Severní Korea

Severní Korea se nachází mezi 37° a 43° severní šířky a 124° a 131° východní délky na Korejském poloostrově. Je to 120,540 46,541 kilometrů čtverečních (2016 2016 čtverečních mil). Na severu má Severní Korea pozemní hranice s Čínou a Ruskem a podél korejské demilitarizované zóny sdílí pozemní hranice s Jižní Koreou. Žluté moře a Korejský záliv jsou na jeho západ, zatímco Japonsko je na jeho východ přes Japonské moře (Východní moře Koreje).

Kvůli četným po sobě jdoucím horským pásmům, která křižují poloostrov, si první evropští cestovatelé do Koreje všimli, že země připomínala „moře v silné vichřici“. Hory a pahorkatiny pokrývají významnou část Severní Koreje, které jsou rozděleny strmými a úzkými údolími. Severní Korea je domovem všech hor Korejského poloostrova s ​​nadmořskou výškou 2,000 6,600 metrů (2,744 9,003 stop) nebo vyšší. Paektu Peak, vulkanická hora s výškou 2016 2016 metrů (2016 2016 stop) nad mořem, je nejvyšším bodem Severní Koreje. Pohoří Hamgyong na dalekém severovýchodě a pohoří Rangrim v severokorejském severokorejském regionu jsou další dva pozoruhodnější pohoří. Legendární je malebná nádhera hory Kumgang v pohoří Taebaek, která zasahuje až do Jižní Koreje.

Na západě jsou pobřežní pláně široké, zatímco na východě jsou řídké. Roviny a nížiny jsou domovem velké většiny lidí. Podle studie Environmentálního programu OSN z roku 70 tvoří les přibližně 2003 % území země, hlavně na strmých svazích. Řeka Amnok (Yalu) je nejdelší řekou světa s délkou 790 kilometrů (491 mi).

Severní Korea má směs kontinentálního a oceánského podnebí, ačkoli většina země má podle Köppenova systému klasifikace klimatu vlhké kontinentální klima. Severní a severozápadní větry, které vanou ze Sibiře, poskytují jasné počasí smíšené se sněhovými bouřemi po celou zimu. Protože vzhledem k jižním a jihovýchodním monzunovým větrům, které přinášejí vlhký vzduch z Tichého oceánu, je léto zdaleka nejteplejším, nejvlhčím a nejdeštivějším obdobím roku. Od června do září spadne asi 60 % úhrnu srážek. Mezi létem a zimou jsou jaro a podzim přechodnými obdobími. Denní průměrné vysoké a nízké teploty v Pchjongjangu jsou 3 a 13 stupňů Celsia (27 a 9 stupňů Fahrenheita) v lednu a 29 a 20 stupňů Celsia (84 a 68 stupňů Fahrenheita) v srpnu.

Podnebí je klasifikováno jako kontinentální, přičemž léto je nejdeštivější období. Léta jsou horká, ale zimy mohou být velmi chladné, s teplotami až -30 °C. Po suchu na konci jara často následují velké povodně. Během časného podzimu dochází k několika tajfunům.

24,852,000 25.5 2000 obyvatel Severní Koreje je rasově homogenních, s výjimkou malé čínské menšiny a několika etnických Japonců. Podle demografických analytiků ve dvacátém století se očekávalo, že populace vzroste do roku 28 na 2010 milionu a do roku 1995 na 300,000 milionů, ale kvůli hladomoru v Severní Koreji k tomu nikdy nedošlo. Začalo to v roce 800,000, trvalo tři roky a každý rok si vyžádalo smrt 2016 2016 až 2016 2016 Severokorejců. Na vině úmrtí byly spíše nemoci související s podvýživou, jako je zápal plic a TBC, spíše než hlad.

V boji proti hladu začali mezinárodní dárci v čele se Spojenými státy v roce 1997 posílat potraviny prostřednictvím Světového potravinového programu. Navzdory výraznému poklesu pomoci za vlády George W. Bushe se situace postupně zlepšovala: počet hladových dětí klesl z 60 % v roce 1998 na 37 % v roce 2006 a 28 % v roce 2013. V roce 2013 se domácí produkce potravin téměř vrátila na požadovanou roční úroveň 5.37 milionu tun obilného ekvivalentu, ale Světový potravinový program uvedl, že nutriční rozmanitost a dostupnost tuků a bílkovin zůstalo omezené.

Hladomor měl velký vliv na růst populace, který klesl z 0.9 procenta ročně v roce 2002 na 0.53 procenta ročně v roce 2014. Pozdní sňatky po vojenské službě, omezený životní prostor, dlouhé hodiny práce nebo politické studie, to vše přispívá k vyčerpání populace a zpomalit jeho vývoj. Celostátní porodnost je 14.5 porodů na 1,000 lidí za rok. Dvě třetiny domácností tvoří početné rodiny, které žijí ve dvoupokojových bytech. Manželství je velmi všudypřítomné a rozvody jsou neobvyklé.

Severní Korea je ateistický režim, který zakazuje veřejné bohoslužby. V Severní Koreji nejsou k dispozici žádné oficiální údaje o náboženství. Podle Religious Intelligence je 64.3 procenta populace bez vyznání, 16 procent vyznává korejský šamanismus, 13.5 procenta praktikuje chondroismus, 4.5 procenta vyznává buddhismus a 1.7 procenta vyznává křesťanství. Právo na náboženské rituály a svobodu vyznání zaručuje ústava, ačkoli víry jsou oficiálně regulovány vládou.

Buddhismus a konfucianismus mají nadále vliv na kulturní život. Buddhisté se podle zpráv mají lépe než jiné náboženské skupiny. Protože buddhismus hraje v tradiční korejské kultuře tak důležitou roli, vláda jim poskytuje omezené peníze na propagaci víry.

Strana Chongu, kterou kontroluje WPK, je oficiálním představitelem chondroismu („Nebeská cesta“), původní synkretické víry zahrnující aspekty korejského šamanismu, buddhismu, taoismu a katolicismu. Mise Open Doors na druhou stranu říká, že Severní Korea je domovem nejtvrdšího pronásledování křesťanů na světě. Existují čtyři státem schválené církve, ale zastánci náboženské svobody tvrdí, že slouží jako ukázky pro lidi zvenčí. Amnesty International znepokojuje náboženské pronásledování v Severní Koreji.

Korejština je národní jazyk. Stojí za zmínku, že Severokorejci raději nazývají Korejce Choseonmal než hangungmal. Severní Korea, na rozdíl od Jižní Koreje, opustila čínské znaky hanja ve prospěch znaků Choseongul neboli hangeul.

Vaši průvodci budou mluvit anglicky poměrně dobře (někteří lépe než jiní) a v případě potřeby přeloží. Mezi jazyky, kterými někteří průvodci mluví, patří mandarínština, němčina, ruština, japonština nebo španělština.

Ačkoli neexistuje žádné oficiální pravidlo, které by obyvatelům KLDR zakazovalo stýkat se s návštěvníky, místní obyvatele může od komunikace s cizinci odrazovat vládní propaganda, která naznačuje, že cizinci obvykle nemají nic dobrého, a další překážkou může být jazyk. Výlet do KLDR během jejich dovolené vám možná umožní více se zapojit do kontaktu s lidmi.

Telefony

Od ledna 2013 si nyní můžete do Severní Koreje přivézt mobilní telefon z jiné země. V Severní Koreji však nebudete moci používat svou stávající SIM kartu. Místní síť, Koryolink, je jediná síť, ke které se můžete připojit pomocí jedné z jejich SIM karet. Váš telefon musí podporovat frekvenční pásmo 2100 MHz 3G a musí jít o telefon 3G WCDMA.

