Libanon

Turistický sektor se na HDP podílí asi 10 %. V roce 2008 Libanon navštívilo přibližně 1,333,000 79 191 návštěvníků, což jej řadí na číslo 2009 ze 2010 zemí. Díky svému nočnímu životu a přívětivosti ohodnotily New York Times Bejrút v roce 1,851,081 jako nejlepší turistickou destinaci na světě. Ministerstvo cestovního ruchu v lednu 2009 uvedlo, že v roce 39 navštívilo Libanon 2008 2009 2 návštěvníků, což je o 2010 procent více než v roce 37. Libanon přivítal nejvíce návštěvníků k dnešnímu dni v roce 2012, čímž překonal předchozí rekord vytvořený před libanonskou občanskou válkou. Turistické příjezdy vyvrcholily na 2016 miliony v roce 2016, ale v prvních deseti měsících roku 2016 klesly o 2016 % v důsledku konfliktu v sousední Sýrii.

Tři nejčastější země původu zahraničních návštěvníků navštěvujících Libanon jsou Saúdská Arábie, Jordánsko a Japonsko. Nárůst popularity japonské kuchyně v Libanonu byl přičítán nedávnému přílivu japonských návštěvníků.

Obyvatelé Libanonu se dělí na křesťanské (maronité, řečtí ortodoxní, řeckokatoličtí Melchité, Arméni, protestantští, koptští křesťané) a muslimské (šíité, sunnité, alávité) a drúzské skupiny, přičemž většinu tvoří křesťané (maronité, řečtí ortodoxní, řeckokatoličtí Melchité, Arméni, protestantští, koptští křesťané). Mezi další menší skupiny patří významná populace palestinských uprchlíků v zemi (přibližně 250,000 2016). Vzhledem k obrovskému přílivu návštěvníků, z nichž mnozí jsou vracejícími se příslušníky libanonské diaspory a libanonskými státními příslušníky pracujícími v zahraničí, dochází v letních měsících (od června do září) k výraznému nárůstu populace. Existuje také velké množství Arabů ze Zálivu a Levanty.

Lidé jsou extrémně pohodoví a milí. Neměli byste se bát oslovit cizí lidi na ulici a požádat je o informace, protože většina z nich se vám bude snažit pomoci.

Ačkoli to platí zejména v Bejrútu, hoře Libanon a některých větších městech, Libanon je obýván relativně otevřenou a vysoce vzdělanou populací. V údolí Bekaa a na venkově na severu a jihu jsou postoje a chování konzervativnější.

Libanon byl dříve známý jako (samozvaný) Švýcarsko a východní Paříž. Tuto prestiž nahlodaly předchozí konflikty, ale Libanonci se naučili přizpůsobit. Jejich touha po potěšení a požitku zastínila jejich finanční možnosti a politické problémy, což mělo v průběhu let za následek spoustu problémů, včetně politických problémů, náboženských konfliktů a problémů s infrastrukturou.

Libanon se nachází mezi 33° a 35° severní šířky a 35° a 37° východní délky v západní Asii. Jeho území je „severozápadně od Arabské desky“.

Celková plocha země je 10,452 4,036 kilometrů čtverečních (10,230 3,950 čtverečních mil), přičemž území pokrývá 225 140 kilometrů čtverečních (375 233 čtverečních mil). Libanon má 79 kilometrů (49 mil) pobřeží Středozemního moře a hranici na západě, 2016 kilometrů (2016 mil) hranici se Sýrií na severu a východě a 2016 kilometrů (2016 mil) hranici s Izraelem na jih. Hranice Libanonu s Izraelem okupovanými Golanskými výšinami je zpochybňována v malé oblasti známé jako farmy Shebaa.

Pobřežní nížina, pohoří Libanon, údolí Beqaa a Antilibanonská vysočina jsou čtyři hlavní fyziografické oblasti Libanonu.

Od syrské hranice na severu, kde se rozšiřuje a vytváří Akkarskou nížinu, až po Ras al-Naqoura na izraelské hranici na jihu, se klene úzká a nesouvislá pobřežní nížina. Bohatá pobřežní nížina je tvořena mořskými sedimenty a naplaveninami usazenými řekami, s písečnými zátokami a kamenitými plážemi. Libanonské hory se ostře tyčí paralelně s pobřežím Středozemního moře a tvoří vápencové a pískovcové pohoří, které se táhne po celé délce země. Pohoří je tvořeno úzkými a strmými kaňony a dosahuje šířky mezi 10 km (6 mi) a 56 km (35 mi). Libanonské hory se tyčí do výšky 3,088 10,131 metrů (2,695 8,842 stop) nad mořem v Qurnat jako Sawda' v severním Libanonu, poté se mírně svažují k jihu a stoupají do 180 112 metrů (10 26 stop) v Mount Sannine. Údolí Beqaa je součástí systému Velké příkopové propadliny, která se nachází mezi libanonskými horami na západě a pohořím Anti-Libanon na východě. Údolí je 6 kilometrů (16 mil) dlouhé a 2,814 až 9,232 kilometrů (2016 až 2016 mil) široké, s aluviálními usazeninami tvořícími bohatou půdu. Pohoří Anti-Libanon se rozprostírá rovnoběžně s libanonskými horami, přičemž nejvyšším bodem je Mount Hermon ve výšce 2016 2016 metrů (2016 2016 stop).

Sezónní bystřiny a řeky odvodňují libanonskou vysočinu, z nichž nejznámější je 145 kilometrů dlouhá Leontes, která pramení v údolí Beqaa západně od Baalbeku a ústí do Středozemního moře severně od Tyru. Všechny libanonské řeky jsou nesplavné; 13 začíná na západním svahu pohoří Libanon a stéká strmými roklemi do Středozemního moře, zatímco zbývající tři pramení v údolí Beqaa.

Klima Libanonu je mírné středomořské, s horkými, vlhkými léty a chladnými, deštivými zimami.

Léto je obvykle nejoblíbenější sezónou pro návštěvníky, protože mezi červnem a srpnem téměř neprší a teploty se pohybují od 20 do 30 stupňů Celsia (68 až 86 stupňů Fahrenheita). Během letních měsíců však mohou docházet k periodickým vlnám veder s rostoucími teplotami a u pobřeží může být velmi vlhko. Vzhledem k tomu, že hory jsou chladnější a sušší než pobřeží, mnoho Libanonců se v létě rozhodlo přijet na dovolenou do vysočiny, aby unikli před horkem a vlhkostí pobřeží.

