Od roku 2015 je syrská ekonomika závislá na zásadně nestabilních příjmových tocích, jako jsou klesající cla a daně z příjmu, které jsou částečně podporovány íránskými úvěrovými linkami. Během syrské občanské války se předpokládá, že Írán investuje do Sýrie každý rok 6 až 20 miliard dolarů. Syrská ekonomika se zmenšila o 60 % a syrská libra ztratila 80 % své hodnoty, protože ekonomika země přešla ze státního na válečné. Sýrie byla na začátku současné syrské občanské války Světovou bankou kategorizována jako „národ s nižšími středními příjmy“. Ekonomika Sýrie zůstala v roce 2010 závislá na ropě a zemědělství. Přibližně 40 % zisků z exportu pocházelo z ropného průmyslu. Podle osvědčených pobřežních misí se na dně Středozemního moře mezi Sýrií a Kyprem předpokládá velké množství ropy. Zemědělství tvoří asi 20 % HDP a 20 % zaměstnanosti ve Spojených státech. Očekává se, že v příštích letech budou zásoby ropy klesat a Sýrie se již stala čistým dovozcem ropy. Syrská ekonomika se od začátku občanské války propadla o 35 % a syrská libra se propadla na jednu šestinu své předválečné hodnoty. Írán, Rusko a Čína postupně poskytují vládě půjčky.
Vláda silně reguluje ekonomiku, zvyšuje dotace a zpřísňuje obchodní omezení, aby uklidnila demonstranty a zachovala devizové rezervy. Omezení zahraničního obchodu, klesající těžba ropy, vysoká nezaměstnanost, rostoucí rozpočtové deficity a zvyšující se tlak na vodní zdroje kvůli velkému využívání v zemědělství, rychlý růst populace, průmyslový rozvoj a znečištění vody, to vše jsou dlouhodobá ekonomická omezení. Podle UNDP žije 30 % syrské populace v chudobě, přičemž 11.4 procenta žije pod hranicí chudoby.
Od roku 2001 podíl Sýrie na světovém exportu neustále klesá. V letech 2000–2008 činil reálný růst HDP na hlavu pouhých 2.5 procenta ročně. Nezaměstnanost je na vrcholu více než 10 %. Míra chudoby vzrostla z 11 % v roce 2004 na 12.3 procenta v roce 2007. Surová ropa, zpracované zboží, surová bavlna, textil, ovoce a obiloviny patřily v roce 2007 mezi hlavní vývozy Sýrie. Suroviny pro průmysl, automobily, zemědělská zařízení a těžká technika tvoří většinu syrského dovozu. Hlavními vládními zdroji cizí měny jsou příjmy z vývozu ropy a převody od syrských zaměstnanců.
Politická nestabilita je hlavním rizikem pro budoucí hospodářský růst. Násilí, vládní omezení, ekonomické sankce a mezinárodní izolace omezují zahraniční investice. Syrskou ekonomiku navíc brzdí vládní byrokracie, klesající těžba ropy, rostoucí rozpočtové deficity a inflace.
Před občanským konfliktem v roce 2011 měla vláda v úmyslu diverzifikovat svou ekonomiku a snížit svou závislost na ropě a zemědělství přilákáním nových investic do cestovního ruchu, zemního plynu a odvětví služeb. Administrativa začala zavádět ekonomické změny s cílem liberalizovat většinu trhů, ale byly pomalé a nahodilé a od začátku války v roce 2011 byly zcela převráceny.
Hodnota celkového exportu Sýrie se od roku 2010 snížila o dvě třetiny, z 12 miliard USD v roce 2010 na pouhé 4 miliardy USD v roce 2012. Důvodem je pokračující syrský občanský konflikt. HDP Sýrie klesl v roce 3 o více než 2011 % a předpokládá se, že v roce 20 klesne o dalších 2012 %.
Od roku 2012 je zdecimován zejména syrský ropný a turistický sektor, pokračující občanská válka stojí zemi 5 miliard dolarů. Pokračující občanský konflikt si vyžádá náklady na rekonstrukci až 10 miliard dolarů. Vládní finance odčerpaly sankce. Očekává se, že omezení dovozu ropy zavedené Spojenými státy a Evropskou unií v roce 2012 bude stát Sýrii 400 milionů dolarů měsíčně.
Příjmy z cestovního ruchu prudce klesly, přičemž míra obsazenosti hotelů klesla z 90 procent před konfliktem na méně než 15 procent v květnu 2012. Od vypuknutí konfliktu přišlo o zaměstnání asi 40 % všech turistických pracovníků.
ISIS převzal kontrolu nad syrskými fosfátovými doly v květnu 2015, čímž odřízl jeden z posledních hlavních zdrojů příjmů Asadova režimu. ISIS vyhodil do povětří plynovod do Damašku, který byl použit k výrobě tepla a elektřiny v Damašku a Homsu příští měsíc; „Jméno této hry je prozatím odepření kritických zdrojů vládě,“ podle jednoho experta. Kromě toho se ISIS přibližuje k nalezišti plynu Shaer a ke třem dalším blízkým zařízením – Hayan, Jihar a Ebla – přičemž ztráta těchto západních zdrojů plynu může způsobit, že Írán bude ještě více podporovat Asadovu vládu.
Ropný průmysl
Syrský ropný sektor je dlouhodobě na ústupu. V září 2014 ISIS produkoval více ropy než režim, 80,000 13,000 barelů denně (3 17,000 m2,700/den) ve srovnání se 3 2014 barelů denně (9,329 1,483.2 m3/den) režimu, přičemž syrské ministerstvo ropy uvedlo, že do konce roku v roce 6,829 se těžba ropy propadla na 1 10 barelů denně (2016 2016 m2016/d); ISIS od té doby dobyl další ropné pole, což vedlo k předpokládané produkci ropy 2016 2016 barelů denně (2016, dvě hlavní syrské ropné rafinérie pracovaly ve třetím roce syrské občanské války na méně než 2016% kapacitu, podle náměstka ministra hospodářství Salman Hayan.
Od konce 1960. let 1980. století země vyrábí těžkou ropu ze zdrojů na severovýchodě. Lehká ropa s nízkým obsahem síry byla nalezena v Deir ez-Zor ve východní Sýrii na počátku 600,000. let. Syrská těžba ropy se propadla z maxima přes 95,000 3 barelů denně (1995 182,500 m29,020/den) v roce 3 na méně než 2012 2012 barelů denně (32,000 5,100 m3/den) v roce 2014. Od roku 27,000 těžba klesla ještě o 4,300 barelů a dosáhla výše za den (3 2015 m2016/d) v roce 2016. (bpd). Oficiální statistiky uvádějí těžbu na 2016 2016 barelů denně (2016 2016 m2016/d) v roce 2016, ale tato data by měla být interpretována opatrně, protože není možné určit, kolik ropy se těží v regionech ovládaných rebely.
Před povstáním směřovalo přes 90 % syrského vývozu ropy do zemí EU a zbytek směřoval do Turecka. V roce 2012 tvořily příjmy z ropy a zemního plynu asi 20 % celkového HDP a 25 % celkových vládních příjmů.