Bad Homburg

Bad Homburg vor der Höhe představuje paradox elegantního klidu a historické rezonance. Podle sčítání lidu z roku 2022 žije jeho 54 795 obyvatel na kompaktním pozemku o rozloze 51,2 km² na jižních svazích pohoří Taunus a tvoří diskrétní enklávu kultivovanosti severně od frankfurtské metropolitní oblasti. Samotný název města – Bad Homburg „před Výškou“ – podtrhuje jeho dvojí charakter: termální útočiště proslulé minerálními prameny a kdysi skromné ​​tržiště, které se vyvinulo v jednu z nejbohatších obcí Německa. Jeho slavné kasino se tyčí uprostřed upravených trávníků, zatímco rozlehlý lázeňský park (Lurpark), protkaný fontánami s různým minerálním složením, je centrem každodenního života.

Homburg, jehož počátky sahají až do konce dvanáctého století, zůstal po staletí menším šlechtickým sídlem a regionálním tržištěm. Teprve v roce 1912 formálně povýšil na lázeňský status a získal předponu „Bad“, čímž právně potvrdil svou identitu centra léčivých vod. Ještě předtím však objev termálních pramenů v polovině devatenáctého století odstartoval proměnu. Podél Wilhelmsallee a Brunnenallee vyrostly fontány a lázně s bohatým bahenním obsahem, které přitahovaly návštěvníky, kteří hledali jak léčivé vlastnosti zemských minerálů, tak zdvořilou společnost evropské elity.

Ve 40. letech 19. století bylo vedle těchto lázeňských zařízení postaveno kasino – skromná stavba, která nicméně inspirovala pozoruhodný kulturní export. Karel III. Monak, okouzlený homburskými hernami, si nechal postavit kasino v Monte Carlu „v německém stylu“, čímž upevnil vliv Bad Homburgu daleko za hranicemi Hesenska. Brzy se na městských promenádách sjížděly královské rodiny a magnáti, kteří městu dodávali atmosféru diskrétní opulentnosti, která přetrvávala po celé generace.

Právě pod touto pozlacenou záštitou si německá císařská rodina zvolila Bad Homburg za své letní sídlo. Eduard VII., král Spojeného království, jej navštívil na konci devatenáctého století a jeho oděvní volby zanechaly nečekané dědictví: homburgský klobouk. Zaujal ho jednoduchý plstěný model, na který zde narazil, a tak si oblíbil jeho strohou siluetu. Krejčí po celé Evropě začali vyrábět varianty, které nesly jméno města. Základní kus pánského formálního oblečení tak přináší kus homburgského dědictví do salónů a soudních síní po celém světě.

Index kupní síly města – 156,4 v roce 2020 – dnes odráží populaci, jejíž diskreční příjem výrazně převyšuje celostátní průměr, což udržuje dynamický maloobchodní sektor a posiluje městskou politiku, která zakazuje diskontní prodejny v historickém centru. V hranicích Bad Homburgu se utratí přibližně devadesát šest centů z každého eura, ve srovnání s pouhými šedesáti šesti centy v Oberurselu nebo třiceti v Kronbergu. V důsledku toho se zdejší hodnoty pozemků řadí k nejvyšším v Německu, což je hmatatelným důkazem trvalé prestiže města jak mezi profesionály, tak i důchodci.

Základem této prosperity je trh práce, který hostí více dojíždějících – přibližně 27 000 – než místních obyvatel na placených pozicích – zhruba 12 000. V rámci městských hranic se shlukují sídla mezinárodních firem: Amadeus Germany, Baloise Germany, Fresenius, Lilly Germany, Kawasaki Gas Turbine Europe, WD-40 Company a řada finančních společností včetně Deutsche Leasing a regionálně vlivné Taunus Sparkasse. Taková koncentrace podniků dodává Bad Homburgu jak ekonomickou odolnost, tak kosmopolitní atmosféru, která je v rozporu s jeho skromným rozlohou.

Průmyslové dědictví přežívá také v podobě motocyklové značky Horex, kterou zde v roce 1923 založil Fritz Kleemann. Ačkoli původní továrna zanikla, v roce 2012 bylo poblíž bývalého areálu otevřeno muzeum v hodnotě 1,6 milionu eur – od té doby je uzavřeno, ale jeho krátká životnost svědčí o místním úsilí o připomínání technologické vynalézavosti. Souběžné instituce uchovávají další historické prvky: Gotisches Haus (gotický dům), lovecký zámeček proměněný v výstavní prostor moderního umění; Muzeum klobouků na Tannenwaldweg 102; a soukromé Central Garage Automuseum, kde si klasické automobily sdílejí prostor zdarma.

