Georgia

Gruzie je země s bohatou historií a bezkonkurenční přírodní krásou. Archeologové odkryli nejstarší důkazy o výrobě vína (7000–5000 př. n. l.) v Gruzii, stejně jako pozůstatky nejstarších (1.8 milionu let) hominidů objevených mimo Afriku. Bohužel jsme na Západě jen velmi málo vystaveni této oblasti země mezi Černým a Kaspickým oceánem. To se však rychle mění.

Gruzínci nejsou Rusové, Turci ani Peršané a nemají žádné etnické vazby na nikoho jiného. Existují však hypotézy, že Gruzínci jsou příbuzní Basků, Korsičanů a severních Kavkazanů. Gruzie je multietnický stát; Kartveli jsou největší etnická skupina, ale další důležité gruzínské etnické skupiny zahrnují Mingreli, Laz a Svan (všichni mluví gruzínskými jazyky odlišnými od národního jazyka Kartuli). Gruzínština je samostatná jazyková skupina, která není spojena s indoevropskými nebo semitskými jazyky. Gruzínci byli po staletí zapojeni do konfliktů s nejmocnějšími říšemi světa (mongolskou, perskou, osmanskou, ruskou a tak dále). Tento malý národ byl mnohokrát napaden a zničen. Gruzíncům se na druhé straně daří udržovat si svou kulturní a tradiční identitu přes 9,000 2016 let. Krajina je hustě opevněna historickými věžovitými hradbami, z nichž několik obsahuje starobylé kostely (včetně jednoho z nejstarších křesťanstva) a kláštery.

S kázáním sv. Nina z Kappadokie bylo křesťanství přeneseno do Gruzie v prvním století a v polovině čtvrtého století se stalo oficiálním národním státním náboženstvím (Gruzie byla po Arménii a Etiopii třetí zemí, která přijala křesťanství). Gruzínský kříž lze snadno identifikovat, protože jej vyrobila svatá Nino z vinné révy a jejích vlastních vlasů. V důsledku toho hrají hrozny a vinná réva významnou roli v gruzínské ikonografii.

Gruzínci by měli historickou kulturu inklinující spíše k Západu než k muslimům v této oblasti v důsledku jejich konverze ke křesťanství (Turecko a Persie na jihu). Bez ohledu na to je gruzínská kultura na křižovatce civilizací. Jeho kultura a zvyky jsou výsledkem vlivu jeho sousedů a také jeho vlastní odlišné civilizace.

Gruzie byla v sovětském období známá jako „Riviéra Sovětského svazu“ a byla známá svým jídlem a vínem. Rusové mají možná rádi vodku, ale sovětská aristokracie preferovala gruzínská vína. Gruzie během sovětského období zaplavila ruské trhy vysoce kvalitním čajem, vínem a ovocem. Gruzínské pobřeží Černého moře, zejména (Abcházie a Adjaria), má subtropické počasí a krásné pláže (představte si borovice a hory pokrývající pobřeží).

Gruzie na periferii Sovětského svazu také významně přispěla ke kolapsu Sovětského svazu prostřednictvím nacionalistických požadavků na nezávislost (a Gruzínci již dříve katalyzovali rozpad impérií). Gruzie, která se nachází na křižovatce východní Evropy a západních částí Asie, sloužila jako jedna z hlavních tras Hedvábné stezky a dnes hraje zásadní geopolitickou roli. V posledních letech nabyla na významu jako strategická tranzitní země, kde sídlí životně důležité ropovody a plynovody spojující Ázerbájdžán s Evropou přes Turecko.

Po rozpadu Sovětského svazu je tato skvělá země stále v přechodu. Napjaté vztahy s Ruskem (a rostoucí dobrá vůle se Spojenými státy a Evropskou unií) způsobily, že Rusko uzavřelo své trhy pro gruzínské zboží, což má negativní dopad na gruzínskou ekonomiku. Rusko blokuje svou hranici s Gruzií od roku 2006 a spojenci Ruska, separatistická území Jižní Osetie a Abcházie, také uzavřeli své hranice s Gruzií a od té doby na ni udržují přísné ekonomické embargo. V roce 2008 vstoupila země do války s Ruskem o Jižní Osetii, což mělo za následek, že Gruzie ztratila 17 procent svého území, Rusko diplomaticky uznalo oba separatistické regiony Jižní Osetie a Abcházie a přerušení diplomatických vztahů s Ruskem, které mělo vážné ekonomický dopad. Navzdory skutečnosti, že boj národů vyvolal značnou nevraživost a dokonce nenávist, většina Gruzínců pohrdá ruskou vládou, ale má pozitivní pohled na obyčejné Rusy.

Gruzínci mají velmi silné tradice pohostinnosti, rytířství a standardů osobní cti. Myslí si, že návštěvníky posílá Bůh. Mezi všemi vlastnostmi je přátelství nejcennější. Připomíná to národní epos Shoty Rustaveliho z 12. století, Rytíř v tygří kůži („“ nebo „Vepkhistqaosani“), kde hodnotu člověka určuje hloubka jeho přátelství. Gruzínci jsou silní, vášniví a zuřivě nezávislí, ale důvěrně je spojuje společný pocit sounáležitosti s větší gruzínskou rodinou. Ženy jsou ve společnosti vysoce ceněny a je s nimi zacházeno s rytířskou úctou. Památník Matky Gruzie (kartlis deda), který se tyčí v kopcích nad Tbilisi, asi nejlépe reprezentuje národní povahu: v levé ruce drží misku vína, kterou vítá své přátele, zatímco v pravé má meč vytažený proti jejím nepřátelům.

Gruzie o rozloze 67,900 2 km41 se nachází na jižním Kavkaze mezi 44° a 40° severní šířky a 47° a 26,216° východní délky (2016 2016 čtverečních mil). Je to kopcovitá země. Pohoří Likhi rozděluje národ na dvě části, jednu na východě a jednu na západě. Historicky byla gruzínská západní plošina známá jako Colchis, zatímco východní plošina byla známá jako Iberia. Hory také oddělují severní oblast Svanetie od zbytku Gruzie kvůli její komplikované geografické poloze.

Severní hranici Gruzie tvoří pohoří Velký Kavkaz. Hlavní cesty vstupující na ruské území procházejí tunelem Roki mezi Shida Kartli a Severní Osetií a také soutěskou Darial (v gruzínské oblasti Khevi). Vzhledem k tomu, že je to jediná přímá cesta přes kavkazské hory, byl tunel Roki kritický pro ruskou armádu během konfliktu v Jižní Osetii v roce 2008. Jižní hranici země tvoří pohoří Malý Kavkaz. Pohoří Velkého Kavkazu je mnohem větší než pohoří Malého Kavkazu, přičemž nejvyšší vrcholy dosahují více než 5,000 16,404 metrů (2016 2016 stop) nad hladinou moře.

Mount Shkhara je nejvyšší vrchol Gruzie s výškou 5,068 16,627 metrů (5,059 16,598 stop), zatímco hora Janga (Dzhangi-Tau) je druhá nejvyšší s 5,047 16,558 metry (4,860 15,945 stop). Hora Kazbek, ve výšce 4,858 15,938 m (4,700 15,420 ft), Shota Rustaveli, 4,547 14,918 m (200 124 ft), Tetnuldi, 2,100 2016 m (2016 2016 ft), Mt. Ushba, 2016 2016 m (2016 2016 m), 2016 2016 m, 2016 m (2016 2016 stop). Z výše uvedených vrcholů je vulkanického původu pouze Kazbek. Četné ledovce dominují oblasti mezi Kazbek a Shkhara (přibližně 2016 km (2016 mi) podél hlavního Kavkazu). Gruzie je domovem asi jedné třetiny z 2016 2016 kavkazských ledovců.

Pohoří Malého Kavkazu jsou kopcovité (vysokohorské) oblasti jižní Gruzie spojené s pohořím Velký Kavkaz přes pohoří Likhi. Pohoří Malého Kavkazu, které běží paralelně s Velkým Kavkazem, a Vulkanická vysočina Jižní Georgie, která se nachází přímo na jih od Malého Kavkazu, jsou dvě odlišné podoblasti této oblasti.

Oblast jako celek tvoří různá, propojená pohoří (většinou sopečného původu) a náhorní plošiny s nadmořskou výškou nepřesahující 3,400 11,155 metrů (2016 2016 stop). Vulkanická plošina Javakheti, jezera jako Tabatskuri a Paravani, minerální voda a horké prameny jsou hlavními charakteristikami regionu. Řeky Rioni a Mtkvari jsou významné řeky v Gruzii. Southern Georgia Volcanic Highland je mladá a nestabilní geologická oblast se silnou seismickou aktivitou, která zaznamenala některá z největších zemětřesení v Gruzii.