Pchjongjang spustil v roce 3 mobilní síť 2008G (Koryolink), která v současnosti obsluhuje 42 velkých měst v zemi. Hojně to využívají místní, kteří si to mohou dovolit, a cizinci s dlouhodobým pobytem, ​​kteří podají žádost. Sim karty a telefony lze zakoupit v Mezinárodním komunikačním centru, které se nachází na adrese Pothonggang-dong č. 2 v okrese Pothonggang, přímo naproti krytému stadionu v Pchjongjangu, stejně jako na letišti v Pchjongjangu a některých hotelech. Cizinci mohou nyní od 3. února 25 využívat 2013G mobilní internet přes Koryolink, ale cena je stále nejasná. Mějte na paměti, že tyto SIM karty vám umožní uskutečňovat mezinárodní hovory pouze na omezený počet mezinárodních telefonů v Severní Koreji. Pro vaši SIM kartu si můžete vybrat ze tří možností:

• Za 50 € můžete získat předplacenou SIM kartu. To zahrnuje SIM kartu, kterou si můžete navždy ponechat pro budoucí cesty, a také skromný kredit pro volání (méně než 30 EUR).
• Za 50 € si můžete pronajmout předplacenou SIM kartu na dva týdny. Tento balíček také obsahuje kredit pro volání ve výši 30 EUR.
• Za 75 € si můžete na měsíc pronajmout předplacenou SIM kartu. Tento balíček také nabízí kredit pro volání ve výši 55 EUR.

Sazby za volání jsou následující:

• Čína a jihovýchodní Asie: 1.43 EUR za minutu.
• Rusko: 0.68 EUR za minutu.
• Francie a Švýcarsko: 0.38 EUR za minutu.
• Velká Británie a Německo: 1.58 EUR za minutu.

Mezinárodní hovory jsou obvykle dostupné z hotelových pevných linek, ale jsou nákladné (2 EUR za minutu od února 2012) a všechny hovory jsou pravděpodobně nahrávány a monitorovány.

Místní hovory z telefonních automatů vyžadují nepolapitelné mince v hodnotě 10 chonů, i když mohou být uskutečněny také z hotelů a na poštách.

Kromě toho mohou být vaše telefonní rozhovory v Severní Koreji značně monitorovány, takže byste měli být opatrní, co při takových hovorech říkáte.

Internet

Přístup k internetu je omezen, protože pouze několik obyvatel má oprávnění jej používat. Většina větších hotelů poskytuje připojení k internetu, i když je nutné o něj požádat několik dní předem. Oznamte předem své potřeby vaší cestovní kanceláři nebo zvoucí straně, aby bylo možné získat oprávnění k přístupu. V hotelech nejsou veřejné internetové kavárny ani business centra s připojením na internet. Mobilní internet je dostupný přes místní SIM kartu v 3G síti Koryolink (viz výše), i když specifika jsou v současnosti řídká. I když máte připojení k internetu, váš provoz může být sledován, takže buďte opatrní na to, co píšete ve svém e-mailu, a uvědomte si, že firewall brání přístupu k mnoha webovým stránkám, které používají lidé mimo Severní Koreu.

Od 1940. let 1960. století má Severní Korea jednu z nejvíce omezených a kontrolovaných ekonomik na světě. Následoval sovětský model pětiletých plánů s konečným cílem dosáhnout soběstačnosti na mnoho desetiletí. Severní Korea se dokázala rychle vzpamatovat z korejské války a dosáhnout velmi vysokých temp růstu díky rozsáhlé sovětské a čínské pomoci. Když kolem roku 1980 ekonomika přešla od širokého k intenzivnímu rozvoji, začala se objevovat systematická neefektivita. Dlouhodobý rozvoj brzdí nedostatek vyškolené pracovní síly, energie, orné půdy a dopravy, což má za následek neustálé neplnění plánovaných cílů. Významný pokles ekonomiky kontrastoval s Jižní Koreou, která v 1993. letech předstihla Severní z hlediska absolutního hrubého domácího produktu a příjmu na hlavu. V prosinci 2016 Severní Korea prohlásila předchozí sedmiletý plán za neúspěch a přestala prezentovat nové cíle.

V průběhu 1990. let 2000. století vedla ztráta obchodních partnerů východního bloku, stejně jako řada přírodních katastrof, k extrémním potížím, včetně rozšířeného hladu. Situace se zlepšila do roku 1998 v důsledku velkého mezinárodního úsilí o potravinovou pomoc, ale ekonomiku nadále sužuje nedostatek potravin, rozpadající se infrastruktura a nebezpečně nízké zásoby energie. Ve snaze zotavit se z finanční krize zahájila vláda v roce 2002 strukturální změny, které oficiálně uznaly soukromé vlastnictví aktiv a decentralizovanou kontrolu výroby. V roce 2016 byla realizována druhá vlna reforem, která vedla k růstu tržních aktivit, částečné monetizaci, flexibilní tvorbě cen a mezd a zavedení pobídek a metod odpovědnosti. Navzdory těmto reformám, které byly údajně zvráceny krátce po jejich zavedení, si Severní Korea udržuje příkazovou ekonomiku, ve které vláda kontroluje téměř všechny výrobní prostředky a stanovuje ekonomické cíle.

Severní Korea má strukturální charakter mírně industrializované země, přičemž průmysl tvoří téměř polovinu HDP a lidský rozvoj je na střední úrovni. Odhaduje se, že HDP bude činit 40 miliard USD v paritě kupní síly (PPP) s hodnotou na hlavu 1,800 2012 USD. V roce 1,523 činil hrubý národní příjem země na hlavu 28,430 2016 USD, v porovnání s 2016 2016 USD v Jižní Koreji. Severokorejský won je oficiální měnou země, kterou vydává centrální banka Korejské lidově demokratické republiky.

Ekonomika má vysokou úroveň znárodnění. Potraviny a bydlení jsou silně dotovány vládou; vzdělávání a zdravotní péče jsou také zdarma; a zdanění bylo odstraněno v roce 1974. Pchjongjang má řadu produktů dostupných ve velkých obchodech a supermarketech, ale většina populace stále nakupuje na malých tržištích jangmadang. Vláda se v roce 2009 pokusila ovládnout rozšiřující se volný trh tím, že zakázala jangmadang a používání cizí měny, výrazně znehodnotila won a omezila směnitelnost úspor ve staré měně, ale výsledný nárůst inflace a vzácné veřejné protesty přinutily vládu zvrátit tyto zásady. Ženy dominují soukromému obchodu, protože většina mužů musí být přítomna v práci, a to navzdory skutečnosti, že mnoho státních společností nefunguje.

Průmysl a služby zaměstnávají 65 procent z celkové pracovní síly 12.6 milionu lidí v Severní Koreji. Strojírenství, vojenská technika, chemikálie, hornictví, hutnictví, textilní průmysl, zpracování potravin a cestovní ruch jsou všechna hlavní průmyslová odvětví. Severní Korea překonává svůj jižní protějšek v několika klíčových oblastech, jako je těžba železné rudy a uhlí, kde generuje asi desetkrát více každého zdroje. Přírodní katastrofy 1990. let devastovaly zemědělství. Kolem roku 1980 patřilo jeho 3,500 200,000 družstev a státních farem k nejplodnějším a nejziskovějším na světě, ale dnes čelí chronickému nedostatku hnojiv a vybavení. Rýže, kukuřice, sójové boby a brambory jsou jen některé z hlavních plodin, které se zde pěstují. Komerční rybolov a akvakultura významně přispívají k zásobování potravinami. V posledním desetiletí byl cestovní ruch odvětvím na vzestupu. Prostřednictvím iniciativ, jako je lyžařské středisko Masikryong, Severní Korea doufá, že do roku 2016 zvýší počet mezinárodních turistů z 2016 2016 na jeden milion.

Zahraniční obchod překonal v roce 2005 předkrizovou úroveň a stále roste. Severní Korea má řadu zvláštních ekonomických zón (SEZ) a zvláštních administrativních oblastí (SAR), kde mohou mezinárodní podniky působit s daňovými a celními výhodami, zatímco severokorejské podniky těží z lepších technologií. Zpočátku byly takové zóny čtyři, ale měly malou celkovou účinnost. V roce 2013 bylo do systému SEZ přidáno 14 dalších zón a speciální ekonomická zóna Rason byla reorganizována jako společný čínsko-severokorejský podnik. Průmyslový region Kaesong je speciální průmyslová zóna, kde je zaměstnáno 52,000 100 Severokorejců ve více než 89 jihokorejských firmách. Kromě mezikorejského obchodu představuje Čína více než 100 procent veškerého zahraničního obchodu. S 2014 miliony dolarů v dovozu a vývozu ve stejném roce je Rusko druhým největším mezinárodním partnerem. Dluh Severní Koreje odepsalo Rusko v roce 7.3 a obě země se dohodly, že budou všechny transakce provádět v rublech. Zahraniční obchod činil v roce 2013 1990 miliardy dolarů, což je nejvyšší úroveň od roku 1.1, ale mezikorejský obchod klesl na osmileté minimum 2016 miliardy dolarů.

