Jáchymov

Jáchymov, zasazený vysoko v Krušných horách na česko-německé hranici, zabírá úzké údolí v nadmořské výšce 733 metrů, lemované tyčícími se vrcholy, jako je Klínovec (1 244 m) a Božídarský Špičák (1 115 m). Navzdory současnému počtu obyvatel přibližně 2 300 připomínají omšelé fasády města a strmé klikaté uličky dobu, kdy patřilo k největším městským centrům v Českém království. Spojení nerostného bohatství, průkopnické metalurgie a lázeňství dalo tomuto místu dalekosáhlý vliv – jeho stříbrné mince propůjčily jméno tolaru a nakonec i dolaru; jeho uran je svědkem vědeckých průlomů i lidských tragédií; a jeho prameny bohaté na radon, které daly vzniknout prvním léčebným koupelím na světě založeným na radioaktivní vodě.

Jáchymov začínal jako bezejmenná prohlubeň, v němčině známá jednoduše jako „Thal“ neboli „údolí“. To se změnilo v roce 1516, kdy Steffan Schlick založil osadu pod názvem Sankt Joachimsthal – „Údolí svatého Jáchyma“ – později čechizovanou na Jáchymov. Strmé stěny údolí nesou jizvy po staletích těžby, zatímco zalesněné svahy se zvedají k hřebenům, které kdysi vymezovaly obchodní cesty mezi Čechami a Saskem. Dnes je město rozděleno do pěti městských částí – vlastní Jáchymov, Mariánská, Nové Město, Suchá a Vršek – přičemž každá z nich odráží vrstvy rozvoje, které doprovázely po sobě jdoucí vlny horníků, šlechtických mecenášů a později i návštěvníků hledajících zdraví.

Objev stříbrné rudy v roce 1512 proměnil Jáchymov téměř přes noc. Pod patronátem rodiny Schlicků následoval rychlý růst populace a do roku 1534 se město pyšnilo přibližně 20 000 obyvateli, což z něj činilo druhé nejlidnatější město v Čechách. Ražba mincí se stala ústředním bodem místního průmyslu: od roku 1520 se stříbrné mince známé jako Jáchymsthalery razily z mincovních lisů umístěných v královském zařízení postaveném mezi lety 1533 a 1536. Tyto „tolary“ kolovaly po celé Evropě a jejich název se měnil v češtině na „tolar“, v holandštině na „daalder“ a nakonec v angličtině na „dollar“. Když se Ferdinand I. v roce 1528 chopil těžebních práv, hrabata ze Schlicku ztratila svůj monopol, ale legenda o Jáchymsthaleru přetrvala a její jazykové dědictví přetrvává v měnách po celém světě.

Jáchymovské impozantní hutě přilákaly Georgia Agricolu, německého lékaře a přírodovědce, jehož pozorování mezi lety 1527 a 1531 položila základy moderní mineralogie. Zdokumentoval konstrukce pecí, techniky separace rud a chemii tavení a svá zjištění publikoval v knize De re metallica (1556). Agricolovo dílo vedlo generace metalurgů. Přesto samotné procesy, které obohatily Čechy, nesly také nebezpečí: horníci vdechovali škodlivý prach a snášeli náročné podmínky, což předznamenávalo pozdější zprávy o nemocech z povolání.

Náboženské otřesy zastínily prosperitu Jáchymova. Město přijalo luteránství ve 20. letech 16. století a postavilo kostel sv. Jáchyma (1534–1540) jako první protestantskou svatyni v Českém království. Během šmalkaldské války obsadila údolí saská vojska a po protireformaci v roce 1621 uprchlo mnoho luteránských rodin na saská území. Poté převládly katolické obřady a Jáchymov se stal habsburským okresním centrem v rámci Rakouska-Uherska až do rozpadu říše v roce 1918. Zatímco stříbro zůstalo důležité po celé 18. století, rozšířená těžba niklu, bizmutu, olova, arsenu, kobaltu, cínu a v 19. století i uranu diverzifikovala místní těžební hospodářství.

V polovině 19. století se vedle těžby objevily nové průmyslové obory: v letech 1856 a 1860 byly otevřeny uranové pigmenty a tabáková továrna. V roce 1873 ničivý požár zničil velké části městského jádra. Rekonstrukce přinesla barokní a neoklasicistní fasády na dochované renesanční skelety. Patricijský dům č. p. 131, pocházející z doby kolem roku 1520, kdysi hostil nejstarší lékárnu v Čechách. Radnice, původně postavená ve 30. letech 16. století na místě bývalé Schlickovy rezidence, získala v letech 1901–1902 secesní rozkvět a nyní v jejím klenutém suterénu sídlí vzácná latinská školní knihovna.

V roce 1898 identifikovala Maria Skłodowska-Curie na haldě uraninitu nový prvek – radium – a Jáchymov se tak stal hlavním světovým zdrojem tohoto drahého kovu až do první světové války. O deset let později, v roce 1929, pražský internista Dr. Josef Löwy spojil „záhadné vyzařování“ v dolech s rakovinou plic u horníků. Navzdory vylepšenému větrání, systémům vodního postřiku a vyššímu odměňování zůstávala nemocnost vysoká. Publikované zprávy z tohoto období zaznamenávají průměrnou délku života uranových dělníků přibližně čtyřicet dva let. Tato ponurá statistika předznamenávala temnější kapitoly 20. století.