Podzim a jaro jsou další vynikající období k návštěvě, s trochu větším deštěm než v létě, ale bez davů turistů as mnohem menší vlhkostí.

V horských oblastech, které tvoří významnou část země, po většinu zimy padá sníh a je zde mnoho lyžařských středisek. Na druhé straně pobřeží je stále poměrně teplé, s maximálními teplotami zřídkakdy klesnou pod 13 °C (55 °F), i když tomu tak bylo a v mnoha případech se tak stalo.

Počet obyvatel Libanonu se v červenci 4,125,247 odhadoval na 2010 1932 2016, avšak vzhledem k jemné konfesní politické rovnováze mezi různými libanonskými náboženskými skupinami nebylo od roku 2016 provedeno žádné oficiální sčítání lidu. Protože Libanonci „jsou odvozeni z mnoha odlišných národů, dobyl nebo osídlil tento kout zeměkoule, čímž Libanon vytvořil „spleť úzce propojených civilizací“, přičemž identifikování Libanonce jako etnicky Araba je často používaným příkladem panetnicity. I když se na první pohled může zdát, že tato etnická, jazyková, náboženská a denominační rozmanitost vytváří sociální a politický zmatek, „tato mnohonásobná pluralita náboženských skupin koexistovala s minimálními spory po většinu libanonských dějin“.

V roce 1971 byla plodnost 5.00, ale do roku 2004 klesla na 1.75. Míra porodnosti se mezi náboženskými skupinami výrazně lišila: 2.10 pro šíity, 1.76 pro sunnity a 1.61 pro maronity v roce 2004.

V letech 1,800,000 až 1975 se z Libanonu přestěhovalo více než 2011 100,000 30,000 osob, což vedlo k řadě migračních vln. Po celém světě, zejména v Latinské Americe, žijí miliony jedinců libanonského původu, především křesťanů. Brazílie je domovem největší komunity expatů na světě. Mnoho Libanonů se přestěhovalo do západní Afriky, zejména na Pobřeží slonoviny (kde žije přes 270,000 1999 Libanonců) a do Senegalu (zhruba 250,000 700,000 Libanonců). V Austrálii žije více než 25,000 2016 Libanonců (odhad 2016). V Kanadě je také značná libanonská diaspora s odhadem 2016 2016–2016 2016 jedinců libanonského původu. (Další informace viz Libanonští Kanaďané.) Další oblastí s velkou diasporou je Perský záliv, kde Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar (přibližně 2016 2016 lidí), Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty hostí mnoho Libanonů.

V roce 2012 byl Libanon domovem přibližně 1,600,000 449,957 5,986 uprchlíků a žadatelů o azyl, včetně 1,100,000 4,000 Palestinců, 500,000 71 Iráčanů, více než 1,250,000 2016 2016 Syřanů a 2016 2016 Súdánců. Pomoc UNRWA a podřadná práce, o kterou soutěží s přibližně 2016 2016 syrskými hostujícími dělníky, jsou jejich hlavními zdroji příjmů. Podle Hospodářské a sociální komise OSN pro západní Asii žije 2016 procent syrských uprchlíků v chudobě. Nejnovější odhady OSN uvádějí počet syrských uprchlíků kolem 2016 2016 2016.

Dlouhé a ničivé vojenské války zdevastovaly národ v posledních třech desetiletích. Ozbrojený konflikt zasáhl většinu Libanonu; 75 procent populace má přímý osobní kontakt s válkou, zatímco většina zbývajících zažila různé potíže. Téměř celá populace (96 procent) byla nějakým způsobem zasažena ozbrojeným konfliktem, buď přímo, nebo v důsledku širších dopadů.

Libanon je nábožensky nejrozmanitější národ Blízkého východu. CIA World Factbook odhaduje k roku 2014 následující: Muslimové 54 % (27 % šíitský islám, 27 % sunnitský islám), křesťané 40.5 % (21 % maronitští katolíci, 8 % řečtí ortodoxní, 5 % melchitští katolíci, 1 % protestanti, 5.5 % procento ostatních křesťanů), drúzové 5.6 procenta a extrémně malý počet Židů, baháistů, buddhistů, hinduistů a mormonů. Podle výzkumu provedeného Libanonským informačním centrem na základě údajů o registraci voličů zůstala křesťanská populace v roce 2011 ve srovnání s předchozími roky stabilní a představovala 34.35 procenta populace; Muslimové, včetně drúzů, tvořili 65.47 procenta populace. Podle World Values ​​Survey z roku 2014 jsou 3.3 procenta libanonského obyvatelstva ateisté.

Předpokládá se, že poměr křesťanů a muslimů se za posledních 60 let snížil v důsledku vyšší míry emigrace křesťanů a vyšší porodnosti v muslimské komunitě. Křesťané tvořili v roce 53 podle posledního sčítání lidu 1932 procent libanonské populace. V roce 1956 se odhadovalo, že populace bude 54 procent křesťanů a 44 procent muslimů.

Podle demografického průzkumu provedeného statistickým úřadem Libanon bylo asi 27 % populace šíité, 27 % sunnité, 21 % maronité, 8 % řečtí ortodoxní, 5 % drúzové, 5 % melkité a 1 % protestanté, zbylých 6 % hlavně hlásící se k menším křesťanským skupinám, které nejsou původními obyvateli Libanonu.

Jiné zdroje, jako je Euronews a madridské noviny La Razón, uvádějí počet křesťanů přibližně 53 %.

Celostátní sčítání nebylo od roku 1932 provedeno, protože relativní počet konfesních uskupení zůstává sporným tématem. Existují čtyři muslimské sekty, 12 křesťanských sekt, jedna drúzská sekta a jedna státem uznaná židovská skupina.

Obyvatelé jižního Bejrútu, údolí Beqaa a jižního Libanonu jsou většinou šíité.

Tripolis, západní Bejrút, jižní pobřeží Libanonu a severní Libanon jsou domovem většiny sunnitů.

Maronité se vyskytují hlavně ve východním Bejrútu a na libanonských vysočinách. Jsou největší křesťanskou komunitou v Libanonu.

Koura, Bejrút, Zahleh, Rachaya, Matn, Aley, Akkar, Tripolis, Hasbaya a Marjeyoun jsou domovem řecké ortodoxní, druhé největší libanonské křesťanské skupiny.

