Rijád

Rijád je určujícím srdcem Saúdské Arábie, a to jak ve své současné roli, tak i ve své mnohovrstevnaté minulosti. Od skromné ​​oázové osady na náhorní plošině Najd až po metropoli, která se řadí mezi nejrychleji rostoucí města světa, jeho příběh prolíná geografii, historii, správu věcí veřejných a napětí mezi hluboce zakořeněnou tradicí a naléhavou modernitou.

Rijád se nachází v nadmořské výšce zhruba 600 metrů na východním okraji pouště an-Nafud a zaujímá suchý terén protkaný klikatým průlivem Vádí Hanífa. Jeho nadmořská výška poněkud zmírňuje horko, ale letní teploty stále běžně přesahují 43 °C. Srážek je celkově málo; mírný podíl spadá do jarních měsíců března a dubna, zatímco letní bouře jsou výjimečné a často nesou písek, který snižuje viditelnost pod deset metrů. Dramatická připomínka přišla 1. a 2. dubna 2015, kdy rozsáhlá písečná bouře odložila lety a zavřela školy po celém městě. Zimy naopak zůstávají mírné a krátké.

Navzdory těmto drsným podmínkám přitahuje Rijád každoročně přibližně pět milionů návštěvníků, což ho řadí na čtyřicáté deváté místo mezi nejnavštěvovanějšími městy světa a na šesté místo na Blízkém východě. Jeho centrální poloha na Arabském poloostrově, na křižovatce hlavních dálnic, posiluje jeho roli jak jako politického hlavního města, tak i jako regionálního centra obchodu a kultury.

Název „Rijád“ se poprvé objevuje v arabských kronikách v roce 1590 a vztahuje se k roztroušeným shlukům zahrad a mokřadů, které lemovaly vádí. Teprve v roce 1745 se oblast za Dahhama ibn Dawwase ze sousední Manfuhy sloučila v opevněné město. Osadu obehnal zdmi z hliněných cihel a postavil palác, který dal místu jeho jméno – „zahrady“ – podle zelených oáz uvnitř těchto hradeb.

V roce 1744 se Rijád dostal pod kontrolu díky spojenectví mezi Muhammadem ibn 'Abd al-Wahhabem a Muhammadem bin Saúdem, vládcem nedaleké Diriyah. Jejich doména, později nazývaná První saúdský stát, trvala až do roku 1818, než ji osmanské síly rozpustily. Druhý saúdský stát povstal pod vedením Turkího ibn Abdalláha, který si v roce 1825 z Rijádu udělal své hlavní město, jen aby jeho autoritu podkopal emirát Rašídů spojenec s Istanbulem.

Na přelomu dvacátého století Abdulaziz ibn Saud – na Západě známý jednoduše jako Ibn Saud – v roce 1902 znovu získal Rijád dobytím pevnosti Masmak od její posádky Rašídí. Tento čin se stal symbolem jeho ambicí a hrdinství. Během následujících dvou desetiletí znovu sjednotil různorodé oblasti Najd a Hidžáz a v září 1932 vyhlásil Saúdské království s Rijádem jako jeho hlavním městem. Správa zůstala soustředěna ve starém městě až do roku 1938, kdy Ibn Saud přemístil svůj dvůr do nově postaveného paláce Murabba na severním okraji města.

Odstranění městských hradeb v 50. letech 20. století signalizovalo konec obezděné oázy a začátek rozlehlé městské éry. Tam, kde kdysi stačil kilometr čtvereční, se Rijád rozrůstal a pohltil sousední vesnice, jako jsou Diriyah, Manfuha a Wadi Laban. V 60. letech 20. století se počet obyvatel zvýšil na 150 000; do roku 2022 překročil sedm milionů, což z Rijádu činí nejlidnatější město království a třetí největší na Blízkém východě. Státní příslušníci tvoří zhruba 64 procent obyvatel, zbytek tvoří cizinci – zejména Indové (13,7 procenta) a Pákistánci (12,4 procenta).

Rijád, sídlo monarchie a vlády, hostí Nejvyšší soudní radu, Poradní shromáždění (Šúra), Radu ministrů a Královský dvůr. V Diplomatické čtvrti na západ od města se nachází více než 114 zahraničních ambasád. Na místní úrovni spravuje 15 městských obvodů Magistrát Rijádu pod vedením starosty – od července 2020 Faisala bin Abdulazize bin Mohammeda bin Ayyafa Al-Muqrina – zatímco Královská komise pro město Rijád, v jejímž čele stojí guvernér Faisal bin Bandar Al Saud, formuje dlouhodobé plánování.