Po Mnichovské dohodě z roku 1938 byl Jáchymov anektován nacistickým Německem. Uran vytěžený v letech 1939 až 1945 živil jaderné ambice Třetí říše – která nakonec neuspěla ve výstavbě funkčního reaktoru. Souběžně s tím kolem dolů vyrůstaly tábory nucených prací. Sovětští váleční zajatci snášeli kruté podmínky, stejně jako čeští političtí vězni držení po roce 1948 za komunistické vlády. Těžba pokračovala až do roku 1964 a zanechala po sobě dědictví v podobě znečištění životního prostředí a lidské činnosti.

Souběžně s hornickým dědictvím Jáchymov pěstoval tradici hydroterapie. Pramen s radonově nasycenou vodou byl odčerpán v roce 1864, ale první radonové lázně v Evropě byly otevřeny až v roce 1906. Lázeňské centrum Agricola (1906–1911), postavené na vzoru blízkých Karlových Varů a Mariánských Lázní, využívalo radioaktivitu pramene – založenou na sporné hypotéze radiační hormeze – k léčbě neurologických onemocnění, revmatických poruch, kožních onemocnění a dokonce i metabolických stavů, jako je dna a cukrovka. Dnes se návštěvníci pod lékařským dohledem ponořují do koupelí naplněných rozpuštěným radonem (²²²Rn) a věří v jeho analgetické a protizánětlivé účinky, a to navzdory probíhajícím debatám ve vědecké komunitě.

I přes uzavření většiny těžebních provozů zůstává důl Svornost – založený v roce 1525 – nejstarším funkčním dolem v Evropě. Jinde byl komplex Eduard přeměněn na biatlonové centrum a nabízí lyžařské a střelecké zázemí na kilometrech tras. Zařazení Jáchymova na seznam světového dědictví UNESCO pro Krušnohorskou hornickou oblast je uznáním kulturní krajiny bohaté na technické památky: důlní šachty, haldy strusky, hutě a vodohospodářské systémy. Muzeum Královské mincovny Jáchymov, které sídlí v budově mincovny ze 16. století, zachycuje techniky ražby a historii měny. Sloup Nejsvětější Trojice (1703) stojí na náměstí jako strážní věž, zatímco sousední hrad Freudenstein – kdysi obranná pevnost postavená kolem roku 1520 – si zachoval dvě věže (Schlickovu věž a tzv. Prachárnu) ze svých zřícených valů.

Městská památková zóna zachovává souvislý soubor měšťanských domů s propracovanými portály, jejichž renesanční jádra jsou obklopena barokními a neoklasicistními přestavbami. Mezi sakrální místa patří kostel Všech svatých (raná renesance, 1520), pozoruhodný svými hrázděnými částmi; kostel sv. Jáchyma, který se od svého původního luteránského návrhu vyvinul barokní přestavbou (1764–1785) a pseudogotickou přestavbou po požáru v 70. letech 19. století; a evangelický kostel (1904), pozoruhodný příklad pseudorenesanční formy. Lázeňská architektura dále obohacuje městskou strukturu: neoklasicistní hotel Radium Palace (1912) hostil významné osobnosti, jako byl skladatel Richard Strauss, státník Tomáš G. Masaryk a egyptský král Fuad I. Působení Curieových zde připomíná pomník z roku 1966 od sochaře Karla Lidického, jehož nápis označuje radiové dědictví Jáchymova.

Dnešní Jáchymov skloubí vzpomínky s rekreací. Protože nemá železniční spojení, spoléhá se na silnici I/25 a autobusovou dopravu do Karlových Varů. V zimě lákají milovníky alpského lyžování a běžeckého lyžování tři lyžařská střediska – Novako, Klínovec a Klínovec‑Neklid – zatímco biatlonová dráha v Eduardu připomíná strohou minulost dolů, která byla přeměněna na sport. Aquapark Georgius Agricola nabízí vnitřní trávení volného času a jeho název ctí vědeckého předchůdce města. Jáchymov, obklopený hustými jehličnatými lesy a horskými pastvinami, nabízí mnohovrstevnatý zážitek: ozvěnu krumpáčů hluboko pod zemí, vůni borovic v horském vzduchu a tlumený hukot moderních lázeňských zařízení. Ve svých kamenných fasádách a klikatých ulicích město uchovává ozvěny stříbrných ingotů, kotlů s roztavenou rudou, nositelů Nobelovy ceny a vězňů, jejichž životy byly spjaty s jeho podzemními žilami.

Jáchymovův příběh není ani nepřetržitým triumfem, ani neustálou tragédií, ale spíše gobelínem lidských ambicí – ekonomických, vědeckých, politických a terapeutických – vetkán do nerovného terénu Krušných hor. Jeho mince formovaly globální obchod; jeho radium pohánělo jak lékařský optimismus, tak lidské utrpení; jeho prameny udržovaly víru v podzemní zdroje uzdravení. Údolí, které kdysi zrodilo stejnojmennou měnu, nyní vybízí k zamyšlení nad složitou souhrou mezi zdroji, průmyslem a komunitou. Uprostřed ostře definovaného kamene a zimních mlh Jáchymov přetrvává jako svědectví o adaptaci, paměti a trvalé rezonanci místa.