Badenweiler

Badenweiler, kompaktní lázeňské město s přibližně 3 500 obyvateli, rozkládající se na ploše asi 22 kilometrů čtverečních, se nachází v nadmořské výšce 425 metrů uprostřed západního podhůří Černého lesa. Zaujímá jedinečné místo na rozhraní Německa, Francie a Švýcarska – dvacet osm kilometrů silničního provozu od Basileje, třicet od Freiburgu v Breisgau a sotva deset od francouzských hranic – schoulené pod 1 164 metrů vysokým vrcholem Blauen. Zde, uprostřed terénu strmých zalesněných svahů a úrodných sprašových teras, přetrvává odkaz římských tepelných inženýrů vedle zřícenin středověkých hradů, velkoleposti lázeňských měst z devatenáctého století a tichého a pulzujícího současného kulturního života.

Od zužujícího se údolí horního Rýna až po úkryt masivu Černého lesa se příběh Badenweileru odvíjí v vrstvách geologie, klimatu a lidské činnosti. Jeho rulové a žulové podloží, po staletí těžené v místních lomech, leží pod sprašovými půdami usazenými starověkými říčními záplavami. Tektonika riftového údolí a přetrvávající geotermální proudy dávají vzniknout určujícímu atributu města – teplým minerálním pramenům o teplotě 21 °C, které si kdysi cenili římští koupači a které byly znovuobjeveny v roce 1784 pod vrstvami lesa a suti. Právě tento dar podzemního tepla sem poprvé přivedl návštěvníky a zůstává srdcem ekonomiky a identity Badenweileru.

Zastavěné prostředí města svědčí o řadě vládců a způsobů využití. Na vrcholu hradního kopce stojí zvětralé kameny vrcholně středověkého opevnění, které postavili bádenští markrabata, v roce 1678 ho rozebrali francouzská vojska a nyní je využíváno jako vyhlídkové místo, kde večerní osvětlení lemuje středověkou věž a hradební zeď proti tmavnoucím borovicím. Dole na místě menšího gotického předchůdce stojí evangelický kostel sv. Petra (1897). Jeho cihlová a kamenná fasáda označuje patu zříceniny hradu a nabízí tiché svědectví o staletích bohoslužeb. Nedaleko se nachází moderní farní kostel sv. Petra, slavnostně otevřený na konci dvacátého století, který v prostoru s čistými liniemi a zářivým vitrážovým sklem slouží jako útočiště pro varhanní recitály a sborové koncerty.

Přesto právě na dně údolí – podél přítoku Klemmbach řeky Weilertal – kdysi nacházel sílu badenweilerský průmysl a zemědělství. Průzkum z poloviny osmnáctého století uvádí třináct vodních mlýnů na obilí s třiceti mlecími koly napříč devíti kilometry toku, což stačilo pro deset tisíc obyvatel. Dnes se kolo občas otáčí pouze historický olejárna v Oberweileru, která připomíná dobu, kdy sem místní farmáři a cestovatelé z Wiesentalu přiváželi žito a ječmen k mletí. Tytéž potoky kdysi přivážely železnou, olověnou a stříbrnou rudu do hutí v Müllheimu; pozůstatky těchto podniků leží pohřbeny v lesních cestách a na viničních terasách.

V teplé, téměř středomořské kapse vyhloubené z dešťového stínu Černého lesa dozrávají na terasovitých svazích odrůdy révy vinné, které se jinde v Německu jen zřídka objevují – burgundské Pinot a Chasselas. Palmy, fuchsie a magnólie vysazené v zahradách Kurhausu se daří v mírných jihozápadních proudech, které volně proudí z horního Rýna. V zimě, zatímco se Horní Rýnská nížina může chvět v mlze, údolí Badenweileru si užívá světla a tepla a láká návštěvníky nejen do svých lázní, ale i k svým stromovým zázrakům: arboretum Státní lázeňské správy chrání sekvoje, tulipánovníky a východoasijské javory pod korunami původních borovic.

Od římských lázní až po moderní lázeňský pavilon, termální lázně Cassiopeia v Badenweileru sledují oblouk kontinuity a adaptace. Pod futuristickou skleněnou střechou přistavěnou v roce 2001 se můžete procházet mezi vykopanými římskými bazény, nášlapnými kameny a hypokaustovými pilíři, za nápovědou brožur v němčině, francouzštině a angličtině. V sousední lázeňské budově, postavené na začátku 70. let 20. století, se nachází Čechovův salon, literární muzeum na počest ruského spisovatele, který zde zemřel v červenci 1904. Jeho komplexní expozice řadí Čechova mezi čtyři světová Čechovova muzea a vypráví, jak lékaři kdysi předepisovali Badenweilerovo klima pacientům s plicními onemocněními – ironie osudu, jelikož se i jeho vlastní zdraví po příjezdu rychle zhoršovalo.

