Saint Tropez

Saint-Tropez se rozkládá na úzkém výběžku na Francouzské riviéře, uprostřed cesty mezi Nice a Marseille. Jeho oficiální status obce v departementu Var se odráží na ploše sotva přes pět kilometrů čtverečních, na které žije 4 103 obyvatel (sčítání lidu z roku 2018). Leží na konci úzkého zálivu – Golfe de Saint-Tropez – na úpatí pohoří Massif des Maures, jehož obrysy formuje vítr a proud. Z tohoto místa se kompaktní jádro města rozprostírá směrem k přilehlým dunám Pampelonne, čímž se Saint-Tropez stává jak pobřežní enklávou, tak i vstupní branou do provensálského vnitrozemí.

Klima se drží středomořského režimu s horkým létem. Zimy zůstávají mírné, denní teploty zřídka klesají pod deset stupňů Celsia. Léto přináší horko zmírněné pobřežním průvanem Mistralu, takže polední teploty jsou snesitelnější než ve vnitrozemí. Roční srážky se koncentrují v krátkých podzimních a jarních přívalech, takže vrchol léta je převážně suchý. Vegetace, věrná svému středomořskému původu, zahrnuje olivovníky, borovice, křovité duby a středomořské maquis, jejichž tlumená zeleň je změkčena solí a sluncem.

Město, založené jako opevněná základna ve starověku, se zpočátku točilo kolem rybolovu a drobného stavby lodí. Jeho přístav v roce 1789 pojal osmdesát plavidel; místní loděnice vyráběly tartany a třístěžňové obchodní lodě, z nichž některé byly schopny přepravit až dvanáct tisíc barelů. Během následujících desetiletí se objevila související řemesla – sběr korku, vinařství a dřevařství. Hydrografická škola školila námořníky a navigátory. V polovině devatenáctého století ztělesňovaly vlajkové lodě, jako například La Reine des Anges, námořní řemeslné umění obce.

Válečná kapitola Saint-Tropez skončila v srpnu 1944, kdy spojenecké síly v rámci operace Dragoon osvobodily město před sousedními osadami na Azurovém pobřeží. Tento jedinečný okamžik znamenal konec i začátek. Následující desetiletí bylo svědkem příchodu filmařů a hudebníků, kteří hledali krajiny neposkvrněné masovou turistikou. Autoři Nouvelle Vague, mezi nimiž byl i Roger Vadim – jehož inscenace A Bůh stvořil ženu z roku 1956 obsadila Brigitte Bardot pod kamenné hradby Saint-Tropez – učinili image města nesmazatelnou. Zároveň hnutí Yé-yé přitahovalo mladé umělce, jejichž činy vtiskly město do evropského kulturního povědomí.

V 60. letech 20. století si evropská a americká jetsetová třída vydobyla Saint-Tropez jako sezónní útočiště. Hotely jako Byblos se otevíraly ceremoniály, kterým věnovali pozornost Bardot a Gunter Sachs. Noční život ve vnitrozemí, typický pro Caves du Roy, odrážel celosvětovou fascinaci leskem. Ačkoli hodnoty nemovitostí a ceny služeb odpovídajícím způsobem vzrostly, jádro města si zachovalo svou strukturu ze 17. století: úzké uličky lemované pastelovými fasádami, okenicemi potřísněnými solí a sluncem a přístavem lemovaným štíhlými stožáry.

Jižně od centra města leží záliv Pampelonne, jehož pětikilometrový úsek písku lemuje obec Ramatuelle. Každá pláž má třicet metrů šířku jemnozrnné písčité pláže a nabízí buď veřejné prostory, nebo soukromé plážové kluby. K zapůjčení je připraveno vybavení pro větrné i motorizované vodní sporty – plachty, prkna, kánoe, motorové čluny, vodní skútry a dokonce i potápěčské vybavení. Za slunečníky nabízejí stín borové lesy; vpředu odhalují čisté vody zálivu skalnaté výchozy a mořské trávy. Od konce 50. let 20. století se opalování nahoře bez stalo zvykem po místních kontroverzích, které vyvrcholily městskými vyhláškami regulujícími vodní sporty podél pobřeží.

Námořní doprava se dnes soustředí v přístavu, který může pojmout až osm set plavidel ve dvou kotlinách. Návštěvníci připlouvají trajekty Les Bateaux Verts, které spojují Saint-Tropez se Sainte-Maxime, Port Grimaud a různými přístavy na riviéře. Soukromé charterové plavby a plachetnice jsou součástí letního kalendáře, zatímco rozloha moře, zachycená v městském námořním muzeu na vrcholu Citadely, připomíná počátky stavby lodí.