Rijád si s ohledem do budoucna zajistil právo hostit Expo 2030 a stal se tak teprve druhou arabskou metropolí, která uspořádala světovou výstavu po Expu 2020 v Dubaji.

Rijád se vyvinul ve finanční centrum království. Velké banky – Saudi National Bank, Al-Rajhi, Samba Financial Group – a korporátní giganti jako SABIC, Almarai a STC mají sídla podél silnice krále Fahda (dálnice 65). Finanční čtvrť krále Abdalláha, která se tyčí kolem této tepny, patří k největším obchodním oblastem na světě. Dvě charakteristické věže – Faisaliyah Centre a Kingdom Centre – ukotvují panorama města podél silnice Olaya, hlavní obchodní osy.

Růst populace, poháněný rostoucí porodností, migrací a rozšiřujícími se pracovními příležitostmi, překonal prakticky všechna ostatní města na světě. Městská a Královská komise nyní dohlížejí na složitou mozaiku nových čtvrtí, obchodních zón a infrastrukturních projektů, které jsou navrženy tak, aby se přizpůsobily rostoucímu počtu obyvatel.

Z původních městských hradeb se dochovalo jen málo pozůstatků, s výjimkou pevnosti Masmak – kompaktní, čtvercové pevnosti z nepálených cihel, která nyní slouží jako muzeum poblíž náměstí s hodinovou věží (hovorově „náměstí Čop Čop“). Jinde v rámci starých hranic stojí fragmenty hradeb a brány spolu s roztroušenými tradičními domy z nepálených cihel, mnohé v různém stupni rozkladu.

Palác Murabba, postavený v letech 1936 až 1938, zahájil moderní fázi Rijádu. Dnes je součástí Historického centra krále Abdulazize, jehož součástí je i Národní muzeum Saúdské Arábie. Tato instituce, založená v roce 1999, shromáždila artefakty z celého království: meteorit známý jako „Velbloudí hrb“, vylovený v roce 1966 z místa dopadu meteoritu Wabar, nyní vítá návštěvníky v hlavní hale.

Za samotným městem se nacházejí další pozůstatky dědictví Najdi. Čtvrť Turaif v Diriyah, zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO v červenci 2010, zachovává paláce a budovy z hliněných cihel z doby prvního saúdského státu. V jejím okolí se nachází palác Salwa, palác Saad bin Saud, penzion, lázně Turaif a mešita imáma Muhammada bin Sauda.

V současné době dominují tři mrakodrapy:

• Kingdom Centre (300 m, 99 pater), slavnostně otevřené v roce 2002. Navržené Ellerbe Becketem a Omraniou, se vyznačuje výrazným obráceným obloukem poblíž vrcholu, propojeným lávkou s panoramatickým výhledem. Ve východním křídle se nachází třípatrové nákupní centrum, včetně patra pouze pro ženy. Stavba získala cenu Emporis Skyscraper Award za design a funkčnost.
• Burdž Rafal (307,9 m), dokončený v roce 2014 skupinou P & T. Věž s víceúčelovým využitím nabízí 474 rezidencí a hotel s 349 pokoji – původně Kempinski, nyní působící pod značkou JW Marriott.
• Nákupní centrum Al Faisaliyah (44 pater), první mrakodrap v Rijádu. Navržený společností Foster and Partners, je korunován zlatou koulí inspirovanou kuličkovým perem, ve které se nachází restaurace a venkovní vyhlídková plošina. V jeho základně se nachází luxusní obchodní centrum a hotelová křídla.

Mezi další architektonické památky patří rijádská televizní věž (170 m, postavená v letech 1978–81) na pozemku Ministerstva informací. Sloužila jako rodiště saúdskoarabských televizních dramat, od filmu 1000 nocí a nocí z roku 1983 až po satirický seriál Tash Ma Tash (1986), který vyvolal první vlny liberalizace médií.

Po desetiletích, kdy byly tradiční stavby běžně bourány, saúdské úřady nyní kladou důraz na ochranu kulturního dědictví. Saúdská komise pro cestovní ruch a národní dědictví stojí v čele úsilí o obnovu v Rijádu i jinde a snaží se zachránit budovy z nepálených cihel a revitalizovat historická jádra.