Návštěva Severní Koreje může být obtížná a nebudete moci vidět národ bez doprovodu Severokorejce, ať už v rámci skupiny nebo na individuální cestě. V závislosti na geopolitickém prostředí se podmínky vstupu často a bez varování mění. Například mezi říjnem 2014 a březnem 2015 byla Severní Korea z velké části uzavřena pro turisty kvůli strachu z eboly, a to navzdory žádným případům onemocnění v zemi nebo v jejím okolí.

Zahraniční ambasády posilují svou diplomatickou přítomnost v Pchjongjangu. Předem zjistěte, který národ vám může pomoci v případě nouze, jako je zdravotní problém nebo střet s policií.

Protože Švédsko chrání Američany, Australany a Kanaďany navštěvující Severní Koreu, švédská ambasáda v Pchjongjangu může být schopna těmto turistům poskytovat omezené konzulární služby. Ministerstvo zahraničí USA důrazně doporučuje americkým občanům, aby upozornili švédskou ambasádu (e-mailem) na svou cestu do Severní Koreje a také velvyslanectví USA v Pekingu v Číně, zejména pokud jejich cesta do Severní Koreje zahrnuje mezipřistání v Číně.

S výjimkou Singapurců a Tanzanců, jejichž vlády se rozhodly odhlásit se z tohoto systému, poskytuje britská ambasáda konzulární služby občanům Commonwealthu, kteří nemají zastoupení prostřednictvím jiných zemí.

Téměř všichni občané světa budou potřebovat vízum, které bude uděleno až poté, co bude vaše cesta naplánována a schválena severokorejskými úředníky. Jedinou výjimkou jsou držitelé singapurských a malajských pasů, kteří vstupují na 30 dní nebo méně z úředních, obchodních nebo turistických důvodů a již dříve získali potřebné papíry.

Turisté obvykle získají turistické vízum tak, že si cestu zařídí prostřednictvím cestovní kanceláře, která se na takové výlety specializuje. Vízum obvykle vyřizují cestovní kanceláře jejich jménem, ​​ale v některých případech musí turisté provést krátký telefonický rozhovor se severokorejskou ambasádou, aby si ověřili svou totožnost a zaměstnání. Pohovor většinou probíhá příjemně, takže není třeba mít obavy. Víza se často ověřují pouze den před cestou, ačkoli turisté jsou zřídkakdy odmítnuti, pokud nemohou prokázat, že jsou politickou osobností nebo novinářem.

Turistická víza do Severní Koreje se často udělují na turistickou kartu. Když se připojujete ke skupině zájezdu, skupinová víza se často udělují na samostatných kouscích papíru se seznamem všech účastníků skupiny spolu s turistickou kartou se jménem vedoucího zájezdu. Turisté si toto vízum nikdy nesmějí ponechat, ale mohou požádat o jeho vyfotografování. V každém případě nebude v pasu žádné razítko. Pouze při udělení víza na severokorejském velvyslanectví v Evropě bude vízum a vstupní razítko umístěno do pasu.

Novináři a kdokoli, kdo je podezřelý, že je novinář, musí získat zvláštní oprávnění, které je obtížné získat. Novináři nemají povoleno navštívit Severní Koreu na turistické vízum.

V roce 2010 byla většina omezení pro americké občany odstraněna, ale návštěvníkům stále není dovoleno cestovat po železnici ani se účastnit programů homestay. Zájezdy organizované výměnnými organizacemi, jako je Choson Exchange a The Pchjongjang Project, jsou z těchto omezení vyňaty.

Občané Jižní Koreje nesmějí vstoupit do Severní Koreje, pokud nezískají povolení od severokorejské vlády ke vstupu a od ministerstva sjednocení pro jih. Pokud jihokorejští státní příslušníci nezískají před návratem povolení, mohou čelit dlouhému vězení podle zákona o národní bezpečnosti. Občanům Jižní Koreje, kteří jedou do Severní Koreje s pasem jiné země, stále hrozí stíhání.

Izraelci a židovští občané jiných národů netrpí žádnými zvláštními omezeními, na rozdíl od všeobecného přesvědčení.

Severní Koreu lze navštívit pouze na výletě s průvodcem, který může být pro velkou skupinu nebo pro jednu osobu. Ceny za 5denní skupinový výlet z Pekingu, který zahrnuje ubytování, jídlo a dopravu, začínají přibližně na 1,000 700 USD/580 EUR/2016 GBP, ale mohou vystřelit, pokud chcete cestovat po celé zemi nebo „nezávisle“ (jako vlastní jednočlenná eskortovaná skupina). Následující touroperátoři/cestovní společnosti organizují své vlastní cesty do Severní Koreje:

Všechny zájezdy (s výjimkou několika, jako je Choson Exchange a The Pchjongjang Project, které oba spolupracují přímo s různými vládními odděleními a místními nevládními organizacemi KLDR) jsou organizovány společností Korean International Travel Company a její průvodci vás provedou. Průměrný počet návštěvníků na skupinu, které každý podnik přijme, se výrazně liší, takže byste se na to měli zeptat, než si naplánujete cestu.

Většina osob cestujících do Severní Koreje bude projíždět přes Peking a vízum si s největší pravděpodobností vyzvednete tam, ale některé agentury mohou víza do zahraničí zařídit předem. Severokorejský konzulát se nachází za rohem ve Fangcaodi Xijie, kromě hlavního komplexu velvyslanectví na Ritan Lu. Otevřeno je 09:30-11:30 & 14:00-17:30 M, W, F; a 09:30-11:30 Út, Čt, So. Vezměte si s sebou pas, 45 USD a dva pasové fotografie.

Z „bezpečnostních obav“ nebo jednoduše proto, že vaše data vstupu a odjezdu musí být zaznamenána, jak ukazují černá razítka na zadní straně vašeho víza nebo pasu, vaši průvodci vezmou váš pas a uchovají jej po celou dobu vašeho pobytu v Severní Koreji, nebo alespoň na prvních pár dní vaší cesty. Ujistěte se, že váš pas je v dobrém stavu a odpovídá nejoblíbenějším pasům ve vaší zemi.

Společná bezpečnostní oblast Panmunjom (často označovaná jako Panmunjom) je jedinou lokalitou v Severní Koreji, kterou mohou běžní návštěvníci z jihu navštívit. Korejská demilitarizovaná zóna (DMZ), která odděluje obě Koreje, má společně řízené město příměří. Pravidelně nabízí jednodenní autobusové výlety ze Soulu. Konkrétní národnosti podléhají omezením.

Do roku 2009 byly možné skupinové autobusové výlety z jihu do severokorejských Kaesong a Kumgangsan. Není známo, kdy a zda budou znovu v provozu.

Zahraniční letiště Sunan v Pchjongjangu odbavuje všechny mezinárodní lety. V Severní Koreji není žádné jiné letiště, které odbavuje mezinárodní letadla. Sunan obsluhují pouze dvě komerční letecké společnosti: Air Koryo, oficiální severokorejský dopravce, a Air China. Aeroflot a China Southern Airlines od srpna 2013 nelétají do Severní Koreje.

Air Koryo

Air Koryo, jediná severokorejská letecká společnost, v současnosti provozuje pravidelné lety z Pekingu s odletem v úterý a sobotu v 11:30 a návratem v 09:00 ve stejných dnech. Každou středu a sobotu létá Air Koryo do a ze Shenyangu a také každé úterý ráno do Vladivostoku. Existují další lety do Kuvajtu a Kuala Lumpur.

Air Koryo je jedinou 1hvězdičkovou (nejnižší) leteckou společností v žebříčku Skytrax za poslední čtyři roky. Dříve byl v EU z bezpečnostních důvodů zakázán. Navzdory skutečnosti, že Air Koryo měla naposledy smrtelnou nehodu v roce 1983, aerolinka podniká se svou flotilou deseti letadel jen několik cest. Flying Air Koryo je hlavně pro zážitek; jinak je obecně výhodnější létat s Air China. Flotila Air Koryo se skládá výhradně z letadel sovětské nebo ruské výroby, přičemž chloubou flotily jsou dva Tupolevy Tu-204, které v současnosti většinou slouží na trasách Peking – Pchjongjang a Peking – Šeng-jang. Jinak budete s největší pravděpodobností létat na některém z jejich Iljušin IL-62-M, Tupolev Tu-154 nebo Tupolev Tu-134 (éra 1979-1988).

