Zkoumání tajemství starověké Alexandrie
Historické destinaceOd vzniku Alexandra Velikého až po jeho moderní podobu zůstalo město majákem poznání, rozmanitosti a krásy. Jeho nestárnoucí přitažlivost pramení z…
Bahrajn, dříve známý jako Bahrajnské království, zabírá skromnou rozlohu Perského zálivu, ale jeho historie a charakter svědčí o jeho malé rozloze. Tento centrální ostrov, souostroví přírodní a rekultivované půdy, tvoří více než čtyři pětiny jeho území. Přestože Bahrajn pokrývá sotva 780 kilometrů čtverečních, byl svědkem starověkých civilizací, koloniálních sporů a moderní transformace. Jeho břehy kdysi dávaly perly slávy; dnes se jeho panorama hemží finančními institucemi a památkami současných ambicí. Pod pomalým rytmem každodenního života přetrvávají proudy sociálního napětí a environmentální výzvy.
Bahrajn, ležící mezi pobřežím Saúdské Arábie na západě a menším územím Kataru na jihu, zahrnuje souostroví asi padesáti přírodních ostrovů a více než třiceti umělých ostrůvků. Díky rekultivačním snahám, zejména od počátku 21. století, se rozloha země zvětšila z 665 na zhruba 780 kilometrů čtverečních. Tento proces také rozšířil počet samostatných ostrovů z tradičně uváděných třiceti tří na více než osmdesát do roku 2008.
Hlavní ostrov, známý jednoduše jako Bahrajn, tvoří srdce městského, obchodního a politického života. Nízká pouštní pláň se nenápadně zvedá k centrálnímu srázu, korunovanému Džabal ad-Dukhan – „Horou kouře“ – ve výšce 134 metrů nad mořem. Jinde na jihovýchodě tvoří Havarské ostrovy, ostrovy Muharrak a Sitra a četné menší ostrovy pobřeží táhnoucí se 161 kilometrů. Hloubka moře kolem souostroví je malá, což urychluje oteplování během dlouhých, vlhkých letních měsíců. Deště jsou stále vzácné, obvykle se omezují na nepravidelné zimní přeháňky, které ročně nepřinesou více než 70,8 milimetrů srážek. Trvalá hrozba dezertifikace, zesilovaná písečnými bouřemi poháněnými severozápadními větry „šamal“ z Iráku a Saúdské Arábie, podtrhuje nejistotu bahrajnského přírodního prostředí.
Archeologické důkazy lokalizují starověkou civilizaci Dilmunů v severních končinách Bahrajnu. Vykopávky Geoffreyho Bibbyho v polovině dvacátého století odhalily kulturu, která prosperovala díky obchodním cestám spojujícím Mezopotámii a údolí Indu; její bohatství částečně spočívalo na vodách bohatých na perly. V sedmém století n. l. dosáhl islám těchto břehů a Bahrajn patří mezi nejstarší oblasti, které za Mohamedova života přijaly novou víru.
O staletí později přilákala strategická přitažlivost souostroví iberské flotily. Portugalská kontrola, zahájená v roce 1521, byla v roce 1602 nahrazena Abbásem Velikým ze Safíjovského Íránu. Kmenové koalice vedené kmenem Bani Utbah znovu dobyly ostrovy v roce 1783 a dosadily Ahmeda al-Fateha do funkce prvního hakima al-Khalifa. V devatenáctém století následovaly britské zájmy: řada smluv přivedla Bahrajn pod protektorát Londýna, status, který přetrvával až do vyhlášení nezávislosti země 15. srpna 1971.