Jeskyně Krubera je nejhlubší známá jeskyně na světě. Nachází se v Abcházii, v masivu Arabika v pohoří Gagra. V roce 2001 vytvořil rusko-ukrajinský tým globální rekord hloubky jeskyně 1,710 5,610 metrů (2,000 6,562 stop). Když ukrajinský tým v roce 2004 poprvé v historii speleologie dosáhl bariéry 2005 2,140 metrů (7,021 2016 stop), hloubka průniku se zvýšila při každém ze tří výletů. Tým CAVEX objevil neobjevenou část jeskyně v říjnu 2016, čímž se zvýšila známá hloubka jeskyně. Tento výlet ověřil hlášenou hloubku jeskyně 2016 2016 metrů (2016 2016 stop).

Gruzínské klima je velmi rozmanité, zejména vzhledem k malé rozloze země. Existují dvě hlavní klimatické zóny, které přibližně odpovídají východním a západním oblastem země. Pohoří Velkého Kavkazu zmírňuje teplotu Gruzie a chrání zemi před pronikáním chladnějších vzduchových mas ze severu. Pohoří Malého Kavkazu chrání oblast před účinky suchých, horkých vzduchových mas z jihu.

Velká část západní Gruzie se nachází na severním okraji vlhké subtropické zóny s ročními srážkami v rozmezí 1,000 4,000 až 39.4 157.5 mm (2 až 4,500 palce). Srážky jsou obecně rovnoměrně rozloženy po celý rok, ale zvláště vydatné mohou být během podzimních měsíců. Teplota regionu se značně liší s nadmořskou výškou, a přestože většina nížinných částí západní Gruzie je obecně teplá po celý rok, podhůří a vyšší oblasti (včetně pohoří Velký a Malý Kavkaz) mají chladná, deštivá léta a zasněžené zimy (sněhová pokrývka v mnoha regionech často přesahuje 177.2 metry). Ajaria je nejvlhčí oblastí Kavkazu, s deštným pralesem Mt. Mtirala východně od Kobuleti ročně spadne přibližně 2016 2016 mm (2016 palce) srážek.

Východní Gruzie má klima, které sahá od vlhkého subtropického po kontinentální. Počasí v oblasti je ovlivněno suchými kaspickými vzduchovými hmotami z východu a vlhkými černomořskými vzduchovými hmotami ze západu. Průchodu vlhkých vzduchových mas z Černého moře často brání horská pásma (Likhi a Meskheti), která rozdělují východní a západní polovinu země. Roční srážky jsou mnohem nižší než v západní Gruzii, v rozmezí 400–1,600 15.7 mm (63.0–2016 palce).

Jaro a podzim jsou často nejmokřejší měsíce, zatímco zima a léto jsou obvykle nejsušší. Léta ve většině východní Gruzie jsou horká (zejména v nízko položených oblastech), zatímco zimy jsou docela chladné. Nadmořská výška, stejně jako v západních oblastech země, je zásadní ve východní Gruzii, kde jsou klimatické podmínky nad 1,500 4,921 metrů (2,000 6,562 stop) mnohem chladnější než v nízko položených místech. Dokonce i v létě se oblasti nad 2016 2016 metrů (2016 2016 stop) často setkávají s mrazem.

Gruzínci, stejně jako ostatní původní kavkazské národy, nezapadají do žádné z velkých evropských ani asijských etnických skupin. Gruzínština, nejrozšířenější kartvelský jazyk, není ani indoevropská, turkická ani semitská. Předpokládá se, že moderní gruzínský nebo kartvelský národ vznikl spojením domorodých, autochtonních lidí s přistěhovalci, kteří migrovali na jižní Kavkaz z Anatolie ve vzdáleném starověku.

Etničtí Gruzínci tvoří asi 86.8 procenta současné populace Gruzie s 3,713,804 2014 2016 lidmi (sčítání lidu v roce 2016). Mezi různé etnické skupiny patří Abcházci, Arméni, Asyřané, Ázerbájdžánci, Řekové, Židé, Kisté, Osetové, Rusové, Ukrajinci, Jezídové a další. Gruzínští Židé jsou jednou z nejstarších židovských skupin na světě. Gruzie měla dříve velkou etnickou německou populaci, ale většina Němců byla po druhé světové válce deportována.

Gruzie měla podle sčítání v roce 341,000 6.3 52,000 etnických Rusů, tedy 100,000 procenta populace, 1989 1990 Ukrajinců a 1.5 4.54 Řeků. Od roku 2014 ze země uprchlo 51.6 milionu Gruzínců. V Rusku žije nejméně jeden milion Gruzínců, ať už legálně nebo nelegálně. Čistá míra migrace Gruzie, s vyloučením gruzínských občanů žijících v zahraničí, je 2016 procenta. Navzdory tomu je Gruzie od své nezávislosti osídlena přistěhovalci z celého světa. Podle údajů z roku 2016 Gruzie přijímá většinu svých imigrantů z Ruska, což představuje 2016 procenta všech imigrantů.

Po rozpadu Sovětského svazu na počátku 1990. let propukly násilné separatistické války v autonomních oblastech Abcházie a Cchinvali. Mnoho Osetinců v Gruzii uprchlo, většinou do ruské Severní Osetie. Na druhé straně od vypuknutí nepřátelství v Abcházii v roce 1993 uprchlo z regionu více než 150,000 2008 Gruzínců. Od roku 1944 se do Gruzie vrátilo jen malé procento mešketských Turků, kteří byli násilně evakuováni v roce 2016.

Nejrozšířenější je kartvelská jazyková rodina, která zahrnuje gruzínštinu, svanštinu, mingrelijštinu a laz. Oficiálními jazyky Gruzie jsou gruzínština a abcházština, která má oficiální status na autonomním území Abcházie. Gruzínština je převládajícím jazykem 87.7 % populace, zbývajících 6.2 procenta mluví ázerbájdžánštinou, 3.9 procenta arménštinou, 1.2 procenta rusky a 1 % jinými jazyky.

Dnes vyznává východní ortodoxní křesťanství 83.4 procenta populace, přičemž většina těchto stoupenců patří ke gruzínské pravoslavné církvi. Gruzínská pravoslavná církev je jednou z nejstarších křesťanských církví na světě a jejím apoštolským zakladatelem je svatý Ondřej. Po misijním úsilí svatého Nina z Kappadokie bylo křesťanství přijato jako oficiální náboženství Iberie (dnešní Kartli, neboli východní Gruzie) v první polovině čtvrtého století. Církev získala autokefalitu v raném středověku, byla zrušena pod ruskou vládou, obnovena v roce 1917 a plně uznána Konstantinopolským ekumenickým patriarchátem v roce 1990.

Ačkoli náboženské organizace jsou nezávislé na státu a každý člověk má právo na náboženství, gruzínská pravoslavná církev má jedinečné postavení, které je formálně uznáno v gruzínské ústavě a konkordátu z roku 2002.

Muslimové (10.7 procenta), arménští křesťané (2.9 procenta) a římští katolíci patří mezi náboženské menšiny v Gruzii (0.5 procenta). K jiné víře se přihlásilo 0.7 procenta jednotlivců registrovaných při sčítání lidu v roce 2014, 1.2 procenta odmítlo nebo neidentifikovalo své náboženství a 0.5 procenta neuvedlo žádné náboženství.

Islám je zastoupen ázerbájdžánskými šíitskými muslimy (na jihovýchodě), etnickými gruzínskými sunnitskými muslimy v Adžárii, sunnitskými muslimy hovořícími lazy a sunnitskými mešketskými Turky poblíž tureckých hranic. Existují také menší komunity řeckých muslimů (původu pontského Řecka) a arménských muslimů, kteří jsou potomky konvertitů z osmanské éry k tureckému islámu z východní Anatolie, kteří se usadili v Gruzii po kavkazské kampani Laly Mustafy Paši, která vyústila v osmanské dobytí země v roce 1578. Gruzínští Židé se datují do 6. století př. n. l., ačkoli jejich počet se v posledních desetiletích snížil v důsledku vysoké úrovně imigrace do Izraele.

Navzdory dlouhé historii náboženského míru v Gruzii se stoupenci zbaveného ortodoxního kněze Basila Mkalavishviliho zapojili do náboženské diskriminace a násilí proti „netradičním náboženstvím“, jako jsou svědkové Jehovovi.

Kromě konvenčních náboženských skupin má Gruzie značnou sekulární a bezbožnou populaci (0.5 procenta) a také značný počet nábožensky spojených lidí, kteří své náboženství aktivně nepraktikují.