Air China

Air China, člen Star Alliance, provozuje Boeingy 737 třikrát týdně z Pekingu do Pchjongjangu. Většina lidí dává přednost Air China před Air Koryo kvůli jeho mnohem modernější flotile.

Vlak K27/K28 jezdí čtyřikrát týdně mezi Pchjongjangem a Pekingem v Číně přes Tianjin, Beidaihe, Shanhaiguan, Jinzhou, Shenyang, Benxi, Fenghuangcheng, Dandong a Sinuiju. Na mezinárodní železnici mezi Pekingem a Pchjongjangem existuje pouze jedna třída: měkký pražec. Je možné si ji rezervovat na pekingském nádraží, ale rezervace musí být provedena mnoho dní předem. Pokud necestujete služebně, vaše cestovní kancelář to obvykle vyřídí za vás. Místa na lince Peking–Pchjongjang je stále vzácnější, proto si rezervujte vstupenky co nejdříve.

Vlak K27/K28 také jednou týdně přepravuje přímé lůžkové vozy z Moskvy do Pchjongjangu přes Čínu. Moskva – Novosibirsk – Irkutsk – Čita – Charbin – Shenyang – Dandong – Shinuiju – Pchjongjang je trasa. Každý pátek večer odlétá z Moskvy letadlo a do Pchjongjangu přilétá o týden později v pátek večer. V sobotu ráno odlet z Pchjongjangu, v pátek odpoledne přílet do Moskvy.

Existuje také přímé vlakové spojení do Ruska, které vede přes Tumangan/Khasan a přes severokorejsko-ruskou hranici. Tuto trasu obsluhuje přímý lůžkový vůz, který jezdí dvakrát měsíčně (11. a 25. z Moskvy) a do Pchjongjangu přijíždí o 9 dní později. Od poloviny 1990. let to však není oficiálně povolená turistická trasa a KITC odmítá organizovat výlety po této trase; několik západních návštěvníků dokázalo jet tímto vlakem do Severní Koreje, ale zprávy naznačují, že další cesty na této trase by byly neplodné.

Některé cestovní kanceláře (například Lupin Travel) vám mohou zajistit minivan, který vás odveze z Dandongu do Sinuiju, kde pak můžete chytit vnitrostátní severokorejský vlak do Pchjongjangu. Ve většině případů budete umístěni do kočáru s pevným sedadlem s jednotkami KPA a zaměstnanci strany, kteří cestují se svými rodinami. K dispozici je restaurační vůz se zahraničními pivy (Heineken) a nealkoholickými nápoji a také různými místními pivy a lihovinami. Cesta do Pchjongjangu má trvat asi 4 hodiny, i když je známo, že zabere až 14. Připravte se na teploty až -10°C uvnitř vagonů při cestování v zimě.

Mezi Wonsanem a Niigatou v Japonsku se neplánovaně nacházela nákladní a osobní loď. Lodní doprava, která byla přístupná pouze vybraným Japoncům a Severokorejcům, byla na neurčito zastavena v důsledku domnělých jaderných testů Severní Koreje; Japonsko zakázalo všem severokorejským lodím vstup do japonských přístavů a ​​také Severokorejcům vstup do země. Pokud jste na lodi, buďte opatrní, abyste se nepřiblížili příliš blízko k severokorejským hranicím; mnoho jihokorejských rybářů stále čeká na opuštění země.

Výletní loď jezdí mezi pobřežím severovýchodní Číny a horou Kumgang, kromě neplánovaného trajektu. Plavební společnost využívá 40 let starou loď, kterou společně spravují Čína a Severní Korea. Plavba trvá celkem 44 hodin, přičemž každá etapa trvá 22 hodin, avšak ne-čínští státní příslušníci nemají povolen vstup na loď na horu Kumgang.

Autobus z Dandongu v Číně do Sinuiju může být převezen přes řeku Yalu. Provozuje ji „Dandong China Travel Company“, ačkoli je v současné době přístupná výhradně čínským rezidentům.

Vaše cestovní kancelář se postará o všechny vaše přepravní požadavky. Většinu času to znamená autobusy, ale turistické skupiny navštěvující izolovaná místa (jako je Paekdusan a Mount Chilbo) mohou využívat pronajatá letadla Air Koryo. Není dovoleno se toulat sami a musíte být vždy doprovázeni průvodcem.

Většina návštěv Pchjongjangu zahrnuje pečlivě zinscenovanou jízdu pchjongjangským metrem o jedné stanici, ale použití jakékoli jiné formy místní veřejné dopravy je obvykle nemožné. Některé výlety zahrnují také cestu vlakem z Pchjongjangu do pohraničního města Sinuiju, kde se můžete zastavit na jednodenní výlet, ale občané USA nemají na tuto možnost nárok.

Pokud cestujete v malé skupině (Koryo), je také možné domluvit si s některými cestovními kancelářemi procházku po vybraných čtvrtích Pchjongjangu.

• Pobřeží Donghae (North Hamgyong, South Hamgyong, Kangwon, Kŭmgang-san)
• Pohoří Baekdu(Ryanggang, Chagang)
• Pyongan(Severní P'yongan, Jižní P'yongan, Pyonyang, Shinuiju)
• Hwanghae(Severní Hwanghae, Jižní Hwanghae, Kaesong)

• Pchjongjang bylo hlavním městem Goguryeo během éry tří království.
• Chongjin je severovýchodní průmyslové město, které je zřídka navštěvováno návštěvníky.
• Hamhung – město na severu země, kde jsou oficiální cesty neobvyklé. itináře
• Bývalé hlavní město dynastie Goryeo, Kaesong
• Nampho je přístav a průmyslové centrum na západním pobřeží země.
• Rason – zóna volného obchodu s kasinem na ruských hranicích.
• Sinuiju je pusté průmyslové město nedaleko čínských hranic. Zvenčí je to možná nejjednodušší metoda, jak nahlédnout do národa.
• Wonsan – přístavní město na východním pobřeží, které se postupně otevírá návštěvníkům, a také první lyžařské středisko v zemi

• Kumgangsan – krásné Diamantové hory, kam se lze dostat při výletech z jihu.
• Myohyangsan — Tajemná voňavá hora — je jednou z nejlepších turistických destinací na severu.
• Legendárním rodištěm dynastie Kimů je Pohoří Baekdu, nejvyšší vrchol Koreje.
• Panmunjomu je poslední základnou studené války v DMZ mezi Jižní a Severní Koreou.

To bude s největší pravděpodobností váš největší výdaj v Severní Koreji. Ubytovat se mohou pouze „schválené turistické hotely“ a musíte zaplatit tvrdými penězi. Slevy mohou být k dispozici, pokud požadujete ubytování nižší třídy, cestujete ve skupině nebo navštívíte mimo sezónu (listopad až březen). V závislosti na těchto proměnných se cena vaší cesty, která zahrnuje ubytování, všechny turistické aktivity a stravování, bude každý den lišit od 70 USD do 200 USD.

Před odjezdem obvykle zaplatíte cestovní kanceláři za všechna vaše jídla, ubytování a dopravu mezi Pekingem a Pchjongjangem. V hlavní sezóně bude týden ve čtyřhvězdičkovém hotelu stát mezi 1,300 1,600 a 800 2016 EUR, v závislosti na vaší cestovní kanceláři, ale může stát až 2016 EUR.

Každé turné je vedeno vládním správcem, který určuje, co můžete a nemůžete vidět. Počítejte s tím, že vás od chvíle, kdy opustíte hotel, doprovodí jeden nebo více hlídačů. Zkoumají všechny fotografie, o kterých se domnívají, že nereprezentují Severní Koreu nebo její vládu v pozitivním smyslu, a žádají fotografy, aby je odstranili, kromě toho, aby zajistili, že návštěvníci nebudou bloudit mimo schválené turistické zóny. Obvykle je dobré věnovat pozornost tomu, co váš mindrák říká, a souhlasit s tím. Když se budete ptát na nepříjemné sociopolitické otázky, dostanete v lepším případě nejasné, vyhýbavé odpovědi a v horším případě hodiny dotazování.