Po přerušení formálních vztahů se Spojeným královstvím přijal Bahrajn emirátskou strukturu. Nová ústava z roku 2002 znovu ustanovila zemi jako polokonstituční monarchii; článek 2 zakotvuje šaríu jako hlavní zdroj legislativy. Vládnoucí rodina Al-Chalífa, sunnitští muslimové z víry, předsedá populaci zhruba rovnoměrně rozdělené mezi sunnitské a šíitské stoupence. Politické rozdíly se během Arabského jara zostřily: v roce 2011 protesty inspirované regionálními otřesy volaly po hlubších reformách. Bezpečnostní síly potlačily demonstrace a mezinárodní pozorovatelé kritizovali vládu za porušování lidských práv namířené proti disidentům, opozičním osobnostem a částem šíitské komunity.
Bahrajn se účastní řady multilaterálních orgánů, včetně Organizace spojených národů, Ligy arabských států, Organizace islámské spolupráce, Rady pro spolupráci v Perském zálivu a Hnutí nezúčastněných zemí. Má také Partnerství pro dialog se Šanghajskou organizací pro spolupráci, což odráží jeho orientaci na diverzifikovanou diplomatickou spolupráci. Vnitrostátní správa věcí veřejných je i nadále přísně kontrolována královskou rodinou, přičemž legislativní moc je sdílena mezi jmenovanou Poradní radou a volenou Poslaneckou sněmovnou, přičemž obě země podléhají emírově autoritě.
Od okamžiku, kdy se ropa dostala na exportní trhy na začátku 30. let 20. století, se Bahrajn začal vyvíjet za hranice svého perlového dědictví. Na rozdíl od některých svých sousedů v Perském zálivu se Bahrajn brzy pustil do diverzifikace a investoval do bankovnictví, cestovního ruchu, výroby hliníku a služeb. Ropné produkty zůstávají dominantním exportním artiklem – tvoří přibližně 60 procent exportních příjmů, 70 procent vládních příjmů a 11 procent HDP – přesto se finanční sektor dostal do popředí. Manáma hostí nejstarší burzu cenných papírů v regionu a slouží jako sídlo mnoha předních světových bank, včetně řady islámských bankovních institucí.
V roce 2006 Světová banka klasifikovala Bahrajn jako ekonomiku s vysokými příjmy. Zpráva OSN z roku 2006 ocenila jeho rychlý růst; následné indexy od The Heritage Foundation a Wall Street Journal jej zařadily mezi nejsvobodnější ekonomiky na světě. Index globálních finančních center z roku 2008 zařadil Manámu mezi nejrychleji rostoucí centra na světě. Nicméně výkyvy cen ropy přinesly volatilitu. Krize v Perském zálivu v letech 1990–91 a globální recese po roce 2008 vedly k poklesům a podnítily odhalení „Vize 2030“, dlouhodobé strategie zaměřené na udržitelnou diverzifikaci.
Neropná odvětví nyní dodávají rostoucí podíl HDP: výroba hliníku je v hodnotě vývozu na druhém místě hned za uhlovodíky, následovaná financemi a stavebními materiály. Zemědělství však přispívá k produkci pouhými 0,5 procenty, což je omezeno skutečností, že méně než 3 procenta půdy jsou orná. Dovoz potravin pokrývá více než dvě třetiny domácí poptávky po základních produktech, jako je ovoce a maso.
Veřejné zadlužení v posledních letech vzrostlo a do roku 2020 dosáhlo přibližně 130 procent HDP a předpokládá se, že do roku 2026 překročí 155 procent – tento trend je z velké části způsoben výdaji na obranu. Nezaměstnanost, zejména mezi mladými lidmi a ženami, zůstává trvalým problémem, a to i přes to, že Bahrajn byl v roce 2007 prvním arabským státem, který zavedl dávky v nezaměstnanosti.
Bahrajnský rovinatý, suchý terén a minimální srážky představují zásadní omezení pro zemědělství a zdroje sladké vody. Zvodnělá vrstva Dammám – její hlavní zdroj podzemní vody – trpí zasolováním v důsledku brakické intruze, pronikání mořské vody, odtoku sabkha a zpětných toků zavlažování. Hydrochemické průzkumy tyto zóny zmapovaly a doporučily cílené strategie hospodaření pro zachování zásob pitné vody.