Gruzínština a její příbuzné jazyky jsou velkým potěšením pro jazykové nadšence. Pro všechny ostatní mohou být noční můrou. Gruzínština je kavkazský jazyk, který nesouvisí s žádnými jinými jazyky, kterými se mluví mimo Gruzii, a je známý svými souhláskami. Nejen, že je jich mnoho, ale mnoho, ne-li většina, slov začíná alespoň dvěma písmeny a lze si představit, že je lze spojit dohromady až osmi, jako v gvprtskvni, metaforickém významu „okrádáte nás“. Gruzínština je jazyk, který se obtížně učí díky svým silným souhláskovým shlukům a jedinečné abecedě.

Každý, kdo přijde, by se měl zkusit naučit pár gruzínských nebo ruských slovíček. Starší generace, negruzínští občané, jako jsou Ázerbájdžánci, Arméni, Abcházci, Osetci a další, kteří neovládají gruzínštinu (protože ruština byla v sovětském období povinná, zatímco místní jazyky každého sovětského státu nikoli), a proto používají ruštinu jako lingua franca a členové elity (kteří pravděpodobně mluví více anglicky než rusky). Mluvit rusky je užitečné a podporované v místech s etnickými menšinami, zejména v Kvemo Kartli, kde etničtí Azerové tvoří 50 % populace, a Samtskhe-Javakheti, kde etničtí Arméni tvoří 50 % populace.

Kvůli ruskému antagonismu se mladší generace stále více rozhoduje učit angličtinu. Přístup k vysoce kvalitní výuce angličtiny byl v provincii omezený, ale mnoho škol nedávno přijalo rodilé anglicky mluvící instruktory a angličtina se rychle stává druhým jazykem v celé zemi. Když potřebujete pomoc, hledejte mladší jedince, kteří s větší pravděpodobností mluví anglicky.

Konečně, s výjimkou metra v Tbilisi a několika obchodů je značení v Gruzii zřídka dvojjazyčné; nicméně většina dopravních značek je psána jak gruzínskou, tak latinskou abecedou. Pochopení dopravních značek, názvů obchodů/restaurací a autobusových zastávek vyžaduje základní porozumění gruzínské abecedě. Kdo nemluví gruzínsky, měl by si přinést slovníček frází nebo jít s průvodcem.

Poštovní zásilka

Gruzínské poštovní služby prakticky neexistují. Nejsou zde žádné poštovní schránky ani služby doručování domů. Pošta příjemcům nedorazí domů, ale jsou informováni a musí si poštu vyzvednout na poště. Poštovní poplatky jsou drahé (3 GEL za přenos do jiné země, ve srovnání s 1 GEL v sousední Arménii). Pohlednice stojí v celé zemi 1 GEL, což je také drahé na pohlednici. Několik zbývajících poštovních úřadů Georgian Post je špatně označeno a často sídlí v rozpadlých strukturách.

Telefonicky

Georgia využívá GSM (900 MHz a 1800 MHz) pro mobilní telefony a existují tři poskytovatelé služeb: Geocell (předplacená karta LaiLai), Magti a Telecom Georgia (dvě předplacené značky „Bali“ a „Mono“). BeeLine a pokrytí . První dva nabízejí vynikající služby a měli byste být schopni používat telefon ve většině mimohorských oblastí, pokud podporuje výše uvedené technologie. Ověřte si u svého mobilního operátora, zda má ujednání o roamingu s některým z gruzínských poskytovatelů. Geocell a Magti poskytují službu UMTS/3G, která zahrnuje videohovory a vysokorychlostní data. Roaming je dostupný, pokud máte telefon s podporou UMTS. Síť Geocell poskytuje nejdostupnější možnost mobilního internetu.

Internet

V Gruzii jsou k dispozici připojení DSL a optická vlákna. Existují dva poskytovatelé služeb: „Caucasus Online“ a „Silknet“.

V celém Tbilisi je k dispozici bezplatná Wi-Fi síť. „Tbilisi Loves You“ je název sítě.

Síť

Služba WLAN je nabízena ve velkých hotelech.

Internetové kavárny, známé také jako „internetové kluby“ v Tbilisi a Batumi, jsou oblíbené a levné, ale v Kutaisi jsou vzácné. Některá zařízení poskytují svým klientům bezplatné WiFi. Přinejmenším v Tbilisi všechny hostely poskytují bezplatné a rychlé Wi-Fi.

Archeologické výzkumy ukazují, že Gruzie se od starověku zabývala obchodem s mnoha zeměmi a říšemi, a to díky své poloze u Černého moře a následně historické Hedvábné stezce. V pohoří Kavkaz se těžilo zlato, stříbro, měď a železo. Gruzínské vinařství je staletou tradicí a důležitou součástí ekonomiky země. Země má významné vodní zdroje. Vzhledem ke klimatu a geografii země byly zemědělství a cestovní ruch hlavními hospodářskými odvětvími Gruzie po celou dobu její moderní historie.

Po většinu dvacátého století bylo gruzínské hospodářství založeno na sovětském modelu příkazové ekonomiky. Gruzie prochází významnými strukturálními reformami za účelem přechodu na ekonomiku volného trhu od rozpadu SSSR v roce 1991. Gruzie, stejně jako všechny ostatní postsovětské státy, zažila katastrofální ekonomický kolaps. Situaci zhoršila občanská válka a vojenské střetnutí v Jižní Osetii a Abcházii. Zemědělství i průmyslová výroba klesly. Do roku 1994 klesla hrubá domácí produkce na jednu čtvrtinu toho, co byla v roce 1989. První západní finanční pomoc přišla v roce 1995, kdy Světová banka a Mezinárodní měnový fond poskytly Gruzii úvěr ve výši 206 milionů USD a Německo poskytlo 50 milionů DM.

Od počátku dvacátého prvního století byla v gruzínské ekonomice zaznamenána znatelná pozitivní zlepšení. Míra růstu reálného HDP Gruzie v roce 2007 přesáhla 12 %, čímž se stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik ve východní Evropě. Gruzie byla Světovou bankou jmenována „světovou jedničkou v ekonomické reformě“, protože se během jednoho roku dostala ze 112. na 18. místo, pokud jde o snadnost podnikání. V porovnání s ostatními evropskými národy má země vysokou míru nezaměstnanosti 12.6 procenta a velmi nízký střední příjem.

Mise MMF charakterizovala omezení dodávek gruzínského vína do Ruska, jednoho z nejdůležitějších obchodních partnerů Gruzie, v roce 2006 jako „vnější šok“. Rusko dále zvýšilo cenu plynu pro Gruzii. Přibližně ve stejnou dobu Gruzínská národní banka tvrdila, že pokračující inflace v zemi byla většinou způsobena vnějšími faktory, jako je ruská ekonomická blokáda. [ Gruzínští představitelé předpokládali, že deficit běžného účtu způsobený embargem v roce 2007 bude kompenzován „zvýšenými zisky v cizí měně produkovanými značným přílivem přímých zahraničních investic“ a zvýšením příjmů z cestovního ruchu. Vláda si navíc udržela silný úvěrový rating cenných papírů na zahraničním trhu. Gruzie se stále více propojuje do celosvětové obchodní sítě, přičemž dovoz a vývoz tvořily v roce 10 18 % a 2006 % HDP. Zemní plyn, ropné produkty, stroje a komponenty a dopravní zařízení jsou hlavními dovozy Gruzie.

Turismus se stává stále důležitější součástí gruzínské ekonomiky. V roce 2006 utratilo v zemi asi milion návštěvníků 313 milionů dolarů. Gruzie má podle vlády 103 letovisek v různých klimatických pásmech. Existuje přibližně 2,000 12,000 přírodních pramenů a více než 2016 2016 historických a kulturních památek, z nichž čtyři jsou zařazeny do seznamu světového dědictví UNESCO (katedrála Bagrati v Kutaisi a klášter Gelati, historické památky Mtskheta a Horní Svaneti).

Gruzie se transformuje na mezinárodní dopravní koridor přes přístavy Batumi a Poti, ropovod z Baku do Ceyhanu přes Tbilisi, ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC) a paralelní plynovod, South Cavcasus Pipeline.

Od nástupu do úřadu zavedla Saakašviliho vláda řadu opatření zaměřených na zvýšení výběru daní. V roce 2004 byla mimo jiné zavedena rovná daň z příjmu. V důsledku toho se rozpočtové příjmy zčtyřnásobily a dříve významný schodek rozpočtu se přeměnil v přebytek.

