Františkovy Lázně

Františkovy Lázně se nacházejí v klidném koutě západních Čech, pět kilometrů severně od Chebu, v nejzápadnější části Chebské pánve. Jejich mírné kopce se u obce Na Skále tyčí do nadmořské výšky pouhých 483 metrů, přesto ukrývají bohatou síť minerálních pramenů, jejichž pověst sahá staletí do minulosti. Obcí se vine přítok Ohře, Slatinný potok, který se vine kolem souboru osmi osad – samotných Františkových Lázní (2 986 obyvatel), Alejí Zátiší (59), Dlouhých Mostů (44), Dolních Lomanů (235), Horních Lomanů (890), Krapic (47), Slatiny (416) a Žírovic (355) – než se ztrácí v nížinách. Krajinu dotváří řada rybníků, z nichž největší se jmenuje Amerika, jejíž západní ostrov je chráněným útočištěm pro migrující vodní ptáky a východní břehy jsou věnovány letní rekreaci.

Vody v tomto regionu jsou vážené přinejmenším od konce čtrnáctého století, kdy Georgius Agricola (1494–1555) zaznamenal slané prameny využívané obyvateli Chebu. V těchto raných létech místní tradice umožňovala občanům přístup ke studnám podle starodávného zvyku; voda se nabírala do hliněných nádob a rozvážela po celé říši. Do roku 1700 údajně tržby z těchto pramenů překonaly celkovou produkci všech tehdejších lázní. Kolem roku 1705 byl vedle pramene, později známého jako Franzensquelle, založen hostinec, což znamenalo první skromné ​​kroky k formálnímu letovisku.

Formální založení proběhlo 27. dubna 1793, kdy lékař Bernhard Adler (1753–1810) z Egeru (dnešní Cheb) získal císařské povolení k založení císařského Franzensdorfu – brzy známého jako Franzensbad – na počest císaře Františka II. Adler dohlížel na odvodnění bažinatých vřesovišť, výstavbu lávek a výstavbu pavilonu a vodní nádrže ve Franzensquelle, kolem kterých uspořádal dvacet čtyři pramenů v ortogonální mřížce. Jeho vize se setkala s prudkým odporem v tzv. Egerer Weibersturm, kdy místní ženy, jejichž živobytí záviselo na prodeji pramenité vody, zdemolovaly jeho raná zařízení. Zásah chebské městské rady nepokoje utišil a do poloviny století se Františkovy Lázně staly samostatnou obcí (1852) s rozsáhlou sítí promenád, pavilonů a ubytování pro návštěvníky, kteří hledali léčivé vlastnosti jejich vod.

V prvních desetiletích se lázeňské centrum těšilo patronátu některých z nejvýznamnějších osobností té doby. Johann Wolfgang von Goethe jej opakovaně navštěvoval; jeho dojmy se později objevily v pamětech Johannese Urzidila z roku 1932 s názvem Goethe in Böhmen. Ludwig van Beethoven sem přijížděl s rodinou Brentano a Johann Strauss mladší se procházel zahradami za zvuků vlastních valčíků. Literární poutě Boženy Němcové a Marie von Ebner-Eschenbach – jejíž novela z roku 1858 načrtla společenský život lázeňského centra – dále vylepšily jeho pověst. Císařskou patronaci poskytli arcivévoda Karel I. a císař František Josef I., který v roce 1865 povýšil Františkovy Lázně na město.

Po celé devatenácté století se do Františkových Lázní hrnuli ruští velmožové a evropští aristokraté, přitahovaní průkopnickými procedurami, jako byly rašelinové koupele, které patřily k prvním svého druhu na kontinentu. Veřejné lázně postavené v roce 1827 nabízely společné zázemí, zatímco podél hlavních tříd vyrůstaly soukromé vily a hotely. Na přelomu století se roční návštěvnost zvýšila na téměř 20 000 pacientů a 80 000 turistů, kteří přijížděli kočárem a později vlakem po trati Cheb–Hof. Ortogonální plán lázní, prokládaný stinnými uličkami a neoklasicistními pavilony, svědčil o osvícenských ideálech řádu a blahobytu.

Rozpad Rakousko-Uherska v roce 1918 zahájil období nejistoty. Jako součást Československa se město potýkalo s úbytkem tradiční klientely; Velká hospodářská krize v roce 1929 zasadila lázeňské ekonomice další ránu. Po druhé světové válce bylo německy mluvící obyvatelstvo vyhnáno na základě Benešových dekretů a letovisko – oficiálně přejmenované na Františkovy Lázně – bylo za komunistického režimu znárodněno. Vznikla státní lázeňská společnost, která sdružovala osm lázeňských domů a hotelů s přibližně 1 500 lůžky a provozovala dvacet čtyři pramenů, z nichž dvanáct je v provozu dodnes.