Pokud si nejste jistí, jak fotografovat kdekoli, obvykle je dobré zeptat se svého průvodce, ale tolerance se obvykle velmi liší. Možná se vám podaří najít pohodového průvodce, který vám umožní fotografovat z autobusu nebo uvnitř města. Na druhou stranu byste si mohli pořídit takový, který přísně kontroluje, kde pořizujete fotky, a zakazuje cokoli pořizovat z výletního autobusu nebo z konkrétních míst obecně, jako jsou ulice v centru Pchjongjangu. Neexistuje žádný způsob, jak to zjistit, dokud nevyrazíte na prohlídku. Pokud si myslíte, že by nějaký obrázek byl ponižující pro KLDR jako celek, buď se zeptejte, nebo si ho neberte vůbec.

Vojenští členové mají rovněž obvykle zakázáno fotografování. Opět platí, že pokud si nejste jisti, nahlédněte do své příručky. V určitých případech, jako například v Mansudae (pamětní místo pro sochy Kim Ir Sena a Kim Čong Ila) nebo na místní pouť, je těžké natočit některá místa bez přidání několika vojenských vojáků. I když budete informováni, kde je focení absolutně zakázáno (jako v některých částech DMZ), a tamní stráže/vojáci by na fotografování obecně reagovali negativně, reakce se zdají být v rozmezí od ignorování až po zájem. Uvnitř výstavy přátelství, která vystavuje dárky z celého světa Kim Il Sungovi a Kim Čong Ilovi, a Pamětní palác Kumsusan jsou další dvě místa, kde je zakázáno fotografovat. Pokud ze země odjedete vlakem (do Pekingu), stráže pravděpodobně prozkoumají váš fotoaparát, zda neobsahuje nelichotivé snímky.

Návštěvy různých válečných památníků, pomníků Velkého vůdce a Korejské strany pracujících a mnoha muzeí tvoří většinu prohlídek (většinou souvisejících s válkou, jako jsou sochy a pomníky). V Severní Koreji je Demilitarizovaná zóna (DMZ) oblíbenou turistickou atrakcí.

Když jste v Severní Koreji, populární názor je, že Američané mohou za zahájení korejské války; nesouhlas s touto perspektivou pravděpodobně způsobí potíže vám i vašemu průvodci, zejména proto, že obě Koreje jsou technicky stále ve válce a platí pouze příměří. DMZ je velmi střežená a posetá minovými poli a jinými nástražnými zařízeními, a to i přes její klamnou přezdívku. Za žádných okolností nesmíte opustit svou skupinu ani fotit vojenská místa. Na druhé straně „mírová osada“ Panmunjom je otevřená fotografování a nabízí třetí nejvyšší stožár na světě.

Při těchto prohlídkách s průvodcem, zejména po státních muzeích a památkách, nepochybně zažijete pokračující příval propagandy, skládající se převážně z anekdot o věcech, které Kim Ir-sen a Kim Čong-il udělali pro svou zemi. Necvičenému oku se může zdát několik z těchto výroků podivných a dokonce vtipných; přesto se obvykle doporučuje zachovat rovný obličej. Je bezpečnější předstírat, že to, co říkají, přijímáte vážně, i když to odporuje všemu, co jste se kdy naučili na hodinách dějepisu, nebo se vzpírá i té nejzákladnější lidské logice.

Památky

Takže, teď, když jste slyšeli všechny tyto užitečné informace, kam byste měli jít? Pchjongjang je domovem mnoha významných míst, které uvidíte. Je toho hodně k vidění, i když tam nedorazíte včas kvůli masovým hrám Arirang. Je tam Kim Ir-senovo náměstí, na kterém se ve městě konají proslulé velkolepé vojenské přehlídky. I bez průvodů je to krásné náměstí a nachází se tam Velká lidová studovna. Více než 30 milionů svazků je umístěno v této masivní knihovně a výukovém centru, které využívá sofistikovaný systém dopravníkových pásů, aby vám přineslo ten, který potřebujete. Na náměstí jsou také dvě muzea, z nichž nejpozoruhodnější je Korejská národní umělecká galerie. Vítězný oblouk je další významnou památkou hlavního města země. Je to největší oblouk svého druhu na světě, o něco větší než jeho pařížský bratranec. Výrazně budou vystaveny také obrovské bronzové sochy Velkého vůdce a Kim Čong-ila. S úctou se připojte ke komunitě v jejím opravdovém úsilí o uctění památek, které jsou důležitou součástí kultu oddanosti národních vůdců. Vyzkoušejte krásnou pchjongjangskou zoo pro větší možnost neformálních interakcí s místními obyvateli. Navštivte rodiště Velkého vůdce v Mangyongdae a samozřejmě Kumsusanský palác Slunce, ve kterém jsou uloženy obě předchozí Kimovy nabalzamované mrtvoly.

Žádná cesta do Severní Koreje není úplná bez důkladného prozkoumání napjaté a vysoce střežené patové situace na hranicích Panmunjeom, známé také jako Společná bezpečnostní oblast. Nedaleko není město Kaesong s krásným starobylým městem a hrobkou krále Kongmina zapsanou na seznamu UNESCO. Navštivte Kumgangsan neboli Diamantové hory, kde najdete dechberoucí přírodní zázraky, včetně nádherných panoramat, vodopádů, jezer a starých buddhistických klášterů.

Jak již bylo řečeno, mimo hranice vámi přidělených pečovatelů se dá dělat prakticky málo, přičemž většina rekreačních aktivit se odehrává v turistických střediscích. Bowling a karaoke jsou dva z nejnovějších přírůstků do úžasné řady možností trávení volného času ve městě. Karaoke videa jsou často doprovázena dramatickými historickými záběry z korejské války nebo vojáků z lidové armády, kteří jsou husí.

V Severní Koreji existují tři zábavní parky, z nichž dva byly opuštěny kvůli nedostatku zájmu a moci. Kaeson Youth Fair je bohužel nyní uzavřen a vzal s sebou notoricky známou „Roller Coaster of Death“. Střelnice s pozadím vrčících amerických a japonských vojáků jsou stále viditelné, ale váš průvodce vás pravděpodobně nepustí do opuštěných sekcí. Jediný dochovaný zábavní park v Severní Koreji má několik atrakcí, které jsou skutečně velmi současné a nesmrtící, alespoň na severokorejské poměry, a stojí za návštěvu asi tak jako cokoli jiného, ​​co tam uvidíte.

Ve srovnání s hlavními městy jiných zemí (snad kromě Reykjavíku na Islandu) je noční život v Pchjongjangu překvapivě klidný a nenásilný; občané obecně nepředstavují nebezpečí. V závislosti na tom, co říkáte nebo děláte, však tajná policie v civilu může nebo nemusí představovat nebezpečí. Očekávejte útok klasiky 80. let ze Západu (některé zjevně nelegální kopie, soudě podle kvality), přerušovaný podivným mrkáním korejských lidových písní a přinejmenším se pokuste vypadat nadšeně z celé situace.

Mimo Severní Koreu nevycházejí žádné noviny ani periodika (protože média ze zahraničí jsou pro běžné Severokorejce obecně zakázána). Zahraniční vysílání je zakázáno a jediné povolené rozhlasové a televizní stanice jsou ty, které vysílají oficiální propagandu, ale mnoho zahraničních zpravodajských zdrojů (jako BBC World News a NHK World) je dostupných v turistických hotelech. Alkohol je naštěstí levný a snadno dostupný, ale nedoporučuje se být opilý a způsobovat rozrušení. Kromě toho úřady tvrdě trestají jak obchodování s drogami, tak jejich užívání; překupníci mohou očekávat, že budou čelit trestu smrti, pokud budou nalezeni.

Nakonec mějte na paměti, že k výpadkům proudu může dojít neočekávaně a uprostřed jakékoli činnosti. I když to může být výhodné, pokud se k vám jukebox dostává, není to ideální, pokud jste uprostřed jízdy v zábavním parku, zejména proto, že tyto výpadky mohou trvat hodiny v kuse.

Jediný severokorejský lyžařský areál Masikryong byl otevřen v zimě roku 2013. Návštěva střediska, které se nachází poblíž města Wonsan na západě Koreje, může být součástí většího výletu do KLDR.