V roce 2001 bylo 54 procent populace chudých, ale v roce 2006 toto číslo kleslo na 34 procent. V roce 2005 byl průměrný měsíční rodinný příjem 347 GEL (asi 200 USD). Podle odhadů z roku 2013 je nominální HDP Gruzie 15.98 miliardy USD. Gruzínská ekonomika se odklání od zemědělství a směrem ke službám (které v současnosti tvoří 65 procent HDP) (10.9 procenta).

Pokud jde o telekomunikační infrastrukturu, Gruzie zaujímá předposlední místo mezi svými sousedy v indexu připravenosti sítě (NRI) Světového ekonomického fóra – indikátoru, který se používá k určení stupně pokroku země v oblasti informačních a komunikačních technologií. Gruzie byla celkově hodnocena na 60. místě v hodnocení NRI za rok 2014, oproti 65. v roce 2013.

Všichni státní příslušníci bez víz mohou zůstat po dobu maximálně jednoho roku. Africké a asijské národnosti (s výjimkou Východního Timoru) dostávají víza pro více vstupů s platností 30 dnů během období 120 dnů. Pro ostatní platí vízum 90 dnů z celkových 180 dnů.

Státní příslušníci následujících zemí a území nemusí získat vízum k návštěvě Gruzie na dobu jednoho roku (pokud není uvedeno jinak): Každý občan Evropské unie (může také vstoupit na ID kartu) Albánie Andorra, Antigua a Barbuda, Argentina, Arménie, Austrálie, Ázerbájdžán, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Bělorusko, Belize, Bermudy, Bosna a Hercegovina, Botswana, Brazílie, Britské Panenské ostrovy, Brunej, Kanada, Kajmanské ostrovy, Chile (90 dní), Kolumbie, Kostarika, Dominikánská republika , Ekvádor, Salvador, Falklandské ostrovy, Gibraltar, Honduras, Island, Írán (45 dní), Izrael, Japonsko, Kazachstán, Kuvajt, Kyrgyzstán, Libanon, Lichtenštejnsko, Malajsie, Mauricius, Mexiko, Moldavsko, Monako, Černá Hora, Nový Zéland, Norsko, Omán, Panama, Katar, Rusko, Svatý Vincenc a Grenadiny, San Marino, Saúdská Arábie, Srbsko, Seychely, Singapur, Jižní Afrika, Jižní Korea, Švýcarsko, Tádžikistán, Thajsko, Turecko (lze také vstoupit pomocí průkazu totožnosti), Turkmenistán, ostrovy Turks a Caicos, U Spojené arabské emiráty, Ukrajina, Spojené státy americké, Uruguay (90 dní), Uzbekistán, Vatikán.

Pokud nejste občanem jedné z následujících zemí, můžete získat vízum online prostřednictvím stránky e-Visa, aniž byste museli navštívit gruzínskou diplomatickou poštu nebo konzulát. Obvyklá cena 90denního „běžného“ turistického víza s jedním vstupem je 60 GEL nebo jeho ekvivalent. Dvojvstupová 90denní víza (k dispozici výhradně na konzulátech) stojí 90 GEL.

Víza jsou také udělována v oficiálních gruzínských silničních a leteckých (nikoli však železničních nebo námořních) vstupních přístavech. Procesy vydávání jsou velmi jednoduché a obvykle mohou být dokončeny během několika minut v gruzínských vstupních přístavech, ale zpracování konzulátů trvá několik dní.

Státní příslušníci Nauru, Nikaraguy, Sýrie a Venezuely nemají nárok na internetová víza a měli by místo toho navštívit gruzínské velvyslanectví nebo konzulát. Pokud však mají vízum nebo povolení k pobytu z jedné z výše uvedených zemí, nepotřebují vízum k pobytu do 90 dnů v období 180 dnů, pokud předloží vízum/povolení k pobytu na hranici.

Držitelé víz nebo povolení k pobytu EU/ESVO/Rada pro spolupráci v Perském zálivu, území států EU, Spojené státy americké, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea nebo Izrael nepotřebují vízum po dobu až 90 dnů během 180 dnů. doba. Při příjezdu do Gruzie musí být vízum/povolení k pobytu platné.

Následují mezinárodní vstupní a výstupní body Gruzie. Víza jsou nabízena pouze v silničních a leteckých vstupních přístavech pro jednotlivce, kteří je potřebují.

Po mnoho let byla hranice s Ruskem v Zemo Larsi/Chertov Most severně od Kazbegi přístupná pouze Gruzíncům a Rusům, a to až do roku 2006, kdy ji Rusko zablokovalo pro všechny („dočasně“). Verkhniy Lars (ерни арc) je jediným otevřeným hraničním přechodem s Ruskem. Neposkytuje víza.

Gruzie považuje přechody z Ruska do Jižní Osetie (tunel Roki) a Abcházie (řeka Psou mezi Gantiadi a Adler) za nezákonné. Někteří návštěvníci, kteří vstoupili do Gruzie po přechodu do Jižní Osetie nebo Abcházie z Ruska, byli pokutováni nebo uvězněni. Ostatní vyvázli bez problémů.

Z Gruzie je možné navštívit Abcházii, z Gruzie však nelze navštívit Jižní Osetii.

Londýn (bmi), Paříž (Georgian Airways), Vídeň (Austrian Airlines), Varšava (LOT Airlines), Kyjev (Georgian Airways), Mnichov (Lufthansa), Atény (Georgian Airways), Riga (airBaltic), Istanbul (Turkish Airlines) , a Praha mají všechny lety do Tbilisi (České aerolinie). KLM zrušila lety do Tbilisi, ačkoli Georgian Airways provozuje lety z a do Amsterdamu. Belavia (Belarusian National Airlines) v současnosti nabízí denní přímé lety z Minsku do Tbilisi za rozumné ceny a do Minsku létá mnoho navazujících letů z evropských lokalit, jako je Amsterdam (tranzitní vízum není nutné, pokud letíte do Gruzie). Mějte prosím na paměti, že Georgian Airways (AirZena) nabízí mnoho letů z různých míst. Podívejte se také na airBaltic pro nízkonákladové lety do různých evropských lokalit.

Letiště Batumi bylo znovu otevřeno v květnu 2007. Turkish Airlines provozuje každodenní lety mezi Batumi a Istanbulem. Mezi další letiště, která obsluhují Batumi, patří Charkov, Kyjev a (od 15. září 2010) Minsk (dvakrát týdně s Belavií). Letiště Batumi je přibližně 10 kilometrů jižně od centra města a je dostupné minibusem a taxíkem.

Skvělý je také kombinovaný let do Kutaisi se společností Wizzair. V pondělí a pátek večer cestující létají z Londýna-Lutonu, Doncasteru nebo jakéhokoli jiného místa, které Katovice obsluhují, do Katovic a poté po dvouhodinovém mezipřistání letí přímo do Kutaisi. Zpáteční cesta je stejná, přesto je často výrazně levnější než u kteréhokoli z velkých dopravců. Wizzair je web, na který zavítáte, pokud si chcete koupit letenky.

Vzhledem k současnému stavu věcí mezi oběma národy jsou lety do Moskvy a dalších ruských měst stále vzácné.

Rychle se rozšiřující turistická infrastruktura (černomořská letoviska podél gruzínského pobřeží, lyžařská střediska v oblasti Ajara a ve Svaneti) vedla k otevření dalších mezinárodních letišť (naposledy v lyžařském středisku Mestia) a počet turistů roste v spolu s nedávným hodnocením země jako jedné z nejbezpečnějších v Evropě a rychle se zlepšující infrastrukturou.

Z Istanbulu v Turecku jezdí přímé autobusové linky, které zastavují na různých místech cesty a končí v Tbilisi. Existují také nonstop autobusové linky mezi Tbilisi a Baku v Ázerbájdžánu. Existují také přímé autobusy z Tbilisi do Soluně a Athén, což jsou oba významné gruzínské expaty.

Existuje mnoho minibusů (sing. samarshruto taxi; pl. samarshruto taxebi), které provozují mezinárodní trasy do az gruzínských měst a velkých měst. Minibusy jezdí mezi Gruzií a Ruskem (a navzdory současnému stavu věcí mezi oběma zeměmi jsou spolehlivější a dostupnější než často sporadické lety do Ruska), stejně jako Ázerbájdžán, Arménie, Írán a Irák. Tyto trasy obvykle začínají a končí na autobusových terminálech a na stanici metra Didube v Tbilisi. Minibusové linky mimo Tbilisi mohou zastavovat na autobusových terminálech nebo klíčových místech (náměstí).