Sametová revoluce v roce 1989 podnítila novou transformaci. Lázeňský majetek byl převeden na akciovou společnost, jejímž cílem bylo oživit mezinárodní zájem. Restaurování fasád z císařské éry, renovace historických pavilonů pramenů a modernizace léčebných zařízení pokračují do současnosti. V roce 1992 bylo centrum města chráněno jako městská památková rezervace. V roce 2021 UNESCO zapsalo Františkovy Lázně spolu s Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi do seznamu Velkých lázeňských měst Evropy, a to jako uznání za jejich přírodní prameny a vrcholně barokní až secesní architekturu, která ilustruje kult zdraví a volného času na kontinentu od osmnáctého do dvacátého století.

Terapeutický režim je dnes zakořeněn v místní geologii. Srážky vsakují do sedimentárních vrstev Chebské pánve, rozpouštějí oxid uhličitý a minerální soli, než se objeví ve dvaceti třech aktivních pramenech. Ačkoli se chemické složení liší, všechny vody mají vysoký obsah rozpuštěné kyseliny uhličité. Hydrostatické koupele využívají těchto vlastností ke zlepšení kardiovaskulární funkce, mírnému snížení krevního tlaku a usnadnění krevního oběhu, přičemž zmírňují chronický zánět a poskytují úlevu od revmatických onemocnění. Místní bahenní procedury kombinují tepelné, chemické a mechanické podněty: zahřátá směs bahna a minerální vody, aplikovaná na svalstvo, zvyšuje pohyblivost a zmírňuje bolest postupným přenosem tepla a vstřebáváním minerálů.

Kromě lázeňského režimu láká k objevování i architektonické dědictví Františkových Lázní. Neorenesanční Společenský dům (1877) je ústředním bodem lázeňského centra a v jeho sloupových průčelích a klenutých interiérech se konají kongresy, slavnostní plesy a nachází se zde kasino. Krátká procházka na západ odhalí kostel Povýšení svatého Kříže (1815–1820), ryzí příklad empírové sakrální architektury, která se vyznačuje strohým portikem a vytříbenou výzdobou. Nedaleko se nachází kostel sv. Olgy (1887), který svými cibulovitými kopulemi a zlaceným ikonostasem evokuje ruské baroko, jež je svědectvím o návštěvnících z carských domén, kteří zde kdysi hledali odpočinek. Evangelický kostel sv. Petra a Pavla (1875–1880) kombinuje novorománský styl s věží s kubistickými vlivy, která byla přistavěna ve 20. letech 20. století, zatímco v Horních Lomanech barokní kostel sv. Jakuba Velikého (1739–1741) připomíná život na venkovské farnosti před lázněmi.

Kulturní program zahrnuje i představení a výstavy. Divadlo Boženy Němcové, slavnostně otevřené v roce 1868 a přestavěné v letech 1927–1928 v neoklasicistní podobě s interiéry ve stylu art deco, pořádá koncerty a místní dramata pod freskami. Městské muzeum zachycuje vývoj města od bažinatých pramenů až po destinaci ve stylu Belle Époque, zatímco soukromé Muzeum motocyklů a automobilů nabízí fascinaci mechanickými řemesly a designem. Pro lehčí rekreaci nabízí aquapark Aquaforum moderní bazény, skluzavky a wellness centra, které propojují minulost a současnost prostřednictvím vodní zábavy.

Moderní přístup do Františkových Lázní je snadný. Silnice I/21 spojuje Cheb a dálnici D6 s německými hranicemi u Vojtanova, zatímco silnice I/64 se odbočuje směrem na Aš a silnice I/6 – navazující na D6 – směřuje na jih směrem na Pomezí nad Ohří. Po trati Cheb–Hof jezdí pravidelné vlaky, které do centra města dopravují jak lázeňské hosty, tak i výletníky.

Přestože Františkovy Lázně mají sotva 5 600 obyvatel, dodnes zůstávají svědectvím o prolínání krajiny a architektury, vědy a společenského života. V upravených promenádách a sloupových kolonádách je patrná osvícenská víra v léčivé síly přírody. V objetí minerálních vod každá nová generace znovuobjevuje stejnou klidnou intenzitu, která před pěti stoletími poprvé upoutala zvědavost Georgia Agricoly. Zde, uprostřed klidných rybníků a pavilonů z osmnáctého století, se rytmy minulosti a současnosti sbíhají v trpělivém rozvíjení blahobytu.