Karlovy Vary

Karlovy Vary jsou důkazem souhry geologie, císařských ambicí a architektonických ambicí. Toto české lázeňské město, založené ve čtrnáctém století Karlem IV., ležící na soutoku řek Ohře a Teplá, přitahovalo postupné vlny návštěvníků, kteří vyhledávali jak jeho minerální vody, tak i kultivované pohodlí, které kolem nich vznikalo. V průběhu staletí daly skromné ​​termální prameny vzniknout městské scéně s kolonádami a pavilony, barokními kostely a novorenesančními lázněmi, to vše na pozadí zalesněných kopců a mírně zvlněné kotliny. Dnes město s přibližně 49 000 obyvateli a patnácti městskými částmi uchovává městskou památkovou rezervaci, jejíž rozloha a soudržnost si od roku 2018 vysloužily zařazení do sériové památky UNESCO „Velká lázeňská města Evropy“.

Moderní obec se skládá z patnácti odlišných čtvrtí. V jejím jádru leží samotné Karlovy Vary (11 539 obyvatel), lemované městskými částmi jako Rybáře (9 204) a Stará Role (7 614). Drahovice (6 796), Dvory (1 884) a Doubí (2 049) sledují expanzi města podél údolí Teplé, zatímco menší sídla – Čankov (110), Cihelny (16) nebo Rosnice (185) – připomínají dřívější venkovské osady, které jsou nyní začleněny do městské zástavby. V aglomeraci definované pro evropské investiční účely denně dojíždí nebo migruje téměř 138 000 lidí, což posiluje roli Karlových Varů jako regionálního centra.

Město se nachází přibližně 106 km západně od Prahy a rozkládá se na dvou územích. Na severu leží plochá Sokolovská kotlina; na jihu se zalesněné svahy Slavkovského lesa tyčí k Vítkovu vrchu (642 m). Soutok Ohře s Teplou – a dále po proudu s Rolavou – vytváří síť vodních toků a rybníků. Přírodní nádrž Rolava v srdci města umožňuje letní plavbu lodí a tvoří zelený kontrast k nedalekým kamenným promenádám. Klimaticky spadají Karlovy Vary do vlhké kontinentální třídy s průměrnou roční teplotou 7,4 °C. Vrchol letních teplot je kolem 17,2 °C v červenci; zimy klesají v lednu v průměru na -1,8 °C, ačkoli rekordní minima -25,1 °C (prosinec 1969) a maxima 35,8 °C (červenec 1983, srpen 2012) svědčí o širších extrémech. Průměrné roční srážky jsou 568 mm, nejvyšší v červnu.

Pod ulicemi Egerského zálivu se nachází zlomová linie, která odvádí dešťovou vodu stovky kilometrů čtverečních do podzemní zvodnělé vrstvy. Tam horninový tlak a rozpad způsobují, že se přes osmdesát pramenů ohřívá na horko – některé mají teplotu blízko 74 °C, jiné blíže 40 °C – a dohromady pumpují asi 2 000 litrů za minutu. Minerální profil je u všech pramenů konzistentní a jejich historická pověst terapeutické účinnosti sahá až do doby bronzové. Archeologické vykopávky v Drahovicích odhalily opevnění z pozdní doby bronzové, zatímco slovanské osídlení se v Tašovicích a Sedlci objevuje již ve třináctém století. První obyvatelé se nepochybně o léčivých vlastnostech pramenů dozvěděli dlouho před příchodem Karla IV.

Podle dvorských kronik narazil císař Karel IV. kolem roku 1349 při lovu hustým lesem na horký pramen, který mu ulevil od zraněné nohy. Dne 14. srpna 1370 udělil vznikající osadě, tehdy v němčině známé jako „teplé lázně u Lokte“, městská privilegia. Latinský název nakonec ustoupil názvu Karlovy Vary – „Karlovy lázně“ – zatímco německy mluvící obyvatelé dabovali toto místo Warmbad nebo Karlsbad. Právní status města a císařská záštita přitahovaly osadníky a řemeslníky; na začátku patnáctého století se kolem dřevěných lázní a raných tržních ulic shlukla malá, ale rostoucí komunita.

Během šestnáctého a sedmnáctého století zůstávaly Karlovy Vary skromné, přesto se jejich sláva šířila i mezi českou šlechtou. V osmnáctém století se objevily první významné architektonické prvky: barokní kostely, kamenné arkády a dřevěné pavilony. V roce 1819 byly po diplomatických konferencích vydány Karlovarské dekrety – rakousko-německá dohoda o cenzuře tisku – které zdůraznily kontinentální význam města. Lékaři jako David Becher a Josef von Löschner publikovali pojednání propagující systematickou hydroterapii a s železničním spojením s Prahou a Chebem v roce 1870 prudce vzrostl počet návštěvníků. Z pouhých 134 rodin v roce 1756 se roční počet příjezdů do konce století zvýšil na více než 26 000 a vrcholil v roce 1911 na 70 956.

První světová válka náhle ukončila rozkvět lázeňství. Poválečné přidělení Čech Československu znepřátelilo převážně německy mluvící obyvatelstvo Karlových Varů. V březnu 1919 se demonstrace za národní příslušnost zvrhla v smrt, když česká vojska střílela na protestující. Do roku 1930 tvořili německý etnický původ přibližně 87 procent obyvatel. Mnichovská dohoda z roku 1938 zařadila město pod nacistickou správu a věznice gestapa v něm fungovala až do roku 1945. Poválečné vyhoštění podle Benešových dekretů vyprázdnilo město od většiny jeho historického obyvatelstva a nahradili ho čeští osadníci. Během komunistického období cestovní ruch přetrvával na nízké úrovni; lázeňský provoz se obnovil až po sametové revoluci v roce 1989.