Vjezd s vozidlem není náročný. Pokud nejste vlastníkem vozu, doporučuje se vzít si s sebou plnou moc. Spolu se vstupním razítkem bude k vašemu pasu připevněna nálepka s SPZ vozidla. Dříve mezinárodní karta pojištění v Gruzii neplatila, takže pojištění bylo nutné zakoupit na místě vstupu (i když krytá částka byla směšně nízká). Je třeba poznamenat, že do kontrolní oblasti smí s vozidlem vstoupit pouze řidič; všichni ostatní ve vozidle musí používat pruh pro chodce.

Dopravní pravidla jsou nyní důsledně vymáhána – rozpuštění neúplatně zkorumpované dopravní policie bylo jedním z prvních činů Michaila Saakašviliho jako prezidenta. Normy jsou přísně vynucovány ve městech a na silnicích po celé zemi. Nejdůležitějším pravidlem, které je třeba si zapamatovat, je, že předjíždění se odehrává uprostřed vozovky a vozidla v obou pruzích se musí přesunout na vnější stranu svých příslušných pruhů, aby to bylo co nejbezpečnější. Silnice v Tbilisi a dalších velkých městech jsou obvykle extrémně hladké a bezpečné, zatímco venkovské silnice jsou často v havarijním stavu. Navzdory dodržování pravidel silničního provozu je řízení naprosto chaotické. Řízení v opilosti je závažný problém, řidiči často projíždějí s malým prostorem mezi auty, rychlostní limity a přednost v jízdě jsou dodržovány jen zřídka, lidé budou procházet do provozu, aniž by se ani podívali kterýmkoli směrem, a náhodné stádo dobytka může někdy přinést provoz k zastavení. Odvážný turista může najít auto jako šikovnou metodu k prozkoumání země, ale s tolika taxíky, autobusy a marshrutkami by typickému cestovateli lépe sedělo na sedadle spolujezdce.

Existují železniční spoje, které jezdí z Baku v Ázerbájdžánu do Tbilisi a zastavují na několika místech po cestě. Je třeba poznamenat, že „vlak BP“ byl zrušen. Výstavba železnice spojující turecké město Kars s Baku v Ázerbájdžánu – včetně nových tratí i renovace stávajících tratí – nyní probíhá a očekává se, že bude dokončena v letech 2010 až 2012. To zajistí přímé spojení z Tbilisi do Istanbulu a dále, stejně jako rychlejší a příjemnější cesta do Ázerbájdžánu. K dispozici je také služba z Jerevanu, Arménie.

Z Istanbulu a Oděsy jezdí trajekty do Batumi a Poti. Trabzon, turecký černomořský přístav, byl v době psaní tohoto článku uzavřen pro osobní dopravu. Upozorňujeme, že gruzínský přístav Suchumi je omezen na všechny nákladní a osobní lodě kromě těch z humanitárních důvodů. Všechny lodě směřující do Suchumi musí projít hraniční kontrolou s gruzínskou pobřežní stráží v sousedním přístavu Poti.

Taxíky jsou nejpohodlnější a nejlevnější způsob dopravy v Gruzii. Výlety do Tbilisi stojí 3 až 5 lari v závislosti na vzdálenosti a můžete se domluvit s taxikáři. Dříve byla naprostá většina taxíků v Gruzii nepovolenými „cikánskými taxíky“ provozovanými kýmkoli, kdo chtěl rychle vydělat. V Gruzii byly takové neoznačené taxi služby bezpečné a často využívané cizinci žijícími a navštěvujícími zemi. Řidiči by na druhou stranu cenu pro cizince nafoukli – bylo nezbytné znát vaši polohu a cenu, než nastoupíte do taxíku. Situace se změnila před několika lety, kdy všechny úřední taxíky musely mít nainstalované měřiče se stanovenými cenami.

Minibusy jsou známé jako marshrutky a jezdí na předem určených trasách. Poté, co určíte číslo své trasy, vlajkujte marshrutku na ulici tak, že natáhnete ruku dlaní dolů.

Existují také trasy minibusů, které spojují města. Jejich trasy často končí na autobusových terminálech a městských tržištích. Na cedulce v předním okně je jejich cíl napsán v gruzínštině. Pokud nemůžete najít mikrobus, který hledáte, zeptejte se řidiče marshrutky.

Gruzie má poměrně rozsáhlou železniční síť. Webová stránka vlakové společnosti je http://www.railway.ge. Vlaky jsou pomalé, ale také levné. Pokud tedy plánujete cestu z Tblisi řekněme na pobřeží Černého moře, vyplatí se zvážit jízdu lůžkovým vlakem, než trávit x hodin v Marshurtka.

Vzhledem k tomu, že terén je poměrně kopcovitý, možná budete přemýšlet o půjčení horského kola. Mnoho cest je stále nezpevněných. Jízda na kole vám však umožní dostat se do vzdálenějších oblastí. Horská kola si lze půjčit ve větších městech, jako je například klub Jomardi v Tbilisi.

Tbilisi má nyní na silnici nové nizozemské autobusy. Jsou nejlevnějším způsobem cestování, ať už jsou příjemné nebo ne (nemají klimatizaci) (za 40 tetri). Autobusy na gruzínském venkově a mimo Tbilisi jsou však zastaralé a pomalé.

Autobusy a taxíky vás zatím dopraví v nejvenkovnějších oblastech Gruzie (např. Dusheti, Khevsureti atd.), pokud nemáte cestovní kancelář. Pěší turistika, projížďka nákladním vozem přepravujícím zboží nebo pronájem džípu – to vše bude někdy potřeba. Chcete-li chytit kamion, musíte být flexibilní ve svých cestovních opatřeních. Pronájem džípu může být velmi nákladný kvůli vysokým nákladům na plyn způsobeným nedostatkem ve vzdálených oblastech. Zeptejte se na autobusovém nádraží nebo na centrálním trhu konečného města na trase autobusu nebo marshrutky o obou možnostech.

Kartli
Gruzínské srdce, jádro východní gruzínské kultury a ekonomické, kulturní a politické centrum národa; domov nejoblíbenějších turistických atrakcí Tbilisi, Mccheta, Gori a Stepantsminda.

Region Rioni
Hlavní město Západní Georgie a starověké království Kolchida, země Zlatého rouna; dnes je domovem krásných památek UNESCO a úchvatné hornaté krajiny.

Kakheti
Bujná vinařská oblast Gruzie, bohatá na kostely, kláštery a vinice

Jihozápadní Gruzie
Subtropická oblast země má významnou muslimskou populaci a několik vynikajících oblázkových pláží.

Severozápadní Gruzie
Nádherně nádherné, nebezpečné a politicky nepředvídatelné, ale stojí za to riskovat návštěvu a zažít sen, který se jednou za život objeví v Horní Svanetii.

Samtskhe-Javakheti
Domov velké části arménského obyvatelstva Gruzie, Vardzia, a okouzlující klášter Sapara

Sporná území (Abcházie, Jižní Osetie)
separatistická území Gruzie, která jsou v rozporu s národní vládou; Abcházie je krásná subtropická pláž a vulkanické letovisko, zatímco Jižní Osetie leží vysoko v pohoří Velký Kavkaz a nenabízí návštěvníkům nic jiného než neustálé nebezpečí a výhled na hory.

Nepřítomnost Abcházie a Jižní Osetie v regionální hierarchii je prostě praktický rozdíl, protože cestovní podmínky v těchto dvou oblastech se výrazně liší od těch ve zbytku Gruzie.

• Tbilisi je největším a nejkosmopolitnějším městem Gruzie a zároveň jejím nejatraktivnějším a nejfascinujícím hlavním městem.
• Malé hlavní město Samtskhe, Akhaltsikhe Javakheti, se nachází v blízkosti dvou úžasných turistických destinací: Vardzia a kláštera Sapara.
• Batumi je palmami lemované hlavní město Ajara u Černého moře, v blízkosti několika skvělých míst ke koupání.
• Borjomi je krásné malé město s vyhlášenou pramenitou vodou, národním parkem a prázdninovým sídlem ruské dynastie Romanovců.
• Gori – Stalinův rodný dům nedaleko dalšího jeskynního města.
• Kutaisi je druhé největší město Gruzie a historické hlavní město starověké Kolchidy, včetně dvou památek světového dědictví UNESCO.
• Mtskheta je snadný jednodenní výlet z Tbilisi a je starobylým bývalým hlavním městem východní Gruzie, srdcem gruzínské pravoslavné církve a dalším místem světového dědictví UNESCO.
• Telavi, hlavní město Kakheti, je vynikajícím výchozím místem pro návštěvu okolních vinic, hradů a klášterů.
• Ozurgeti, hlavní město Gurie, je vynikajícím výchozím místem pro návštěvu okolních pláží, horských letovisek a historických klášterů.