Degradace pobřeží v důsledku ropných skvrn, vypouštění tankerů a nekontrolované rekultivace půdy poškodila korálové útesy a mangrovové biotopy, zejména v okolí zálivu Tubli. Prašné bouře způsobené větry směřujícími do Zagros snižují viditelnost na začátku léta. Mělká moře souostroví se mezitím ve dne rychle ohřívají a v noci minimálně ochlazují, což zhoršuje vlhkost v měsících, kdy teploty pravidelně přesahují 40 °C.
Klimatická změna tyto endemické stresy ještě zhoršuje. Stoupající hladina moří ohrožuje nízko položené ostrovy; nepravidelné srážkové vzorce způsobily sucho i záplavy, jak bylo patrné během rozsáhlých záplav v dubnu 2024. Přestože Bahrajn představoval méně než 0,02 procenta globálních emisí, umístil se v roce 2023 na druhém místě v produkci skleníkových plynů na obyvatele – přibližně 42 tun na osobu – což bylo způsobeno pokračující závislostí na fosilních palivech pro energii. Národní závazky nyní zahrnují cíl nulových čistých emisí do roku 2060 a 30% snížení emisí do roku 2035.
Bahrajnské souostroví hostí více než 330 druhů ptáků, z nichž dvacet šest se v jeho hranicích rozmnožuje. Během podzimních a zimních migrací proplouvají zálivem miliony druhů; mezi nimi se pravidelně objevuje celosvětově ohrožený drop hubara (Chlamydotis undulata). Havarské ostrovy uchovávají snad největší kolonii kormoránů sokotřských na světě – až 100 000 hnízdících párů – zatímco na okolních loukách s mořskou trávou žijí stáda dugongů, která jsou co do velikosti druhá hned po australských. Národní pták, bulbul, a přímorožec arabský, kdysi vyhubení lovem, nyní symbolizují úsilí o ochranu přírody.
Přetrvává pouze osmnáct druhů savců, převážně malých obyvatel pouště. Plazi, obojživelníci, motýli a flóra čítají celkem několik stovek druhů, což odráží roli souostroví jako ekologické křižovatky. Mořské biotopy zahrnují mořské trávy, bahnité plochy a korálové plochy, které jsou nezbytné pro želvy a další faunu. Od roku 2003 je v bahrajnských vodách zakázán odchyt mořských želv, delfínů a dugongů.
Pět oblastí se těší formální ochraně: Havarské ostrovy, ostrov Mashtan, Aradský záliv, Tubliský záliv a přírodní park Al Areen. Druhý jmenovaný, jediná suchozemská rezervace, slouží zároveň jako hnízdiště ohrožených druhů. Tato místa společně potvrzují uznání bahrajnského přírodního dědictví, a to i v době, kdy rozvojové a klimatické imperativy vyžadují bdělou péči.
K 14. květnu 2023 žila Bahrajn 1 501 635 obyvatel. Bahrajnští státní příslušníci tvořili 712 362 osob, což představuje 47,4 %, zatímco zbytek tvořili cizinci z více než dvou tisíc etnických skupin. Komunita cizinců zahrnuje velké množství obyvatel jižní Asie, zejména asi 290 000 Indů, z nichž mnozí pocházejí z Kéraly, která tvoří největší skupinu cizinců.
Urbanizace soustřeďuje téměř všechny obyvatele v severních guvernorátech, kde hustota obyvatelstva přesahuje 1 600 osob na kilometr čtvereční, což z Bahrajnu činí jeden z nejhustěji osídlených suverénních států světa mimo městské státy. Jižní guvernorát zůstává ve srovnání s ním řídce osídlený.