Od 90. let 20. století ruští investoři financují obnovu lázeňských kolonád a lázní, čímž se Rusko stalo největší nečeskou návštěvnickou skupinou spolu s rostoucím počtem Vietnamců, Němců a Ukrajinců. Do roku 2017 tvořili zahraniční rezidenti zhruba 7 procent obyvatel regionu – druhý nejvyšší podíl v zemi po Praze. Karlovarská ekonomika se zaměřuje na služby: lázně, hotely, maloobchod a lehký průmysl. Závod Mattoni 1873 stáčí místní minerální vodu; likér Becherovka se zde pálí od roku 1807; Karlovarské oplatky (oplatky) pocházejí z roku 1867; a kandované „karlovarské švestky“ zůstávají sezónní specialitou. V přilehlých dílnách sklárna Moser, založená v roce 1857, vyrábí olovnatý křišťál, který vyhledávají sběratelé po celém světě.

Lázeňský komplex se rozkládá podél břehů řeky Teplé, která je chráněna jako městská památková rezervace a památka UNESCO. Největší kolonáda, Mlýnská kolonáda, postavená v letech 1871–1881 v pseudorenesančním stylu, ukrývá pět hlavních pramenů. Nedaleko se nachází Vřídelní kolonáda (1975), jejíž funkcionalistická schránka obklopuje Vřídlo, gejzír tryskající vodu až do výšky 12 m. Na jihu se nacházejí Císařské lázně, postavené v letech 1893–1895 ve francouzském novorenesanci, které slouží jako národní kulturní památka. Okruh hydraulických pavilonů a promenád doplňují okolní parkové kolonády – Sadová a Tržní od Fellnera a Helmera – a secesní Zámecká kolonáda od Friedricha Ohmanna.

Mezi sakrální architekturou města korunuje hřeben nad Vřídlem barokní kostel sv. Máří Magdalény (1732–1736) od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Byzantský pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla (1893–1897) zůstává největším svého druhu na západ od bývalých sovětských států. Goticko-empírový kostel sv. Ondřeje (kolem roku 1500, přestavěný roku 1840) ukrývá Mozartův park, neoklasicistní hřbitov přeměněný na zahradu. Nedaleko se nachází poutní kostel sv. Anny (1738–1749) na vrcholu kopce, který nese Dientzenhoferovu ruku, zatímco pseudogotický kostel sv. Petra a Pavla (přestavěný roku 1893) nyní patří husitské církvi. Metodistický kostel sv. Lukáše (1876–1877), financovaný anglickými hosty, v poslední době ukrývá sbírku voskových figurín. V lesních ruinách jižně od města evokuje dřívější dobu románský kostel svatého Leonarda z Noblacu (první zmínka z roku 1246).

Ve městě provozuje autobusovou dopravu Dopravní podnik Karlovy Vary, zatímco dvě lanovky – Imperial, nejstarší tunelová trať v Evropě, a Diana, kdysi nejdelší v Rakousku-Uhersku – stoupají po zalesněných svazích. Kromě místních tras spojuje Prahu dálnice D6; České dráhy a Deutsche Bahn obsluhují trať Karlovy Vary–Johanngeorgenstadt; a meziměstské autobusy jezdí do Chebu, Karlštejna a dále. Letiště Karlovy Vary, 4,5 km jihovýchodně v Olšových Vratech, nabízí mezinárodní spojení.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech přitahuje od roku 1946 filmaře a kritiky ze čtyř kontinentů a řadí se mezi nejdéle pořádané filmové akce v Evropě. Celosvětově uznávané produkce, od Poslední prázdniny (2006) po Casino Royale (2006), si obsadily městský Grandhotel Pupp jako zákulisní záběr, zatímco fasáda Palace Bristol inspirovala Wese Andersona k filmu Grand Budapešť Hotel.

Místní se točí kolem HC Karlovy Vary v české extralize a VK Karlovarsko v nejvyšší volejbalové soutěži. Ve třetí fotbalové lize reprezentuje FC Slavia Karlovy Vary kořeny města v nejstarším sportu v zemi. Zázemí je rozmístěno podél břehů řek a lesních okrajů, kde sportovci trénují uprostřed směsice historických promenád a moderních arén.

Příběh Karlových Varů je příběhem vody a kamene, císařského ediktu a venkovského sídla, velkolepých hotelů a jednoduchých dřevěných pavilonů. Samotný název města připomíná císaře, který mu poprvé daroval život; jeho prameny stále vyvěrají ze starověkých zlomů stejně jako před sedmi staletími. Prostřednictvím válek, přesunů obyvatelstva a politických otřesů si město zachovalo jedinečnou identitu – takovou, v níž termální voda a lidské touhy formovaly kulturní krajinu stejně jemnou jako kadence Teplé tekoucí pod kolonádovými oblouky. Dnes, když si návštěvníci usrkávají z porcelánových šálků na železných stojanech, procházejí se pod barokními klenbami nebo stoupají po zalesněných lanových drahách, účastní se živého archivu: archivu vody, architektury a v konečném důsledku životů formovaných neustálým stoupáním páry ze skrytých hlubin Čech.