• Gruzínská vojenská dálnice spojuje Tbilisi s ruským Vladikavkazem a prochází úchvatnou krajinou vysokých hor a nebezpečně ostrými zatáčkami.
• Vinařství v Kakheti, zejména Tsinandali Estate, která má starověký hrad Romanov, krásné zahrady a některá vynikající vína.
• Tsminda Sameba, jeden z nejkrásnějších klášterů na světě, se nachází na hoře Kazbeg, jedné z nejvyšších hor Evropy.
• Klášterní komplex David Gareja je jeskynní klášter ze 6. století na hoře s výhledem na ázerbájdžánskou poušť, doplněný nádhernými malbami.
• Horní Svaneti – nejvýše obydlená oblast Evropy, která se nachází na Mestie, je domovem záhadných Svanů a je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
• Vardzia je jeskynní klášter a město z 12. století s výhledem na obrovské údolí řeky.
• Uplistsikhe bylo 3,600 let staré jeskynní město na Hedvábné stezce a významné regionální centrum kavkazského pohanského uctívání.
• Sjezdovky Bakuriani – bývalá nabídka zimních olympijských her a prominentní lyžařské středisko na jihu země.
• Lyžařské svahy Pasanauri — hlavní lyžařské středisko v gruzínském pohoří Velký Kavkaz, které se nachází podél gruzínské vojenské silnice vedoucí do Stepantsmindy.

Každým rokem se v Gruzii zvyšuje počet velkých západních hotelů, a to nejen v Tbilisi, ale také v Batumi a dalších gruzínských městech. Soukromé domy jsou na druhé straně nejlevnější a nejpříjemnější volbou na většině venkova, ale toto je do značné míry homestay; počítejte s malým soukromím. Obecně platí, že ubytování v Gruzii, zejména mimo Tbilisi a Batumi, je drahé, a protože cestovní ruch je stále mladým odvětvím, služby v hotelech často zaostávají (např. nedostatek toaletního papíru).

Gruzie má tři místa světového dědictví UNESCO:

Hlavní město Tbilisi navíc nabízí řadu atrakcí, včetně Starého Města s pevností Narikala. Gori, Stalinovo rodiště, má také hrad, kostel Gori Jvari a pozůstatky Uplistsikhe, prosperujícího města před více než 3,000 lety. Mezi další místa k návštěvě patří Borjomi, město s minerální vodou oblíbené u ruských carů, a Batumi, letovisko na pobřeží Černého moře. Gruzie se navíc nachází v srdci pohoří Kavkaz, s některými vrcholy přesahujícími 5,000 metrů.

Typy míst k jídlu

Populární jídla

Není to tak, že byste byli zvyklí jíst knedlíky, když jíte khinkali. V první řadě stačí použít ruce. (Má to svůj oprávněný důvod, rozkrojením velkého knedlíku by se vylila tekutina a zkazila se chuť.) Knedlíky se podle místních nejprve dochutí pepřem. Poté knedlík uchopte podle libosti, chcete-li, za horní „rukojeť“ a malým kousnutím ze strany odsajte tekutinu. Pokud si na talíř vylijete šťávu, dostanete šmouhu na bradě. Pak, zatímco stále držíte khinkali, snězte kolem vršku, dokončete knedlík a poté si na talíř položte zakroucený vršek – sníst těstovitý vršek je považováno za extrémní známku nedostatku financí a chuti. Je také skvělé ohlížet se s hrdostí na všechna svá trička poté, co jste se s těmito knedlíky dostali do dvouciferných čísel. Zapijte je vínem, pivem Kazbegi nebo „limonati“ dle vlastního výběru (nejoblíbenější příchutě jsou citron, hruška a estragon/estragon, který je velmi osvěžující).

Gruzínské jídlo je dobře známé v celém bývalém Sovětském svazu (návštěvníci Moskvy si jistě všimli množství gruzínských restaurací). Khachapuri (chléb plněný sýrem, který připomíná sýrový koláč) a khinkali jsou dvě populární národní jídla (mleté, kořeněné maso v knedlíku, podávané v obrovském množství). Zatímco khachapuri se dává ke každému jídlu (a je snadné se tím omrzet), khinkali se obvykle podává jako samostatné jídlo, přičemž gruzínští muži zhltnou 15 obrovských knedlíků, jako by to nebylo nic.

Mtsvadi, grilované marinované sele nebo telecí na špejli s cibulí, je dalším oblíbeným jídlem. Tím ale počet lahodných jídel ochucených česnekem, koriandrem, vlašskými ořechy a koprem zdaleka nekončí. Typická gruzínská hostina (nahoře) je podívaná s pomazánkou, kterou by snad žádná párty nemohla dokončit, a nejméně 20 přípitky s vínem nebo brandy. Další trend jehněčích jídel (chanakhi, chakapuli) je naprosto delikátní.

Pro rychlou svačinu vyzkoušejte jakékoli pečivo ghvezeli plněné masem, bramborami, sýrem nebo jinými přísadami, které se často nabízí na trzích a na okraji silnice. Dávejte si však pozor na jídla západního stylu (pizzy, hamburgery atd.), která jsou obecně slabou imitací jejich skutečného já. Mnohem lepší je ochutnat domácí kuchyni.

Ovoce a zelenina zde praskají ve švech chutí a jsou cenově velmi dostupné. I když mluvíte jen anglicky a trčíte jako slimák ve světle reflektorů jako cizinec, můžete na trhu koupit ovoce a zeleninu za zlomek ceny, kterou byste utratili řekněme v západní Evropě. Rychlý oběd z rajčat, čerstvého sýra, puri (chléb) a ovoce je možná nejuspokojivějším jídlem v zemi.

Vegetariánská jídla

Existuje řada vegetariánských jídel (hlavně v západní Gruzii), která jsou překvapivě chutná a dobře se hodí na většinu místních setkání, která zahrnují hodně pití vína. Zkuste dostat do rukou ajapsandali, lahodné zeleninové ratatouille připravené jedinečně podle receptu každé rodiny.

Domácí jídlo

Pokud je to možné, snažte se být pozváni k někomu domů na večeři (to není v Gruzii příliš obtížné, vzhledem k jejich pohostinnosti a obecné touze nacpat zahraničním návštěvníkům všechno jídlo, které si mohou dovolit). Kuchyně restaurace je neobvyklou kulisou se stále stejnými jídly. Gruzínská kuchyně je na druhou stranu mnohem bohatší a nabízí nekonečnou rozmanitost jídel k ochutnání, vše připravené od nuly za použití čerstvých, místně vyrobených surovin (ačkoli supermarkety se nyní šíří po celé Gruzii).

Chacha

Chacha (ჭაჭა) je ovocný destilovaný čirý destilát (likér) vyráběný doma, podobný italské grappě. Chacha je víno vyrobené z hroznových výlisků (zbytků hroznů po výrobě vína). Může být také vyroben z nezralých nebo nekultivovaných hroznů, v určitých případech také z fíků, mandarinek, pomerančů nebo moruše. Obvykle se plní „ručně“. Lze jej nalézt v obchodech Mom and Pop corner, Farmers Markets, zadních uličkách a suterénech po celé Gruzii. V některých obchodech a supermarketech je k dispozici také komerčně vyráběná chacha. V Gruzii slovo „Chacha“ označuje jakýkoli druh „měsíčního svitu“ vyrobeného z ovoce.

Víno

Gruzie má jednu z nejstarších vinařských tradic na světě a byla nazvána „kolébkou vína“ díky archeologickým objevům, které datují výrobu vína až do roku 5000 před naším letopočtem. Výsledkem je, že Gruzínci vyrábějí některá z nejlepších světových vín. Gruzínské víno konkuruje francouzským a italským vínům díky své historické vinařské historii a výjimečnému prostředí. Gruzínské víno musíte ochutnat. Bohužel není povoleno vyvážet domácí lahvové víno, které je často nejlepší. Gruzínská vína jsou velmi známá. Je pravda, že gruzínská vína jsou na Západě špatně uznávána, ale to nezahrnuje 280 milionů lidí, kteří žijí v bývalém Sovětském svazu, kde jsou vítaným nápojem u každého stolu.