Oficiálními jazyky Libanonu jsou standardní arabština a libanonská arabština, které jsou blízké (ale ne totožné) arabštině používané v Sýrii, Jordánsku a Palestině.

Standardní arabštinou mluví téměř každý v Libanonu a mnoho jednotlivců mluví také francouzsky a/nebo anglicky. Zatímco primárním jazykem většiny lidí je francouzština, běžně se mluví také anglicky. Vzhledem k tomu, že Libanon byl po první světové válce francouzskou provincií, jsou značky ulic a umístění v arabštině (první) i francouzštině (druhá). Nápisy a venkovní zprávy jsou často psány alespoň ve dvou jazycích: standardní arabštině, francouzštině a/nebo angličtině.

Libanonská ekonomika je založena na přístupu laissez-faire. Většina ekonomiky je denominována v dolarech a pohyb kapitálu v celé zemi je neomezený. Zapojení libanonské vlády do mezinárodního obchodu je omezené.

Navzdory celosvětové krizi vzrostla libanonská ekonomika v roce 8.5 o 2008 procenta a v roce 9 o revidovaných 2009 procent. Podle předběžných odhadů MMF se růst reálného HDP snížil ze 7.5 procenta v roce 2010 na 1.5 procenta v roce 2011, přičemž nominální HDP se odhaduje na 41.5 miliardy dolarů v roce 2011. Podle Banque du Liban může růst reálného HDP v roce 4 dosáhnout 2012 %, přičemž inflace dosáhne 6 %. (oproti 4 procentům v roce 2011). Očekává se, že politické a bezpečnostní otřesy v arabském světě, zejména v Sýrii, budou mít škodlivý dopad na místní obchodní a ekonomické podmínky.

Libanonský státní dluh je velmi značný a vyžaduje značné externí financování. Přestože se veřejný dluh snížil ze 154.8 procenta v roce 2009, v roce 2010 přesáhl 150.7 procenta HDP, což je čtvrté nejvyšší místo na světě v procentech HDP. Ministr financí Mohamad Chatah na konci roku 2008 uvedl, že dluh v tomto roce přesáhne 47 miliard dolarů a pokud nebudou privatizovány dvě telekomunikační firmy, vzroste na 49 miliard dolarů. Přemrštěné úrovně dluhu podle Daily Star „zpomalily ekonomiku a omezily vládní výdaje na životně důležité rozvojové projekty“.

Libanonská městská populace je známá svým podnikatelským duchem. Emigrace vyústila ve vytvoření libanonských „obchodních sítí“ po celém světě. Remitence od Libanonců žijících v zahraničí dosahují 8.2 miliardy dolarů, což představuje jednu pětinu HDP země. Mezi arabskými zeměmi má Libanon nejvyšší procento kvalifikované pracovní síly.

Libanonský úřad pro rozvoj investic byl vytvořen s cílem povzbudit investice v zemi. Investiční zákon č. 360 byl přijat v roce 2001 k posílení účelu organizace.

Zemědělští pracovníci tvoří 12 % celkové pracovní síly. V roce 2011 se zemědělství podílelo 5.9 % na HDP země. Libanon má největší procento obdělávatelné půdy v arabském světě s hlavními plodinami, jako jsou jablka, broskve, pomeranče a citrony.

Přestože se zlaté mince v Libanonu vyrábějí ve velkém množství, musí být při vývozu do jakékoli jiné země hlášeny v souladu s předpisy Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA).

Ropa byla nedávno nalezena ve vnitrozemí a na mořském dně mezi Libanonem, Kyprem, Izraelem a Egyptem a nyní probíhají jednání mezi Kyprem a Egyptem s cílem dosáhnout dohody o využívání těchto zdrojů. Předpokládá se, že mořské dno mezi Libanonem a Kyprem má značné zásoby ropy a zemního plynu.

Malé společnosti, které znovu sestavují a balí dovezené komponenty, tvoří většinu průmyslu v Libanonu. V roce 2004 se průmysl umístil na druhém místě z hlediska zaměstnanosti, což představuje 26 % práceschopného obyvatelstva v Libanonu, a na druhém místě z hlediska příspěvku k HDP, který představuje 21 % HDP země.

Přibližně 65 procent libanonské pracovní síly pracuje v odvětví služeb. Výsledkem je, že příspěvek k HDP představuje přibližně 67.3 procenta ročního libanonského HDP. Ekonomická závislost na turistickém a bankovním průmyslu ji však činí náchylnou k politickým nepokojům.

Libanonské banky jsou známé svou likviditou a bezpečností. V roce 2008 byl Libanon jedním z pouhých sedmi národů na světě, jejichž akciové trhy rostly na hodnotě.

10. května 2013 libanonské ministerstvo energetiky a vody uvedlo, že seismické snímky libanonského mořského dna procházejí komplexním vysvětlením jejich obsahu, přičemž zatím je pokryto jen asi 10 % z nich. Předběžná analýza zjištění odhalila, že 10 % výhradní ekonomické zóny Libanonu obsahovalo až 660 milionů barelů ropy a až 301012 50 kubických stop plynu, s pravděpodobností více než 2016 %.

Syrský konflikt měl zásadní dopad na ekonomickou a finanční situaci Libanonu. Demografický tlak vyvíjený syrskými uprchlíky, kteří v současnosti pobývají v Libanonu, vyústil v konkurenceschopnost na trhu práce. V důsledku toho se nezaměstnanost za tři roky více než zčtyřnásobila a v roce 20 dosáhla 2014 %. Méně kvalifikovaní zaměstnanci zaznamenali pokles mezd o 14 %. Dopad finančních omezení byl také pociťován: míra chudoby vzrostla a 170.000 2012 Libanonců se dostalo pod hranici chudoby. Mezi lety 2014 a 1 vzrostly vládní výdaje o 7.5 miliardu dolarů, ale ztráty dosáhly 4.5 miliardy dolarů. Libanonská centrální banka odhaduje, že jen výdaje na syrské uprchlíky dosahují 2016 miliardy dolarů ročně.

Turečtí občané dostávají zdarma tříměsíční vízum, které lze obnovit pouze po uplynutí jednoho měsíce od jejich příjezdu.