Etnicky a nábožensky se společnost dělí převážně podle sunnitské a šíitské linie. Mezi původní šíity patří Baharnové – arabského původu – a Ajamové perského původu, kteří se soustředí v Manámě a Muharraku. Sunnitští Arabové zastávají většinu vládních pozic a patří mezi ně vládnoucí rodina Al-Khalifa; sousední komunity Huwala, potomci sunnitských Íránců, a Balúčové z Bahrajnu také přispívají k sunnitské většině, která se neoficiálně odhaduje na 55 procent občanů. Křesťané, převážně cizinci, představují zhruba 14,5 procenta z celkového počtu; původních bahrajnských křesťanů je přibližně tisíc. Přetrvávají malé židovské a hinduistické komunity, přičemž ty druhé jsou ukotveny v chrámu Shrinathji – starém přes dvě století a nejstarším hinduistickým místem uctívání v arabském světě.
Úředním jazykem je arabština, zatímco v hovorové řeči převládá bahrajská arabština, samostatný dialekt. Angličtina zůstává všudypřítomná v obchodě a na nápisech. Mozaiku expatriovaných obyvatel odrážejí i další jazyky, včetně balúčštiny, perštiny, urdštiny a různých jihoasijských jazyků.
Kulturní identita Bahrajnu prolíná tisíciletí historie s moderními kosmopolitními proudy. Uznání archeologického naleziště Qal'at al-Bahrain organizací UNESCO podtrhuje jeho starobylé dědictví. Bahrajnské národní muzeum vystavuje artefakty sahající zhruba devět tisíc let do minulosti, zatímco Beit al-Qur'an ukrývá nádherné sbírky rukopisů. Historické mešity – jako například Al Khamis z 8. století – a chrámy z doby Dilmun, jako jsou Barbar a Saar, svědčí o duchovní minulosti ostrova. Mohyly Aʿali, kterých je v počtu tisíců, nabízejí tichou kroniku prehistorického úsilí. Dokonce i Strom života, osamělý mesquit, který vzkvétá po čtyři století v téměř pouštní izolaci, uchvacuje návštěvníky.
Od roku 2005 festival Jaro kultury každoročně v březnu shromažďuje mezinárodní hudebníky a umělce. Uznání za arabské hlavní město kultury (2012) a různá turistická stipendia zvýšily profil Bahrajnu. Bahrajnský letní festival, Ta'a Al-Shabab a Bahrajnský mezinárodní hudební festival prolínají tradici s inovací. Místní řemesla, kulinářské speciality a umělecké perly i nadále obohacují zážitek návštěvníků.
V roce 2019 byly v rámci plánů odhaleny plány na vybudování podvodního ekoparku uprostřed potopeného Boeingu 747, který by měl zahrnovat umělé korálové útesy a kulturní instalace – důkaz kreativních ambicí království v oblasti zážitkového cestovního ruchu.
Mezinárodní letiště v Bahrajnu, které se nachází na ostrově Muharraq, tvoří leteckou bránu a v roce 2019 odbavilo téměř 9,5 milionu cestujících a téměř 100 000 letů. Nový terminál, otevřený v lednu 2021, rozšířil kapacitu na 14 milionů cestujících, což je v souladu s cíli Vize 2030. Národní letecký dopravce Gulf Air si udržuje svůj uzel v BIA.
Silniční síť se rozkládá z Manámy a odráží rozvoj, který se zrychlil po objevení ropy ve 30. letech 20. století. Manámu a Muharraq spojuje řada mostů, přičemž nejnovější nahrazuje starší hráz z roku 1941. Státní silnice se táhnou do vesnic napříč severním, centrálním a jižním guvernorátem. V roce 2002 měl Bahrajn přes 3 160 kilometrů silnic, z nichž 2 433 kilometrů bylo zpevněných.
Hráz krále Fahda – 24kilometrový úsek financovaný Saúdskou Arábií a otevřený v prosinci 1986 – spojuje Bahrajn s jeho západním sousedem přes ostrov Umm an-Nasan. V roce 2008 po ní prošlo téměř 17,8 milionu cestujících. Navrhovaná hráz krále Hamada, která by měla vést jak silniční, tak železniční dopravu, je stále v plánování.