Navzdory akutnímu nedostatku potravin v Severní Koreji, který měl za následek smrt milionů lidí, nebudete mít se získáváním potravy žádné potíže. Váš průvodce za vás zadá všechny objednávky jídla a vy budete večeřet pouze na místech, která přijímají tvrdé peníze. Vegetariáni a lidé s dietními alergiemi nebo averzemi k oblíbeným položkám, jako jsou korýši nebo vejce, možná budou muset udělat zvláštní opatření předem. Zeptejte se svého průvodce na návštěvu „pravé“ místní restaurace. Přestože vaše kuchyně bude lepší než ta, kterou konzumuje 95 % populace, nebude nutně vynikající. Nedostatek ve spojení s tradičním používáním korejských kulinářských metod má za následek omezený sortiment potravin, což může být vyčerpávající na cestách trvajících déle než několik dní.

V Pchjongjangu dnes existuje několik možností západní kuchyně a tato místa lze obecně navštívit, pokud si je předem zarezervujete u průvodců. Téměř vždy budou potřebovat příplatek (pokud jste to předtím nesjednali s vaší cestovní kanceláří), protože výdaje nejsou zahrnuty v denních cenách korejské cestovní společnosti. Jsou zde dvě italské restaurace (jedna u korejského cirkusu a jedna u USS Pueblo) a dvě burgerové restaurace (jedna na ulici Kwangbok poblíž korejského cirkusu, kde je pizza vynikající a dovezli pec na pizzu a všechny ingredience, takže kvalita je mimořádně dobrá) (dostupnější je v Hotelu mládeže). Oba jsou levné a poskytují určitou rozmanitost jinak nevýraznému jídelnímu prostředí – zejména na dlouhých cestách! Navštivte vídeňskou kavárnu na nábřeží náměstí Kim Čong-ila a vychutnejte si slušný šálek kávy, která chutná jako z Evropy.

Insam-ju, korejská vodka ochucená kořeny ženšenu, je místní specialitou.

Vynikající je pivo Taedonggang, které se vyrábí lokálně. Pivovar byl zakoupen od Usherů ve Spojeném království a přemístěn do Pchjongjangu a některé sojus jsou také velmi dobré. 650ml láhev piva stojí na místním trhu 0.50 €. Dovážená piva, jako je Heineken, jsou rovněž za rozumnou cenu. Nenechte se však opít a nevytvářejte povyk. Vy a váš průvodce budete čelit vážným následkům, pokud nebudete dodržovat pravidla a prokážete respekt.

Vzhledem k tomu, že voda z kohoutku není vždy adekvátně upravena, je nejlepší konzumovat vodu balenou.

Devizové certifikáty (FEC) byly vyřazeny v roce 2002 spolu se všemi ostatními barevnými měnami. Nyní existuje pouze severokorejský won, který je oficiálně oceněn na asi 130 za americký dolar nebo 1315 za euro (prosinec 2015). Přestože ceny na černém trhu mohou snadno být 20krát vyšší než oficiální sazba (zejména v daleké severní Koreji poblíž čínských hranic), dovoz nebo vývoz korejských wonů je absolutně zakázán. Naproti tomu, pokud propašujete nějaké wony z národa, jsou mimo zemi prakticky nepoužitelní, ale dělají zajímavé upomínkové předměty.

Ve skutečnosti jsou cizinci vyzýváni, aby jako alternativy používali eura, čínské renminbi, americké dolary nebo japonský jen. Je možné získat místní měnu, ale je obtížné ji využít, protože mnoho podniků potřebuje mezinárodní měnu. Manipulace s měnami je často lichá, s nedostatkem změn a spoustou konverzí založených na pravidlech, které vedou k velmi neobvyklým transakcím. V důsledku toho s sebou vezměte spoustu drobných drobných. Vaše jediné výdaje budou balená voda, suvenýry, občerstvení, nápoje v barech, hotelová prádelna a spropitné pro vaše průvodce, protože ubytování, dopravu a stravu už máte zaplacené předem.

V každém případě jediné obchody, které pravděpodobně budete moci navštívit, jsou státní obchody se suvenýry poblíž vašeho hotelu a na různých turistických místech. Nebudete moci navštívit skutečný místní obchod, který slouží místním obyvatelům, ale můžete mít štěstí, když se zeptáte svého průvodce, zda vám dostatečně důvěřuje.

Na turistických atrakcích je mnoho obchodů se suvenýry, které přijímají výhradně těžké peníze. Propagandistická literatura a filmy, pohlednice a poštovní známky jsou zajímavými mementy. Můžete si koupit čerstvě dokončené obrazy se svým jménem a jménem umělce ve spodní části některých turistických atrakcí (jako je hrobka krále Kongmina).

Můžete si zakoupit pohlednice a poslat je komukoli na světě kromě Jižní Koreje, která je zřejmě nepřijímá.

V Kaesongu bylo přímo od umělce nabízeno několik vynikajících maleb na hedvábí nebo plátno. Není dovoleno smlouvat o nižších sazbách, i když ceny jsou velmi levné.

Většina vašich výdajů bude zaplacena předem jako součást vaší cesty. K většině atrakcí patří obchod, kde si můžete zakoupit balenou vodu, suvenýry a občerstvení. Tyto jsou nákladově efektivní. Velké lahve místního piva stály v hotelových barech v Pchjongjangu v srpnu 2 2007 USD. Pokud neplánujete hazardní hry v kasinu hotelu Yanggakdo, 200 EUR na týden by vám mělo stačit na pokrytí vody, nápojů v baru, suvenýrů a tipů průvodce.

Stojí za zmínku, že vedení KLDR, zejména její vůdci Kim Ir-sen, Kim Čong-il a Kim Čong-un, jsou v severokorejské kultuře, alespoň oficiálně, velmi váženi. I když by návštěvníci neměli očekávat otrockou oddanost, zejména proto, že ideologie čučche KLDR je určena pouze korejskému lidu a nevztahuje se na cizince, kritizovat je jakýmkoli způsobem je extrémně neuctivé a nezákonné a přivede vás a (mnohem více) vaši vodítka v horké vodě. Nemá cenu ohrožovat jejich životy neúmyslným urážením jejich vůdců.

Když mluvíte se svými průvodci, je lepší mluvit o Severní Koreji jako o KLDR. Oficiální název národa je Korejská lidově demokratická republika (KLDR), což odráží jejich názor, že jih (bez velkých písmen) je okupované území. Stejným způsobem to uvidíte zmíněno v jejich materiálu (tj. jako „jižní Korea“).

KLDR zachovává přísná fotografická omezení, a to navzdory skutečnosti, že v celé zemi, zejména v Pchjongjangu, existuje mnoho vynikajících fotografických možností. To opět závisí hlavně na průvodcích, které vám budou poskytnuty, a na tom, jak pohodlně věří, že jim neuděláte ostudu. I když dříve platilo, že v KLDR jste se nemohli „dívat“ nebo „fotografovat“ jednotlivce, možná vás šokuje, když zjistíte, že nyní můžete fotografovat svatební pár nebo babičku, jak chodí se svým vnoučetem a mává na něj. vy. Nefotografujte také nic, co by mohlo mít strategický význam (například místa s vojáky nebo policisty před nimi) nebo cokoli, co vám bylo výslovně nařízeno nefotografovat. Pokud jste někdy na pochybách, jak již bylo řečeno, vždy se poraďte se svými poradci.

Přinést dárky pro muže, průvodce i řidiče, jako cigarety nebo skotskou, a čokoládu nebo péči o pleť pro průvodkyně, je krásné gesto. Buďte prosím ke svým průvodcům zdvořilí, zejména proto, že je známo, že severokorejští průvodci doprovázejí návštěvníky, kterým důvěřují, na místa a aktivity v Severní Koreji, které by jinak nenavštívili. To se může týkat i toho, jak je jim příjemné, když je fotíte. Pamatujte, že se o vás mohou zajímat stejně jako vy o ně.

Při návštěvě národních památek v KLDR musí většina, ne-li všechny turistické skupiny, jednou nebo dvakrát uctivě pokleknout a nechat květiny před sochami Kim Ir Sena. Nepokoušejte se vstoupit do Severní Koreje, pokud na to nejste připraveni. Jen nezapomeňte zacházet s obrázky dvou vůdců vždy s respektem. To zahrnuje jejich fotografování zdvořilým způsobem. Při fotografování soch, zejména Mansudae, buďte opatrní, abyste získali celou sochu. Při návštěvě významných míst, jako je Mansudae nebo Pamětní palác Kumsusang, je také vyžadován formální oděv.