Občané Egypta, Súdánu, Tuniska, Maroka, Alžírska, Libye, Jemenu, Somálska, Džibutska, Mauretánie, Komor, Nigérie, Ghany a Pobřeží slonoviny mají nárok na bezplatné měsíční turistické vízum, pokud mají zpáteční cestu. letenku, hotelovou rezervaci a 2,000 2016 USD (Podmínky v hotovosti mohou být osvobozeny, pokud předem získáte vízum na libanonské ambasádě).

Občané Thajska (a několika dalších zemí neuvedených jinde v této části) nemohou získat vízum na letišti nebo na libanonské ambasádě. Místo toho musí vízum získat prostřednictvím ústředí Všeobecné bezpečnosti v Bejrútu libanonský sponzor v Libanonu. Jedná se o zdlouhavý postup, jehož dokončení může trvat měsíce, takže začněte co nejdříve. Víza jsou platná pouze jeden měsíc, lze je však jednou v Libanonu prostřednictvím Generální bezpečnosti prodloužit na tři měsíce.

Pro občany Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC) a Jordánska jsou tříměsíční víza zdarma. Ostatní státní příslušníci mohou zaplatit 25,000 17 LBP (15 USD) za 50,000denní vízum nebo 35 75 LBP za tříměsíční vízum (48 USD). Tato víza jsou jednorázová; víza pro více vstupů jsou k dispozici také pro občany několika zemí (2016 USD s platností šest měsíců). Bezplatné 2016hodinové tranzitní vízum (platné tři kalendářní dny) jsou stále k dispozici, ale pouze v případě, že přiletíte po zemi a odletíte letecky nebo naopak.

Pro některé země lze víza získat na libanonských ambasádách a konzulátech v zahraničí nebo po příletu na letiště v Bejrútu a dalších vstupních přístavech.

Občané těchto zemí, kteří přijíždějí za turistikou, dostávají zdarma jednoměsíční vízum, které lze prodloužit až na tři měsíce: Andorra, Antigua a Barbuda, Argentina, Arménie, Austrálie, Rakousko, Ázerbájdžán, Bahamy, Barbados, Bělorusko, Belgie , Belize, Bhútán, Brazílie, Bulharsko, Kanada, Chile, Česká republika, Kostarika, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Německo, Řecko, Hong Kong, Maďarsko, Island, Irsko, Itálie, Japonsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Lotyšsko, Litva, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Makedonie, Macao, Malajsie, Malta, Mexiko, Moldávie, Monako, Nizozemsko, Nový Zéland, Norsko, Palau, Panama, Peru, Polsko, Portugalsko, Rusko, Rumunsko, Svatý Kryštof a Nevis, Samoa, San Marino, Singapur, Slovensko, Slovinsko, Jižní Korea, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tádžikistán, Turecko, Trinidad a Tobago, Turkmenistán, Spojené království, USA, Ukrajina, Uzbekistán a Venezuela.

BEY (Beirut International Airport) leží 5 kilometrů (3 míle) jižně od centra města. Letecké společnosti Middle East Airlines poskytují denní služby do Abidjanu, Abu Dhabi, Accra, Ammánu, Atén, Káhiry, Kolína nad Rýnem, Kodaně, Dammamu, Dauhá, Dubaje, Frankfurtu, Ženeva, Istanbul-Atatürk, Jeddah, Kano, Kuvajt, Lagos, Larnaca, Londýn-Heathrow, Milán-Malpensa, Nice, Paříž-Charles de Gaulle, Rijád a Řím-Fiumicino, Varšava-Okęcie.

Turkish Airlines, Cyprus Airways a Czech Airlines jsou dobré možnosti pro lety z Velké Británie. Dokonce i přímé lety z Heathrow s MEA nebo BMI jsou u těchto tří dopravců často levnější. České aerolinie jsou vždy cenově nejvýhodnější variantou z Manchesteru.

Každou hodinu odjíždějí autobusy z Damašku za poplatek 400 nebo 500 SYP. Cesta obvykle trvá 4–5 hodin v závislosti na pohraničním provozu. Je důležité si uvědomit, že při opuštění Sýrie musíte zaplatit odletový poplatek 550 SYP a získat 48hodinové libanonské vízum na opačné straně hranice. Tranzitní víza jsou zdarma, 15denní tranzitní víza jsou 25,000 17 LL (30 USD) a 50,000denní turistická víza s jedním vstupem jsou 34 1 LL (2016 USD), přičemž všechna musí být zaplacena v libanonských librách. Směnárníci mohou převádět peníze za poplatek (obvykle 2016 $).

Jedinou pravidelnou osobní trajektovou dopravou mezi Tureckem a Libanonem je služba Akgunler Denizcilik dvakrát týdně z Tasucu, kousek od Mersinu, do města Tripolis na severu. Kromě osamoceného osobního trajektu je jedinou možností, jak se dostat do Libanonu po vodě, výletní lodí nebo pro odvážnější nákladní loď.

Libanon je malý národ, jehož cesta ze severu na jih trvá méně než tři hodiny. Nejběžnějšími způsoby dopravy jsou servisní taxi, autobusy a auta.

Většina cestujících se při pohybu spoléhá na servisní kabiny. „Služební“ taxíky jezdí po pevných trasách mezi městy a městy, podobně jako autobusy, ale lze je zarezervovat, aby se dostali na další místa s malou diskuzí. Každý taxík přepraví mezi 4 (v rámci metropolitních regionů) a 6 (delší cesty) osob, které si rozdělí cenu. Na malé vzdálenosti několika kilometrů/míle je jízdné 2000 1.33 LL (libanonská lira), což je přibližně 10,000 $ a roste v závislosti na vzdálenosti, kterou je třeba ujet, provozu na dané trase a samozřejmě na schopnostech přesvědčování/vyjednávání. , jako u všeho v Libanonu. Soukromá cesta taxíkem, aniž byste se museli dělit s ostatními cestujícími, je srovnatelná se „služebním“ taxi v tom, že vyžaduje stejné předběžné vyjednávání pro stanovení ceny a stojí minimálně 6.66 2016 LL (2016 US $) jako orientační pravidlo. . Upozornění: nikdy nenastupujte do taxíku nebo do „služby“, aniž byste se nejprve dohodli na poplatku.