Mina Salman, hlavní námořní přístav, provozuje patnáct kotvišť pro obchodní loďstvo, zatímco vnitrostátní doprava se spoléhá převážně na soukromá vozidla a taxi. Budovaný systém metra má za cíl zmírnit dopravní zácpy a podpořit udržitelnou mobilitu, přičemž poskytování služeb je plánováno na rok 2025.
Kompaktní geografie ostrova ho činí atraktivním pro krátkodobé pobyty. Manamská obchodní centra – jako je Bahrain City Centre, Seef Mall a nábřežní třídy – koexistují s labyrintem uliček Manama Souq a Gold Souq. Kromě nákupních zážitků se zde nabízí i pozorování ptáků na souostroví Hawar, potápění mezi korálovými výběžky a jezdecké aktivity, které odkazují na beduínské tradice.
Kulturní turistika těží z dobře zachovalých památek. Pevnosti jako Arad a Kal'at al-Bahrajn vybízejí k zamyšlení nad staletími strategických sporů. Muzea zachycují jak předislámskou, tak islámskou éru. Strom života přitahuje návštěvníky, které zaujme svou neuvěřitelnou trvanlivostí. Kulinářská nabídka sahá od tradičních pokrmů Perského zálivu – mahaši, machbūs, balaleet – až po kosmopolitní restaurace, které odrážejí mezinárodní pracovní sílu království.
Každoroční festivaly dodávají Bahrajnu dynamiku. Koncerty světových umělců, divadelní představení a umělecké výstavy oživují jaro až podzim. Bahrajnská turistická základna je dále věnována motoristickému sportu, jehož základem je Velká cena Bahrajnu. V roce 2019 dorazilo přes jedenáct milionů návštěvníků, což je číslo podporováno regionální blízkostí a příslibem autentického kulturního zážitku odlišného od větších destinací v Perském zálivu.
Kompaktní území Bahrajnu skrývá hloubku dědictví a složitost. Od pozůstatků Dilmunu až po impozantní budovy finanční čtvrti, království propojuje epochy výměny a víry. Jeho prostředí, pozemské i mořské, balancuje mezi odolností a zranitelností v důsledku klimatických tlaků. Sociálně se souhra tradice a modernity odehrává uprostřed demografické diverzifikace a sektářských rozporů. Ekonomicky se kdysi perlový ostrov proměnil v centrum s vysokými příjmy a orientací na služby, a to i přes dvojí imperativ fiskální stability a ekologické péče.
Setkat se s Bahrajnem znamená vnímat souhru kontinuity a změny. Jeho pouště a pobřeží svědčí o dávných obchodních vlnách; jeho městské scenérie odrážejí aspirace státu, který si vytyčil vlastní cestu prostřednictvím ochrany, nezávislosti a ústavní reformy. Dnes stojí Bahrajn na křižovatce tradic a inovací a je pověřen ochranou svého dědictví, i když se musí plavit proudy transformujícího se Perského zálivu a oteplujícího se světa.
HDP
Měna
Volací kód
Populace
Plocha
Úřední jazyk
Vyhlášená nezávislost
Časové pásmo
Od vzniku Alexandra Velikého až po jeho moderní podobu zůstalo město majákem poznání, rozmanitosti a krásy. Jeho nestárnoucí přitažlivost pramení z…
Cestování lodí – zejména na okružní plavbě – nabízí výraznou a all-inclusive dovolenou. Přesto existují výhody a nevýhody, které je třeba vzít v úvahu, stejně jako u jakéhokoli jiného druhu…
Objevte živé scény nočního života těch nejzajímavějších evropských měst a cestujte do nezapomenutelných destinací! Od pulzující krásy Londýna po vzrušující energii…
Článek zkoumá jejich historický význam, kulturní dopad a neodolatelnou přitažlivost a zabývá se nejuznávanějšími duchovními místy po celém světě. Od starobylých budov až po úžasné…
Zatímco mnohá z velkolepých evropských měst zůstávají zatemněna svými známějšími protějšky, je to pokladnice kouzelných měst. Z umělecké přitažlivosti…