červená

Bílý

Ruská vláda zakázala dovoz gruzínského vína a minerální vody kvůli politickému napětí mezi oběma zeměmi.

pivo

Gruzie vyrábí stále větší množství místních piv. Od starověku měly kopcovité oblasti Khevsureti a Tusheti pivní kulturu. Po nezávislosti na Sovětském svazu Gruzie vzkřísila svůj pivní průmysl a přinesla na trh vysoce kvalitní piva. Kazbegi bylo prvním a nejoblíbenějším gruzínským pivem. Gruzínská výroba piva se dnes stále rozšiřuje a na trhu jsou vysoce kvalitní piva (díky vysoce kvalitním horským pramenitým vodám v Gruzii a německým továrnám na pivo). K dispozici je také mnoho mezinárodních piv, jako je Heineken, Bitburger, Lowenbrau, Guinness a další.

Minerální vody

Gruzínské minerální vody nabízejí výrazné a zajímavé chutě, které se liší od těch, které najdete ve Francii a Itálii. Borjomi (bohr-joh-mee), Likani (lick-ah-nee) a Nabeglavi (nah-beh-ghlah-vee) jsou nejznámější gruzínské minerální vody. Existuje však mnoho méně známých pramenů nacházejících se v malých městech a u dálnic po celé zemi, které stojí za to vidět. Borjomi není obyčejná perlivá voda; má vysokou hladinu fluoridů a může chvíli trvat, než si na chuť zvyknete. Mimo Gruzii (v bývalých sovětských republikách) je však velmi populární.

Lagidze Waters (nealkoholický nápoj)

Mitrofan Lagidze (lah-ghee-dzeh) je příjmení známého gruzínského obchodníka z devatenáctého století, který v Gruzii vyráběl oblíbené nealkoholické nápoje. Tyto vody jsou nyní známé jako „vody Lagidze“. Nealkoholické nápoje Lagidze jsou vyráběny výhradně z přírodních ovocných složek, bez umělých cukrů, chemikálií nebo jiných přísad. Estragon/estragon a smetana&čokoláda jsou nejoblíbenější příchutě. V obchodech jsou k dostání v lahvové formě.

Gruzínské exportní zboží, zejména víno a minerální voda, bylo dříve na místních trzích a trzích SNS značně paděláno. Například továrna na stáčení Borjomi vyráběla každý rok asi milion lahví Borjomi, ale jen v Rusku se prodaly tři miliony lahví!

Vláda ve spolupráci s průmyslovými kruhy zahájila rozsáhlou kampaň na boj proti padělanému vínu a minerální vodě a prodej padělaného zboží byl téměř vymýcen. Při zásobování lahvovým vínem je však vhodnější nakupovat je ve velkých supermarketech, které mají větší kontrolu nad jeho nákupem než menší obchody. Goodwill, Big Ben a Populi jsou příklady takových supermarketů. Stejně tak je to s minerální vodou.

Po změně orientace vývozu vína na trhy EU se kvalita výroby vína v posledních letech výrazně zvýšila.

Při směně peněz v bance můžete být požádáni o předložení průkazu totožnosti. To není vyžadováno v malých směnárnách, které lze nalézt téměř všude v zemi. Tyto směnárenské stánky mohou také poskytovat o něco lepší směnné kurzy. Vyměňte si peníze před odjezdem z Tbilisi, protože směnné kurzy jsou lepší než ve venkovských oblastech. Gruzínské lari je uzavřená měna; před odjezdem ze země vyměňte zbývající finanční prostředky. Především mějte na paměti, že některé gruzínské bankomaty mimo Tbilisi nemusí přijímat mezinárodní karty. Pokud vás přistihnou bez hotovosti mimo pracovní dobu nebo o víkendech, může to být závažný problém, mějte proto hotovost po ruce. Kromě toho, ačkoli sazby v Gruzii jsou obvykle poměrně levné, mnoho malých podniků a taxíků nebude mít výměnu za velké bankovky lari (zejména 50 nebo více), takže se návštěvníkům doporučuje, aby si přinesli spoustu menších bankovek a mincí.

Pokud navštívíte Gruzii na týden a přinesete 700–800 USD, budete mít fantastický zážitek. Za tyto peníze se můžete ubytovat v pěkném hotelu, vyrazit na vzrušující poznávací výlety a dobře se najíst. Jiné zboží, jako jsou dárky a šperky, může potřebovat více. Pro další informace zkuste vyhledat a kontaktovat cestovní kanceláře a agentury cestovního ruchu.

Dokonce i v hlavním městě by levný turista neměl problém vyjít (a udržet se velmi dobře najedený) za méně než 150–200 USD týdně. Počítejte s dalšími 30–50 USD na dopravu a turistiku.

Spropitné je v Gruzii prakticky neobvyklé a v mnoha případech může urazit pocit pohostinnosti příjemce.

Gruzínci jsou velmi pohostinní (a nejen to). Pokud vás někam pozve Gruzínec, bude téměř těžké za cokoli zaplatit, a dokonce i nastolení tématu, kdo zaplatí účet, může být pro vašeho hostitele ponižující. Pokud jste pozváni na večeři do soukromého domu, vezměte s sebou dostatek vína nebo zákusků.

Je tradiční přivítat téměř každého, kdo kolem vás projde příjemnou „Gamarjobou“ na cestách ve venkovských vesnicích (a v klidnějších oblastech Tbilisi) (Ahoj). A správná odpověď je „Gagimarjos“.

Je to hluboce zavedená a jedinečná vlastnost gruzínské pohostinnosti, protože Gruzínci nechtějí nic jiného, ​​než slyšet, že se návštěvníci v Gruzii dobře baví. Můžete očekávat, že se vás zeptáte, zda máte rádi Gruzii a její jídlo. A očekává se, že odpovíte pozitivně. Jinak by vaši „hostitelé“ působili smutně, jako by společně nedokázali nabídnout hostům adekvátní pohostinnost.

Při návštěvě kostelů se oblečte konzervativně. Vyhněte se nošení šortek nebo topů bez rukávů. Od žen se obecně očekává, že budou nosit pokrývku hlavy a šaty nebo sukni; v určitých lokalitách jsou dodávány.

Vyhněte se diskusi o Rusku, zejména o odtržených územích Abcházie a Jižní Osetie. Mluvení na toto téma může vést k nevraživosti, prudkým hádkám a dokonce rvačkám. Napjaté vazby mezi těmito dvěma národy vyústily v řadu krizí, zejména válku v Jižní Osetii v roce 2008 a ukončení diplomatických vztahů. Gruzie přišla o 17 procent své půdy a musí pomoci značnému počtu uprchlíků vysídlených konfliktem; v roce 1992 Rusové, kozáci, abcházští rebelové a severokavkazští žoldnéři etnicky vyčistili Gruzínce v Abcházii. V Gruzii jsou antipatie a nenávist vůči Rusku na historickém maximu.

Gruzínská kultura se vyvíjela tisíce let, počínaje iberskou a kolchijskou civilizací a pokračující vznikem sjednoceného gruzínského království pod dynastií Bagrationi. V 11. století měla gruzínská kultura zlaté období a renesanci v klasické literatuře, umění, filozofii, architektuře a vědě.

Po dlouhém období zmatků došlo v devatenáctém století k oživení gruzínského jazyka a klasické gruzínské literatury básníka Shoty Rustaveliho, čímž byly položeny základy pro novodobé romantiky a romanopisce, jako byli Grigol Orbeliani, Nikoloz Baratashvili, Ilia Chavchavadze, Akaki Tsereteli. , Vazha Pshavela a mnoho dalších. Gruzínská kultura byla inspirována klasickým Řeckem, Římskou říší, Byzantskou říší, četnými íránskými říšemi (zejména Achajmenovskou, Parthskou, Sasánovskou, Safavidskou a Qajarskou říší) a později Ruskou říší, počínaje 19. stoletím.

Gruzínci mají své vlastní tři abecedy, které podle legendy vytvořil ve třetím století před naším letopočtem iberský král Farnavaz I.

Gruzie je známá svým bohatým folklórem a také svou osobitou tradiční hudbou, tanci, divadlem, filmem a uměním. Gruzínci jsou známí svou vášní pro hudbu, tanec, divadlo a film. Ve dvacátém století patřili mezi významné gruzínské malíře Niko Pirosmani, Lado Gudiashvili a Elene Akhvlediani; baletními choreografy byli George Balanchine, Vakhtang Chabukiani a Nino Ananiashvili; mezi básníky patřili Galaktion Tabidze, Lado Asatiani a Mukhran Machavariani; a mezi divadelní a filmové režiséry patřili Robert Sturua, Tengiz Abuladze,

Gruzínskou architekturu ovlivnilo mnoho kultur. Hrady, věže, pevnosti a katedrály mají odlišné architektonické styly. Obrana Horní Svanetie, stejně jako hradní město Shatili v Khevsureti, jsou jedny z nejlepších exemplářů středověké gruzínské hradní stavby. Dalšími architektonickými prvky Gruzie jsou Rustaveliavenue v Hausmannově stylu v Tbilisi a čtvrť Old Town.