Rehabilitační kliniky lemují Kaiserstraße a nabízejí strukturované programy hydroterapie, fyzioterapie a klimatoterapie. Většina příjmů z cestovního ruchu však pochází ze soukromých hotelů, penzionů a wellness center, které nabízejí lázeňské balíčky na míru. Elektrické kyvadlové vozy „oslíci“, zavedené v roce 2013, přepravují hosty lázeňským parkem a připomínají vlaky s mulami z devatenáctého století, které kdysi vezly cestující ze stanice Müllheim po klikatých silnicích do Oberweileru a dále. Malý památník v parku vzdává hold těmto zvířatům a karnevalovému cechu „Eselstupfer“, jehož jméno uchovává tento temperamentní odkaz.

Umělecký život v Badenweileru se odehrává na mnoha jevištích. Velkovévodský palác, bývalé sídlo markrabat, nyní hostí proměnlivé výstavy a koncerty Café ARTig pod svými klenutými sály. Místní literární soubor uvádí dramatická čtení z děl Čechova, Hermanna Hesseho a Manfreda Kybera, zatímco na venkovním jevišti v lázeňském parku se konají komorní hudby a lehké klasické recitály. Každý rok v červenci vystupují herci v Belvederu – paláci potěšení, který kdysi sloužil jako ateliér malíře Emila Bizera a nyní slouží jako místo pro konání svateb, obklopený formálními zahradami.

Možnosti venkovního vyžití se rozprostírají od mírných alejí Kurhausparku až po strmé kopce pohoří Blauen a dále. Značené stezky – některé se zvedají o 600 metrů nad pět kilometrů – vedou k vyhlídkám Sophienruhe, Alter Mann a Prinzensitz, odkud se otevírají panoramata od Vogéz na západě až po vrcholky Černého lesa na východě. Horští cyklisté si zkoušejí síly v serpentinách; paraglidisté ​​vzlétají z hřebene Hochblauen, když to dovolí stoupání; tenisové kurty, sportovní bazény a běžecké stezky v okolí Lipburgu nabízejí více pozemního cvičení.

Administrativní struktura Badenweileru zahrnuje osady Oberweiler, Schweighof a Lipburg-Sehringen, přičemž každá z nich byla dříve nezávislou zemědělskou osadou, která je nyní začleněna do lázeňské obce. Sousedí s Müllheimem na severu, Sulzburgem na východě a přes hranice s Alsaskými vesnicemi a švýcarskými městy, kam se lze dostat častými autobusovými spoji. Místní doprava spadá pod systém KONUS, který lázeňským hostům s oficiálním průkazem totožnosti umožňuje bezplatné cestování vlaky a autobusy v zúčastněných obcích Černého lesa a do Basileje. Síť doplňují taxíky a půjčovny elektromobilů a veřejná parkoviště – některá bezplatná, některá placená – obklopují obec, jejíž kdysi přísný zákaz vjezdu vozidel po 22. hodině byl zrušen v roce 1995.

Kulturní kartografie Badenweileru sahá od kostelů a hradů až po náměstí a muzea. Centru dominuje protestantský kostel sv. Pavla, jehož fresky v presbytáři ze čtrnáctého století jsou údajně nejstarším motivem tance smrti v německy mluvících zemích. Na náměstí Antona Čechova svírá bronzový racek v zobáku písmo, které označuje vyhlídku, z níž spisovatel spatřil svůj poslední úsvit. Nedaleko stojí turisté ve frontě na vstupenky do lázní Cassiopeia, svírají slevy na hostovské karty a čekají na parné objetí termálních bazénů.

Nakupování v centru města se odehrává podél ulice Luisenstraße, kde pobočky Sparkasse Markgräflerland a Volksbank nabízejí eura a švýcarské franky a kde se butiky, obchod se zdravou výživou a knihkupectví sdílejí s kavárnami u stolů s pečivem. Každý týden se koná farmářský trh, který nabízí místní vína, sýry a uzeniny pod baldachýnem pruhovaných stanů; diskontní obchod Treff 3000 na Ernst-Eisenlohr-Straße láká motoristy na velkoobchodní zboží.

Prostřednictvím těchto vrstev – římských lázní, středověkého hradu, elegance lázeňského města, současného kulturního kvasu – si Badenweiler udržuje jedinečnou kontinuitu místa. Jeho termální vody tečou stále dokola pod listnatými promenádami; jeho hradní kopec přetrvává jako strážce údolí a vinic. Zde, kde klima změkčuje přísný profil Černého lesa a kde se prolínají francouzské, německé a švýcarské proudy, může návštěvník stále najít zastavení od shonu hranic a rušných hlavních měst. V tomto chráněném údolí, mezi pomalým střídáním ročních období a stálým pulsem minerálních pramenů, nabízí Badenweiler vzácné spojení času a terénu, kde každý krok nese ozvěnu generací přitahovaných k těmto teplým, zalesněným svahům.