Lázeňský provoz zůstává ústředním bodem ekonomiky Bad Homburgu. Kurhaus, postmoderní pavilon dokončený v roce 1984, slouží jako ústřední bod zdravotní turistiky, zatímco lázně Kaiser Wilhelm v lázeňském parku připomínají velkolepost devatenáctého století. Lékařská centra – mezi nimiž jsou klinika Wicker, klinika Wingertsberg, klinika Dr. Baumstarka a klinika Paula Ehrlicha – staví na tradicích hydroterapie a nabízejí procedury od revmatologické cvičební terapie přes relaxaci v solných jeskyních až po jógové sestavy.

Samotný lázeňský park se rozkládá na čtyřiceti čtyřech hektarech v anglickém krajinářském stylu, který navrhl Peter Joseph Lenné. Stinná promenáda – Brunnenallee – se vine řadou fontán, jejichž voda se liší minerálním charakterem. Návštěvníci se mohou zastavit u kyselého Kaiserbrunnen („Der Sprudel“), aby si vychutnali šumění chloridu sodného, ​​než se přesunou ke Stahlbrunnen, zdroji bohatému na železo předepisovanému při anémii, nebo k sirnému Louisenbrunnen, jehož štiplavý zápach odradí všechny kromě těch nejoddanějších. Na jeho východním konci stojí Elisabethenbrunnen, kde sedící socha Hygeie dohlíží na kontemplativní chvíle u jeho pramene.

Za lázeňským parkem tvoří Louisenstraße dlouhou pěší zónu, která stoupá k hradu Landgrave. Výlohy obchodů se střídají s hrázděnými fasádami a občasné kavárny se rozlévají po dlažební kostce. Cestovatelům se doporučuje projít jednou osou podél Brunnenallee a vrátit se přes Louisenstraße, čímž se vytvoří okruh, který zahrnuje jak rekreační centrum města, tak jeho historické jádro.

Parky v Bad Homburgu zpestřují i ​​další zelené plochy: Schlosspark západně od hradu s klidným rybníkem, Kaiser-Wilhelm-Jubiläumspark, slavnostně otevřený v roce 1913 u příležitosti stříbrného jubilea císaře Viléma II. a jeden z mála městských prostor umožňujících cyklistiku, Kleiner Tannenwald, zalesněná plocha s rozlehlým jezerem, a Hirschgarten, jelení rezervace v městských lesích Dornholzhausenu. Každá z nich ztělesňuje aspekt odkazu landhrabího v oblasti elegantní krajinářské architektury.

Zde koexistují památky z kamene a trávníku. Nad městem bdí hrad Landgrave se středověkou Bílou věží z dvanáctého století. Krátká cesta do pohoří Taunus vede k římské pevnosti Saalburg, zrekonstruované hraniční základně podél starobylého limes, kam se dostanete regionálním vlakem nebo pětačtyřicetiminutovou procházkou lesem. Blíže se nachází Gotisches Haus, který svědčí o gotickém obrození, zatímco na náměstí Marktplatz se vedle skromného náměstí nachází proslulá hrázděná rezidence.

I mosty odrážejí mnohovrstevnatou minulost Bad Homburgu. Most Ritter-von-Marx-Brücke se klene nad řekou Goldbach a jeho dvě věže brány – Stumpfer Turm a Rathausturm – rámují pohledy na miniaturní Staré Město plující pod nimi. Síť regionálních a městských autobusových linek se sbíhá na náměstí Parkplatz am Bahnhof a posiluje spojení s Frankfurtem prostřednictvím linky S-Bahn S5 a regionální linky RB 15. Nadcházející prodloužení tramvajové dopravy z Gonzenheimu k nádraží slibuje novou mobilitu, a to i přes to, že hlavní silnice, jako je B 456, protínají každodenní rytmy.

V Bad Homburg vor der Höhe se prolíná voda, historie, obchod a kultura. Jeho minerální prameny nadále vyživují těla, parky vybízejí k zamyšlení a ulice ozývají kroky dávno zmizelé šlechty i moderních manažerů. Zde si můžete stejnou měrou vychutnat perlivý chlorid sodný ze secesní pánve a zahlédnout hrad s bílými věžemi na pozadí lesů Taunus. Takové kontrasty – klidu a ambicí, starobylých hradeb a lesklých firemních kanceláří – činí toto lázeňské město hluboce zakořeněným i tiše dynamickým, svědectvím o tom, jakým způsobem místo utváří lidská očekávání a jakým je jím opět utvářeno.