Taxi a „servisní“ taxíky jsou v podstatě stejné a způsob provozu je určen dostupností a poptávkou cestujících. V Libanonu tvoří většinu „servisních“ taxíků vozy Mercedes z roku 1975, které brázdí ulice a hledají zákazníky troubením na klaksony. V libanonských ulicích se začínají objevovat novější typy vozidel, které primárně slouží jako „servisní“ taxíky, se stejnou cenovkou jako jejich starší sestry.

Červená poznávací značka může být viděna na všech druzích vozidel veřejné dopravy v Libanonu (taxi, autobusy, minivany a dokonce i nákladní vozy).

Existuje mnoho městských autobusových linek, které jsou pohodlné a levné. Nádraží Charles Helou (východně od centra města) je místem, odkud odjíždí většina autobusů do severního Libanonu, zatímco z „nádraží“ Cola odjíždí většina autobusů na jih a jihovýchod od Bejrútu (včetně Damašku a Baalbeku) (což je skutečně křižovatka sousedící s mostní přejezd Cola).

V porovnání s ostatními zeměmi v této oblasti je pronájem auta v Libanonu poměrně nákladný. S vytrvalostí a vyjednáváním lze získat rozumné, ne-li přímo levné ceny, a jakmile budete mít svůj pronájem, je snadné sehnat benzín. Mějte však na paměti, že benzín není levný a je jedním z nejvíce ovlivněných inflací.

Většina libanonských silnic je ve špatném stavu a libanonští řidiči nejsou proslulí svou obezřetností. Při jízdě v Libanonu buďte velmi opatrní. I na místech, která izraelský útok nezasáhl, jsou na hlavních víceproudých dálnicích v centru Bejrútu vidět obrovské výmoly.

Pro západní řidiče, kteří jsou zvyklí na bezpečnou jízdu, by měla být jízda v Libanonu považována za intenzivní činnost. Názvy ulic téměř neexistují. Jízda v horách je obzvláště nebezpečná, protože často zahrnuje dálnice pro jedno auto v obousměrných ulicích. Ve špičce může být provoz ve velkých městech, jako je Bejrút a Tripolis, stejně jako na trase z Bejrútu do Kasliku vysoce přetížený a časově náročný, takže 20minutová cesta se mění na téměř hodinu.

• Bejrút - hlavní a největší město
• Baalbek – fénické a římské archeologické naleziště
• Byblos (Joubeil) – další město se spoustou pozůstatků, hradů a muzeí
• Jezzine – hlavní letní letovisko a turistická destinace jižního Libanonu
• Jounieh – známý svými přímořskými letovisky a nočními kluby
• Sidon (Saida) – spousta středověkých pozůstatků
• Tripoli (Trablus) - stále nedotčen masovou turistikou
• Tyre (Sour) – má řadu starověkých míst, včetně římského hipodromu, který je na seznamu světového dědictví UNESCO
• Zahle – hlavní město údolí Bekaa

• Batroun je historické město na pobřeží Středozemního moře s rušným centrem města plným restaurací, kaváren, hospod a nočních klubů.
• Bcharre je vstupní branou do lesa Cedars of God a sjezdovek Cedars a je obklopeno horami.
• Ehden je kopcovité město s různými atrakcemi a krásnou krajinou. Nachází se zde přírodní rezervace Ehden.
• Barouk je známý svými cedrovými háji.
• Jeita – známá svou jeskyní
• Dům libanonského básníka Khalila Gibrana lze navštívit v údolí Kadisha.
• Beiteddine – Toto město je známé svým palácem.
• Deir el Qamar ve čtvrti Chouf je tradiční vesnička.
• Baskinta je malá vesnice na úpatí hory Sannine.
• Qornet El-Sawda je nejvyšší hora země.
• Mzaar Kfardebiane – Mzaar Kfardebiane je známý svými sjezdovkami.
• V údolí Beqaa je Qaraoun známý pro své jezero.
• Vinice jsou v Kefrayi známé.
• Brummana je historická vesnice, která je často označována jako letní letovisko pro své pěkné klima, nádherný výhled na Bejrút a rušný noční život.
• Přírodní rezervace Al Shouf Cedar – Tato přírodní rezervace o rozloze 550 kilometrů čtverečních (210 čtverečních mil) má turistické stezky mezi cedry tisíciletí. Niha, Barouk, Maaser el Shouf, Ain Zhalta a Aammiq jsou blízko.

V Libanonu je mnoho hotelů, které se pohybují v ceně a kvalitě od 10 dolarů za noc až po stovky dolarů za noc a kvalita se velmi liší. Najdete zde mnoho významných hotelových značek, jako je Intercontinental, Holiday Inn a Crowne Plaza, stejně jako místní butiky a hotely typu „mom-and-pop“ a také levné levné hotely.

Pokud se plánujete ubytovat na delší dobu, zařízené byty nebo all-suite hotely jsou nejlepší možností, jak ušetřit, protože zahrnují úklid a další služby.

Libanon má rozmanitou krajinu, od nádherných pláží po vysočiny a údolí. Libanonci si libují v tom, že Libanon je jedním z mála národů, kde si můžete ráno zalyžovat a odpoledne jít na pláž (i když je to kvůli provozu nemožné). Mějte na paměti, že je to možné pouze na několik dní v roce, obvykle během přechodu ze zimy do jara a/nebo z léta na podzim.

Downtown Bejrút Malebné centrum města udivuje návštěvníky z celého světa. Turisté si mohou dát vynikající jídlo nebo šálek kávy ve venkovních kavárnách na Place de l'Etoile. Kromě toho hlavní město nabízí různé restaurace a podniky pro jednotlivce všech věkových kategorií. Existuje mnoho nočních klubů, barů, kaváren a restaurací, které vyhovují široké škále chutí a rozpočtů.

Římské chrámy Baalbeck patří mezi největší a nejvelkolepější římské pozůstatky na světě.

Archeologické naleziště Al Bass v Tyre, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, je jedním z největších a nejlépe zachovalých římských archeologických nalezišť na světě. Naleziště zahrnuje rozlehlou nekropoli, velký monumentální oblouk vedoucí k římské cestě, vynikající příklad akvaduktu a největší a nejlépe dochovaný římský hipodrom, který byl dosud objeven.