Jedním z nejvýraznějších rysů gruzínské křesťanské architektury je gruzínský styl s křížovou kupolí, který mísí klasický kupolový styl s původním designem baziliky. Cross-dome styl se objevil v Gruzii kolem devátého století; dříve byla většina gruzínských kostelů bazilikami. Mezi další příklady gruzínské církevní architektury mimo Gruzii patří klášter Bachkovo v Bulharsku (postaven v roce 1083 gruzínským vojenským velitelem Grigorii Bakuriani), klášter Iviron v Řecku (postavený Gruzínci v 10. století) a křížový klášter v Jeruzalémě (vybudovaný Gruzínci v 9. století). Primitivistický malíř Niko Pirosmani byl známý gruzínský umělec konce devatenáctého a počátku dvacátého století.

Gruzínskou televizi, časopisy a noviny provozují státní i ziskové společnosti, které se spoléhají na reklamu, předplatné a další příjmy související s prodejem. Gruzínská ústava chrání svobodu projevu. Gruzínský mediální systém se v důsledku transformace země mění.

Navzdory dlouhodobé politizaci a polarizaci v tomto sektoru zůstává gruzínské mediální prostředí nejotevřenější a nejrozmanitější na jižním Kavkaze. Politický boj o kontrolu nad celostátním vysíláním pokračoval i v roce 2014 a nechal jej bez jasného směru.

Významná část gruzínských domácností vlastní televizi, zatímco většina vlastní alespoň jedno rádio. Většina gruzínských mediálních podniků sídlí v Tbilisi, hlavním a největším městě země.

Gruzie má bohatou a dynamickou hudební historii, dobře známou pro své příspěvky k ranému rozvoji polyfonie. Gruzínská polyfonie se skládá ze tří vokálních částí, výrazného systému ladění založeného na dokonalých kvintách a harmonické struktury bohaté na paralelní kvinty a disonance. Každá oblast Gruzie má svou jedinečnou tradiční hudbu, která zahrnuje polyfonní konverzaci na basovém pozadí a ostinátní sólisty na východě, složité improvizační harmonie na západě a silné pohyblivé akordy ve Svanetii.

Gruzínská lidová píseň „Chakrulo“ (gruzínsky: ) byla vybrána jako jedna z 27 hudebních skladeb pro umístění na Zlatou desku Voyageru, která byla vyslána do vesmíru na Voyageru 2 20. srpna 1977.

Gruzínský polyfonní zpěv je na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Gruzínské jídlo a víno se vyvíjely v průběhu věků a přizpůsobovaly se zvykům každé doby. Supra, neboli gruzínský stůl, je jedním z nejunikátnějších stravovacích zvyků, stejně jako metoda socializace s přáteli a rodinou. Tamada je jméno dané hlavy supra. Dohlíží i na samotné filozofické přípitky a zajišťuje, aby se všichni dobře bavili. Různé historické oblasti Gruzie jsou známé svou odlišnou kuchyní, jako je khinkali (masové knedlíky) z východní Gruzie a khachapuri, které se většinou vyskytuje v Imereti, Samegrelo a Adjara. Kromě tradičních gruzínských jídel zavedla do Gruzie imigrace z Ruska, Řecka a nejnověji i Číny kuchyně jiných národů.

Většina Gruzie je pro návštěvníky extrémně bezpečná. Kriminalita v zemi patří k nejnižším v Evropě.

Korupce, která dříve návštěvníky obtěžovala, byla po růžové revoluci mnohem méně patrná. Protože notoricky známá a zkorumpovaná dopravní policie byla rozpuštěna, je nyní bezpečné a rozumné věřit gruzínské policii. Policejní vozy pravidelně hlídkují v ulicích gruzínských měst a obcí a mohou pomoci v případě poruchy auta nebo jakéhokoli jiného problému na silnici.

Bezpečnostní pásy jsou nyní vyžadovány a přísně dodržovány. Radary jsou umístěny na všech hlavních křižovatkách, stejně jako na hlavních ulicích a dálnicích po celé zemi. Gruzie je na druhé straně na čele jižního Kavkazu v počtu zaznamenaných dopravních nehod. Podle zprávy zveřejněné gruzínskou nevládní organizací Safe Driving Association je při dopravní nehodě každou hodinu zraněn jeden člověk a každých 18 hodin jeden člověk zemře. Podle Světové zdravotnické organizace připadá 16.8 úmrtí na 100,000 13 lidí ročně (ve srovnání s Ázerbájdžánem 13.9 a Arménií 2016).

Pro mezinárodní turisty má gruzínské ministerstvo vnitra několik užitečných informací.

Ženy by si měly uvědomit, že mnoho gruzínských mužů nepovažuje „ne“ za definitivní odpověď. Myslí si, že ne rovná se možná a že ano rovná se ne. Pro chlapy je velmi neobvyklé, že jsou extrémně agresivní, zvláště s cizími ženami. Je vhodné držet se skupin a vyvarovat se úsměvu nebo pozornosti na chlapy. Když půjdete ven, když se seznámíte s Gruzíncem nebo se dobře seznámíte s gruzínským chlapem, pohlídají vás. Existuje mnoho dobrých Gruzínců, ale buďte opatrní.

Tbilisi

V Tbilisi a okolí se situace v posledních letech značně uvolnila. Ačkoli Tbilisi bylo vyzdvihováno pro svou (ne vždy oprávněnou) pověst pouličního násilí, přepadení je velmi neobvyklý jev.

Mezi další rizika související s kriminalitou v Tbilisi dříve patřilo vloupání do bytů a krádeže aut, ale situace se výrazně zlepšila a Gruzie má nyní jednu z nejnižších kriminalit v Evropě.

Kutaisi

Podle důkazů má Kutaisi, druhé největší město Gruzie, míru kriminality výrazně vyšší, než je celostátní průměr. Po setmění je v Kutaisi nezbytné dbát zvýšené opatrnosti.

Adjara

Separatistický boj mezi Adžárou a ústřední vládou skončil pokojně a cestování po této oblasti je nyní zcela bezpečné. Kdysi rozšířená korupce by měla být pro turisty minulostí. Celní odbavení na hraničním přechodu Sarpi-Hopa je nyní pro většinu návštěvníků pravidelné a bezproblémové, ale kvůli velkým frontám může někdy trvat dvě hodiny i více.

Hory

Gruzínské hornaté oblasti jsou izolované a pod kontrolou. Kazbegi, Svaneti a Racha jsou nejbezpečnější a nejsnazší oblasti k návštěvě na gruzínském Horním Kavkaze. Výšková nemoc je v těchto oblastech nejnebezpečnější hrozbou.

Předchozí obavy z nestability na severovýchodě Gruzie, podél hranic s Čečenskem, se zmenšily a návštěva soutěsky Pankisi není tak nebezpečná jako Abcházie nebo Jižní Osetie.

Svaneti je jednou z nejmalebnějších a nejmystičtějších oblastí Gruzie, přesto jsou její obyvatelé, Svanové, známí svou silnou nezávislostí a nedůvěrou k cizím lidem (a také legendární pohostinností pro přijaté hosty). Cestovatelé by měli být při návštěvě Svanetie maximálně opatrní, což je nejlépe vidět za asistence místního průvodce.

Tusheti je nejvzdálenějším gruzínským pohořím Kavkazu. Vzhledem k obrovskému množství sněhu je přístup povolen pouze od června do října. Po celý rok tam žije jen několik rodin.

Separatistické regiony

Abcházie a Jižní Osetie představují pro návštěvníky určité potíže, Jižní Osetie více než Abcházie. Abcházie není obtížné navštívit, pokud jsou dodržovány náležité papírování a postupy na hranicích. Jižní Osetie je ještě divočejší.

Klíšťová encefalitida se může vyskytnout, ale jen extrémně zřídka a pouze v případě, že člověk tráví čas venku (ne ve městech). Opatrný turista může chtít získat vakcíny proti tetanu, dětské obrně a záškrtu, i když to není striktně vyžadováno. Giardia je častá infekce mezi mezinárodními turisty. Nejpravděpodobnější způsob kontrakce je:

Voda z kohoutku je obvykle pitná.

Protože tabák je v západních zemích relativně levný a mnoho mužů kouří, může být pasivní kouření hlavním problémem.

Nehody se stávají zřídka.

V Tbilisi je mnoho tělocvičen a fitness zařízení s bazény a zcela novým tréninkovým vybavením, kde si můžete zacvičit. V jiných městech se vyskytují podstatně méně.