tramvajová síť, která fungovala od roku 1902 do 50. let 20. století, ustoupila tomuto modernímu elektrickému vozovému parku; návrhy na trvalou přestavbu na autobusy se periodicky objevují, ale dosud neprosadily.

Letiště Mariánské Lázně ve Skláři, na jižním okraji města, kdysi spojovalo region letecky. Jeho rozkvět skončil na konci dvacátého století po medializovaném únosu letadla v 70. letech 20. století; nyní umožňuje rekreační a vyhlídkové lety nad lázeňskými parky a lesy.

Velká část území obce leží v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Potoky, jako je řeka Teplá – pramenící tři kilometry severovýchodně v nadmořské výšce 790 metrů – protékají regulovanými koryty pod centrem města, podél Kosového a Úšovického potoka. Pstruží a Drmoulský potok se sbíhají do větších vodních toků dále do okolí. Okraj obce je poset mokřadními přírodními rezervacemi – Kladské rašeliny, Smraďoch a Hamrnický, a Koňský pramen nabízí klikatou stezku rašelinnými loukami. Tyto chráněné oblasti udržují mikroklima čistšího vzduchu a mírné vlhkosti, což posiluje terapeutické prostředí.

Mariánské Lázně se nacházejí nad nížinami a v dosahu atlantských vzdušných mas, takže zde panují relativně chladná, vlhká léta a mírně chladné zimy. Dlouhodobá data z let 1901 až 1950 zaznamenávají průměrnou roční teplotu +6,4 °C, přičemž červenec se otepluje na +16 °C a leden klesá na -3,1 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 702 mm, což odráží nejvyšší národní prahové hodnoty, zatímco západní vítr převládá téměř polovinu roku. Celkový počet hodin slunečního svitu je přibližně 1 670, což je vyváženo alejemi lemovanými stromy, které filtrují světlo a regulují teplotní výkyvy.

První světová válka a její následky nijak zvlášť neubraly na proslulosti Mariánských Lázní; roční počet návštěvníků zůstal v meziválečných letech vysoký. Postupimská dohoda však po druhé světové válce urychlila vyhnání etnické německé většiny a vyprázdnila komunitu. Komunistický převrat v roce 1948 vedl k omezenému přístupu zahraničních návštěvníků, což dále narušilo dřívější kosmopolitní charakter města. Sametová revoluce v roce 1989 přinesla demokratickou správu věcí veřejných a rozhodný program obnovy. Kolonády byly stabilizovány, pavilony pečlivě rekonstruovány, parky znovu osázeny podle archivních plánů a historické hotely zrekonstruovány.

Mariánské Lázně dnes prosperují jako terapeutické centrum i jako rekreační destinace. Blízkost dalších lázeňských měst – Karlových Varů a Františkových Lázní – vytváří regionální klastr, který láká cestovatele zaměřené na zdraví. Sportovní zařízení, včetně stoleté golfové hřiště, které v roce 1905 slavnostně otevřel král Edward VII., doplňují turistické a cyklistické stezky Slavkovským lesem. Lázeňské oplatky, které vyrábí místní závod Opavia, zůstávají vyhledávaným kulinářským suvenýrem.

V roce 1913 byla spuštěna na vodu parník Mariánské Lázně společnosti Lloyd Austriaco, jehož interiéry zdobí výjevy z městských promenád a jarních pavilonů. Ačkoli samotná loď již dávno podlehla námořní historii, její křest svědčí o době, kdy jméno a místo byly synonymem pro kultivovanost a klid.

Mariánské Lázně jsou dnes důkazem záměrného formování – terénu, architektury a pověsti. Jejich ulice připomínají dobu pečlivě plánovaného volného času, přesto lesy a potoky odolávají umělosti. V každém kamenném pavilonu, v každé listnaté aleji a měřené vyhlídce si město uchovává odkaz jemné přísnosti: místo, kde se lidský impuls k uzdravení setkal s nenápadnou účinností přírody a kde bylo toto setkání zaznamenáno v mramorových sloupech, ve skleněných lahvích a především v paměti těch, kteří se zastavili, aby se napili jejich vody.