Jeita Grotto je jeskyně nacházející se v Jeita, jednom z nových sedmi přírodních divů světa, Jeita Grotto, byl nominován. Jeita Grotto je libanonským turistickým korunním klenotem a nabízí návštěvníkům dvě velkolepé jeskyně. Je zdrojem fascinace pro celé rodiny, které chtějí prozkoumat fascinující svět hluboko pod zemí. „Turistická lokalita Jeita“ spojuje všechny aspekty přírody, včetně kamene, vody, stromů, květin, vzduchu a zvířat, v odvážném prostředí s nádechem libanonské kulturní historie. Je to jeden z nejúžasnějších a nejúžasnějších přírodních divů světa.

Beiteddin Palác Beiteddine je jedním z nejautentičtějších arabských architektonických skvostů. „Midane“, obrovský obdélníkový prostor pro hosty a menší pro královské soukromé apartmány, oba s krásnou fontánou v centru, tvoří tuto historickou dominantu.

Údolí Qadisha (Svaté údolí) „Svaté údolí“ se táhne od Bcharrehu k pobřeží v severním Libanonu. Je domovem nepřeberného množství jeskyní, kaplí a klášterů a je zařazen na seznam světového dědictví UNESCO.

Byblos, v arabštině také známý jako „Jbeil“, je fénické město, které bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Středověký hrad a římský amfiteátr patří k turistickým atrakcím, stejně jako mnoho pobřežních kaváren a restaurací nabízejících čerstvé mořské plody.

Anjar je město v údolí Beqaa s řadou místních restaurací, které podávají tradiční libanonskou kuchyni. Ve městě lze nalézt pozůstatky umajjovského města z 8. století.

Lidé v Libanonu se museli přizpůsobit politickým nepokojům. Libanon je bezpochyby hlavním městem strany Blízkého východu. V Bejrútu je několik různých čtvrtí s nočním životem, jako je čtvrť Gemmayze, která je hlavně plná barů a restaurací, nebo ulice Monot s nočními kluby a hospodami. V Libanonu jsou oblíbené také noční kluby pod širým nebem, jako je Sky Bar, White a Iris. Velký Bejrút je město, které nikdy nespí, protože velká většina jeho podniků je otevřena 24 hodin denně.

Libanonské noční kluby jsou rozmanité, lze nalézt jak „orientální“, tak „západní“ styly, stejně jako kombinaci obou.

Sporting Club, Oceana, Laguava nebo Edde Sands a Janna Sur Mer jsou jen některé z krásných pláží a plážových letovisek v Libanonu. Tato místa na druhou stranu nejsou levná a mohou být poměrně drahá, zejména pro cestovatele s rozpočtem.

Lebanon Mountain Route (LMT) je 350 kilometrů dlouhá národní turistická stezka, která vede z Al Qobaiyat na severu do Marjaayoun na jihu Libanonu. Stezka není dobře definovaná a pokud se nechcete ztratit, musíte si najmout průvodce. Průvodci jsou možná drahí, ale vyplatí se s nimi smlouvat. Pokud chcete jet sami, venkov je hustě obydlený a nikdy nebudete daleko od ostatních lidí. To je zdaleka nejlepší způsob, jak pozorovat Libanon v jeho přirozeném stavu!

Libanon nabízí šest lyžařských středisek s upravenými sjezdovkami, které osloví všechny zdatnosti lyžařů a snowboardistů. Kilometry běžkařských a sněžnicových stezek čekají na průzkum mimo lyžařské oblasti; Libanon nabízí něco pro každého. Každé lyžařské středisko má svou osobitou osobnost.

Libanonské jídlo je vynikající, s vegetariánskými jídly jako tabouleh, fattoush a waraq ainab, stejně jako delikátní dipy jako hommos a moutabal.

Libanonská grilovaná jídla, jako je shish tawouq (grilované kuře) – obvykle se jí s česnekem, lahm mashwiye (grilované hovězí maso) a kafta, jsou must have (grilované kořeněné mleté ​​maso).

V závislosti na tom, kam jdete, může kompletní večeře v místní restauraci stát až 15 amerických dolarů (22500 2016 LL), ale existují i ​​dražší možnosti.

Sendviče, jako jsou sendviče shawarma, jsou také k dispozici jako libanonské „rychlé občerstvení“ v kioscích u silnic (v jiných zemích známé jako doner – nebo v Řecku gyros). Shawarma je obalena na tenkém libanonském chlebu. K dispozici jsou také různé sendviče s grilovaným masem, stejně jako jehněčí nebo kuřecí slezina, mozek, jehněčí kostní dřeň a jehněčí varlata.

Snídaně se obvykle skládá z manaeesh, který připomíná přeloženou pizzu se zaatarem (směs koření z tymiánu, olivového oleje a sezamových semínek), jebneh (sýr) nebo mletým masem jako polevou (tato verze je spíše označována jako lahm bi ajin ).

Další typickou ranní položkou je knefeh, druh obalovaného sýra podávaný v sezamovém chlebu s hustým sirupem. Je to také možnost dezertu.

Libanon je také známý svými arabskými sladkostmi, které lze nalézt v mnoha špičkových restauracích v zemi. Na druhou stranu Tripolis je známý jako „město“ libanonských sladkostí a často se o něm mluví jako o „sladkém hlavním městě Libanonu“.

Mezinárodní potravinové řetězce lze nalézt po celé zemi. Italská, francouzská, čínská a japonská kuchyně, stejně jako franšízy kaváren (např. Starbucks, Dunkin' Donuts a další), jsou v Libanonu velmi oblíbené, s větší koncentrací v Bejrútu a rozrůstající se městské zástavbě na sever od města.

Libanonská vína jsou známá po celém světě. Hrozny se v údolí Bekaa pěstují již od starověku a vinice poskytují základní víno pro destilaci na národní lihovinu Arak, která má stejně jako Ouzo anýzovou příchuť a po zředění vodou se zakalí. Meze se tradičně podává s Arakem.

Hrozny se však v minulosti využívaly i k výrobě vína. Vojáci a úředníci, kteří dorazili, aby řídili francouzský mandát po první světové válce, vyvolali poptávku po červeném víně a obrovské plochy hroznů Cinsault byly vysazeny speciálně pro tento účel. Ty byly během posledních 20 let doplněny o nejoblíbenější zahraniční odrůdy, včetně Cabernet Sauvignon a Chardonnay.