Archeologické iniciativy v hlavním městě sahají až k jeskyni Ain Heet, která leží poblíž vesnice Heet západně od silnice Al Kharj. Její hluboké podzemní jezero, odhadované na 150 metrů, patří k nejdostupnějším speleologickým lokalitám v regionu. Blíže dohlíží obec na údržbu pěti bývalých městských bran – Thumaira, Al-Suwailen, Dukhna, Al-Madhbah a Shumaisi – a čtyř honosných rezidencí: paláce Musmak, paláce Murabba, paláce Atiqah (patřícího princi Muhammadovi bin Abdul Rahmanovi) a paláce Al Shamsiah (patřícího Saudovi Al Kabeerovi).

Růst Rijádu se odráží v ambiciózních dopravních projektech. Mezinárodní letiště krále Chálida, které se nachází 35 kilometrů severně, v roce 2013 odbavilo přes 20 milionů cestujících. Plány nyní počítají se šesti paralelními ranvejemi a několika terminály, které by do roku 2030 mohly ročně odbavit 120 milionů cestujících a do roku 2050 až 185 milionů.

Ve městě spustila veřejná doprava krále Abdulazize jak autobusovou, tak železniční síť. Rijádský autobusový systém zahrnuje 87 linek, 842 vozidel a přibližně 3 000 zastávek o celkové délce 1 905 kilometrů; v roce 2024 přepravil přibližně 50 milionů cestujících. Rijádské metro – nejdelší síť bez řidiče na světě – si dále klade za cíl zmírnit dopravní zácpy. Saudi Arabia Railways provozuje osobní a nákladní tratě na východ do Dammámu s plánovanými budoucími spojeními do Džiddy, Mekky, Burajdy, Ha'ilu a severních provincií.

Síť dálnic spojuje hlavní město s širším královstvím. Jádro Rijádu obepíná vnitřní okruh, vnější pás spojuje jeho předměstí. Silnice krále Fahda (silnice 65) a Mekkská silnice (silnice 40) protínají centrum města a křižují se poblíž náměstí Káhiry, které se spíše než tradiční náměstí skládá z křižovatky ve tvaru čtyřlístku. Tyto tepny vedou dopravu přes obchodní čtvrti, jako jsou Olaya a Sulaymaniyah – kde věže Faisaliyah a Kingdom Towers tvoří kotvy obchodních center – a směrem k Diplomatické čtvrti dále na západ.

Rijád zůstává zásadně orientován na automobily. Uliční adresy ustupují památkám a poštovním přihrádkám. Pro nově příchozí je nezbytná GPS nebo aktuální digitální mapy. Obyvatelé musí mít vždy u sebe platný průkaz totožnosti – cestovní pas, občanský průkaz nebo iqama – aby se mohli pohybovat na kontrolních stanovištích a zajistit si služby; běžně se vyžadují údaje o sponzorovi.

Společenský život cizinců se často točí kolem soukromých prostor a organizovaných setkání. Konzervativní struktura města omezuje určité formy veřejné zábavy; alkohol je zakázán a v mnoha veřejných prostorách přetrvává genderová segregace. Přesto za vlády korunního prince Muhammada bin Salmána omezené reformy usnadnily svobodným mužům přístup do nákupních center a znovu otevřely vybraná volnočasová místa.

Bezpečnostní opatření jsou přísná od série útoků na občany Západu v letech 2002 až 2004, včetně střeleb, bombových útoků a únosů. Po bombových útocích v komplexu 12. května 2003 saúdské síly zpřísnily kontrolu; od té doby k žádným podobným incidentům nedošlo. Míra kriminality je v celosvětovém měřítku nízká, ale bezpečnost silničního provozu představuje největší riziko. Místní dopravní předpisy často ignorují rychlostní limity, dodržování jízdních pruhů a dopravní signály. Cizincům se doporučuje, aby řídili defenzivně, hojně troubili a vyhýbali se gestům, která by mohla být špatně interpretována.

Vývoj Rijádu z opevněné oázy na globální megaměsto odráží širší transformaci království. Jeho panorama nyní kombinuje starobylé pevnosti a nádvoří s tyčícími se skleněnými věžemi. Napětí mezi konzervativními tradicemi a naléhavou modernizací je stále hmatatelné a další kapitoly prověří, jak efektivně město slaďuje ochranu kulturního dědictví s rostoucími požadavky na otevřenost a obyvatelnost. Pořádání Expa 2030 představí Rijád světu a vyzve ho, aby vyvážil své strohé dědictví s kosmopolitními aspiracemi, které dnes zastává.