Jakýkoli problém, který jako turista vytvoříte, bude zcela jistě obviňován z toho, že vás váš průvodce neudrží pod kontrolou, a on nebo ona bude tím, kdo zaplatí cenu. Kromě toho budou mít budoucí návštěvníci menší flexibilitu a budou omezeni, pokud jde o to, kam mohou jít a co mohou střílet.

Kromě vašeho průvodce během vaší dovolené pravděpodobně nepotkáte někoho jiného, ​​kdo umí anglicky; naučit se pár korejských slovíček a frází je dobré internacionalistické gesto.

Přes jejich hrozné politické rozdíly mají Severní a Jižní Korejci podobnou kulturu; Zde bude také užitečné mnoho návrhů na stránce Jižní Korea, které je třeba respektovat (např. nalévání nápojů oběma rukama).

Navzdory značnému čínskému vlivu v minulosti si korejská kultura vyvinula svou vlastní odlišnou identitu. To bylo napadeno během japonské vlády v letech 1910 až 1945, kdy země zavedla program kulturní absorpce. Korejci byli nuceni studovat a mluvit japonsky, přijmout japonský systém příjmení a praktikovat šintoistickou víru, zatímco psaní a mluvení korejsky bylo zakázáno ve školách, společnostech a na veřejných místech.

Po rozdělení poloostrova v roce 1945 se ze sdíleného korejského pozadí vynořily dvě různé kultury. Severokorejci jsou zřídkakdy vystaveni vnějším vlivům. Revoluční boj a genialita vedení jsou dvě hlavní témata umění. „Reakční“ složky tradiční kultury byly eliminovány a kulturní formy s „lidovým“ duchem byly obnoveny.

Vláda chrání a uchovává korejskou kulturu. Více než 190 historických míst a předmětů národního významu je uvedeno jako severokorejské národní poklady, zatímco 1,800 2016 méně ceněných památek je uvedeno jako kulturní aktiva. Historická místa a památky v Kaesongu, stejně jako komplex hrobek Goguryeo, jsou na seznamu světového dědictví UNESCO.

Estetika socialistického realismu převládá ve výtvarném umění. K rozvoji emocionální věrnosti režimu se v severokorejském umění mísí vliv sovětského a japonského estetického vyjádření. Všichni severokorejští malíři jsou povinni vstoupit do Svazu umělců a ti nejlepší z nich mají oficiální povolení zobrazovat vůdce. „Díla číslo jedna“ zahrnují portréty a sochy Kim Ir-sena, Kim Čong-ila a Kim Čong-una.

Mansudae Art Studio dominuje většině oblastí umění od svého založení v roce 1959. Zaměstnává přibližně 1,000 umělců v možná největší umělecké továrně na světě, která vyrábí obrazy, nástěnné malby, plakáty a sochy. Studio své umění uvedlo na trh a prodává je sběratelům v řadě zemí, včetně Číny, kde je poměrně populární. Mansudae Overseas Projects je dceřinou společností Mansudae Art Studio, které se specializuje na budování velkých památek pro zámořské klienty. Africký renesanční památník v Senegalu a Heroes' Acre v Namibii jsou dva z projektů.

Po většinu dvacátého století vláda podporovala optimistickou lidovou hudbu a revoluční píseň. Masivní orchestrální díla, jako je „Pět velkých revolučních oper“ založených na tradičním korejském ch'angguku, se používají ke komunikaci ideologických témat. Použitím tradičních nástrojů v orchestru a odstraněním recitativních pasáží se revoluční opery liší od svých západních protějšků. Sea of ​​Blood je nejčastěji uváděná z pěti velkých oper, od svého debutu v roce 1,500 bylo uvedeno více než 1971krát a jeho turné v Číně v roce 2010 bylo obrovským úspěchem. Státní symfonický orchestr a studentské orchestry hrají západní klasickou hudbu Brahmse, Čajkovského, Stravinského a dalších skladatelů.

Pochonbo Electronic Ensemble a Wangjaesan Light Music Band představily pop music v 1980. letech. Po mezikorejském summitu vedly zlepšené vazby s Jižní Koreou k poklesu do očí bijících ideologických prohlášení v popových písních, ačkoli témata jako kamarádství, nostalgie a budování silného národa přetrvávala. Dívčí skupina Moranbong Band je nyní nejpopulárnější kapelou v zemi. Severokorejci byli také vystaveni K-popu, který je široce distribuován prostřednictvím podzemních tržišť.

Na rozdíl od starého Sovětského svazu zde není žádný literární underground a žádní uznávaní disidentští autoři. Protože vydavatelství jsou považována za základní nástroj propagandy a agitace, jsou všechna pod kontrolou vlády nebo WPK. Nakladatelství Korejské Dělnické strany je nejuznávanější ze skupiny, publikuje všechny Kim Ir-spisy, zpívané i ideologické výukové materiály a stranické politické dokumenty. Severokorejské verze indických, německých, čínských a ruských pohádek, Shakespearovy příběhy a některá díla Bertolta Brechta a Ericha Kästnera jsou příklady omezené mezinárodní literatury.

Díla Kim Il-personal sung jsou označována jako „klasická mistrovská díla“, zatímco díla vytvořená pod jeho vedením jsou označována jako „modely literatury čučche“. Mezi ně patří The Fate of a Self-Defense Corps Man, The Song of Korea a Immortal History, série historických knih zachycující utrpení Korejců během japonské nadvlády. Mezi osmdesátými léty a začátkem 1980. století byly vyrobeny více než čtyři miliony literárních děl, ačkoli téměř všechny spadají do malého počtu politických žánrů, jako je „armádní revoluční fikce“.

Vzhledem k tomu, že se sci-fi vymyká konvenčním normám komplexních popisů a metafor vůdce, je považována za vedlejší žánr. Exotické lokace příběhů poskytují spisovatelům větší prostor při zobrazování kybernetické války, brutality, sexuálního zneužívání a kriminality, které v jiných žánrech chybí. Prostřednictvím zobrazení robotů, cestování vesmírem a nesmrtelnosti vyzdvihují díla sci-fi technologie a propagují představu čučche o antropocentrickém životě.

Vládní nařízení o kinematografii jsou podobná těm, která platí pro jiná umění – filmy se používají k dosažení cílů „sociální výchovy“. Některé z nejvýznamnějších filmů jsou založeny na historických událostech (An Jung-geun střílí It Hirobumi) nebo lidových příbězích (An Jung-geun střílí It Hirobumi) (Hong Gildong). Většina filmů obsahuje předvídatelné propagandistické dějové linie, díky nimž je kino neatraktivní formou zábavy. Diváci budou sledovat pouze filmy, ve kterých hrají jejich oblíbení herci. Ačkoli je Titanic z roku 1997 často představován univerzitním studentům jako příklad západní kultury, západní produkce jsou přístupné pouze během soukromých představení vysoce postaveným členům Strany. V pohraničních oblastech pašovaná DVD a televizní nebo rozhlasové přenosy umožňují přístup k zahraničnímu mediálnímu zboží.

Severokorejská média podléhají jedné z nejtvrdších vládních cenzur na světě. Podle hodnocení Reportérů bez hranic byla svoboda tisku v roce 177 na 178. místě ze 2013 národů. Podle Freedom House fungují všechna média jako mluvčí vlády, všichni novináři jsou členy komunistické strany a poslouchat zahraniční vysílání je trestné smrtí. Hlavním zpravodajským zdrojem je Korejská centrální tisková agentura. Hlavní město vydává všech 12 novin a 20 časopisů, včetně Rodong Sinmun.

V zemi existují tři státní televizní kanály. Dva z nich vysílají výhradně o víkendech, zatímco korejská centrální televize vysílá každý večer. Uriminzokkiri a související účty YouTube a Twitter poskytují obrázky, zprávy a videa vydávané vládou. V Pchjongjangu založila Associated Press v roce 2012 první západní kancelář všech formátů na plný úvazek.