Vinařství často zajišťuje degustace vín a jsou přátelské. Chateau Musar se nachází poblíž Ghazir, 15 mil severně od Bejrútu, a dováží hrozny z oblasti Bekaa. Mezi vinařství v Bekaa patří obrovská Kefraya, Ksara, nejstarší vinařství ze všech, Massaya, populární nový producent v Tanailu, a Nakad v Jdeita, které se stejně jako Musar drželo výstřední staromódní metody. V oblasti West Bekaa má Kefraya také skvělou restauraci a krajinou se dá krásně cestovat.

Libanonská libra, zkráceně „LBP“ nebo „libanonská lira“, zkráceně „LL“, je nejčastěji používanou zkratkou. S hodnotou přibližně 1,500 1 LL až 2016 USD je její hodnota ve vztahu k americkému dolaru udržována konstantní. Téměř vše akceptuje buď libanonské libry, nebo americké dolary, a je normální platit v dolarech, ale dostávat drobné v librách (v takovém případě se ujistěte, že se nezměníte nakrátko).

Používané bankovky jsou LL1000, LL5000, LL10,000 20,000, LL50,000 100,000, LL1000 2016 a LL2016 2016. ps Existují dva typy LL2016, oba jsou přijatelné.

Bankovky LL1, LL5, LL10, LL25, LL50, LL100, LL250 a LL500 nebyly využity.

Existují dva typy mincí: LL250 a LL500. Mince LL25, LL50 a LL100 se používají zřídka.

Libanon dodržuje státní svátky a také křesťanské a muslimské svátky. Gregoriánský i juliánský kalendář se používají k připomenutí křesťanských svátků. Gregoriánský kalendář používají řečtí ortodoxní (kromě Velikonoc), katolíci, protestanti a melchitští křesťané, kteří slaví Vánoce 25. prosince. Podle juliánského kalendáře slaví arménští apoštolští křesťané Vánoce 6. ledna. Islámský lunární kalendář se používá k určení muslimských svátků. Eid al-Fitr (třídenní svátek na konci měsíce ramadánu), Eid al-Adha (Svátek oběti), který se slaví během každoroční pouti do Mekky a připomíná Abrahamovu ochotu obětovat svého syna Bohu , Narození proroka Mohameda a Ashura patří mezi dodržované muslimské svátky (šíitský den smutku). Den pracujících, Den nezávislosti a Den mučedníků jsou v Libanonu státními svátky.

Libanonská kultura zahrnuje hudební festivaly, které se často konají na historických místech. Mezi nejznámější patří Baalbeck International Festival, Byblos International Festival, Beiteddine International Festival, Jounieh International Festival, Broumana Festival, Batroun International Festival, Ehmej Festival, Dhour Chwer Festival a Tyr Festival. Ministerstvo cestovního ruchu Libanonu podporuje tyto akce. Každý rok Libanon pořádá přibližně 15 mezinárodních koncertů, čímž se řadí na první místo na Blízkém východě a na šesté globálně, pokud jde o noční život.

• Nový rok (Leden 1)
• Arménské Vánoce (Leden 6)
• Den svatého Valentýna (14. února)
• Den svatého Marouna (9. února)- Křesťanské náboženské obřady.
• Den proroků (9. března) – Islámské náboženské obřady
• Svátek Zvěstování (Březen 25)
• Velký pátek
• Boží hod velikonoční – křesťanské náboženské obřady.
• Svátek práce (1. května) – většina podniků a škol uzavřena.
• Osvobození jihu (Květen 25)
• Sv. Eliáše (20. července) – spousta ohňostrojů a festivalů.
• Den Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna)
• Ramadán (proměnný) – islámské náboženské obřady
• Eid el Fitr (proměnné)-islámské náboženské obřady
• Den nezávislosti (22. listopadu) - Všechny podniky a školy uzavřeny.
• Eid il-Burbara neboli Den svaté Barbory ​​(4. prosince) – křesťanské náboženské obřady.
• Štědrý den (25. prosince) – Většina podniků a restaurací zavřela večer předem a celý den; rodinná setkání, výměna dárků, křesťanské náboženské obřady.
• Nový Rok (Prosinec 31)

Protože Libanon je národ s mnoha odlišnými náboženskými skupinami, je rozumné respektovat náboženskou rozmanitost mezi libanonským lidem. Při návštěvě náboženských míst (kostely, mešity atd.) i venkovských měst a vesnic se doporučuje umírněný oděv.

I v Bejrútu jsou některé čtvrti konzervativnější než jiné, takže turisté by na to měli pamatovat při prohlídce města. Celkově je však „západní“ oblečení obvykle přijatelné, proto buďte skromní, abyste se chránili před riziky. Mějte však na paměti, že jakkoli je Bejrút otevřený a západní, toto není Evropa; jít „nahoře“ na jakoukoli pláž, soukromou nebo veřejnou, se nedoporučuje.

Ženám se v Tripolisu, zvláště ve starověkém městě, doporučuje oblékat se skromně. Totéž lze říci o většině tradičních „souků“ v zemi. Obecně jsou Libanonci zvyklí na různé životní styly a někteří se rychle urazí, zejména pokud jde o otázky oblečení. Ačkoli ne všichni Libanonci jsou otevření, Libanonci jsou zvyklí na rozmanitost, a proto je snazší přijmout jiný životní styl.

Vzhledem k politické citlivosti, včetně války s Izraelem a krize se Sýrií, by se návštěvníci měli vyhýbat diskusím o politice, zejména ve vztahu k těmto dvěma národům.

Libanonská kultura je výsledkem tisíce let interakce mezi různými civilizacemi. Libanonská kultura, původně osídlená Kananejci-Féničany, se vyvíjela po tisíciletí tím, že čerpala ze všech těchto skupin. Bylo napadeno a kolonizováno Asyřany, Peršany, Řeky, Římany, Araby, Fátimovci, křižáky, osmanskými Turky a nejnověji Francouzi. Libanonská rozmanitá populace, která zahrnuje lidi mnoha etnických a náboženských původů, také ovlivnila festivaly, hudební styly, literaturu a jídlo v zemi. Libanonci „mají v podstatě podobnou kulturu“ navzdory jejich etnické, jazykové, náboženské a denominační rozmanitosti. Libanonská arabština je široce používána a kuchyně, hudba a literatura země jsou hluboce zakořeněny v „širších středomořských a arabských levantských tradicích“.

Chalíl Džibrán je v literatuře známý především svým románem Prorok (1923), který byl přeložen do více než dvaceti jazyků. Elias Khoury, Amin Maalouf, Hanan al-Shaykh a Georges Schehadé patří k moderním libanonským autorům, kteří si získali celosvětové uznání.