Kalendář Saint-Tropez se točí kolem Les Bravades de Saint-Tropez, každoroční třídenní akce, která se koná každý květen a ctí svatého Torpese, patrona obce. Oslavy sahají až do doby, kdy královské udělení privilegií domobraně udělených asi před 450 lety, svolávají místní společnosti oděné v dobových uniformách. Muškety střílejí při slavnostní palbě, kapely pochodují hlavními ulicemi a Torpesova busta prochází kolem fasád kostelů. Účastníci se oblékají do tradičních provensálských kostýmů a scházejí se k masové a společenské slavnosti, která propojuje současný život s raně novověkou obranou proti vpádům Berberů.

Pozemní spojení je i nadále omezeno geografií a dopravou. Do centra města nedosahuje žádná železnice; nejbližší stanice se nachází v Saint-Raphaëlu, vzdáleném čtyřicet kilometrů, odkud jezdí lodní nebo autobusové spojení. Silniční přístup vede po třech hlavních trasách: A8 přes Le Muy do Sainte-Maxime a bývalá N98; A57 přes Cannet des Maures do Grimaud; a pobřežní N98, která vede po pobřeží z Toulonu do Monaka a zasahuje do vnitrozemí, aby obsluhovala Pampelonne. Během hlavní sezóny se motoristé potýkají s častými dopravními zácpami; místní preferují skútry, jízdní kola a sdílené minibusy, které jezdí mezi městem a plážemi. Chůze je velkou součástí cestování v rámci města a kompaktní rozloha města láká chodce k prozkoumávání uliček, zdí nábřeží a stinných náměstí.

Saint-Tropez nemá vlastní letiště, přesto vrtulníky přepravují návštěvníky mezi přistávacími plochami v Tropez, soukromými kluby a charterovými lety. Civilní lety létají z letiště La Môle–Saint-Tropez patnáct kilometrů jihozápadně a z letiště Toulon–Hyères dále na západ. Hlavní mezinárodní vstupní brány – Nice Côte d'Azur a Marseille Provence – se nacházejí do dvou hodin jízdy autem nebo autobusem a slouží zákazníkům, jejichž cesty spojují pohodlí s malebnou dostupností.

V rámci hranic obce odráží občanská vybavenost skromný počet obyvatel. Kino promítá současné francouzské a mezinárodní filmy, knihovna podporuje místní vzdělanost a rekreační centrum pro mládež nabízí programy pro vzdělávání v přírodě a sportovní aktivity. Zdravotnické služby zahrnují komunitní kliniku a soukromé lékaře. Vzdělávání sahá od mateřské školy až po střední školu: předškolní zařízení l'Escouleto, dvě základní školy – Louis Blanc a Les Lauriers – a střední škola Moulin Blanc, která v roce 2011 čítala 275 žáků a podporovala ji 51 zaměstnanců.

Ozvěna Saint-Tropez předčí i počet sčítání lidu. Hudebníci od Pink Floyd po Taylor Swift zvěčnili město v písních, zatímco rapoví umělci evokují jeho prestiž jako symbol volného času. Broadwayská La Cage aux Folles zasazuje svou frašku do tropezského nočního života. Desítky let tvůrčích sdružování, od módních ikon, jako byla Coco Chanel ve 20. letech 20. století, až po nejvýznamnější hvězdy kinematografie, vetkávají do identity města vrstvy kulturní paměti. Pod těmito odkazy se však skrývá středomořská osada, která přetrvává jako námořní pevnost, rybářský přístav a nyní globální destinace – její současnost je zakořeněna ve staletích kontinuity.

Saint-Tropez dnes stojí jako živoucí palimpsest. Jeho hradby a citadela připomínají obranné potřeby minulých epoch; jeho přístav a loděnice evokují obchodní úsilí; jeho úzké uličky a tržiště hovoří o provensálské tradici; jeho pláže a přístavy svědčí o rozvíjející se ekonomice volného času. Pro cestovatele město nabízí více než jen sluncem zalité fasády a pozorování celebrit. Nabízí příležitost vnímat otisk času na kameni, moři a zvycích – místo, kde koexistují každodenní rytmy a sezónní podívané. V tomto sbližování se Saint-Tropez odhaluje nejen jako symbol lesku, ale i jako osada neustále proměňovaná historií, geografií a lidskými aspiracemi.