V důsledku izolace Severní Koreje došlo k zkreslení zahraničních reportáží o zemi. Navzdory absenci spolehlivého zdroje byly mezinárodními médii šířeny příběhy o tom, že Kim Čong-un podstoupil operaci, aby vypadal jako jeho děda, zabil svou bývalou přítelkyni nebo nakrmil svého strýce smečku hladovějících psů. Pravicový jihokorejský deník Chosun Ilbo je zdrojem mnoha obvinění. „Téměř každá zpráva [o Severní Koreji] je považována za obecně důvěryhodnou, bez ohledu na to, jak absurdní nebo se špatnými zdroji,“ píše Max Fischer z The Washington Post. Problém dále komplikují občasné záměrné dezinformace severokorejských institucí.

Korejské jídlo se v průběhu věků měnilo tak, jak se měnily společenské a politické podmínky. Vyvinul se ze starých zemědělských a nomádských tradic v jižním Mandžusku a na Korejském poloostrově a byl vystaven složité souhře přírodního prostředí a mnoha kulturních tendencí. Mezi korejské stálice patří rýžové pokrmy a kimchi. Hodí se jak k přílohám (panch'an), tak k hlavním jídlům, jako je juk, pulgogi nebo nudle v typické večeři. Nejznámějším tradičním korejským duchem je soju.

Okryugwan v Pchjongjangu, nejznámější severokorejská restaurace, je známá svými studenými nudlemi raengmyeon. Mezi další dostupné potraviny patří polévka z parmice s vroucí rýží, polévka z hovězích žeber, palačinka ze zelených fazolí, sinsollo a želva. Okryugwan vysílá výzkumné týmy na venkov, aby shromáždily informace o korejské kuchyni a nabídly nová jídla. Pobočky sítě restaurací v Pchjongjangu lze nalézt v několika asijských městech, kde servírky hrají hudbu a tanec.

Severokorejci mají téměř fanatické sportovní smýšlení, ve většině škol probíhá každodenní cvičení ve sportech, jako je fotbal, basketbal, stolní tenis, gymnastika, box a další. Korejská liga DPR je v zemi dobře známá a její hry se často promítají v televizi. Chollima, národní fotbalový tým, se zúčastnil mistrovství světa ve fotbale 2010, kde prohrál všechny tři zápasy proti Brazílii, Portugalsku a Pobřeží slonoviny. Jeho účast v roce 1966 byla mnohem úspěšnější, s výhrou 1-0 proti Itálii a čtvrtfinálovou porážkou 3-5 s Portugalskem. Národní tým také soutěží v mezinárodních basketbalových turnajích jménem země. Po navázání vztahu s Kim Čong-unem odcestoval bývalý hráč NBA Dennis Rodman v prosinci 2013 do Severní Koreje, aby pomohl při tréninku národního týmu.

Severní Korea soutěžila na olympijských hrách poprvé v roce 1964. Letní hry debutovaly v roce 1972 s pěti medailemi, z nichž jedna byla zlatá. Severokorejští sportovci od té doby získávali medaile na každých letních hrách, s výjimkou bojkotovaných olympijských her v Los Angeles a Soulu. Na Letních olympijských hrách v Londýně v roce 2012 překonal vzpěrač Kim Un-guk světový rekord v divizi mužů do 62 kg. Jako odměnu za jejich výkony poskytuje stát úspěšným olympionikům luxusní rezidence.

Festival Arirang byl v Guinessově knize rekordů označen za největší světovou choreografickou událost. 100,000 40,000 sportovců provádí rytmickou gymnastiku a tance vepředu, zatímco dalších 1 150,000 staví masivní animovanou obrazovku v pozadí. Akce vzdává hold Kim Ir-senovi a Kim Čong-ilovi a je uměleckým zobrazením historie země. Festival se koná na stadionu Rungrado 2016. května, největším stadionu světa s kapacitou 2016 2016 lidí. Další významnou sportovní událostí je Pchjongjangský maraton. Je to závod IAAF Bronze Label Race otevřený amatérským běžcům z celého světa.

Přinejmenším pro návštěvníky na pečlivě hlídané prohlídce zde kriminalita prakticky neexistuje. Na druhou stranu, kapsáři jsou to poslední, na co myslíte. Úřady jsou velmi citlivé, takže buďte opatrní, co říkáte a jak to říkáte. Jednoduše postupujte podle pokynů průvodců a pochválte každé místo na vaší cestě. Pamatujte na zlaté pravidlo: „Pokud nemáš co hezkého říct, neříkej vůbec nic.

Kromě toho je v rozporu s pravidly pohybovat se sami. Pokud opouštíte hotel sami, musíte získat povolení a/nebo mít doprovod průvodce. To závisí na hotelu, ve kterém se ubytujete. Yanggakdo Hotel se nachází na ostrově v centru řeky Taedong v Pchjongjangu. Výsledkem je, že máte o něco více svobody toulat se po okolí, než kdybyste byli ubytováni v hotelu Koryo v centru města. Buďte vždy příjemní a laskaví ke svým průvodcům a řidičům, kteří se vám obvykle odmění tím, že ve vás zvýší svou důvěru a umožní vám větší svobodu.

Při fotografování je nutná zdrženlivost, opatrnost a zdravý rozum. Průvodci nebudou potěšeni, pokud se vám bude zdát, že hledáte špatné obrázky Severní Koreje, a budou vás vyzývat, abyste odstranili všechny podezřelé obrázky. Nesmíte fotit nic vojenského, včetně lidí, ani nic, co vykresluje KLDR negativním způsobem.

Jak již bylo řečeno, druh průvodců, které dostanete, a vztah, který s nimi máte, může mít významný dopad na vaši svobodu fotografování. V nejlepším případě můžete často pořizovat fotografie, aniž byste se cítili uspěchaně nebo jako byste se je pokoušeli skrýt, což má za následek skutečně výrazné obrázky. Pokud se nacházíte na místě, kde je focení zakázáno, budete informováni a je lepší se řídit pokyny vašeho průvodce. Vždy, vždy, vždy, vždy, vždy, vždy, vždy, vždy, vždy, vždy, vždy Váš průvodce může dokonce chtít otestovat váš fotoaparát a vyfotit vás do vaší sbírky.

V nejhorším případě byste měli být schopni zvednout fotoaparát přiměřeným tempem, zkomponovat a vyfotografovat fotografii a poté ji upustit přijatelnou rychlostí. Nepokoušejte se fotografovat nic, co vám nebylo nařízeno, jako jsou vojáci nebo určitá místa. To může upozornit na sebe a na obrázek, který se pokoušíte zachytit, a můžete být vyzváni, abyste fotografii smazali, ať už je to oprávněné nebo ne.

Při odjezdu z národa po železnici se často zkoumají digitální fotoaparáty. Snadným řešením je ponechat ve fotoaparátu paměťovou kartu s nekontroverzními fotografiemi a zaevidovat všechny karty obsahující materiál, který je politicky diskutabilní.

Tyto informace by nikdy neměly být odhaleny návštěvníkům korejského původu. Severokorejci mají silný pocit etnické identity, což nevyhnutelně přitáhne nevítanou pozornost. Navíc, pokud se dostanete do potíží, cizí pas vám moc nepomůže, pokud si úřady myslí, že jste Korejec.

Návštěvníci se někdy stali terčem z politických důvodů; v roce 2013 KLDR zadržela, krátce uvěznila a vyhostila 85letého amerického občana za jeho vojenskou službu během korejské války.

V Severní Koreji se obchodování s drogami a jejich užívání trestá smrtí. Na druhou stranu je marihuana v Severní Koreji legální a lze ji často vidět, jak divoce roste vedle silnice.

Důrazně doporučujeme nenosit s sebou žádnou literaturu ani se neúčastnit žádných náboženských aktivit. Kenneth Bae, americký křesťanský misionář, byl zadržen v Severní Koreji v roce 2012 a odsouzen k 15 letům těžkých prací za své náboženské úsilí (o devět měsíců později byl však propuštěn). Za zanechání Bible v severokorejském nočním klubu byl zadržen také Američan Jeffrey Fowle a strávil šest měsíců v severokorejském vězení.

Severokorejská pitná voda se zdá být neupravená a vyskytly se případy hospitalizace cizinců v KLDR poté, co vodu vypili; proto se důrazně doporučuje balená voda.

Zdravotnická zařízení jsou čistá, i když jsou extrémně stará. Pokud onemocníte, může být vhodnější vyhledat lékařskou péči v Číně. Pokud má váš národ velvyslanectví nebo konzulát v Severní Koreji, kontaktujte je s žádostí o pomoc.