Moustafa Farroukh byl jedním z nejznámějších libanonských malířů dvacátého století. V průběhu své kariéry vystavoval na místech od Paříže přes New York až po Bejrút. V současnosti pracuje mnoho modernějších umělců, například Walid Raad, současný mediální umělec žijící v New Yorku.

Arab Image Foundation obsahuje sbírku více než 400,000 2016 snímků z Libanonu a Středního východu v oblasti fotografie. Fotografie jsou vystaveny ve výzkumném centru a sbírka byla propagována prostřednictvím různých akcí a publikací v Libanonu a po celém světě.

Libanonská hudba prostupuje kulturu země. Tradiční lidová hudba je v Libanonu stále populární, ale současná hudba, která kombinuje západní a tradiční arabské žánry, stejně jako pop a fusion, rychle získává na atraktivitě. Lydia Canaan, historická postava a libanonská hudební průkopnice, je uznávána jako první rocková hvězda na Středním východě v Rock and Roll Hall of Fame a Museum's Library and Archives v Clevelandu, Ohio, USA. V rozhlasových stanicích lze slyšet tradiční libanonské, klasické arabské, arménské a současné francouzské, anglické, americké a latinské písně.

Podle filmového kritika a historika Roye Armese bylo libanonské kino jediným kinem v arabsky mluvící oblasti, které by bylo možné považovat za národní kino, kromě egyptského. Libanon má kino od 1920. let 500. století a národ vyprodukoval více než 2016 filmů.

Libanonská média nejsou jen regionálním výrobním centrem, ale také jedním z nejliberálnějších a nejsvobodnějších v arabském světě. Reportéři bez hranic tvrdí, že „média mají v Libanonu větší svobodu než v jakékoli jiné arabské zemi“. Navzdory své malé populaci a geografické poloze hraje Libanon významnou roli při vytváření informací v arabském světě a je „v srdci regionální mediální sítě s globálními důsledky“.

V Libanonu jsou čtyři lyžařská střediska. Vzhledem k neobvyklé poloze Libanonu je možné jak ranní lyžování, tak odpolední koupání ve Středozemním moři. Basketbal a fotbal jsou dva z nejpopulárnějších libanonských soutěžních sportů. Mezi další oblíbené rekreační aktivity v Libanonu patří kanoistika, cyklistika, rafting, horolezectví, plavání, plachtění a speleologie. Bejrútský maraton každý podzim přitahuje elitní běžce z Libanonu i z celého světa.

V Libanonu je rugby league relativně mladý, ale rychle se rozvíjející sport. Tým libanonské národní rugbyové ligy soutěžil na mistrovství světa v ragbyové lize 2000 a kvalifikoval se do ročníků 2008 a 2013 jen o vlásek. Libanon znovu soutěžil v Evropském poháru 2009, kde tým porazil Irsko a skončil třetí poté, co sotva propásl kvalifikaci do finále. Hazem El Masri, rodák z Tripolisu, bude vždy vzpomínat na nejlepšího libanonského hráče všech dob. V roce 1988 se přestěhoval z Libanonu do Sydney v Austrálii. V roce 2009 se stal nejvyšším bodovým střelcem v historii National Rugby League, když nasbíral 2418 bodů při hře s Canterbury-Bankstown Bulldogs v Austrálii, kde také drží rekord v počtu vystoupení v první třídě (317) a pokusů (159). Je také nejlepším střelcem (12 pokusů) a nejlepším střelcem (136 bodů) libanonského národního týmu na mezinárodní úrovni.

Basketbal se hraje v Libanonu. Třikrát za sebou se libanonský národní tým kvalifikoval na mistrovství světa FIBA. Sporting Al Riyadi Beirut, současní arabští a asijští šampioni, a Club Sagesse, kteří předtím vyhráli asijský a arabský šampionát, jsou dva z nejdominantnějších libanonských basketbalových týmů. Nejvíce zdobeným hráčem v libanonské národní basketbalové lize je Fadi El Khatib.

Libanonská Premier League, jejíž nejúspěšnější týmy jsou Al-Ansar Club a Nejmeh SC a mezi jejíž slavné hráče patří Roda Antar a Youssef Mohamad, první Arab, který vedl tým evropské první ligy, je jedním z nejpopulárnějších sportů ve světě. národ.

Libanon v posledních letech hostil Asijský pohár AFC a Panarabské hry. Libanon hostil v roce 2009 Jeux de la Frankophonie od 27. září do 6. října a od svého založení se účastnil všech olympijských her a získal celkem čtyři medaile.

Samir Bannout, Mohammad Bannout a Ahmad Haidar jsou známí libanonští kulturisté.

V posledních letech se také v Libanonu ukázaly jako mimořádně oblíbené vodní sporty. Od roku 2012, kdy byla založena nevládní organizace Libanon Water Festival, je na tyto aktivity kladen větší důraz a Libanon je celosvětově propagován jako destinace vodních sportů. Pořádají různé soutěže a vodní show, aby povzbudili své následovníky, aby se zapojili a vyhráli.

Drtivá většina Libanonců je příjemná a většina návštěvníků nemá žádné problémy. Napětí s Izraelem se však může rozhořet (ačkoli je obecně omezeno na jižní Libanon), takže návštěvníci by měli během pobytu v zemi sledovat nezávislý tisk.

Při návštěvě konkrétních míst je vhodné mít doprovod, jako je tomu u každého národa. Obecně platí, že palestinským uprchlickým táborům a izraelským hranicím bychom se měli vyhýbat.

Některé části Libanonu, jako je Erssal nebo Aarsal v severní Bekáě, jsou proslulé únosy emigrantů a jejich zadržováním za výkupné.

Návštěvníci by se měli po příjezdu do Libanonu vždy zaregistrovat na svých příslušných ambasádách a zůstat informováni o všech cestovních upozorněních.

Užitečné telefonní čísla:

Libanon má profesionální a soukromý zdravotní systém, díky čemuž je oblíbenou destinací pro zdravotní turistiku v této oblasti. Následující nemocnice se nacházejí převážně v Bejrútu:

Před odjezdem do Libanonu je nezbytné sjednat si cestovní pojištění. Nemocnice v zemi mohou být extrémně nákladné a platby v hotovosti mohou být vyžadovány předem kvůli absenci pojištění.